V jedné klasické pohádce stačilo jediné dítě, aby nahlas pojmenovalo to, co dospělí kolem sebe viděli, ale báli se vyslovit. Osmnáctiletý Adam Šejna na sebe podobnou roli vzal ve veřejném prostoru — a schytává za ni posměch i nenávist. Sám sebe označuje za pravicového a konzervativního a na svůj věk už patří k nejsledovanějším i nejnenáviděnějším tvářím českého internetu.
Terč nenávisti, se kterým si kritici i telefonují
Šejna platí za sůl v očích části internetových tvůrců — jmenovitě zmiňuje Mika Oganesiana i jeho okruh a tvůrce vystupujícího jako Pšenák. Jejich útoky ale podle něj míjejí cíl. Místo aby před nimi utíkal, začal se s Oganesianem, kterému říká Mike, dokonce potkávat a bavit se s ním po městě.
Paradoxem je podle Šejny to, že po něm jde někdo, s kým se v ideologických postojích z velké části shoduje — ať už jde o pohled na LGBT, nebo na víru. Neshodnou se podle něj hlavně na tom, zda je v pořádku ponižovat lidi na veřejnosti.
Jedněm projde všechno, druzí jsou perzekuováni
Na sociálních sítích podle Šejny funguje dvojí metr: jeho strana nesmí nic, zatímco druhá strana si může dovolit prakticky cokoli a zůstává beztrestná. Jít po pravicových tvůrcích je podle něj momentálně trend, který přináší zisk, a proto se ho jejich kritici drží.
Zrušený Instagram, ale stopa zůstává
Instagramový účet mu podle jeho slov platforma bez udání důvodu zrušila hned dvakrát, zatímco tvůrci, kteří podle něj přiznaně obtěžují konkrétní lidi, na sítích dál zůstávají. Šejna to nese s nadhledem — přesunul se na Facebook, který má dnes větší dosah než dřívější Instagram.
Svou roli považuje za splněnou. Do Česka podle sebe přinesl něco, co tu chybělo: mladého člověka, který otevřeně komentuje politiku a nebojí se za svými názory stát. Inspiroval se přitom zahraničním komentátorem, který proslul debatami se studenty, byť jeho styl a znalosti si podle vlastních slov teprve buduje.
Konzervativní mladík je podezřelý
Když do ulic vyjdou patnáctileté a šestnáctileté děti s transparenty a lepí se k asfaltu, bere to společnost podle Šejny jako přirozený mladický aktivismus. Jakmile ale mladý člověk projeví konzervativní názory, stává se podezřelým. Sám o sobě s nadsázkou říká, že se narodil v modrých trenýrkách.
Rozmazlené děti přicházejí o charakter
Na jednom podnikatelském kempu Šejnu zaujala myšlenka, že řada pravicově smýšlejících lidí je doma vlastně levicová: pro své děti udělají všechno a dopřejí jim vše, aniž by si to musely zasloužit. Tím jim ale podle něj berou zkušenost, že úspěch je z velké části dřina a jen z menší části štěstí.
Je špatné pro děti, když dostanou věci dřív, než po nich stihnou začít toužit, míní Šejna. Sám prý jako dítě nedostával všechno a zpětně to hodnotí jako výhodu, která formuje charakter i silnější hodnoty.
Odkaz listopadu 1989: Klaus, Zeman a svoboda volby
K odkazu roku 1989 i k emeritnímu prezidentu Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi má Šejna jasno. Ať už byl převrat jakkoli připravený, je podle něj dobře, že se stal — díky němu se dá volně cestovat, svobodně žít a nikdo nemusí vstupovat do strany kvůli studiu či práci. Teorii o nahraném listopadu bere s rezervou.
S úsměvem připomíná i Klausův bonmot, že lyžování je pravicové, zatímco snowboarding levicový. Sám prý loni Klause potěšil tím, že svůj snowboard zničil.
Démonizovaná minulost a levicová škola
Část mladých lidí podle Šejny komunismus glorifikuje, protože slibuje život bez vlastního přičinění — to on považuje za škodu. Zároveň mu vadí, že škola, která má být apolitická, minulost paušálně démonizuje a řada učitelů podle něj příliš zabrušuje do politiky a bývá levicová.
Souvislost vidí v závislosti na státu: kdo si na živobytí nevydělává sám, snáze podle Šejny přejímá hodnoty někoho jiného.
Evropská unie a strach z totální kontroly
Největší obavu v Šejnovi vzbuzuje Evropská unie, která podle něj směřuje k úplné kontrole — od toho, co se smí říkat na internetu, po plány na Spojené státy evropské, digitální identitu a digitální peněženku. Takovou kontrolu prý komunisté kvůli chybějícím technologiím neměli; kdyby je měli, cesta zpět by už podle něj nebyla možná, podobně jako v románu 1984.
Aktivismus, který ho může stát všechno
Šejna si je vědom, že veřejná angažovanost ho může stát budoucnost — vykonstruované a nikdy nedořešené kauzy, pošramocenou pověst i tlak na rodinu. Připomíná, že jinde podobný aktivismus stál člověka i život. Přesto volí život s rizikem a zajímavým příběhem před bezpečnou poslušností.
Zatím ho podle vlastních slov chrání věk. V osmnácti podle něj není co vyhrabat — skutečné kauzy mohou přijít teprve s pozdější kariérou, a na to je potřeba se dopředu připravit.
Prvovoliči jako lovná zvěř politických stran
Mladí jsou podle Šejny žádanou kořistí politických stran, protože prvovoliče lze snadno oslovit. Připomíná rok 2013, kdy mladí voliči dostali Karla Schwarzenberga do druhého kola prezidentské volby — oslovil je nonkonformními fotkami s čírem. Právě proto podle Šejny některé strany plédují za snížení volebního věku na 16 let.
Zákaz sítí dětem do patnácti? Zůstal by jen mainstream
Omezit dětem do patnácti let sociální sítě považuje Šejna za chybu. Když všechna mainstreamová média opakují jednu myšlenku, jsou podle něj právě sítě místem, kde děti při formování prvních názorů narazí i na opačný pohled. Bez nich by jim zůstal jen mainstream.
Za kampaněmi proti sobě vidí Šejna hnutí STAN i Piráty a narativ, že mladí jsou ztracená generace, za kterou nemá smysl bojovat. Silný vliv na mladé lidi přiznává i politiku Filipu Turkovi.
Volit od šestnácti? Osmnáct je ideál
Snížení volebního věku na 16 let Šejna odmítá. V šestnácti podle něj děti ještě neokusily reálný dospělý život a nemají o něm dost představ, protože zůstávaly za pomyslnými hradbami školy. Osmnáct považuje za rozumný kompromis — aspoň část vrstevníků už tehdy má za sebou kus samostatného života.
Závěr
Šejna staví na sebevědomí a ochotě nést riziko. Jeho perspektiva je otevřeně pravicová a konzervativní a míří stejnou měrou na vrstevníky i na jejich rodiče — s poselstvím, že ne každý mladý člověk zapadá do obrazu ztracené generace a že život může vypadat i jinak.
