Brazílie má po nedělním druhém kole prezidentských voleb staronového prezidenta. Lula da Silva porazil konzervativního kandidáta Flávia Bolsonara a čeká ho čtvrté funkční období. Poražený tábor ale výsledek neuznává a americký konzervativní komentář, z něhož článek vychází, mluví otevřeně o ukradených volbách. V centru sporu stojí rozhodnutí soudce Nejvyššího federálního soudu, který na poslední chvíli prodloužil hlasování o dvě hodiny – a který dříve Lulu obhajoval.
Lula vítězí, Bolsonaro odmítá uznat porážku
Zpravodajský záznam shrnuje výsledek stroze: Lula obhájil prezidentský úřad s necelými 52 % hlasů a nad Fláviem Bolsonarem zvítězil o více než čtyři miliony hlasů. Bolsonaro odmítá porážku uznat a napadá právě prodloužení volebních hodin. Nové funkční období začne Lula 5. ledna.
Pořad doprovází výsledek ironickým klipem v duchu filmu Na Hromnice o den více: znovu a znovu se ohlašuje „den druhého kola v Brazílii“ a pokaždé stejný výsledek – Lula 51 %, čtvrté funkční období. Komentář pak bez obalu tvrdí, že komunisté to dokázali znovu, jenže tentokrát je „chytili“. Hovoří o „absolutním potvrzení“, že se ve volbách stalo něco nezákonného, a připouští, že volby mohou být zrušeny a za 20 až 40 dní zopakovány.
Proč pořad považuje výsledek za nemožný
Ještě v předvečer druhého kola favorizovaly Flávia Bolsonara sázkové trhy. Pořad ho představuje jako Trumpova spojence, populistu a nacionalistu, syna „pronásledovaného brazilského Trumpa“. Jeho otec skončil ve vězení a nyní v domácím vězení za to, že zpochybnil výsledky předchozích voleb. Ty byly podle pořadu zmanipulované: americké ministerstvo zahraničí, Bidenovo ministerstvo spravedlnosti, agentura USAID i CIA měly v Brazílii vrhnout veškerou váhu proti Bolsonarovi a USAID tam podle této teze poslala desítky milionů dolarů „temných peněz“.
Lulu líčí pořad jako „brazilského Bidena“ – stárnoucího zkorumpovaného komunistu, který je v politice přes půl století a zemi uvrhl do bídy. Jádrem obvinění je ale aritmetika. V prvním kole vedl Bolsonaro a další kandidáti, kteří do druhého kola nepostoupili, získali dohromady zhruba deset milionů hlasů. Šlo podle pořadu vesměs o pravicové kandidáty, často ještě pravicovější než Bolsonaro, takže se dalo čekat, že jejich voliči přejdou k němu. Pořad k tomu pouští záběry z obřích předvolebních shromáždění se statisíci lidí v ulicích – takové davy prý nemají ani Trumpovy mítinky.
Oficiální výsledek přesto připisuje Lulovi oproti prvnímu kolu zhruba o deset milionů hlasů víc. Pravicoví voliči se tak podle pořadu během tří týdnů hromadně přiklonili k levicovému kandidátovi, což komentář označuje za matematickou nemožnost. Křivka sčítání, která se v noci náhle obrátila, mu připomíná americké zkušenosti: noční přísuny hlasů, nezákonná soudní rozhodnutí a mimořádné zásahy na poslední chvíli. Jako další signál uvádí propad brazilské burzy – trhy podle pořadu nemají rády podvody ani nepochopitelné výsledky.
Dvě hodiny navíc a soudce, který byl Lulovým advokátem
Nejostřejší výtka míří na soudce Nejvyššího federálního soudu Cristiana Zanina. Lula ho do soudu sám jmenoval, přestože ho Zanin předtím zastupoval jako obhájce. Když se podle pořadu čísla pro Lulovu stranu vyvíjela špatně, neobrátil se jeho tábor na volební soudy, které o průběhu voleb rozhodují, ale přímo na Nejvyšší federální soud – tedy na svého bývalého advokáta – a žádal prodloužení hlasování.
Pořad tvrdí, že brazilské právo žádný mechanismus pro takové prodloužení nezná a že nic podobného se v zemi dosud nestalo. Zanin se podle něj měl z rozhodování vyloučit pro podjatost, protože rozhodoval o svém bývalém klientovi. Rozhodnutí navíc přišlo ve chvíli, kdy bylo asi 80 % volebních místností už zavřených. Elektronické volební urny prý po uzavření nejde znovu spustit, takže hlasování ve skutečnosti pokračovalo jen v části okrsků, které podle komentáře mohly o chystaném kroku vědět předem. Když se po dvou hodinách výsledky začaly sčítat, měl podle této teze Lula najednou o deset milionů hlasů víc.
Americkým divákům pořad situaci přibližuje modelovým příkladem: jako by kandidátka prohrávající volby požádala přímo soudkyni Nejvyššího soudu, aby nechala otevřené volební místnosti jen v demokratických baštách, zatímco zbytek země už zavřel. Volby, které by tak proběhly, by podle komentáře byly méně legitimní než volby za Saddáma Husajna nebo Fidela Castra.
