Evropská unie podle energetika Pavla Janečka ztrácí význam a může skončit na dně ve chvíli, kdy Němci přestanou mít dost peněz na její financování. Země střední a jihovýchodní Evropy by proto měly mít připravený záložní plán: společné energetické trasy, koordinovanou ochranu hranic a schopnost vystupovat jako jeden blok. Právě o tom má jednat středoevropská konference, na kterou dorazí i členové české vlády.
Středoevropská konference: od V4 k V12
Středoevropská spolupráce se většině lidí vybaví jako visegrádská čtyřka. Konference, o které je řeč, je ale mnohem širší – zahrnuje zhruba dvanáct zemí, a dá se tedy mluvit spíš o V12. Stojí za ní iniciativa Patrimonium Sancti Adalberti, tedy sdružení svatého Vojtěcha. Toho mnozí považují za prvního skutečného Středoevropana. Slavníkovec z Libice nad Cidlinou odešel v 10. století včas, aby unikl vyvraždění svého rodu Přemyslovci, a stal se druhým českým biskupem.
Pavel Janeček se k iniciativě přidal, protože se střední Evropa i celý svět mění dramaticky a rychle. To, že o tom nemluví Česká televize a nepíše Seznam, ještě neznamená, že se to neděje. Proměnu globální mapy přitom nejlépe vidí ze svého oboru, tedy z pohledu energetiky a infrastruktury. K číslovce V12 si neodpustil vtip na adresu vládních Motoristů: motor V4 táhne rozhodně méně než V12.
Silový hráč, který ztrácí dech
Visegrádská čtyřka sloužila jako protiváha silových hráčů uvnitř Evropské unie. Nikdo by si přitom neměl ani na vteřinu myslet, že unie silovým hráčem není a že v ní neprobíhají obrovské boje – nejdřív o vliv, potom o peníze. Česká republika se po rozdělení se Slovenskem marginalizovala a uskupení V4 jí pomáhalo vyvažovat Německo, Francii, Španělsko nebo Itálii.
Dnes je nejvíc vidět v energetice, že význam unie dramaticky upadá. Otázkou je, jak se bude dál vyvíjet, a není vyloučeno, že skutečně dopadne na dno – tedy že Němci nebudou mít dost peněz, aby ji dál platili. Pak se státy budou muset postarat samy o sebe a klíčové je být na to připravený. Rozpad unie, jakkoli ho nikdo nepřivolává, by znamenal ztrátu trhu, ztrátu financování i ztrátu bezpečnostních jistot. Středoevropská iniciativa nemá politické ambice; jde o přípravu pro případ, že unie tu navěky nebude. Jinými slovy o záložní plán.
Unie, která nevidí, jak se mění svět
Problém unie a jejího vedení je v tom, že vůbec nereflektuje posuny, které ve světě probíhají. Migrační krizi řešila heslem „Wir schaffen das“, zvládneme to. Dnes už žádná zodpovědná vláda netvrdí, že něco zvládla; sluníčkový přístup přežívá snad jen u některých influencerů na sociálních sítích.
Daleko závažnější je energetická krize, v níž se s Evropskou unií nikdo nebaví, a stejně tak bezpečnostní krize po celém světě. Když server Politico píše, že bruselské vedení hledá někoho, s kým by byl ochoten jednat Vladimir Putin o ukončení konfliktu, svědčí to podle Janečka o nepochopení toho, co se reálně děje.
Evropa se podle něj rozdělila – ne podél bývalé železné opony, ale podle národních států. Jedny chtějí dál mít rodiny, vyrábět a zachovat si národní identitu. Druhé usoudily, že vyrábět není potřeba a že LGBT a „86 pohlaví“ je v pořádku. Tyhle problémy mohou akcelerovat a je třeba být připraven – v energetice to znamená vědět, odkud a za kolik budeme brát energii a jestli nám to vůbec umožní dál vyrábět na vlastním území.
Plyn za devadesát eur a prázdné zásobníky
Plyn se dva dny před natáčením obchodoval kolem 90 eur za megawatthodinu při okamžité dodávce a kolem 75 eur pro dodávky na příští rok. Zákazníkům radit nechce, ale už na jaře a v létě říkal, co udělal sám: hned po problému v Hormuzském průlivu zafixoval všechny své odběry a ostatním doporučoval, ať to zváží. Debatu na toto téma vedl opakovaně s brokery i s ministerstvem průmyslu a obchodu.
Výsledek? Zásobníky mají nejnižší stav plynu snad v historii, možná s jedinou výjimkou, a podobně jsou na tom i Němci. Obchodníci se nechovají netržně – nechovají se státotvorně, ale finančně efektivně. A stát na to má minimální vliv. Po letech 2021 a 2022 zněla od exministra průmyslu Síkely k zásobníkům hesla typu „use it or lose it“. Úředníci jsou na ministerstvu pořád stejní; vicepremiér Havlíček energetice podle Janečka rozumí nesrovnatelně víc. Síkela ovšem nebyl ve funkci kvůli energetické krizi, měl jiné zadání a to splnil. Dnes spravuje obrovské peníze v programu Global Gateway a ukáže se, jestli pomůže Česku tyto zdroje čerpat – mohly by jít právě na kompenzace vysokých cen energií a ztráty trhů.
