Bývalý výsadkář americké armády Jorge Pabon, známý také pod iniciálami JP, dlouho vystupoval anonymně. Teď už pod vlastním jménem a s vlastní tváří popisuje, co podle svých slov viděl v podzemním vojenském komplexu kdesi v Alabamě: sál velký jako fotbalové hřiště, v němž nad obřími portály svítily letopočty a z portálů vycházeli lidé v dobovém oblečení. Tvrdí, že mu nabídli projít do čtyřicátých let minulého století a že odmítl.
Pabon sloužil jako výsadkář přidělený k 7. skupině speciálních sil1; sám zdůrazňuje, že příslušníkem zelených baretů nebyl. Rozhovor se točí i kolem dokumentu americké vojenské zpravodajské služby o průchodných červích dírách, v němž Pabon vidí potvrzení svých slov. Jde výhradně o jeho vlastní svědectví, zážitky a přesvědčení. Redakce je nijak neověřuje ani nevyvrací; předává je tak, jak je Pabon formuluje, a úsudek nechává na čtenáři.
Podzemní komplex, kam se nesmí ani s brýlemi
Místo, o kterém Pabon vypráví, prý leží v Alabamě a je propojené s leteckou základnou Eglin, kde sídlila jeho jednotka. Přesnou polohu záměrně neuvádí. Je přesvědčen, že komplex se základnou spojuje společný personál i podzemní stavby, a dodává, že se o lokalitě mluví jako o nové Oblasti 51.
Do komplexu podle něj nepřijeli jen Američané. Pabon popisuje vojáky mnoha národností – slyšel španělštinu, portugalštinu i francouzštinu –, piloty v kombinézách, vojáky v maskáčích i civilní vědce a lékaře. Vstupní kontrolu přirovnává k letištní bezpečnostní prohlídce „na steroidech“: návštěvník jde po červené čáře, projde obřím oválným tunelem podobným přístroji na magnetickou rezonanci a musí odložit telefon, hodinky, peněženku, a dokonce i brýle.
V jeskynním komplexu, který podle něj působil nesmírně technologicky vyspěle, visely na zdi portréty prezidenta Donalda Trumpa, viceprezidenta a dalších představitelů, jak to bývá ve federálních budovách. V rohu místnosti ho ale zarazila fotografie Elona Muska. Neví, jestli tam visela proto, že Musk s podobnými technologiemi pomáhá, nebo proto, že je s ním zkoumají. V jednotlivých oddílech se podle Pabona pracovalo na robotice, umělé inteligenci včetně obecné umělé inteligence, na propojení se satelity a na technologiích, které vypadaly jako portály.
Hlavní sál měl podle jeho odhadu rozměry fotbalového hřiště. V kovových kójích tam badatelé z různých zemí zkoumali zbraně a antigravitaci. Na stejném místě prý viděl i vysoké, svalnaté bytosti s téměř bílými vlasy, kterým říká Nordici, jak cvičí letce v pilotáži strojů připomínajících létající talíře.
Portály s letopočty 2090, 2050, 1940 a 1560
Nejsilnější dojem na Pabona udělal samotný sál s portály. Lidé u počítačů mezi nimi podle něj pracovali dokonale sladěně, jako by všichni dělali totéž ve stejnou chvíli, a někteří se prý dorozumívali jen pohledem, telepaticky. Neví, jestli jde o obdobu Neuralinku, nebo o něco mnohem vyspělejšího.
Nad portály byly podle jeho vyprávění letopočty 2090, 2050, 1940 a 1560. Za každým z nich se chvěla jakási tkanina nebo bublina, podobná tetelícímu se vzduchu v horku, a skrz ni byla vidět druhá strana: stromy a budovy. Vypadalo to prý jako malba, jenže skutečná a pohyblivá jako fata morgána. Pabon přiznává, že vůbec nechápal, na co se dívá, a ptal se sám sebe, jestli tam vůbec má být. Otázky se prý klást nesměly, stačilo jít po červené čáře.
Na taková místa podle něj vozí hlavně lidi, kteří už mají podobné mise za sebou. Pabon říká, že mluví za všechny vojáky, kteří těmito programy procházejí právě teď – některým se to líbí, jiným ne. Mrzí ho, že vlády po celém světě, nejen ta americká, podobné technologie včetně léčebných lůžek před veřejností tají. Kolik životů by se podle něj dalo zachránit, kdyby byly k dispozici všem.
Dokument o červích dírách a obří portál na základně Eglin
Od svého předchozího rozhovoru v prosinci sleduje Pabon, jak vláda uvolňuje jednu dávku dokumentů za druhou, a v řadě z nich nachází potvrzení toho, co vyprávěl. Rozhovor se opírá hlavně o třiačtyřicetistránkový referenční dokument vojenské zpravodajské služby DIA s názvem Průchodné červí díry, hvězdné brány a negativní energie2. Dokument popisuje, že obecná teorie relativity připouští matematická řešení, v nichž průchodná červí díra propojí dvě vzdálené oblasti časoprostoru. Místo dlouhé cesty by se jimi dalo rovnou projít. Jedno z uspořádání se v něm označuje jako hvězdná brána s poměrně jednoduchým plochým vstupem a výstupem a podle dokumentu mohou červí díry spojovat nejen místa, ale potenciálně i různá období.
