Profesor Jan Turánek, nanofarmakolog a vědecký pracovník zabývající se vakcínami, předkládá obraz, podle kterého český Státní ústav pro kontrolu léčiv nemá od konce devadesátých let kapacitu zkoumat, co skutečně leží ve flakónkách moderních mRNA vakcín. Jeho výzkumný tým podle vlastních slov při analýze vzorků Pfizeru našel uhlíkaté struktury podobné grafenu a vyšší než povolené množství fragmentů DNA — pozorování, o která se podle Turánka úřady ani veřejnoprávní média dál nezajímají.
SÚKL bez vědecké kapacity, výrobce bez kontroly
Klíčovou tezí Turánkova vystoupení je popis devastace, kterou podle něj prošla česká kontrola léčiv. Někdejší špičkový ústav byl podle Turánka před třiceti lety strukturálně rozložen a od té doby nemá vědce, techniku ani znalostní zázemí na to, aby kontroloval složení vakcín nezávisle na výrobci. SÚKL podle Turánka přijímá ten papír, který mu pošle farmaceutický koncern, a vlastní laboratorní ověření neprovádí.
Tým se k vakcínám původně chtěl dostat oficiálně přes vládního zmocněnce, který byl pověřen prozkoumat celou problematiku. Ten dle Turánkova popisu vrátil zprávu, podle které je vše pod kontrolou — text, který si analytici v ústavu po přečtení označili za prázdný. Vakcíny se proto k laboratorní analýze dostaly cestou senátorky Chalánkové; nezávislé měření pak provedla doktorka Soňa Peková.
Nanočástice, RNA, DNA — co se v analýze našlo
Vakcíny jsou postaveny na principu lipidních nanočástic, které do těla doručují molekulu mRNA. Turánek upozorňuje, že nanočástice této velikostní kategorie (zhruba pod 120 nanometrů) projdou stěnou cév, putují do mízních uzlin a oběhem se dostávají do orgánů včetně vaječníků, varlat, slinivky a štítné žlázy. Studie, kterou společnost Pfizer podle Turánka musela udělat jako součást registrace, ukazuje právě tuto distribuci — ale podle něj jsou výsledky veřejnosti přístupné jen omezeně a v nepřátelském kontextu.
V samotných analyzovaných šaržích našel tým podle Turánka kromě očekávaných lipidních částic a mRNA i fragmenty DNA — paní doktorka Peková podle něj toto pozorování potvrdila a nezávisle ho zopakovala laboratoř ve Francii. Bývalý ministr zdravotnictví jeho tezi veřejně zpochybnil, ale podle Turánka nečetl použitou metodiku a obhajobu postavil na nesprávném předpokladu, že přítomná DNA je jen technický artefakt z měření mRNA.
Grafenové struktury — pozorování i otázky
Druhým a kontroverznějším nálezem Turánkova týmu jsou krystalické útvary, které svým chováním odpovídají uhlíkatým strukturám podobným grafenu nebo nanodiamantům. Turánek prezentoval tyto výsledky ve Sněmovně i veřejně na internetu; ministerstvo zdravotnictví ani SÚKL podle něj však o ničem dále diskutovat nechtějí. Pokud by se nález potvrdil, jednalo by se podle Turánka o látku, kterou není možné v žádném množství aplikovat do těla — uhlíkaté struktury tělo neumí odbourat, mohou mechanicky zasáhnout makrofágy a způsobit jejich apoptózu, což vede k chronickému zánětu.
Jak se grafen do vakcíny dostal, Turánek netvrdí — výroba probíhá v mikrofluidních systémech kanadské firmy, se kterou v minulosti spolupracoval, a žádné kovové či uhlíkové potahy by zde podle něj neměly figurovat. Hypotézou je, že část úvodního kontaminantu prošla procesem, nebo že vznikla z některé fáze formulace. Stěžejní výzva podle Turánka zní: udělat opakované nezávislé analýzy a kontaminované šarže vyřadit.
Spike protein, který trvá déle, než se čekalo
Druhou rovinou Turánkovy analýzy je životnost spike proteinu, který je vakcínou vyvolaný k produkci. Klasická mRNA má v těle krátký poločas — enzymy ji rozkládají a do několika dnů zmizí. mRNA v mRNA vakcínách je ale upravená tak, aby ji buňka nerozpoznávala jako cizorodou — zůstává v buňce déle, a tím i překládaný spike protein vzniká déle, než výrobci v registrační dokumentaci očekávali. Zveřejněné studie podle Turánka ukazují přítomnost spike proteinu sedmnáct měsíců po aplikaci, pozdější práce dokonce přes dva roky.
Pokud se DNA fragment z vakcíny inkorporuje do genomu (švédská studie podle Turánka prokázala zabudování v jaterních buňkách), může vznikat spike protein i bez další aplikace vakcíny — kontinuálně, dlouhodobě. Tento mechanismus stojí podle Turánka za podezřením, že u některých pacientů přetrvávají chronické záněty, autoimunitní záněty štítnice nebo poruchy reprodukce dlouho po vakcinaci. Klíčový krok do budoucna je podle něj systematická diferenciální diagnostika u pacientů s poškozením po vakcinaci, ne paušální popření souvislostí.
Závěr
Turánek odmítá uzavřít diskusi tvrzením, že je všechno v pořádku — i tehdy, když je výsledný tlak ze strany ministerstva, regulátora i mainstreamových médií prudký. Z pozice nanofarmakologa upozorňuje na konkrétní mechanismy, které vyžadují další ověření, a vrací debatu k metodice a regulátorské kapacitě: dokud SÚKL nemá vědce a techniku schopnou nezávislé analýzy mRNA vakcín, je celá kontrola podle Turánka jen formální. Bez tohoto kroku, varuje, se bude rozpor mezi oficiálním obrazem bezpečnosti a pozorováním nezávislých laboratoří dál prohlubovat.
