Tomáš vydržel ve třetí řadě Zrádců devět dní jako věrný a jeden den jako zrádce. V rozhovoru krátce po odvysílání desátého dílu popisuje, jak se z ochránce přírody stal nejhlasitější hráč kulatých stolů, proč vedl lynč na Adama i Petra a jak prožil vydírání od Annelie. Sám je překvapený, že na něm v posledním díle nová role nebyla vidět. Poslední den byl podle něj nejtěžší: na roli zrádce se těšil, jenže v tu chvíli už byl rozjetý jako věrný a musel přepnout celé myšlení.

Ochránce přírody, kterému se říká lovec pašeráků

Tomáš o své práci v ochraně přírody a boji proti nelegálnímu obchodu se zvířaty

klip od 2:26

Když se ho někdo zeptá, co dělá, nejdřív si prohlédne, co ten člověk chce slyšet. Šuplíků má hodně: v Indonésii provozuje ubytování a spravuje realitní portfolio, v minulosti měl stavební firmu, dovážel zboží a vedl cestovní kancelář. Nejdůležitější je pro něj ale systematická ochrana přírody, hlavně ekosystémů a kriticky ohrožených druhů. Je zároveň zaměstnancem dvou zoologických zahrad, protože i ty ochranu přírody plní.

Mezi ochranářskými nástroji je vzdělávání, kampaně za změnu veřejného mínění a také jeden drsnější šuplík: boj s nelegálním obchodem se zvířaty a jejich částmi, s nimiž se podle úmluvy CITES obchodovat nesmí. Tomáš organizuje operace, na jejichž úspěšném konci nemá být pokuta, ale ideálně trest odnětí svobody. Práce obsahuje hodně pátrání i změny identity. Čekal proto, že mu školení pomůžou vidět ve hře víc. Zpětně si myslí, že měl sledovat spíš emoce, mimiku a chování než faktické kroky – skládání faktů v hlavě mu bylo k ničemu.

Adam Dolník v kontejneru

Tomáš o setkání s Adamem Dolníkem na začátku hry

klip od 5:45

Srovnávat se s Adamem Dolníkem Tomáš odmítá. Adam je podle něj světová špička ve vyjednávání, profesor, který vede školení, a hraje ve zcela jiné lize. On sám dělá ochranu přírody a represivní šuplík otevírá jen jednou za čas. Když ale vlezl do kontejneru a Adama poznal, okamžitě si řekl, že to bude zajímavé.

Z kontejneru vypadl jako první, aniž by se pořádně rozkoukal. Vyhrocené konfrontace ostatních zažil až z vyprávění na hradě, a proto měl pocit, že Adamovi něco dluží. Bral ho jako silného hráče, hodně ho sledoval a zkoušel se dívat tak, jak se dívá on. I tam, kde spolu mluvit nemohli, trávil čas pozorováním jeho úšklebků, pohledů a gest. Prvních pár dní jím byl podle svých slov trochu fascinovaný.

Bez fanouškovské přípravy až na Křivoklát

Tomáš o tom, proč šel do hry a jak prožil první dny

klip od 8:05

Zrádce Tomáš skoro nesledoval. Zná hru Městečko Palermo, první řadu neviděl a druhou sledoval jen kvůli kamarádovi Robertovi, který z ní vypadl v prvním díle. Ze zahraničních řad zná jen pár dílů, protože casting proběhl rychle. Dlouhodobý sen to nebyl, ale když nabídka přišla, řekl si, proč ne.

První dva dny byl jako ostatní vykulený z toho, jak všechno funguje. Když šel první večer do komnat, sáhl si na zeď Křivoklátu a řekl si, že tu není jen na prohlídce. Pro telefon šel hlavně proto, aby byl vidět: připadal si zpočátku tichý a nechtěl skončit ve skupině tichých hráčů, kteří vypadávají jako první. Musel si také zvyknout na roli kluka ze zoo a moc nemluvit o Indonésii a ochraně přírody. Vyjednavač a lovec pašeráků v jedné hře by podle něj přitáhli pozornost, a tak si první den budoval historku, o které bude mluvit, když nejde o hru.

Aliance z prvního auta a Dáša na seně

Tomáš o prvních aliancích a misích

klip od 11:05

Do prvního auta po kontejnerech nastoupil s Monikou, Domi a Majdou. Šlo o první chvíli, kdy s někým mluvíte, aniž byste spolu museli bojovat, a ve všech autech se proto uzavíraly první aliance. Tomášovi sedla Monika, která byla podle něj správně trhlá, ale brzy odešla, a s ní zmizelo i jeho první spojenectví. Se všemi třemi měl přátelštější vztah. Je to ale náhoda: s některými hráči, kteří mu byli sympatičtější a s nimiž by mohl víc hrát, se pořádně seznámil až třetí nebo čtvrtý den.