Potrubí, fyzika a účetnictví
Na otázku po „padlých státech“ na západě má Janeček výhradu: padlý stát tam zatím nevidí, vidí ale obrovské problémy. A největší problém je, když ho nedokážete pojmenovat. Budoucnost je neveselá už kvůli demografii – v Německu, ve Francii i v celé unii. Jedinou evropskou zemí, která se přirozeně obnovuje vlastním obyvatelstvem, je Kosovo, jež v unii není. Je proto třeba mluvit o výkonném průmyslu a přidané hodnotě, které umožní platit slušné mzdy. Dovážet zaměstnance ze zahraničí cestou není: jejich přínos pro státní rozpočet je marginální a pro demografii problematický. Energetika je součástí takového národního ekonomického přístupu.
Užší spolupráce středoevropských a jihovýchodních států by pomohla hlavně tím, že přes jejich území vedou potrubí. Plyn je pro energetický mix nezbytný a kdo ho označuje za přechodné palivo, prodává příběh, ne energetiku. Energetika je fyzika a účetnictví. Sny o obnovitelných zdrojích jsou bez dotací nefunkční; moderní energetika se od tradiční liší jen tím, že peníze potřebuje dostávat, místo aby je vydělávala.
Plynovody vedou přes Balkán a Maďarsko do Rakouska a Česka, přes Ukrajinu i ze severu na jih přes propojení Stork. Diverzifikace přitom není jen o nákupu od různých dodavatelů, jako je Ázerbájdžán, Kazachstán, Mozambik nebo Nigérie – komoditu musíte také dopravit. Proto jsou důležité trasy jako ropovod Adria z ostrova Krk nebo plynovod TANAP, ale také dopravní a telekomunikační propojení. A platí i úspory z rozsahu: při jednání se státy Perského zálivu po vyřešení situace v Hormuzu nebo o zdrojích z Afriky bude vždy silnějším partnerem dvanáct států či jejich firem než Česká republika sama.
Umět říct Bruselu ne
V současnosti se toho mimo Brusel moc nezmůže, namítá moderátor – těžko si představit, že premiéři zemí střední Evropy řeknou Ursule von der Leyenové ne. Jenže právě v tom je podstata: musí to umět říct. Janeček připomíná scénu, kdy bývalý belgický premiér Verhofstadt na evropské půdě peskoval premiéra Fialu a vyzýval ho, ať se chová jako Václav Havel. Kdyby tam seděl Topolánek, praštil by do stolu, chytil ho za kravatu a ohradil se, že mluví s premiérem suverénní země. Kdyby to udělal Fiala, měl by podle Janečka okamžitě sedmdesátiprocentní podporu. Nestalo se to – a Česko se ne říkat zatím nenaučilo.
Vláda premiéra Babiše se podle Janečka posunula správným směrem. Příkladem je jednání o emisních povolenkách EU ETS, téma, které Babiš spolu s Motoristy silně akcentuje.
Migrace i ze západu
Ze zpráv o posledním zasedání Evropské rady vyplývá, že se Andrej Babiš spolu s dánskou a italskou premiérkou postavil na protimigrační stranu, zatímco řada dalších evropských lídrů si problém podle těchto zpráv stále neuvědomuje. Že to z české strany v některých oblastech konečně zaznívá, považuje Janeček za perfektní. Za velký posun označuje i titulek, podle něhož Babiš připustil, že Česko možná bude muset chránit své západní hranice před přílivem migrantů ze západu. Nebezpečí totiž nehrozí jen z východu.
V Česku dnes žije možná 15 procent obyvatel, kteří se nenarodili na jeho území. Pokud pracují a integrují se, je to skvělé. Scény, jaké jsme viděli v některých francouzských městech, ale Česko nepotřebuje.
Konference jako příprava, ne summit
Konference není teoretizování skupinky intelektuálů. Zahájí ji vicepremiéři Havlíček a Macinka, zúčastní se ministr Juchelka a předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, dorazí i ministři z dalších zemí. Za pět let existence jde o obrovský posun: na začátku se skutečně sešel tým intelektuálů, z jejichž debat vznikly první nástiny a jasně stanovené směry. Dnes je iniciativa propojená s politickou scénou.
Na programu jsou teze infrastrukturní, energetické, bezpečnostní, institucionální, hospodářské, migrační a hraniční, geopolitické i identitární. Je potřeba je rozdiskutovat dřív, než je budeme potřebovat. V energetice jde o společný zájem na bezpečnosti a vytvoření regionálního energetického prostoru založeného na sdílení zdrojů, propojení sítí a společných nákupech. V migraci o společnou migrační a azylovou politiku a koordinovaný systém ochrany hranic – nikoli o zastavení migračních toků, to je globální záležitost, ale o jejich řízení. Střední a jihovýchodní Evropa má být relativně autonomním prostorem, který dokáže kolektivním vystupováním vyvažovat vlivy velmocí. S Českou republikou samotnou se totiž nikdo bavit nebude.
Označení za neformální summit Janeček odmítá – to by už byla politická záležitost. Konference je podle něj konceptuální: smyslem je připravit materiál a mluvit o tezích s politiky, kteří je pak mohou převést do praxe. Není nic horšího než nemít připravenou koncepci; pak vám ji někdo vnutí. Motto konference zní Strong together, silnější společně.
Závěr
Rozhovor staví na jednoduché úvaze: Evropská unie slábne, její financování stojí na Němcích a energetika ukazuje, jak málo s ní dnes kdo jedná. Pro Česko z toho plyne potřeba dvojí přípravy – umět Bruselu říct ne a mít spojence, s nimiž lze v případě rozpadu unie sdílet plynovody, trhy i ochranu hranic. Středoevropská konference má být místem, kde se takový záložní plán rodí dřív, než ho bude potřeba použít.
