Jeden vysílací den, tři zdánlivě nesouvisející zprávy: americká prověrka zahraničních biolaboratoří, senátní slyšení o původu covidu a britský zákon o digitálním průkazu totožnosti. Přidejme čtvrtou kauzu — označení mediálních komentátorů za potenciální bezpečnostní hrozbu uvnitř Trumpovy administrativy. Společný jmenovatel: kdo kontroluje kontrolory a kde leží hranice státního dohledu.
Prověrka 120 zahraničních biolaboratoří financovaných USA
Ředitelka americké národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová oznámila prověrku více než 120 biologických laboratoří v zahraničí financovaných z amerických daňových peněz — z toho přes 40 na Ukrajině. Zpravodajci mají zjistit, kde přesně laboratoře jsou, jaké patogeny obsahují a jaký výzkum se v nich prováděl. Gabbardová v minulosti obvinila představitele Bidenovy administrativy a Anthony Fauciho ze zavádění veřejnosti ohledně existence a rozsahu těchto laboratoří. Záměrem prověrky je mimo jiné zastavit rizikový výzkum zisku funkce.
Epidemioložka biologické války a lékařka Meryl Nassová zasazuje kauzu do historického rámce. Po pádu Sovětského svazu vznikly obavy, že vědci z rozpadajících se sovětských výzkumných programů přejdou ke státům jako Čína, Írán nebo Severní Korea. Snahy zajistit jim práci a financování v nástupnických zemích mohly vést ke vzniku laboratoří sponzorovaných americkým ministerstvem obrany nebo státu, které dnes leží mimo dosah amerického Kongresu a zákonů o svobodě informací — jednoduše proto, že se nenacházejí na území USA. Nassová upozorňuje, že Biologická zbraňová úmluva z roku 1972, ratifikovaná přibližně 185 státy včetně Spojených států, sice vývoj biologických zbraní zakazuje, ale nemá žádný vymahatelný kontrolní mechanismus. Naposledy si USA, Velká Británie a Rusko vzájemně umožnily přístup do svých laboratoří kolem roku 1991–1992; od té doby žádná taková inspekce neproběhla.
Na paralelním senátním slyšení vedeném senátory Randem Paulem a Ronem Johnsonem vyšlo najevo, že ani zákonodárci nedostávají od zpravodajských agentur dokumenty, o které žádají. Nassová konstatuje, že pokud Gabbardová naráží na překážky uvnitř USA, tím méně lze čekat transparentnost ohledně laboratoří na Ukrajině, v Bulharsku nebo Gruzii. Co přesně se v zahraničních laboratořích dělo, zůstává předmětem probíhající prověrky — nikoli prokázaným faktem.
Do tohoto kontextu zapadá i případ virologa Vincenta Munstera, šéfa Virus Ecology Section na Rocky Mountain Laboratories NIH v Hamiltonu, Montana. Munster a jeho kolega byli na americkém letišti zadrženi s nedeklarovanými vzorky patogenů — včetně viru opičích neštovic — přivezených z Demokratické republiky Kongo. FBI případ vyšetřuje. Nassová upozornila, že pokud by bylo možné prokázat, že SARS-CoV-2 opakovaně infikoval zvířecí druhy chované v tamní laboratoři, dalo by se vývojové posloupnosti koronaviru zpětně přičíst i toto pracoviště NIH. Jde o dosud nepotvrzenou hypotézu.
Senátní slyšení: whistleblower CIA obviňuje Fauciho z ovlivnění závěrů o původu covidu
Senátní výbor pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti vyslechl 13. května 2026 Jamese Erdmana III., aktivního operativce CIA, který dříve působil také v kanceláři ředitelky národní zpravodajské služby Gabbardové. Erdman svědčil pod přísahou — a na rozdíl od mnoha předchozích whistleblowerů je stále zaměstnancem CIA.
Klíčová výpověď se týká toho, jak Anthony Fauci vstoupil do analytického procesu zpravodajské komunity. Erdman vypověděl, že Fauci se vměšoval nejméně dvakrát — v roce 2020 a znovu v roce 2021. Přitom nevyslovoval přímý názor, ale odkazoval na skupinu vědců, kteří podle Erdmana byli ve střetu zájmů, protože sami spolupracovali na výzkumu ve Wu-chanu. Právě tito vědci stáli za studií Proximal Origins, která závěr o laboratorním původu covidu označila za nepravděpodobný a stala se klíčovým nástrojem ke ztišení diskuse o laboratorním úniku. Erdman dále doložil, že ještě 12. srpna 2021 CIA zvažovala označit laboratorní únik za nejpravděpodobnější scénář, avšak 17. srpna 2021 byl závěr přepsán na neutrální stanovisko — a proč, nelze doložit, protože CIA odmítla vydat požadované dokumenty. Podle Erdmanova svědectví šest ze sedmi technických expertů CIA laboratorní únik původně podporovalo.
Michael Kane, ředitel advokační práce organizace Children’s Health Defense, hodnotí Erdmanovo vystoupení jako výjimečné právě proto, že jde o výpověď aktivního zaměstnance CIA danou pod přísahou. CIA slyšení veřejně označila za politické divadlo. Žádný z demokratických senátorů na výboru se k slyšení nedostavil. Ministerstvo spravedlnosti podle tehdejší zprávy New York Postu stále zvažovalo případné spiklenecké obvinění vůči Faucimu. Erdmanova tvrzení jsou obžalobou, nikoli soudem prokázanými skutečnostmi; Fauci veškeré obvinění z ovlivňování vědy opakovaně odmítl.
