Velká Británie je ostrov a s kontinentální Evropou ji spojuje svazek podmořských kabelů, takzvaných interkonektorů. V běžný den slouží k obchodu s elektřinou, ve výjimečných chvílích ale rozhodují o stabilitě celé soustavy. Přesně to se stalo v horké noci 23. června, kdy britský provozovatel přenosové soustavy NESO musel sáhnout k nestandardnímu kroku a obrátit toky hned ve dvou kabelech najednou.
Provoz interkonektorů dřív komerčně řídil energetický odborník Jaroslav Drenčák, který působil i jako komerční analytik pro propojení BritNed mezi Británií a Nizozemskem. Technický pohled na to, jak se dají tyto kabely „přetáhnout" podobně jako obyčejný generátor, je proto v následujícím textu jeho čtením oboru.
Gól, který trefil kabel
Než přišla hlavní energetická témata, došlo i na kuriozitu z fotbalu. V zápase Anglie–Norsko padl vyrovnávací gól poté, co míč trefil kabel — v tomto případě šlo o kabel kamery, ne o elektrické vedení. Vtip má ovšem energetické pozadí: mezi Británií a Norskem vede jeden jediný elektrický interkonektor a další se stavět nechystá, takže symbolika „kabelu" mezi oběma zeměmi sedí.
TV pickup: jak fotbal rozhýbe britskou síť
Fenomén takzvaného TV pickupu ukazuje, jak citlivá je poptávka po elektřině na chování diváků. Dokud zápas běží, lidé sedí u obrazovek. Jakmile rozhodčí odpíská poločas nebo přijde prodloužení, statisíce domácností naráz postaví konvici, zapnou mikrovlnku nebo sporák — a spotřeba skokově vyletí. Provozovatel NESO takové špičky sleduje a při nočním zápase s Mexikem si o poločase připsal skok o zhruba 400 MW.
Historicky největší TV pickup přišel podle dostupných dat v roce 1990 při penaltovém rozstřelu semifinále mistrovství světa mezi Anglií a tehdejším západním Německem — poptávka tehdy poskočila o 2,8 GW. Pro srovnání: jaderná elektrárna Temelín má instalovaný výkon zhruba 2 GW, takže onen fotbalový skok během pár sekund převýšil celý Temelín.
Léto jako nová zima a trojí výstraha
Z léta se v energetice stává nová zima. Zdroje i vedení bývají v této době v plánovaných odstávkách, zatímco zatížení skokově roste — nejen kvůli TV pickupům, ale hlavně kvůli klimatizaci a chlazení prostor. Špičky se tak blíží zimním hodnotám.
Napětí v soustavě dokládá, že NESO během dvou týdnů třikrát vydalo takzvanou Electricity Margin Notice (EMN) — výzvu výrobcům, aby nabídli výkon na vyrovnávací trh, protože se blíží složitější období a soustava potřebuje větší rezervu. Že by provozovatel vydal tuto výstrahu v průběhu léta třikrát během čtrnácti dnů, se dosud nestalo. Za změnou stojí zjevně i proměna klimatu, která na elektrizační soustavu dopadá čím dál výrazněji.
Nástroje pro rovnováhu: od výzvy trhu po „max gen"
Britský provozovatel má k udržení rovnováhy několik nástrojů. Electricity Margin Notice vydávají dispečeři na základě vlastního úsudku. Automaticky se pak spouští Capacity Market Notice (CMN): v Británii existuje takzvaný kapacitní trh, kde záložní elektrárny — často plynové, ale i dražší zdroje — dostávají platby za to, že jsou připraveny reagovat na stresové situace. Krajním nástrojem je „max gen", pokyn, kterým lze z každého bloku vymáčknout o něco víc, než uvádí instalovaná kapacita; z jednoho bloku to mnoho neudělá, ale napříč celou flotilou už jde o zajímavý výkon. Má to ale háček — přetěžovaná turbína může vypadnout a místo přebytku pak vznikne schodek.
Stejný princip platí i pro kabely. Interkonektor má stabilní pásmo přenosu a systém dopředu odhaduje, o kolik a na jak dlouho — na dalších 15, 30 či 60 minut — se dá vedení přetížit, než teplo aktivuje ochrany. Z pohledu řízení se tedy kabel chová obdobně jako výrobní zdroj.
23. června: frekvence spadla pod 49,8 hertzu
V horký den 23. června se frekvence v britské síti pohybovala řadu půlhodin i celých hodin pod hodnotou 49,8 Hz, což není zdravý stav. Paradoxně právě v tento den NESO výstrahu EMN nevydalo — nepočítalo s problémem. Jenže vedro bylo nakonec silnější a spotřeba vypadala jinak, než předpověď čekala. Křivka frekvence připomínala rozháraný záznam EKG a k jejímu srovnání musel provozovatel týž den aktivovat hned dva interkonektory, což není běžné.
