Britský poslanec Rupert Lowe přichází s rozsáhlou zprávou o takzvaných rape gangs, znásilňovacích gangech, které podle něj po desetiletí napadaly nejméně 250 tisíc převážně bílých dívek ve Spojeném království. Debata propojuje selhání státu, monopol BBC, který o věci nepíše, otázku ilegální migrace, rezignaci premiéra Keira Starmera i hlubší úvahu o tom, kam Británie po deseti letech od brexitového referenda zamířila.
Britsko-americká rozprava zarámuje téma jako otázku přežití nadnárodní liberální společnosti: pokud stát selhává v ochraně nejzranitelnějších, nakonec hrozí, že obyvatelstvo vezme spravedlnost do vlastních rukou.
Brexit, sedm premiérů a úpadek Británie
Deset let po referendu o brexitu, ve kterém Britové poměrem 519 ku 481 hlasovali pro odchod z Evropské unie, prošlo úřadem ministerského předsedy sedm různých lidí. Premiér Keir Starmer rezignoval jen pár dní před nahráním pořadu. Taková fluktuace v čele země není znamením zdravého státu ani zdravé ekonomiky.
Příčinu je třeba hledat v rozkladu parlamentu jako instituce, který má 650 poslanců, již mají reprezentovat lidi a chránit zájmy britského národa. Místo toho se rozpadl tradiční dvoustranický systém, Boris Johnson zklamal po vítězství v roce 2019, kdy získal osmdesátimandátovou většinu a nedokázal prosadit potřebné reformy, a parlament byl postupně podkopáván. Vrátit moc parlamentu a zvrátit devoluci jsou nutné kroky, pokud má země zvládnout další léta.
Tony Blairovy reformy jako zdroj současné krize
Hlavní vinu za rozklad britského ústavního pořádku nese Tony Blair. Jeho zásahy do ústavy, zavedení Human Rights Act, ustavení Nejvyššího soudu jako kvazi-autonomního orgánu, který už neodpovídá Lordu kancléři, a zejména Equality Act z roku 2010 proměnily veřejnou správu v právní bojiště živící, podle slov samotného poslance, „nečinné parazitické právníky" na úkor zbytku populace.
Britská státní služba byla historicky vokační, profesionální a měla v DNA doručit výsledek. Dnes je provázaná s ideologiemi, které postupně oslabily její funkčnost. Blair sám se podle všeho od svých reforem v posledních letech distancuje, jako by si uvědomoval, co svým dílem rozjel. Vrátit Británii zpět k akceschopnému státu znamená podle Loweho zvrátit tuto blairovskou éru a vyhrát volby do roku 2029, dříve než zhroucení institucí dojde příliš daleko.
Vznik a rozsah zprávy o znásilňovacích gangech
Britská vláda dlouhodobě odmítala zřídit statutární vyšetřovací komisi, která jediná by měla pravomoc vyžadovat svědectví pod sankcí. Důvod je politický: takzvaný blokový muslimský volební hlas, posílený systémem korespondenčního hlasování, dlouhodobě posílal Labour Party do vlády ve velkých vnitřních městech. Tento volební mechanismus se nyní mění, část tohoto bloku směřuje k novým muslimským nezávislým kandidátům, ale strach z otevřené konfrontace s problémem zůstal.
Když oficiální komise nepřišla, vznikla díky crowdfundingu od dvaceti tisíc občanů zpráva soukromého původu. Vybralo se 600 tisíc liber. Dvoutýdenní slyšení vedl barrister Graham Smith, na výpovědích pracoval tým s aktivistkou Sammy Woodhouse, která je sama obětí znásilnění a vychovává dítě svého pachatele. Závěr je nepříjemný: praxe znásilňovacích gangů, dlouhodobě označovaná za izolovaný jev v Rotherhamu, Rochdale, Bradfordu či Oldhamu, je ve skutečnosti rozšířená napříč celou Británií a podle Loweho odhad 250 tisíc obětí je „velmi konzervativní".
Vyloučení z Reform UK
Když ještě seděl jako poslanec za Reform UK vedle Nigela Farage, padl od něj veřejný slib: pokud vláda nesvolá statutární komisi, Reform si udělá vlastní vyšetřování. Místo toho byl Lowe ze strany vyloučen na základě obvinění, která označuje za nepravdivá. Mělo jít o vyhrožování lidem na schůzích, šikanu zaměstnanců, údajný počínající stařecký rozklad mysli. Byly zabaveny i osobní zbraně, brokovnice, kterými se rekreoval na střelnici.
Po vyčištění obvinění Lowe založil hnutí Restore Britain a vlastními silami doručil to, co Farage slíbil. Členem týmu je například Marlon West, otec oběti, který nyní za Restore Britain kandiduje na starostu Manchesteru proti Andy Burnhamovi, jehož Labour podle Loweho připravuje na funkci dalšího nezvoleného premiéra. Burnham nese spoluodpovědnost za to, jak byl v Manchesteru řešen jeden z velkých uzlových bodů kauzy.
