Společnost, která začne zlo a šílenství brát jako normu, se dřív nebo později rozsype. Z toho vychází tento názorový komentář: nejdřív nabízí duchovní výklad, podle čeho zlo poznat, co ho pohání a proč ničí všechno krásné, a pak stejný vzorec přikládá na dnešní Evropu – na přistěhovalce, kteří se nechtějí začlenit, na nepokoje ve Francii, na vymírání Západu a na vlády, které podle něj jen čekají, až si lidé o připravené „řešení“ řeknou sami.
Moc, kterou zlo propůjčuje
Duchovní tradice, z níž komentář vychází, učí, že zlo dokáže svému nositeli propůjčit nadpřirozenou odolnost. Učebnicovým příkladem je Rasputin. Podle tradovaného vyprávění přežil otrávené zákusky, nejméně tři kulky i bití těžkými předměty, takže ho nakonec museli utopit. „Tohle nezabralo? Tak zkusíme tohle,“ shrnuje komentář dlouhý seznam pokusů. Nejde přitom o legendu z dávných dob: stejný jev se podle tohoto pohledu objevuje i dnes, jen ho moderní člověk svede na nekompetenci těch, kdo selhali, a duchovní vysvětlení odbude jako náboženský nesmysl.
Stará pálijská terminologie zná nadpřirozené schopnosti pod názvem iddhi a ty mohou podle komentáře pocházet i od zlých entit. Proč by se ale kdokoli zlu upsal? Kvůli moci. „Budu tě uctívat, dám ti všechno – a ty mi za to dáš tohle.“ Jenže moc získaná takovou smlouvou má spoustu háčků, na které by nikdo se zdravým rozumem nepřistoupil. A démon, který si lidské tělo vypůjčil jako loutku, ho dobrovolně nepustí.
Jak zlo poznat: chlad, trhané pohyby, převrácené hodnoty
První znak je fyzický. V blízkosti posedlého člověka je podle komentáře cítit chlad – v místnosti je normální teplota, ale kolem dotyčného se drží bublina studeného vzduchu. Komentář to nazývá efektem studené katody a přirovnává to k rentgence, v níž se anoda zahřívá a katoda chladne. Komentář se přitom opírá o vlastní zkušenost s takovými lidmi už od dětství.
Druhý znak je pohyb. Když duše tělo opustí – třeba po těžké autonehodě – může se do prázdného „pokoje“ nastěhovat jiná entita. Ta ale tělo nikdy neměla, nebo už dlouhé věky ne, a ovládá ho jako začínající loutkář: trhaně, toporně, s přehnanými pohyby hlavy, obličeje a rukou. Působí to komicky a zároveň děsivě. Přehnaně výrazný člověk se takto nechová ani opilý, posedlý ano. Filmy o únosech těl a o vetřelcích, kteří řídí lidskou schránku zevnitř, podle komentáře čerpají právě z tohoto jevu.
Třetí znak je nejobecnější: zlo staví všechno na hlavu. Nenávidí krásu a chválí ošklivost, čisté označuje za zlé a to, co přirozený řád jasně řadí ke zlu, prohlásí za normální – a kdo nesouhlasí, je „odsuzující“. Kdo oslavuje nesmyslné a nepřirozené, podává tím další důkaz, komu slouží. Zlo navíc ničí všechno, co je krásné a čisté.
Zneuctěné symboly: pentagram a dech
Filmy i romány dnes pentagram automaticky spojují se satanismem. Od raného středověku, kdy se tohle spojení prosadilo, jde podle komentáře o soustavné znesvěcení. Pentagram je ve skutečnosti ušlechtilá geometrie: skládá se z trojúhelníků s úhly 108, 36 a 36 stupňů a nese nesouměřitelný poměr, v němž komentář vidí geometrii samotného života a vědomí. Tutéž geometrii má podle tohoto výkladu molekula vody – a paměť vody není uložena v atomech vodíku a kyslíku, ale právě v jejich geometrii. Pýthagorejci pentagram nazývali hygieia a vyjadřovali jím božství, prostotu, přirozený řád a krásu. Zlo ho během staletí obrátilo v pravý opak.
Podobně dopadl pálijský pojem ánápánasati. Ten podle komentáře odkazuje k oživujícímu duchu, jenže z něj vznikla dechová meditace – soustředění na vlastní dech, o kterém dnes píše nespočet webů. Komentář ji označuje za kacířskou, nelogickou a za ubohý rituál, který z moudrého a čistého principu udělal něco přízemního. Takových symbolů a principů duchovního vzestupu je víc a se všemi zlo naložilo stejně: zohavilo je tak, aby se po nich nikdo nechtěl pídit.