Pabon je přesvědčen, že právě takovou hvězdnou bránu viděl: vlnící se tkaninu podobnou vodní hladině, za níž byla vidět druhá strana. Stejný jev podle něj zažil i s jedním přítelem na letecké základně Eglin, kde byl portál ještě mnohem větší a proplouvaly jím létající stroje. Popisuje je jako antigravitační lodě se rtuťovým pohonem a elektromagnetickými pulzy, podobné trojúhelníkovým strojům, o nichž se mluví pod označením TR3B. Ostraha tam podle něj byla velmi agresivní a zařízení prý lze rozebrat a převézt jinam.
Portál podle Pabona obíhaly obrovské kovově černé koule, které jeho účinek zesilovaly. Jejich energii prý bylo cítit i slyšet. Kroužily ve vzoru připomínajícím takzvaný květ života a nevypínaly se, dokud portálem neprošla loď. Pabon připouští, že si za tato slova možná vyslouží potíže, ale lidé by podle něj měli vědět, jakou technologií Spojené státy disponují.
Zelenou má na technologie, ne na místa
Budovu na Eglinu, kde portál stojí, prý zná, polohu ale neprozradí – kvůli bezpečnosti lidí, kteří tam pracují, i samotných zařízení. Připomíná, že sloužil v americké armádě. O technologiích samotných mluvit smí: tvrdí, že dostal zelenou od několika lidí, mimo jiné od jednoho s napojením na Washington, který mu vymezuje, o čem mluvit smí a o čem ne.
Smysl vidí v tom, aby svět věděl, jakou moc Spojené státy mají. Vzkaz, který podle něj vojáci jako on předávají, zní zhruba takto: se Spojenými státy si nezahrávejte, mají věci, o kterých se vám ani nezdá.
Rusové, Ukrajinci a Číňané v jednom sále
V sálech s portály podle Pabona nepracovali jen spojenci. Viděl prý ruskou jednotku s vlastními vlajkami, Ukrajince i Číňany. Navenek to podle něj vypadá, jako by se Spojené státy s těmito zeměmi chystaly k válce, jenže jakmile jde o mimozemšťany a jejich technologie, funguje prý politika jinak. Je přesvědčen, že se svět v tomto ohledu sjednocuje.
Portály podle něj vedou i do interdimenzionální a duchovní sféry, která se prolíná s technologiemi pracujícími s vědomím. Právě proto prý lidi mluvit o tom znervózňuje – protože je to skutečné.
Nabídka projít do čtyřicátých let
V sále nebyl Pabon sám: s ním tam podle něj byli další příslušníci 7. skupiny speciálních sil a nejspíš i 3. skupiny. Z portálů prý vycházeli lidé ve futuristickém oblečení, vědci v bílých pláštích i v uniformách. Mnozí působili šťastně, jiní velmi vážně. Všechny sledovala mimořádně ostražitá ochranka, která mu připomínala tajnou službu a bedlivě hlídala, kdo se kam dívá.
Proč tam byl, se prý dozvěděl na místě: chtěli, aby portálem prošel. Nebyl si jistý bezpečím, myslel na rodinu a odmítl; jiní souhlasili. Na otázku, jestli by mohl změnit minulost, mu prý odpověděli, že ne – kdo portálem projde, ten jím už prošel, takže budoucnost ani minulost nezmění. Poslat ho chtěli do čtyřicátých let minulého století. Neví proč, ale k tomuto období prý vždycky cítil zvláštní pouto.
Měl podepsat řadu papírů a dostal upozornění, že kdyby se nevrátil, nenesou za to odpovědnost. Tehdy ho podle vlastních slov napadlo, jestli takhle lidé mizí. Pabon se domnívá, že na podobné mise vybírají spíš lidi bez partnera, protože doma by o nich stejně mluvit nesměli.
Příchozí z roku 2090 a záhada roku 1560
Z portálu označeného rokem 2090 podle Pabona vycházeli lidé s futuristickými přilbami, v uniformách připomínajících exoskelet a s neznámými insigniemi. Proč měli přilby, neví; letopočet podle něj nevypovídá o tom, jestli přicházeli ze Země, nebo odjinud.
Z portálu s rokem 1940 prý vycházeli lidé v civilu, v kloboucích a oblečení té doby. Nejdřív si myslel, že je ve filmovém ateliéru, přítel ho ale ujistil, že jde o vojenskou budovu. Všechno podle něj vypadalo skutečně: portál se hýbal a lidé z něj vycházeli.