Mise pro něj byly spíš navíc. Z mise s výbušninami a různými tvrzeními o nich se dalo čerpat a těšilo ho, že je venku a hýbe se. Mnohem důležitější ale byla realita na hradě, kde se dalo s lidmi mluvit. Produkční přerušení a prodlevy ho zdržovaly a na první dvě tři mise se nesoustředil. S Dášou zůstali na jedné misi odstrčení na seně. Měli dost času mluvit i mlčet a Dášina emoce mu připadala opravdová. Taková opravdu byla: Dáša podle něj chtěla hrát a být všude vidět, nebyla to zrádkyně, která by hru jen proseděla. Trochu ho zamrzelo, že zůstal stranou – při vybírání týmů na vybíjenou v tělocviku nikdy nezůstal poslední. Pak si řekl, že se dostal do výběru z osmi tisíc zájemců, a rozhodl se aspoň pozorovat Dášu.

Příměří, které nevydrželo, a sázka na charitu

Tomáš o dohodě s Adamem a sázce na charitu

klip od 15:33

Zásadní plán Tomáš neměl. Skoro až do konce hlasoval pro ty, které považoval za zrádce. Že se dá hrát i opačně a vyhlasovávat věrné, jak to teď dělá Majda v úzké alianci s Davidem, mu na hradě nikdo neřekl a sám to nedomyslel. Dostal se přesto daleko a hra ho bavila. Zpětně cítí, že s některými kroky mohl počkat. Kdyby s Adamem opravdu přijal příměří, měl by den na rozmyšlenou. Jenže tu je pocit ultimátního nebezpečí: kdo si myslí, že ho podezíráte, a sám zrádcem je, ví, že je soupeř dost silný na to, aby ho u stolu usvědčil. Tomáš si proto říkal, že mu Adam ani Petr další den nedají, protože se ho bojí. Když se lynč jednou spustí, už se zastavit nedá.

Ve střihu to úplně nebylo, ale s Adamem se nakonec dohodli, že obvinění nechají být. Pak téma vytáhla Zdíša a Tomáš se přidal jako kulomet. Sám s tím ale nezačal. Největším herním momentem pro něj zůstává dohoda, kterou s Adamem uzavřeli. Adam chtěl závazek s kotvou v reálném životě: pokud je Tomáš zrádce, ukáže se to a vyhraje, určí Adam charitu, které výhra připadne. Tomáš souhlasil, protože by výhru stejně věnoval některé ze svých organizací, a navíc byl přesvědčený, že zrádcem je Adam. Dohodu si nechali dosvědčit kameramanem.

Kulatý stůl jako projekt na jednu hodinu

Tomáš o tom, jak hra zesiluje povahové rysy

klip od 19:30

Ostatní hráči ho popisují jako vnitřně klidného člověka. Podmínky hry mu extrémní nepřipadaly, naopak byly příjemné. Zapomněl na okolní svět a hlava se mu zklidnila podobně jako na akcích bez signálu. Hra podle něj zesiluje povahové rysy. On je empatický a citlivý, ale hlavně rád věci rozjíždí: když ho chytne nápad, nezůstane u řečí v hospodě, celou noc ho připravuje a druhý den obvolává celou svou síť kontaktů.

Ve hře se to přesunulo do lynčů. Věrný si nemůže říct, že bude ze všech sil budovat alianci, aby ho ostatní podrželi. Jako v životě tedy hledal rychlou cestu, jak něco začít, a věděl, že jediné místo, kde to může využít, je kulatý stůl. Co se v něm přes den nasbíralo, měl na hodinu u stolu. Hodně hráčů se podle něj jen vezlo a potichu se dostávalo dál, což on v životě nedělá a takhle hrát nechtěl. Ke stolu proto většinou šel s vlastní teorií: buď na ni někoho získal, nebo ji aspoň vyslovil, aby do člověka šťouchnul. Jindy hledal prořeknutí. V zahraničních dílech i v přehledech, které si nechal ukázat od umělé inteligence, viděl, že se zrádci často prozradí přeřeknutím. Když se David jednou přeřekl a místo kulatého stolu řekl konkláve, zkusil to na něj.

