Josef Roušal o kauze Krtkův svět: úředník se ho prý ptal, kolik stojí jeho podpis

Podnikatel a zahradník Josef Roušal postavil v pražských Měcholupech dětský lesopark, který pojmenoval Krtkův svět.¹ Za několik let se z jeho projektu stal případ plný milionových pokut, exekucí a obžaloby, za kterou mu hrozí vězení. Roušal je přesvědčen, že nejde o jeho pochybení, ale o propletené zájmy úřadů a developerů, kteří usilují o jeho lukrativní pozemky.

Následující text věrně přibližuje, jak celou kauzu líčí sám Josef Roušal v rozhovoru. Jde výhradně o jeho vlastní svědectví, zkušenosti a názory — jejich součástí jsou i vážná obvinění konkrétních institucí a nedoložené domněnky. Redakce je nijak neověřuje ani nevyvrací; předává je tak, jak je host formuluje, a úsudek nechává na čtenáři. Tam, kde jednotlivé okolnosti potvrzují veřejné zdroje, na to upozorňujeme v poznámkách pod čarou.

Park pro děti, který úřad podle Roušala nejdřív posvětil

klip od 1:54

Roušal popisuje, že po narození dětí dostal nápad využít svůj les u zahradnictví a postavit v něm něco pro děti — houpačky, prolézačky, dětský parčík s minizoo. Podle jeho líčení šel nejdřív na stavební úřad a svůj záměr mu předložil. Tvrdí, že úřad neměl námitky: pozemek prý byl v územním plánu veden jako sportoviště, rekreační plocha a hřiště a úřad mu podle něj písemně sdělil, že na dětský park není potřeba stavební povolení, protože nejde o stavbu.

S tímto posvěcením prý začal v dobré víře stavět. Podání podle svých slov podal na přelomu let 2015 a 2016 a park pak postupně budoval zhruba čtyři a půl roku. Zdůrazňuje, že vše bylo převážně ze dřeva a záměrně komponované tak, aby se nekácely stromy — jako zahradník s pětadvacetiletou praxí má prý k přírodě blízko. Po celou dobu na stavbu podle něj pravidelně chodil stavební úřad i pracovníci životního prostředí a nikdy prý nebyl nejmenší problém.²

„Víte, kolik stojí můj podpis?“

klip od 6:29

Zlom podle Roušala nastal v roce 2019 při jednání s tehdejším vedoucím stavebního úřadu. Park byl prý téměř hotový a chybělo už jen zkolaudovat část skleníku, kterou chtěl přebudovat na jídelnu. Roušal tvrdí, že úředníkovi opakovaně nosil všechny požadované dokumenty, ten že je ale nechtěl podepsat. Při jednom setkání mu prý úředník řekl větu, kterou Roušal považuje za začátek celé kauzy: „Víte, kolik stojí můj podpis, aby se objevil na tom vašem dokumentu?“

Roušal popisuje, že v tu chvíli nereagoval, ale při dalším jednání, kdy byla přítomna i úřednice, mu prý úředník znovu odmítl podepsat a on ztratil nervy. Vedoucí ho podle jeho líčení vyzval, ať to vyřídí „mezi čtyřma očima“ ve vedlejší kanceláři, to on ale odmítl. Sám v rozhovoru přiznává, že pro tuto klíčovou větu nemá přímý důkaz a že jde o tvrzení proti tvrzení. Dodává, že podle informací od jednoho zaměstnance úřadu prý nešlo o ojedinělý případ a že on i tento zaměstnanec podali na vedoucího trestní oznámení, které policie odložila. Vedoucí, jehož Roušal jmenovat nechtěl, už podle něj na úřadě nepracuje.