Slabé místo: předpověď spotřeby
Na skutečnou příčinu upozorňuje dlouhodobě britská expertka Katherine Porter — jde o chyby predikce, a to ne u zdrojů závislých na počasí, ale u samotné spotřeby. Právě při vlnách veder může být odhad poptávky výrazně vedle: 23. června byla spotřeba o několik gigawattů vyšší, než se předpokládalo.
S postupující změnou klimatu budou vlny veder přibývat a s nimi i hůře předvídatelná spotřeba. Když se naráz sepnou statisíce klimatizací, předpověď dělá chyby — a nejde jen o domácnosti, klimatizace pronikají i do obchodů. Jak přibývá jejich prodejů, poroste i jejich vliv na noční špičky.
Jak kabely zachránily síť: obrácení toků
Řešení nakonec spočívalo v obrácení toků. Z pohledu provozovatele je interkonektor v podstatě velký generátor — buď energii dodává, nebo ji odebírá, když přebývá. Jeho výhodou je, že je stále přifázovaný k síti, má velmi rychlou náběhovou křivku a dokáže reagovat na změny frekvence pružněji než klasická elektrárna, o jaderné ani nemluvě.
NESO nemůže do kabelů zasahovat přímo — nakupuje elektřinu přes obchodníky, kteří na jeho účet obrátí pozici. Toho večera nechal provozovatel obrátit tok nejprve na kabelu BritNed do Nizozemska; když to nestačilo, přišel na řadu i francouzský IFA. Británie přitom předtím do obou zemí vyvážela, takže si obrácení mohla dovolit. Dohromady tak soustava získala přes 2000 MW — tedy zhruba výkon dvou jaderných bloků — a podařilo se jí stabilizovat frekvenci. Cena na britském vyrovnávacím trhu přitom vyskočila k 800 librám za MWh (asi 936 eur). Celá věc rezonuje v britské politice i médiích a řešila se i v parlamentu.
Restrikce 1500 a 300 MW, kterou musel provozovatel porušit
Zvláštní pointou je, že NESO si 14. května samo vydalo omezení: obracení toků proti Day-Ahead trhu v rámci jednoho dne mělo být povoleno jen do 1500 MW za celou Británii a pouze do 300 MW na jednom kabelu. To bylo 23. června jednoznačně překročeno — provozovatel si o výjimku fakticky sám požádal.
Logika omezení je přitom pochopitelná: jeden interkonektor je tak velký zdroj, že zásadně hýbe trhem i cenou za odchylku. Nákup 1500 MW naráz odpovídá několika blokům jaderné elektrárny a s imbalanční cenou by zamával natolik, že by z toho regulátor nemusel být nadšený. Po pár měsících ale provozovatel musel vlastní pravidlo porušit — bezpečnost soustavy má prostě přednost před tím, kolik se za ni zaplatí.
Británie jako druhý největší dovozce Evropy
Ostrov se posouvá do pozice druhého největšího dovozce elektřiny v Evropě (počítáno podle fyzikálních toků roku 2026), zdatně dotahovaný Belgií; nedostižná zůstává Itálie. Chování Británie přitom připomíná oportunistu: když fouká, rozdává elektřinu plnými hrstmi na všechny strany, a když vítr ustane, bere odevšad.
Kořeny sahají zhruba deset až patnáct let zpět, kdy se začaly odstavovat staré uhelné elektrárny a výpadek se plánovaně kryl právě interkonektory. Uhlí se Británie snaží nahrazovat hlavně biomasou, což je ekologicky sporné — často jde o dřevní hmotu dováženou ze Severní Ameriky. Zároveň staví nové jaderné bloky Hinkley Point a chystá Sizewell, tedy projekty na dlouhé roky. A investice do podmořských spojení pokračují: mezi plánovanými projekty je Xlinks, který má vést kolem celého francouzského pobřeží až do Maroka, nebo Icelink na Island.
Kabely nejsou samospásné
Interkonektory jsou dobrá věc, ale neměly by sloužit jako samospásná náhrada výrobních zdrojů. Úvaha „nevyrobím, tak dovezu" naráží na chvíle, kdy nebude odkud dovážet. Kontinentální Evropa je propojená synchronně, takže si dokáže vypomoci napříč státy — jenže Británie k této soustavě synchronně připojená není a je odkázaná právě na kabely. Občas fouká v Německu, občas v Británii a interkonektory pomáhají tuto nerovnoměrnost rozkládat v čase.
Problém nastává ve chvíli, kdy nefouká a nesvítí nikde naráz — tomu se říká Dunkelflaute a typicky hrozí na podzim. Tehdy nepomůže ani sebehustší síť kabelů.
Závěr
Červnová epizoda je názornou ukázkou toho, kam britská energetika směřuje: čím dál větší závislost na dovozu, čím dál těžší předpověď spotřeby v horkých dnech a stále divočejší soustava, kterou je nutné krotit. Podmořské kabely v ní hrají klíčovou roli — dokážou síť zachránit, ale samy o sobě nejsou zárukou, že bude vždy odkud brát.