Vyhnání Adama a deset minut lítosti

Tomáš o vyhnání věrného Adama

klip od 23:02

Vyhnání Adama, na kterém měl velký podíl, i když hrála roli i Zdíša, Tomáše vzalo. Přemýšlel, jestli v některých chvílích nebral hru osobně a jestli mu neujela. S Adamem byli potom několikrát na pivu, všechno si vyříkali a stydět se za nic nemusí. Do Adama šel s tím, že ho chtěl popichovat podobně, jako Adam dřív popíchl Moniku. Připomínal mu, že jako vyjednavač by to měl vědět. Plán to nebyl. Měl pocit, že je Adam zrádce, a chtěl vidět, jak se chová v nepříjemné situaci, i když věděl, že Adam je na takové situace profesně připravený. Adam mu později u piva řekl, že právě to neustálé šťouchání upozornilo na Tomáše: připadalo mu, že takhle může do někoho rýpat jen zrádce, který si je jistý.

Herní strategie byla prostá: podezřelého malými krůčky dostat do lehce nekomfortní situace a sledovat, jestli se neprořekne. Zrádce hraje na schovávanou a v nepohodlí je šance ho nachytat. Sám to ostatně zažil, když se ve svém zrádcovském dni u snídaně dostal do konfliktní situace s May a bál se, že se prořekne. Lítost po vyhnání byla skutečná. Říkal si, že kdyby Adam vydržel, mohli spolu tvořit silnou dvojku. Trvala ale asi deset minut. Když někdo nepřijde na snídani, čekali byste, že budou lidé půl dne smutní. Jenže během snídaně se zapomíná a hraje se dál, jeden den tam trvá jako týden.

Kryštof, milé lynče a tiskový mluvčí

Tomáš o impulzivních chvílích ve hře

klip od 26:39

Když ho Honza Špaček s dalšími chtěli chránit, Tomáš to řekl Kryštofovi. Bylo by bezpečnější si to nechat pro sebe, ale Kryštof podle něj patřil do party, kterou tvořili Felix, Honza, Zdíša a Kryštof, a jen mu to nestihli říct. Kryštof později tvrdil, že to nebyl důvod, proč Tomáše nezavraždili. Logika podle Tomáše přesto sedí: zrádci obvykle nevraždí toho, na koho se u stolu vaří voda. Proto podle něj nebyla zavražděná ani Felix, na kterou se čtyři dny po sobě ukazovalo.

Na konci desátého dílu brali hráči jeho tažení jako důkaz, že byl zrádcem od začátku a hrál geniálně. Tvůrci v tom vidí spíš opak a to, že si hráči fakta přizpůsobili své konstrukci. Tomáš připouští, že kdyby byl zrádcem od začátku, šlo by o geniální taktiku, protože vylynčovat věrného opravdu fungovalo. Jako zrádce by ale nejspíš hrál uzavřeněji. Hrál tak hlučně jednoduše proto, že chtěl hrát a hru neprosedět. Bál se přitom, že podezřelý zjistí, kdo podezření rozjel. Uvažoval také prostě: když vyřadí skutečného zrádce, druhý den ho nejspíš nezavraždí, protože by to vypadalo jako pomsta. Na tři tahy dopředu přemýšlel až v posledních dvou dílech.

Impulzivní byla i poznámka, že by dvojice hráčů potřebovala tiskového mluvčího, protože se ptali jednoho a odpovídal někdo jiný. Matějovi se pak omluvil, pokud se ho to dotklo. Za poznámkou si ale trochu stojí. Vysloužila mu podruhé jméno na tabuli a možná i proto vydržel ve hře tak dlouho.

Barevný papír a Petrova nabídka finále

Tomáš o podezření vůči Petrovi

klip od 32:16

Doma má papír s nakreslenými hráči a jejich jmény, na kterém si večer v komnatě jinou barvou kroužkoval, koho ten den považuje za zrádce. Papír je skoro celý barevný: za deset dílů měl podezření snad na každého. Vždycky chtěl mít dva až tři podezřelé, ale pokaždé ho spustil nějaký konkrétní moment. Adama „chytil“ při souboji zrádců, když se po prvním hlasování, myslí si, že o Anastázii nebo Monice, na něj divně tvářila Majda. Oba se na tom zasekli a Tomáš měl pocit, že Adam ví víc.

