Ještě ve 20. století se v řadě zemí volilo až od jednadvaceti let a o tom, kdo hlas dostane, rozhodoval majetek, vzdělání i pohlaví. Hranice se postupně posouvala, až se v Evropě ustálila na osmnácti. Debata se ale vrací: jedni chtějí volit už od šestnácti, jiní naopak uvažují o tom, že by se hlas měl odebrat těm nejstarším. Osmnáctiletý aktivista a influencer Adam Šejna, který se sám hlásí k pravicovému a konzervativnímu táboru, odmítá obojí. Zakladatel platformy Restart Česko a podporovatel Motoristů sobě od června 2026 pracuje jako specialista na sociální sítě na ministerstvu životního prostředí. Šestnáctiletí podle něj nemají dost odžito na to, aby rozhodovali zodpovědně. A seniorům brát volební právo je nesmysl.
Seniorům brát hlas? Tuhle zemi budovali
Argument, který se ozývá ze stejného tábora usilujícího o snížení volebního věku, zní: staří lidé už o budoucnosti nerozhodují, protože ji nemají před sebou. Šejna ho odmítá jako nesmysl. Starší generace tuhle zemi nějakou dobu budovala a pracovala na ní. Respekt ve společnosti si podle něj vypracovala stejně jako své důchody, a to i tím, že pomáhala v dobách, kdy bylo těžko, například za komunismu. Proč by o právo volit měla najednou přijít?
Nevadí mu ani to, že značná část důchodců bude volit Spolu nebo ODS s představou, že jde o zažitou pravici, o níž on sám tvrdí, že už dávno taková není. I to je ochoten zkousnout: každý má právo myslet si, co chce, a volit, co chce. Výsledek ukážou volby.
Dělení na pravici a levici ztratilo obsah
Klasické dělení na pravici a levici je dnes podle Šejny už jen formalita, kterou lidé znají, ale která reálně nic nepopisuje. Jakmile se někdo označí za pravičáka, je automaticky nacista, xenofob a rasista. Levičák je naopak ten jediný správný. Tím pojmy ztratily smysl. Pochybovat se dá i o tom, jestli se za pravicové dají označovat strany jako TOP 09 nebo současná ODS. Samotné rozdělení přitom vzniklo za Velké francouzské revoluce podle toho, na které straně od předsedajícího seděli zástupci jednotlivých proudů.
Jak hluboko značka sedí, ilustruje Šejna vlastní zkušeností z předvolebního natáčení ankety v ulicích. Ptal se lidí, koho budou volit a proč. Jedna paní odpověděla, že přece jedinou pravici v České republice. Když se zeptal, kdo to je, dozvěděl se, že ODS.
Selský rozum proti extrémům na obou stranách
Vlastní dělení politického spektra staví Šejna jinak: na jedné straně selský rozum, na druhé extrémy. Umírnění lidé z obou stran se podle něj dokážou na hodnotách potkat a spolupracovat, i když každý trochu inklinuje ke své straně. Neplatí přitom, že selský rozum má jen pravičák: chytří jsou i levicově smýšlející lidé. Proti tomu stojí dva extrémní tábory, které se mezi sebou hádají, a doplácejí na to normální lidé uprostřed.
Zařazení nacismu na pravici považuje za omyl. Nacismus byl podle jeho výkladu levicová ideologie a jediné, co ho s pravicí spojuje, je nevraživost vůči Židům. Sám dodává, že rozumí kritice izraelské vlády a k té vládě má výhrady i on, plošné odsuzování Židů ale odmítá: za chování vlády nemůže celý národ, jde o svobodné lidi, kteří se chovají podle vlastního uvážení. Na opačném pólu vidí woke ideologii s dvaceti tisíci pohlavími a hnutí, které hlásá lásku pro všechny, ale ve chvíli, kdy s ním někdo nesouhlasí, mu ji upírá.
Nová strana se zkratkou, která zní povědomě
Že politický marketing a znalost dějin nejdou vždy ruku v ruce, dokládá historka z Brna. Na tamním setkání potkal Šejna člověka, který po neshodách zakládá novou sociální demokracii. Strana si zvolila logo se zkratkou NSD. S dotyčným pánem mluvil a některé jeho názory hodnotí jako umírněné a blízké středu, na volbě zkratky ale nenechává suchou nit. Buď je autorům jedno, jakou asociaci to vyvolá, nebo jim chybí dostatečná znalost historie na to, aby pochopili, že jde o nešťastný marketingový tah. S nadsázkou dodává, že taková strana pak nikdy nesmí použít větu o tom, že vzniká nová strana NSD a potom vám ještě povíme.