V pozadí slyšení leží otázka výzkumu zisku funkce: pokud SARS-CoV-2 skutečně unikl z laboratoře ve Wu-chanu, mohlo by to znamenat, že tam probíhal manipulativní výzkum koronavirů, který měl být za Obamovy administrativy zastaven. Senátor Paul opakovaně poukazoval na to, že Fauci pomáhal tento výzkum financovat prostřednictvím EcoHealth Alliance — a tedy mohl mít zájem na utlumení závěrů, které by na tuto skutečnost upozornily. Fauciho obhájci trvají na tom, že daný výzkum kritéria zisku funkce nesplňoval.
Britský zákon o digitálním průkazu totožnosti: dobrovolnost dnes, kontrolní síť zítra?
V Trůnní řeči přednesené králem Karlem III. vláda premiéra Keira Starmera oznámila zavedení digitálního průkazu totožnosti prostřednictvím tzv. Digital Access to Services Bill. Zákon vytváří právní rámec pro dobrovolné digitální ID, jež by občanům umožnilo snadnější přístup k veřejným službám. Vládní představitelé projekt prezentují jako dobrovolný, bezpečný a praktický. Petici protestující proti zavedení digitálního průkazu totožnosti podepsaly miliony Britů, přesto zákon postupuje dál. Nigel Farage, lídr Reform UK, zákon odmítl s tím, že nepřináší žádné prokazatelné přínosy a slouží výhradně ke kontrole populace — o zastavení nelegální migrace, jak tvrdí vláda, se v Německu s jeho povinným průkazem totožnosti nepokusil.
Britský komentátor a zakladatel Freedom Train International Jim Ferguson zákon čte jako první krok mnohem rozsáhlejšího projektu. Poukazuje na to, že digitální ID se zákonitě dotkne daňových záznamů, zdravotní dokumentace i každodenního pohybu lidí, a vidí jej jako předstupeň digitálních měn centrálních bank (CBDC), které by obě technologie propojily a daly státnímu aparátu detailní přehled o výdajích a pohybu občanů. Jako varovný vzor zmiňuje čínský systém sociálního kreditu, kde pokles skóre může zablokovat přístup k bydlení nebo dopravě. Ferguson upozorňuje na dlouhodobé vazby krále Karla s Klausem Schwabem a Světovým ekonomickým fórem, datující se do doby před nástupem na trůn. Politický kontext je přitom nestabilní: Starmerova vláda v té době čelila vlně rezignací z kabinetu.
Zda digitální ID povede k modelu plošné kontroly nebo zůstane omezeným administrativním nástrojem, je předmětem aktivního politického sporu, nikoli hotová věc. Zákon je stále ve fázi legislativního projednávání.
Gorka, Tucker Carlson a Fuentes: kde končí kritika vlády a začíná bezpečnostní hrozba?
Čtvrtá kauza se odehrává uvnitř Trumpovy administrativy. Sebastian Gorka, náměstek prezidenta a vedoucí ředitel pro kontraterorismus v Radě národní bezpečnosti, byl v rozhovoru pro Breitbart dotázán na pravicový extremismus. Namísto osob plánujících konkrétní násilné činy jmenoval Tuckera Carlsona a Nicka Fuentese — s tím, že si není jistý, zda jsou konzervativci — mj. proto, že Carlson v jednom rozhovoru ocenil sebedůvěru zemí Perského zálivu v oblasti kultury a náboženství. Gorka to interpretoval jako chválu práva šaría.
Přepis dotčeného Carlsonova rozhovoru však ukazuje odlišný kontext: Carlson srovnával sebedůvěru tamních společností s tím, co vnímá jako úpadek a sebedestrukci západních měst, přičemž výslovně zdůraznil, že je sám křesťan s evropskými kořeny a žít v Emirátech nechce. Newsweek přímo označil tvrzení, že Gorka Carlsona nazval domácím teroristou, za fakticky nepřesné — Gorka ho tak přímo nenazval, pouze ho zmínil v kontextu otázky o pravicovém extremismu, a neuvedl žádné konkrétní sledovací opatření vůči nim.
Kontext vzniku incidentu je přitom zřejmý: Carlson i Fuentes se v posledních měsících otevřeně distancovali od Trumpovy politiky — konkrétně od vstupu do války s Íránem, miliardových dotací Izraeli a rekordního obranného rozpočtu. Gorka věc zrámoval jako otázku příslušnosti ke konzervativnímu hnutí. Kritici ale upozorňují, že samotné zmínění konkrétních jmen v rozhovoru o kontratrerorismu má odstrašující efekt vůči politické kritice — a Trumpovo výkonné nařízení NPM-7 o domácím terorismu a organizovaném politickém násilí zahrnuje pojmy jako antiamerikanismus bez jejich jasného vymezení. Ústavní právníci opakovaně upozorňují, že pojem domácí terorista nemá v americkém právu pevnou definici a jeho použití vůči novinářům a komentátorům je z pohledu prvního dodatku Ústavy přinejmenším problematické.