Právníci mluví o zrušení voleb
Pořad se opírá i o text New York Times, podle něhož volební právníci volají po zrušení hlasování kvůli zmatkům kolem pozdního prodloužení volebních hodin. Všichni čtyři oslovení právníci prý situaci označili za bezprecedentní a jeden z nich za „mimořádně vážnou a kritickou“. Podle citovaného textu Zanin rozhodl jen pár minut před uzavřením volebních místností, že se hlasování všude prodlužuje o dvě hodiny, ale většina místností už byla zavřená a jejich urny nešlo znovu otevřít. Profesor volebního práva podle pořadu dodává, že při těsném výsledku je nutné volby zrušit, pokud se ukáže, že místnosti zůstaly otevřené déle v oblastech, kde má jeden z kandidátů výraznou převahu.
Na poplach podle pořadu bije i předseda brazilského Nejvyššího volebního soudu, podle něhož pro takové rozhodnutí neexistuje žádný precedens. Bolsonaro prohlásil, že výsledky voleb nelze uznat. Komentář naopak vytýká Trumpově administrativě a ministerstvu zahraničí, že k Brazílii mlčí, a spekuluje, že se v pozadí děje něco velkého. Výsledek podle pořadu vítají Alex Soros, Zohran Mamdani a „globální komunisté a marxisté“.
Floridský prokurátor: Vypadá to jako banánová republika
Brazilský případ pořad probírá i s floridským generálním prokurátorem Jamesem Uthmeierem. Ten se nejdřív vymezuje: brazilským právníkem není. Pokud však podjatý soudce nechá volební místnosti otevřené o pár hodin déle jen ve vybraných oblastech, podkopává to podle něj samotné základy ústavních principů. Na Floridě by si podobný krok neuměl představit; uvádí příklad, kdy by zůstal otevřený jen jeden okres, zatímco zbytek státu by už hlasování ukončil.
Na otázku, zda volby projdou „čichovou zkouškou“, odpovídá Uthmeier jednoznačně: nikoli. Vypadá to podle něj jako banánová republika a jako zneužití moci, když jiná složka státu zasáhne na poslední chvíli, ve chvíli, kdy šance a předpovědi naznačovaly opačný výsledek. Jaké prostředky obrany mají Brazilci, prý neví, ale doufá, že právníci, kteří stojí na straně práva, udělají všechno pro to, aby věc vynesli na světlo. Lidé si to podle něj zaslouží.
Zatykač na Raúla Castra a otázka konce kubánského režimu
Z rozhovoru s Uthmeierem má mezinárodní přesah ještě jedno téma: Florida vydala zatykač na Raúla Castra. Případ sahá do doby před třiceti lety, kdy kubánské stíhačky sestřelily civilní letadla organizace Brothers to the Rescue, která pomáhala lidem utíkat z komunistické Kuby. Důkazy podle Uthmeiera jasně ukazují, že Raúl Castro jako šéf vojenských operací režimu nařídil zabití čtyř pilotů. Spis ležel desítky let ladem, protože ve Washingtonu prý nikdo nechtěl případ stíhat; Uthmeier ho po nástupu do úřadu znovu otevřel a minulý týden oznámil zatykač. Promlčení se na vraždy nevztahuje.
Castro se tak podle Uthmeiera nemůže volně pohybovat po světě, ani kvůli lékařské péči. Pokud vstoupí do země, která má se Spojenými státy vstřícné dohody o vydávání, Florida ho chce dostat před svůj soud a pátrá i po dalších účastnících spiknutí. Kubánská komunita na Floridě je podle něj ráda, že se vláda konečně nedívá jinam. Mnoho z nich pamatuje, jak byli jejich rodiče a prarodiče vytaženi z domovů, uvězněni za své přesvědčení a za touhu po svobodné Kubě, biti a zabíjeni.
Pořad v této souvislosti připomíná signály z Washingtonu: Trump na mítinku ve Fort Myers mluvil o přesunu letadlových lodí od Íránu ke Kubě, objevily se rozkazy k pohotovosti na rozsáhlou akci do 90 dnů a ministr zahraničí Marco Rubio se ukázal u topografické mapy Kuby. Co by pád režimu znamenal, je podle Uthmeiera nad jeho kompetence, floridské bezpečnostní složky jsou ale připravené pomoci. Kuba podle něj nemá budoucnost, dokud jsou u moci Castrové: bez nich by se mohl obnovit právní stát, přijít zahraniční investice a mnozí kubánští exulanti by se možná vrátili domů.
Závěr
Lula má vítězství potvrzené sčítáním, ale nese ho stín pozdního soudního zásahu. Z pohledu pořadu jde o učebnicový případ ukradených voleb: deset milionů hlasů, které podle něj nedávají smysl, dvě hodiny navíc jen pro část okrsků a soudce, který o volbách rozhodoval ve prospěch svého bývalého klienta. Zda se obvinění promítnou do soudního přezkumu nebo do opakování voleb, zůstává otevřené. Komentář končí tím, čím začal: výsledek považuje za nezákonný a od Washingtonu čeká, že k Brazílii konečně promluví.