U Petra šlo podle Tomáše o úplný omyl v odhadu. Petr mu nečekaně řekl, že si ho vezme do finále, ať to nikomu neříká, a že něco má, ale nemůže mu to prozradit. Tomáš z toho vyčetl, že ho chce Petr na den uchlácholit, aby ho mohl zabít. Kdyby mu Petr řekl všechno, s ním by do finále šel. Pak se dozvěděl, že totéž ví i Domi, která to první vytáhla v autě. To ho utvrdilo v tom, že si Petr kolem sebe skládá skupinu lidí, kterých se pak bude zbavovat. Dnes ví, že to Petr myslel jinak a byl přesvědčený o jeho věrnosti. Chybou bylo podle Tomáše vybrat si právě jeho: viděl, jak je impulzivní a že věc nedokáže den podržet. U Domi nebo u někoho jiného by to fungovalo.

Petrova druhá nabídka, aby se Domi stala jeho obětním beránkem, protože jen tak věrní vyhrají, mu herně dobrá nepřijde. Na obrazovce to podle něj působí dobře, hlavně po Petrových dvou úspěších, ale člověku nelze říct, že ho chcete obětovat pro dobrou věc. Tomáš by na to sám reagoval ještě ostřeji. Kdyby se mu některý z lynčů povedl jako Petrovi, utvrdilo by ho to, že má ze skutečného života dovednost, kterou do hry přináší. Lynče rozjížděl proto, aby chytil zrádce, a aby ho kolektiv vnímal nejen jako silného, hlučného a viditelného, ale i jako hráče s dobrým úsudkem.

Dáša, Annelie a axiomy s krátkou trvanlivostí

Tomáš o zrádkyních Dáše a Annelii

klip od 40:06

V informačním vakuu se člověk chytá axiomů. Prvním bylo, že je sám věrný. Druhým, že Zdíša bude nejspíš věrná – nikdy ji jako zrádkyni nezakroužkoval, i když jí to schválně nedal zadarmo. Třetím byl Dášin pláč na seně. Na faktech chtěl stavět teorie, a tak dávalo smysl sdílet přesvědčení, že Dáša je věrná. Ve vysílání to ale podle něj zaznělo skoro tolikrát, kolikrát to někomu řekl. Dva dny to dokola neopakoval, to je dílem střihu, protože to dávalo herní smysl a Dášu to očišťovalo.

Annelie mu od jistého dílu vyskočila vysoko mezi kandidáty na zrádce. Několikrát ji viděl, jak sedí sama s energetickým nápojem a působí unavenější. Zrádcovsky ale podle něj hrála výborně: schovala se za svou roztěkanou povahu, hodně jí pomohl spor s Dášou a nevedla lynče, jak to zrádci dělají. On u ní chtěl zůstat, protože ji podezíral, a ona ho podle všeho kryla – když se jeho jméno objevilo v konkláve, nikdy ho nenesla ona. Argument, že Dáša a Annelie nemůžou být obě zrádkyně, protože by se zabily, považuje za úplně hloupý. Když ho ale někdo opakuje dokola, něco v hlavě zůstane. Když se navíc ze souboje dvou podezřelých vyhlasuje jeden, druhému se uleví. Podezření si nechal, ale ustoupil, aby nebyl nápadný a nevedl další lynč na jednoho člověka.

Když Dáša odešla, žádný šok nepřišel. Axiomy mají ve hře krátkou trvanlivost, emoce vydrží den, den a půl. Pláč na seně byl ve třetím nebo čtvrtém díle a Dáša odcházela mnohem později, takže to dávno nešířil. Teorie se mění i přes noc. Po dnech volna jsou ty staré silnější, protože člověk zůstane s teorií sám. Jinak ale věrný jde spát se strachem, jestli se ráno probudí, a když přijde na snídani, do dvaceti minut mu někdo jiný rozboří vlastní nápady. Tomáš měl vždycky jednu centrální teorii, třeba že Adam vede loutkové divadlo a dvě hráčky mu plní pokyny. Když Adama po dnech volna znovu uviděl, viděl v něm čertíka s růžky.

Matice v informačním vakuu

Tomáš o tom, jak ve hře třídil informace

klip od 50:55

Hodně mu pomohlo, že neměl mobil, sítě a kontakt s okolím. Hlava mu začala pracovat mnohem analytičtěji. Každou větu si představil v matici: co by znamenala z úst věrného, z úst zrádce a z úst zrádce, který chce působit věrně. U zrádce ještě rozlišoval, jestli jde po něm, protože se ho bojí, nebo si ho bere jako štít. Možností je tolik, že se v nich člověk ztrácí. I kdyby věděl, že Adam je zrádce, nevěděl by nic o Majdě, a v matici dál zůstávají prázdná pole.