Ostré nálepky, nebo elementární úcta?
Šejna při popisu svých oponentů opakovaně sahá po slovníku, který balancuje na hraně: mluví o mentálním postižení a retardaci. Že by z toho měla plynout absence elementární úcty k lidem, které chce zastupovat, ale odmítá: jedno s druhým podle něj nesouvisí. Označit někoho za retardovaného neznamená, že si ho neváží. I retardovaný člověk je super člověk, který si žije svůj život po svém a Šejna by mu to podle svých slov nikdy nebral, jen ať to necpe na ostatní. Přirovnává to k tomu, když se o někom řekne, že je tlustý: není to urážka, jen popis reality.
Stejnou logikou obhajuje i hanlivou formulaci o LGBT, kterou souhlasně přebírá z veřejné debaty. Proti samotné orientaci nic nemá, muž, žena, gayové, lesby i bisexuálové jsou podle něj v pohodě a nikdo se tak narodit nezakazuje. Problém nastává ve chvíli, kdy si na tom někdo staví celou osobnost. Kdo se tak chová, musí podle Šejny počítat s tím, že ho tak lidé budou i označovat.
Otupené mozky, TikTok a prázdná hesla
Proč velké množství lidí bezmyšlenkovitě propadá laciným heslům a prázdným frázím, které pak se zapálením opakuje na demonstracích? Šejna to vysvětluje přes rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým horizontem. Po pádu komunistického režimu lidé nabyli svobody, mohli si dělat vlastní názory a měli zásady, o které se dalo opřít. Když se ukázalo, že ovládat společnost, která si myslí, že je svobodná, nejde, přišlo na řadu to, co se dělá za každého totalitního režimu: otupit lidem mozky. Tentokrát k tomu byly po ruce sociální sítě.
Nástup krátkého obsahu, který podle něj přišel s TikTokem z Číny, prokazatelně kazí pozornost. Čím kratší obsah člověk konzumuje, tím hůř vydrží u souvislého delšího sdělení. Formát se rozšířil na všechny ostatní sítě, globalizoval se a nepoužívají ho jen děti, ale i dospělí. Trh informací se přesytil a lidem se začne ukazovat kterákoli neověřená hloupost, které slepě věří, protože si nic nedohledávají sami a mozek netrénují souvislým sledováním pořadů nebo vysvětlení.
Právě v téhle skulině podle něj vzniká prostor pro manipulativní citáty, manipulativní články a řetězové e-maily i pro hnutí typu Milion chvilek. Lidé pak jsou ochotní jít na Staromák nebo na Letnou a vyřvávat něco, co ve skutečnosti není pravda. Vzpomíná na jeden ze svých prvních rozhovorů na Staromáku, kde mu mladá dívka nejdřív řekla, jak je hezké, že jsou na protestu Milionu chvilek pro demokracii, a vzápětí dodala, že by straně, která se jí nelíbí, zakázala kandidovat.
Umělá inteligence jako korunka dezinformací
Umělá inteligence tomu podle Šejny nasadila korunku. Dřív měl člověk k dispozici Wikipedii a musel mít alespoň tolik nálady, aby něco na internetu chvíli hledal. Dnes napíše dotaz a slepě věří všemu, co dostane zpátky. Odpověď přitom bývá vágní, v širokém spektru, bez reálného vysvětlení a bez kontextu, pokud si o něj člověk výslovně neřekne. Jenže právě to už lidé nepotřebují: zeptají se na otázku, dostanou odpověď a otázku proč si nepoloží.
Sám měl podle svých slov štěstí, že mu práci s umělou inteligencí vysvětlil táta, který se jí chytil hned, jak vyšla. Většina lidí ji ale používá jako rychlý zdroj informací, který si neověřuje. To je ta pravá korunka dezinformací, kterou tu dnes máme, i když samotné slovo dezinformace si mezitím lidé zvykli používat pro něco úplně jiného.