Svědectví obětí
Detaily ze slyšení jsou tak surové, že je nelze parafrázovat bez zbavení síly. Ve své parlamentní řeči ve Westminster Hall přečetl Lowe několik výpovědí, mezi nimi výpověď dívky, kterou pachatel asi ve dvanácti letech znásilnil a poté jí do těla zarazil rozbitou láhev od whisky. Jiná oběť popsala, jak byla převezena do Saúdské Arábie, ve městech viděla otevřená auta dodávek s patnácti až dvaceti dalšími dívkami zavřenými v psích klecích. Třetí výpověď popisuje znásilnění psem před skupinou mužů, kteří natáčeli a uzavírali sázky.
Pachatelé patří podle zprávy v drtivé většině do muslimského prostředí, převážně pakistánského, přičemž jedním z nejčastěji zmiňovaných míst původu je oblast Mirpur. Vyskytují se i pachatelé z Eritreje, Somálska, Bangladéše a Afghánistánu. Cílem nejsou jen dívky, znásilňováni jsou i chlapci, byť tato linie ve zprávě není rozvinuta. Mechanismus byl typicky stejný: groomování přes cigarety, sladkosti, alkohol a drogy, přes lokální taxikáře licencované například ve Wolverhamptonu, postupný přechod od přátelské atmosféry k systematickému zneužívání.
Selhání policie, sociálních služeb a NHS
Jedním z nejcitovanějších kusů zprávy je svědectví Fiony. Když volala policii ohledně mužů, kteří zneužívali její dceru, telefonní operátorka jí řekla, že je nesmí popisovat jako „asijské muže", protože by to bylo rasistické, a že by měla být ráda, že se její dítě „učí jiné kultuře". Při jiné příležitosti policista přivedl Fionu zpět do domu, kde ke zneužívání docházelo, a pachateli řekl, ať se s ní „pobaví".
Tato slepota institucí má své kořeny ve strachu z obvinění z rasismu, který se podle Loweho stal v Británii horší fobií než kterákoli jiná. Po případu vraždy Stephena Lawrence se z této obavy stala kultura, která pak postupně zploštěla do agendy DEI a oslabila samotnou tkáň společnosti. Soudci pak nezřídka snižují tresty s odkazem na to, že pachatel „kulturně nerozuměl, co provedl". Lucy Connolly, která po vraždách dívek v Southportu krátce publikovala emocionální příspěvek na sociálních sítích a do čtyř hodin ho smazala, dostala 30 měsíců vězení. Někteří pachatelé znásilnění odcházejí s mírnějšími tresty.
BBC jako monopol, který mlčí
Zpráva o 250 tisících obětech se na sociálních sítích rozšířila na padesát milionů zobrazení jen z jednoho profilu, sdílel ji i Elon Musk. BBC, jejíž charta vyžaduje informovat, vzdělávat a bavit s naprostou nestranností, neuvedla o věci ani řádek. Pro zpravodajskou organizaci, která kdysi patřila mezi nejrespektovanější média světa, je to ohromující selhání.
Z toho plyne závěr: jakmile se k moci dostane „rozumný" politik, prvním krokem by mělo být zodpovědné odfinancování BBC, podobně jako americká pravice usiluje o omezení veřejnoprávních médií v USA. Monopoly historicky končí špatně a BBC patří do této kategorie. Elon Musk, který koupil Twitter a otevřel ho svobodné debatě, je v tomto kontextu nepřímým hrdinou, bez něj by zprávu nikdo neviděl.
Proč jsou cílem bílé dívky a role radikálního islámu
Ve zprávě je explicitně rozebráno, proč jsou cílem převážně bílé dívky. Bílé dívky se na rozdíl od muslimských dívek nezakrývají, ukazují křivky těla, „proto si o to říkají" a „měly by být znásilněny jako trest za neposlušnost Alláhu". Nemuslimské dívky, takzvané káfir, jsou bezcenné, sex s nimi není v očích radikálního islámu cizoložstvím. Pokud nejste pannou před svatbou, máte být zbita. Mnoho obětí slyšelo, že Korán umožňuje bít neposlušnou manželku.
Zpráva výslovně neříká, že každý muslim je špatný. Naopak, mezi muslimskými poslanci, se kterými Lowe v parlamentu sedí, jsou podle něj „dokonale slušní a inteligentní lidé". Problémem je radikální islám a slabost reakce „rozumných muslimů", kteří se podle Loweho buď radikální verze své víry bojí, nebo nedokážou veřejně odsoudit její projevy. Británie zase nebyla dostatečně tvrdá na radikálně islámské struktury a některé imámy v některých mešitách, kteří podle svědectví radikalizují i ty, kteří by jinak radikální nebyli.
Otcové, sebeobrana a precedent sikhské komunity
Když k podobnému groomingu docházelo v sikhské komunitě, sikhští muži se postavili na obranu svých dívek a útoky ustaly. Když to stejné zkusil Marlon West, otec jedné z obětí, britská policie mu fyzickou ochranu vlastní dcery aktivně ztížila. Vzorec je opakovaný: instituce ze strachu z nálepky rasismu stranily pachatelům, nikoli ochráncům.