Evropa: soužití bez začlenění
Od duchovního výkladu přechází komentář k současnosti. Za děním v Evropě podle něj stojí peníze bohatých komunistických kruhů. A klade otázku, kterou prý nikdo nevyslovuje: proč by někdo chtěl žít v zemi, jejíž lidi, hodnoty, víru i kulturu nesnáší? Odpověď „kvůli lepšímu životu a práci“ nestačí, když se ani po dvaceti, třiceti či padesáti letech nezačlení a místem, kde žije, dál pohrdá. Takové soužití vede k čelní srážce dvou vlaků, kterým selhaly brzdy. Nedá se zastavit.
Agenda 2030 přitom jede naplno. Každý, kdo v Evropě – hlavně ve Francii, Německu a Británii – trochu přemýšlí, podle komentáře ví, že na řadě je občanská válka. Jiné východisko než národní sebevražda, nebo občanská válka, nezbývá. Evropské státy mezitím rozesílají brožury o připravenosti, které neříkají vůbec nic: připravte se, pozor, nebezpečí.
Celé je to podle komentáře záměr a má to jméno: hegelovská dialektika. Nejdřív vytvořit problém, pak počkat, až bude tak zle, že lidé sami budou prosit o zásah, a nakonec nabídnout předem připravené řešení. Vlády, za nimiž ve skutečnosti stojí globální mocenská klika, přijdou s nabídkou: „Spravíme to, ale budeme muset zavést digitální měnu, uzávěry a kamery všude.“ A vyčerpaní lidé řeknou: „Hlavně ať to přestane.“
Přirozený řád a vymírání Západu
Celý svět se musí řídit přirozeným řádem. Co stojí mimo něj, chvíli přežívat může, ale ne natrvalo. Komentář to ukazuje na drobných „butikových“ psech, kteří by venku v zimě nepřežili, jen se třesou v koutě – jsou roztomilí, ale zkouškou času neprojdou. Ještě výmluvnější jsou šejkři, náboženské společenství, které se zřeklo plození. Obavy žen z porodu v dřívějších dobách jsou pochopitelné, jenže kdo se nemnoží, zmizí. Šejkři se rozplynuli jako dým ve větru.
Dnes se podle komentáře děje totéž v jiné podobě. Porodnost hlavně v západních zemích klesla pod hranici prosté reprodukce a sociální sítě s propagandou poštvaly muže proti ženám a ženy proti mužům. Internet je plný lidí, kteří mateřství a děti líčí jako to nejhorší, co se může stát, a chválí si, že žádné nemají. „Řekněte mi to znovu, až vám bude čtyřicet nebo padesát a budete sedět sami se svým psíkem a krabicovým vínem,“ vzkazuje jim komentář. Za dvacet let nebude nikdo, komu na nich bude záležet.
Francie: nejsou to studenti
Co se děje ve Francii, je podle komentáře potřeba vidět na vlastní oči – stovky videí ukazují něco jiného, než co tvrdí média. Nejde o studenty. Nepokoje zasáhly přes tucet měst, mimo jiné Bordeaux, Paříž, Lille, Lyon a Marseille. Policie je v defenzivě, proti policistům se používají i žíraviny a další věci, o kterých nelze ani mluvit. Hlídky podle komentáře přijedou, zastaví, podívají se, co se děje – a jedou dál.
I tady platí stejné dilema: národní sebevražda, nebo občanská válka. A znovu jde podle komentáře o záměr. Lidé mají začít prosit o pomoc a vláda odpoví, že to spraví, ale za cenu digitální měny a kamer na každém rohu. Problém je vytvořený proto, že řešení už je připravené – a čeká se jen, až si o ně lidé řeknou. V Německu je situace stejně vážná, jen jiným způsobem.
Poznat zlo a připravit se
Závěrečná výzva míří zpět k začátku: naučit se zlo rozpoznat – co je zač, proč funguje, jaký má motiv, prostředky a příležitost. Přirozenému řádu neunikne nic. Mnoho lidí, zejména na Západě, si myslí, že si žijí ve vlastním světě a pravidla si určují sami. Chvíli to funguje, ale nakonec se to zhroutí.
Proto komentář nabádá k přípravě: trvanlivé potraviny, kus půdy a možná i trochu olova. Na vládní brožury, které dostali třeba obyvatelé Irska a dalších zemí, spoléhat nelze. Obsahují jen rady typu „sežeňte si vodu, sežeňte si jídlo, buďte opatrní“, a to nikomu nepomůže.
Závěr
Komentář spojuje duchovní a společenskou rovinu do jednoho obrazu. Zlo se pozná podle chladu, nepřirozených pohybů a převrácených hodnot a jeho otisk je vidět na znesvěcených symbolech i na Evropě, kterou podle tohoto pohledu cíleně uvrhují do chaosu, aby přijala digitální měnu a plošný dohled. Lék nabízí jediný: vrátit se k přirozenému řádu a připravit se dřív, než se dosavadní svět zhroutí.