Měl ale štěstí, nebo smůlu, že teorie dokázal u kulatého stolu rychle ověřit. Skoro každý díl měl jinou, protože se mu pokaždé povedlo někoho vyprovodit. Nepříjemná je pak konfrontace, když se dotyčný obhájí. Tomáš chtěl, aby podezřelý aspoň tušil, odkud vítr fouká, a nebylo to z čistého nebe. Jinak se večer ptá, co se stalo, když spolu včera mluvili, a získá pocit, že jste nevyzpytatelní a těžko se s vámi spolupracuje.

Vydírání a jeden den v kápi

Tomáš o vydírání a dni v roli zrádce

klip od 54:58

Před vydíráním si myslel, že zrádkyně jsou May a Annelie. U May se podle něj výrazně změnilo chování a nevěděl, jestli nebyla vydíraná. Amulet, který získal, nejdřív nevěděl jak využít. Než za zrádci šel, lehl si na zem a přemýšlel. Nakonec jim vzkázal něco, co budou vědět jen oni, aby s nimi měl malé tajemství. To se podle něj povedlo. Z odpovědi, která se vrátila, vycítil, že by mohl být vydírán. Bral ji jako vtipný trolling, který ho stavěl do nepříjemné pozice, protože ji nechtěl nikomu ukázat.

Když dostal dopis, na Annelii by si vsadil. Po zkušenosti s Adamem a Petrem už ale neříkal sto procent, jen 99,9. Naverbovat by se po devíti dnech věrnosti nejspíš nenechal a dohrál by to za věrné. Vydírání si ale ujít nenechal, odmítnout ho by byla škoda. Bral jako dar, že si vyzkoušel obě role a viděl i konkláve, které věrný nikdy neuvidí. Nadchl ho plášť, přísaha na hůl i pohled do zákulisí. Annelin dlouhý monolog mu připadal jako divadelní představení a nedošlo mu, že může klidně hodinu diskutovat. Musel hned rozhodnout o první oběti a nevěřil jí, že s ním chce opravdu hrát: jako nový zrádce byl u stolu mnohem ohroženější. Zároveň se bál ji znovu napadnout, aby se neprořekl. Překvapilo ho, že ho nenapsala a hlasovala dokola pro May. Kdyby hlasovala pro něj, mohl odejít už v prvním kole.

Kamarád Robert z druhé řady mu poradil jedinou taktiku: když se staneš zrádcem, okamžitě zabij toho druhého. Neudělal to a zpětně toho lituje, nejsilnější herní myšlenka ho napadla až doma. Annelinu strategii považuje za zrádcovsky slabou. Sám by jako dlouholetý zrádce využíval nově získané spoluhráče a pak se jich zbavoval. Vnitřně měl v plánu poslat ven May a další den jít po Annelii. Celý svůj den v kápi ale podle sebe hrál jako věrný zrádce. Čtyřiadvacet hodin je na obrat málo, když jste si devět dní něco budovali a najednou víte, jak všechno je.

Štít místo 400 tisíc

Tomáš o misi nad lomem a volbě štítu

klip od 64:05

Nervozita z nové role ho držela zhruba do lanovky nad lomem Velká Amerika. Mise vedla daleko a hodně času strávil v autě s Matějem. Během misí se člověk vypne snadno, horší jsou diskuse o podezřelých. Nejtěžší bylo nezbavit se hlášek, které měl předtím, třeba že zrádci hrají špatně a měli vybrat někoho jiného.

Na lanovce jel první a viděl tři možnosti: 400 tisíc pro sebe, 75 tisíc pro tým, nebo štít. Vzal si štít, aby se očistil. Ostatní si částku přečetli jako 40 tisíc a 400 tisíc viděl jen on. Pro některý z jeho projektů a organizací by to byly pěkné peníze. V roli Felix, na kterou by u stolu hodně šli, by je možná vzal. Peníze ale v jeho životě zásadní roli nehrají a jako čerstvý zrádce chtěl být věrnější než nejvěrnější: štít byl další kamínek do mozaiky jeho věrnosti. Nechtěl ani sedět u stolu v roli toho, kdo se stydí, že si vzal peníze. Od lanovky už roli zvládal. Druhý den by podle sebe znovu zkusil nějaký lynč a šel by vraždit Majdu nebo Davida, aby rozbil jejich spolupráci.