Nejvíc ho mátl rok 1560. Při pozdějším pátrání našel jediné vodítko, dobové vyobrazení bitvy na obloze nad Německem, na němž létají koule. Skrz jeden z portálů prý navíc zahlédl budovu podobnou hradu, a proto předpokládá, že druhý konec vedl kamsi do Evropy, nejspíš do Německa. Kde přesně druhé konce portálů ústí, neví. Výpočty, které za tím stojí, jsou podle něj daleko nad jeho chápání – Země i Slunce se pohybují po spirále, a všechno proto musí být matematicky přesně sladěné.
Čas jako klubko špaget
Co lidé na druhé straně dělají, mu prý neřekli. Kdo projde, udělá, co mu řeknou ti, kdo už tam jsou, a po návratu podá hlášení. Čas se podle Pabona za portálem chová jinak: z hodiny mohou být dny a člověk se může vrátit o týden dřív nebo později. Lidé v komplexu prý mluvili o časové smyčce a o tom, že se všechno děje najednou. Časové linie mu popsali jako klubko špaget, v němž jsou minulost, přítomnost i budoucnost propletené a existují současně.
Minulost proto podle něj změnit nejde. Kdo by se vrátil, aby něčemu zabránil, zjistí, že se stane něco jiného, co událost stejně přivodí. Pabon dodává, že není vědec, jen výsadkář, a víc to rozebírat nechce.
S ostatními, kteří se rozhodli portálem projít, prý nemluvil a většinu z nich viděl poprvé. Je však přesvědčen, že na takové mise vybírají hlavně lidi s traumatem z minulosti. Sám žádné velké trauma nezažil, jen jednu příhodu: na severu státu New York prý jednou jen ve spodním prádle šel sněhem za zářící koulí, všechno kolem ztuhlo a on se najednou ocitl zpátky ve svém pokoji, celý mokrý. Podobné zážitky mají podle něj i další lidé, kteří slouží v armádách po celém světě.
Technologie se mají stěhovat do Grónska
Pabon mluvil také s vojákem ze základny Hurlburt Field, který podle něj viděl stroj TR3B. Jiný voják odtud mu prý řekl, že většinu technologií z Alabamy přestěhují do Grónska, až tam vzniknou nové vojenské základny. Důvod vidí Pabon v utajení: technologie mají zůstat pod zámkem a mimo zvědavé oči.
Podle jeho informací má jít o dvě velké základny, k nimž dalo tamní království zelenou. Nevylučuje, že jedna z nich bude stát nad obrovskou lodí, kterou prý v Grónsku našli před několika lety a která vypadá jako pozůstatek prastaré technologie. Připomíná, že nad podobným nálezem, snad v Jižní Koreji, prý postavili budovu.
K čemu podle něj sály slouží
Smyslem sálů s portály je podle Pabona získávat informace: o technologiích, o politicích, kteří teprve přijdou, i o mimozemských bytostech, které se mají lidstvu teprve ukázat. Cílem je být o krok napřed. Je přesvědčen, že mnoho z toho, co se dnes objevuje, vychází z toho, co tyto stroje ukázaly o budoucnosti.
Co podle Pabona přijde dál
Od dalšího odhalování čeká Pabon velký posun v umělé inteligenci. Různé firmy podle něj stavějí léčebná lůžka, která mají lidi zbavit mnoha nemocí, a na začátek příštího roku předpovídá lékařské průlomy u některých chorob. Doufá, že se veřejnost dočká i té části odhalení, která se týká kontaktu s mimozemšťany; na ten ji podle něj už teď připravují filmy, které mají téma učinit běžným. Věří také, že brzy dojde na veřejnou prezentaci stroje, který armáda získala zpětným inženýrstvím, a že to lidem otevře oči.
Do sálu s portály se prý už nikdy nevrátil a o tom, co se dělo dál, nic neslyšel. Na závěr vyzývá vojáky i civilisty, kteří v podobných programech pracují, aby se nebáli promluvit. Mluví o frekvenci lásky, kterou lidstvo potřebuje, a o budoucnosti jako ze Star Treku, o zlatém věku, ke kterému se podle něj blížíme.
Závěr
Jde o osobní svědectví a přesvědčení bývalého výsadkáře, které redakce neověřuje. Pabon ho opírá o vlastní zážitky a o dokument vojenské zpravodajské služby, v němž vidí potvrzení svých slov. Jednotlivá tvrzení si čtenář může posoudit sám.
Ověřená tvrzení
1 Letecká základna Eglin, informační list „7th Special Forces Group (Airborne)“. 7. skupina speciálních sil americké armády sídlí od roku 2011 na letecké základně Eglin ve floridském výběžku.
2 Defense Intelligence Agency, „Traversable Wormholes, Stargates, and Negative Energy“, Defense Intelligence Reference Document, 6. 4. 2010. Dokument vznikl v programu AAWSAP a DIA ho zveřejňuje ve své elektronické čítárně podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA).