Obrat: příkaz zavřít a nástup institucí

klip od 12:38

Krtkův svět Roušal otevřel na začátku července 2020. Zhruba po dvou až třech týdnech mu prý přišel dopis, že má provoz ukončit — že na něj nejsou dostatečná povolení a že se zakazují právě ty věci, které si podle svých slov nechal povolit. Provoz ale nezastavil. Vysvětluje, že měl načerpané úvěry v řádu desítek milionů a byl přesvědčen, že jde o křivdu; kdyby zavřel, prý by definitivně skončil.

Poté se podle něj spustila lavina. Stavební úřad byl uznán jako podjatý a agenda přešla na Prahu 11. Roušal tvrdí, že se na něj postupně střídavě obracelo osmnáct až dvacet institucí — od kriminální policie přes inspekci životního prostředí a vodoprávní úřad až po energetické společnosti. Argumentoval prý stále stejně: jak může být najednou všechno špatně, když tam úřady čtyři a půl roku chodily a říkaly, že je to v pořádku.

Soud, který podle Roušala odmítl jeho důkazy

klip od 15:33

Když se řeč stočí k soudům, Roušal nešetří slovy: soudy jsou podle něj „jedna velká habaďůra na lidi“. Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost a potvrdil milionové pokuty.³ Roušal na to reaguje tím, že k soudu přinesl množství dokumentů, které měly prokázat, že vše vyřídil, senát je ale prý odmítl provést jako důkaz. Podle jeho líčení soud nepřipustil ani svědky — úředníky z Prahy 15, kteří byli údajně ochotni potvrdit, že bylo všechno vyřízeno.

Roušal je přesvědčen, že soud celou věc pochopil špatně: prý si vzal starší kolaudaci zahradnictví z roku 2008 na pozemcích v Horních Měcholupech a spojil ji s Krtkovým světem, který ale podle něj stojí na jiných, lesních pozemcích v Dolních Měcholupech. To, že soud jeho důkazy odmítl, mu podle jeho slov „sebralo vítr z plachet“.

Pokuty, exekuce a hrozba vězení za „devastaci lesa“

klip od 18:54

Sankcí se podle Roušala nastřádalo hodně: mluví o pokutách kolem pěti milionů korun i s inspekcemi životního prostředí. Vedle toho na něj byla podle jeho slov uvalena „nefinanční“ exekuce za to, že prý ničí svůj les — úřady mu tak zablokovaly veškerý majetek včetně aut. Zároveň stál před soudem kvůli obvinění z devastace lesa, za které mu hrozí až tři roky vězení.⁴

Obvinění, že poškozuje les, Roušal odmítá jako vymyšlené a účelové. Popisuje, že se v odůvodnění psalo třeba o kácení stromů (které se podle něj nekácely), o ušlapávání zeminy návštěvníky nebo o okusování kůry — celkem prý šlo o deset bodů, které považuje za nesmysl. Namítá i to, že na území Prahy mohou růst jiné rostliny než v běžném lese a že se mezitím změnil zákon, takže zvířata už v lese být mohou.

Kdo a proč: lukrativní pozemky a developeři

klip od 22:06

Na otázku, proč by to někdo dělal, Roušal odpovídá svou hlavní tezí: jeho pozemky jsou velmi lukrativní, leží u nádraží a on prý dostával řadu nabídek od developerů. Tvrdí, že za ním chodili úředníci z Prahy 15 a říkali mu, že musí část pozemků prodat — že se mu pak uleví, přestanou chodit pokuty a všechno se vyřídí, kdyby prodal přední část, kde by mohly vyrůst bytové domy. To prý odmítl.

Podle Roušala je za tlakem hlavně obec. Úředníci prý nosili plánky s bytovými domy a on je přesvědčen, že mají své „vyvolené“ developery, se kterými spolupracují, protože obec z každé prodané bytové jednotky inkasuje příspěvky. Popisuje i to, že park nabídl bezplatně městské části Praha 15, ta prý odmítla; magistrátu, který ho chtěl odkoupit, prý ale nabídl jen kolem 25 procent odhadní ceny s odůvodněním, že jsou pozemky znehodnocené — což Roušal vnímá jako uměle vytvářený tlak, aby prodal pod cenou.