Nastává proto delikátní bod. Otec, který se ozve dotazem, zda je „křesťanské" bránit svoji dceru vlastní silou, když to stát neudělá, nedostává jednoduchou odpověď. Vláda zákona by měla fungovat, lidé by zákon měli respektovat. Ale otázka zní, jak dlouho lze snášet selhávající policii a nečinné soudy, když mezitím přibývají oběti. Hnutí Restore Britain plánuje takzvaná soukromá obvinění proti pachatelům, ale také proti NHS, sociálním službám, místní samosprávě i policii, které selhávaly v zákonných povinnostech. „Ti mají na rukou víc krve než kdokoli jiný."
Ilegální migrace a otázka deportací
Pod tíhou Human Rights Act, do něhož byla začleněna Evropská úmluva o lidských právech, přicházejí do Británie tisíce mladých mužů převážně muslimského původu označovaných jako „žadatelé o azyl". Lowe je nazývá ekonomickými migranty. Daňový poplatník jim poskytuje hotely, vodu, oblečení, kapesné, ačkoli vlastní britští veteráni a občané se k podobné podpoře nedostanou.
Nejde podle Loweho o návrh deportovat celé komunity Britů s pasem. Postup by měl být postupný: nejprve nově příchozí ilegálové, pak osoby žijící v zemi nelegálně dlouhodobě, pak cizí kriminálníci v britských věznicích. Inspirací je Švédsko a Dánsko, které po vlně migrace v roce 2015 za Angely Merkelové zaznamenaly proměnu vysoce důvěryhodných společností do míst jako Malmö s nejvyšší kriminalitou Evropy. Obě země nyní vědomě vytvářejí podmínky, aby migranty motivovaly k odchodu. Pokud islámská populace v Británii dále poroste z odhadovaných šesti procent a pokud bude stát dál akceptovat paralelní šaríjské soudy, sňatky bratranců a sestřenic a expanzi neoznačovaného halal porážení, jde o tichý převod země, který se nedá ekonomicky ani kulturně udržet.
Král Karel III. a obrana víry
Diskuse otevírá citlivou otázku, zda je situace „chráněna shora", od krále. Karel III. má v britské ústavě roli titulárního obránce víry, konkrétně anglikánské církve. Lowe ho osobně poznal díky práci pro Prince's Trust a nemůže o něm soudit z první ruky. Přesto poukazuje: jestliže král raději vystupuje jako „obránce vír" v množném čísle, není to slučitelné s rolí, kterou mu ústava skutečně dává.
Vlastnit muslimské bohoslužby ve Windsoru, aktivně propagovat multikulturní agendu a být přitom ústavně hlavou anglikánské církve je vnitřně rozporné. Otázka, jestli někdejší princ Charles měl tendenci konvertovat k islámu v Turecku, zůstává spekulativní, ale fakt, že v roce 2025 vystoupil s velikonočním poselstvím a v roce 2026 jej vynechal, je nápadný a vyzývá k otázkám.
Sir Keir Starmer a Fabiánská společnost
Klíčem k pochopení Starmerovy politiky není podle Loweho jeho předchozí kariéra, ale jeho ideologické zázemí. Starmer je členem Fabiánské společnosti, organizace, jejímž oficiálním emblémem byl historicky vlk v rouše beránčím, a Haldane Society, marxistického křídla britských právníků. Většina labouristického stínového kabinetu jsou Fabiáni, londýnský starosta Sadiq Khan rovněž.
Před tím, než se stal premiérem, vedl Starmer Crown Prosecution Service, britskou obdobu nejvyššího státního zastupitelství. Spisy spojené se znásilňovacími gangy mu v té době prošly přes stůl. Jako právník v oblasti lidských práv vydělával na lidskoprávní agendě, na které pak jako premiér postavil další část politiky. Lord Hermer, dnes Lord Chancellor, je z téhož právního prostředí. Jde o rozkládající skupinu „bílých límečků", kteří podle Loweho parazitují na zemi a kterou bude muset, doufá, doslova vykuchat umělá inteligence.
Závěr
Závěrem zaznívá vize, která je nepříjemná i pro někoho, kdo by ji odmítl: bez radikální změny do roku 2029 míří Británie ke katastrofě. Daně rostou, soukromý sektor upadá, centrální plánování bují, stát vyplácí na sociálních dávkách 334 miliard liber a vybírá 331 miliard na daních, státní dluh překračuje 100 procent HDP. Vrátit zemi ke zdravému stavu znamená osekat stát, posílit jednotlivce, vrátit se k dlouhodobému investování do byznysů, které dávají smysl.
Brexitový hlas roku 2016 nebyl o tom, aby Britové byli bohatší. Byl o tom, aby byli svobodnější, aby měli vlastní odpovědný národní stát. Lidé hlasují i pro principy, ne jen pro peníze, a další rozhodující moment se blíží.