Kudy dál: mladí, kteří se nebojí mluvit
Kam povede jeho podnikatelská cesta, si Šejna nechává pro sebe a daří se mu to držet v tajnosti. Veřejně je zatím známý jeho nástup na ministerstvo životního prostředí, kam v červnu 2026 nastoupil na pozici v oddělení sociálních sítí. Prozrazuje jen to, že bude dál pokračovat s projektem Restart a motivovat mladé lidi k tomu, aby se vyjadřovali. Je mu přitom jedno, jestli budou přebírat jeho názory, formulovat vlastní, nebo přejímat názory opozičních kanálů. Chce vidět mladé z obou stran, kteří se nebojí říct, co si myslí.
S tím ale souvisí povinnost se vzdělávat: nečíst jenom jeden mediální zdroj, ať už je to Česká televize nebo Novinky, hledat víc zdrojů, dělat si vlastní názor a zjišťovat něco nového o sobě i o státě, ve kterém žijeme. Rozdělování společnosti, které přisuzuje Milionu chvilek, odmítá. Hnutí podle něj nutí masu lidí veřejně skandovat citáty, které nic neznamenají, zato dokážou ovlivnit další masu lidí, a aktivně zavrhuje kompromis.
Stejnou optikou se dívá i na sněmovnu. Vláda, která volby reálně vyhrála, má právo svou moc vykonávat a upírat jí to nelze. Opozice by se podle něj měla čtyři roky pokusit s ní vycházet dobře, udělat si dobré jméno a ukázat, že je schopná spolupráce, aby stát šel dopředu. Místo toho se v jednacím sále řeší spor kolem poslance a vládního zmocněnce pro klimatickou politiku Filipa Turka. Kritiku má i pro prezidenta, který si podle něj hraje na prezidentskou republiku, ačkoli žijeme v republice parlamentní. A pak je tu ještě jeden budoucí Adam, na kterého se těší nejvíc: táta. S přítelkyní plánují čtyři děti.
Naděje v tom, že akce vyvolá reakci
Naději staví Šejna na základních principech, na kterých svět funguje. Odvolává se na Newtonův zákon o tom, že akce vyvolá stejně velkou reakci. A akci vidí v tom, jak se podle něj lidem bere svoboda a jde se proti základním lidským hodnotám.
Konkrétně míří na hlasování v Evropském parlamentu o pojetí sexuálního obtěžování a znásilnění, které staví na výslovném souhlasu: pokud žena nevysloví výslovné ano a muž souhlas nemá doložený, jde podle jeho čtení automaticky o znásilnění, i kdyby žena jen kývla hlavou. Absurditu vidí v tom, že titíž lidé podle něj do Evropy pouštějí kohokoli z Afriky i z Asie a hlasují pro kvóty, které migrantům pomáhají, místo aby je mírnily. Přiznává, že o tom mluví naštvaně, protože jde o lidi, kteří podle něj nerespektují naše hodnoty ani to, že ženy mají svobodná práva.
Šejna tvrdí, že poté, co tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová pustila do Evropy uprchlíky, počty znásilnění v Německu a Británii skokově vzrostly, a že u případů, o kterých se mluví, bývá pachatelem uprchlík, který skončí bez trestu nebo s nepřiměřeně mírným rozsudkem. Do stejné řady řadí i případy pákistánských gangů v Anglii. Jde o jeho vlastní interpretaci, kterou nedokládá konkrétními statistikami.
Sází na generaci, která to podle něj otočí
Právě z toho ale plyne jeho optimismus: taková akce vyvolá reakci. Vidět je to podle něj v Americe, v Evropě i u nás. Mladá generace lidí s jeho názory roste a je jí mnohem víc, než se navenek zdá. Lidé s woke názory budou podle jeho ostrého odhadu chodit na potraty, které on sám zásadně odmítá, nebudou se množit a populaci znovu vytvoří a vychová jeho tábor, s pravicovými hodnotami. V tom vidí naději.
Závěr
Výsledkem je konzistentní obraz mladé konzervativní pravice: brát volební právo komukoli je špatně, značky pravice a levice ztratily obsah, veřejnou debatu deformují krátký obsah na sociálních sítích a nekritické spoléhání na umělou inteligenci. Šejnovy soudy jsou přitom vyhrocené a část jeho tvrzení, zejména o migraci a kriminalitě, zůstává bez doložení. Naději nachází v tom, že mladých lidí s jeho pohledem na svět přibývá, a v tom, že se sám chystá na rodinu.