„Je to moje dítě“: proč odmítá prodat

klip od 24:56

Přestože podle svých slov mohl pozemky prodat za stovky milionů, Roušal to odmítá. Opakuje, že park je „jako jeho dítě“ — od roku 2003 prý pozemky kupoval na splátky za všechno, co vydělal v zahradnictví, bez dotací, a stromy, které tam dnes rostou, sázel jako malé sazenice. Prodat by podle něj znamenalo prodat kus vlastního života a identity.

Připouští, že lidé kolem něj mu radí, ať prodá a má klid. Sám ale říká, že to zatím vnitřně necítí a věří, že se situace zvrátí a jeho jméno se očistí. Nevylučuje, že jednou prodá, ale zatím to prý nedokázal.

Film o kauze a mediální odpor

klip od 29:15

O Roušalově kauze vznikl celovečerní film — podle jeho slov možná poprvé, kdy se film natočil o případu jednoho člověka.⁵ Popisuje, že poznal režisérku Evu Toulovou, které svůj příběh vyprávěl, a ta se rozhodla ho zfilmovat; financování prý složil z více zdrojů, velkou část dala jeho rodina i on sám.

Film podle Roušala vyvolal velkou mediální nevoli — hodně se prý „hejtovalo“, že to není pravda, psalo se o něm údajně i na Slovensku. Do kin ale podle něj tolik diváků nedorazilo; myslí si, že i kvůli tomu, jak o snímku psala média.

Obnova řízení a spor o metropolitní plán

klip od 31:15

Roušal říká, že aktuálně stále běží soudní řízení kvůli obvinění inspekce životního prostředí z ničení lesa. Má prý nového advokáta a věří, že obvinění vyvrátí — situace se podle něj začíná obracet, protože se v archivu Prahy 15 dohledaly dokumenty, které mají potvrzovat, že sporné stavby (domečky pro zvířata, odstavná plocha, reklamní billboard) byly vyřízeny tak, jak tvrdí.

Klíč k záchraně parku vidí v městské části Praha 15, kde celá věc vznikla. Vyčítá radnici alibistický postoj a spor o metropolitní plán: čtyři roky prý čekal na změnu územního určení, a těsně před posledním čtením byly jeho pozemky z návrhu vyřazeny a částečně označeny za nezastavitelné. Praha 11, která případ převzala, podle něj rozhodla, že měl všechno špatně, bez ohledu na to, že park stavěl po dohodě s Prahou 15.

Odmítnutá nabídka a výzva veřejnosti

klip od 37:11

Roušal tvrdí, že nabídky na odkup pozemků dostává opakovaně — jednu prý zhruba týden před natáčením, včetně varianty, že by se s prodejem rozplynuly pokuty i trestní stíhání. Zatím prý žádnou nepřijal; říká, že to nedokáže udělat a že „ten čas ještě nedozrál“. Na otázku, zda mu to za všechno stojí, odpovídá, že tento příběh přijal za svůj a věří, že se pravda ukáže a jeho jméno očistí. Peníze prý budou, „ale my nebudeme“.

Na závěr Roušal vyzývá veřejnost o pomoc — podporou podobných projektů pro děti, na sociálních sítích, podpisem petice nebo návštěvou. Slibuje, že bude usilovat o to, aby mohl park zase provozovat legálně, a prosí o součinnost Prahu 15, bez níž prý situaci narovnat nedokáže.

Závěr

Kauza Krtkův svět zůstává otevřená — na jedné straně stojí soudem potvrzené pokuty a stále probíhající řízení, na druhé vyprávění muže, který je přesvědčen, že se stal obětí propojených zájmů úřadů a developerů. Vše výše uvedené je jeho svědectví a jeho pohled na věc; jednotlivá tvrzení si čtenář může sám ověřit a udělat si o nich vlastní úsudek.