Čtyři hlasování a minutová obhajoba

Tomáš o posledním kulatém stolu

klip od 68:33

U posledního kulatého stolu se bál, že když vyhlasují May a ukáže se, že je věrná, padne na něj obrovský stín, protože šlo o něj, nebo o ni. Hlasovalo se čtyřikrát. Remízy už ve hře byly, ale vždycky se rozhodlo hned v dalším kole. Nadchla by ho představa, že by ostatní hlasovali bez nich dvou, vyhlasovali Annelii a ukázalo se, že je zrádkyně. Oba by byli očištění.

V minutové obhajobě podle sebe udělal chybu. Kdyby víc stavěl na své hlučnosti a trefnosti, mohl by někoho zlomit. Jenže už počítal s odchodem a byl smířený. Neřekl ani, že je věrný, a hráčům nabídl, ať ho klidně vyhlasují. Byl unavený a trochu rezignoval. V noci se navíc dozvěděl, že May zrádkyně není, a jít do ní u stolu bylo nepříjemné. Vylhat celou konstrukci, zvýšit hlas a změnit postoj by mu nešlo tak, jako když tomu věřil. Kdyby po něm nikdo nešel, spíš by mlčel a doufal, že to přejde.

Skutečná a hraná emoce

Tomáš o rozdílu mezi hrou za věrné a za zrádce

klip od 71:28

Rozdíl mezi věrným a zrádcem vidí Tomáš v emoci. Být hlučný a vzít někoho do vlastní konstrukce je podle něj skvělá zrádcovská taktika, protože hráče u většiny ostatních očišťuje. Do Adama ale šel z přesvědčení, jako proti pašerákovi, který vozí orangutany do thajských cirkusů tancovat v plenách. To by jako zrádce zahrát nezvládl. I do May šel mnohem méně, než kdyby byl věrný. Nejde podle něj o svědomí, ale o rozdíl mezi skutečnou a hranou herní emocí.

Ze svědomí může podle něj hráče vyvázat zpovědnice. Když si v ní zrádce řekne, proč jde po silném hráči, funguje to jako zpětné potvrzení strategie i jako zpověď, po které se cítí očištěný. Byl ale zrádcem jen krátce. Věří, že by se do takového proudu dostat dokázal, jenže by to už bylo herectví.

Co mu hra dala

Tomáš o tom, co mu účast ve hře přinesla

klip od 74:30

Do hry by šel znovu, i když první tři týdny po návratu přemýšlel, jestli toho o sobě neodhalil moc: lidé o jeho chování teď vědí hodně a on se veřejně prezentuje hlavně profesí, ne sebou. Do jiné reality show už nikdy nepůjde. Natáčení podle něj bylo extrémně profesionální. Prodlevy ho občas štvaly, ale při pohledu na výpravu je chápe. Štáb chaperonů se k hráčům choval velmi profesionálně, na jeho vkus až příliš měkce. Druhou a nejdůležitější věcí bylo dvanáct dní bez telefonu a médií. Uvědomil si, že takovou očistu od sociálních sítí a rychlého dopaminu ze zpráv potřebuje. Třetí je unikátní zkušenost, kterou sdílí s hráči všech řad. Když se potkají, hned se obejmou a baví se, protože prošli něčím, co se nedá přenést. Z několika vztahů jsou podle něj trvalá přátelství.

Hlavní motivací bylo přitáhnout přes vlastní osobu pozornost k práci, kterou dělá širší ochranářský tým, a to se mu podle něj neuvěřitelně daří. Skoro žádnou nenávist nezažil. Nejhorší, co slyšel, je, že ho Dáša dobře převezla a že je natvrdlý. Komentáře nečte a kritika míří spíš na herní věci. Nedávno se s ním v metru chtěla vyfotit skupina malých skautů a radost dětí byla podle něj příjemná. Anglicismy, kterými ve hře mluvil, vysvětluje tím, že většinu dne mluví anglicky. Na přednáškách zvládne mluvit čistě česky, ale rychlé reakce mu naskakují anglicky.

Že nebyl zarytý fanoušek, neznamená, že si hry neváží. Městečko Palermo hrál nesčetněkrát na skautu a na lyžákách. Tohle je podle něj totéž, jen napumpované steroidy: velký rozpočet, dva tvůrci, kteří se o hru starají, a Křivoklát. Mrzí ho jen, že si nebyl jistý rozdílem mezi vydíráním a verbováním a některé věci mohl nastudovat. Nemusí ale být každý zarytý fanoušek z Discordu. Tvůrci v tom vidí důkaz, že má smysl nebrat jen lidi z fronty osmi tisíc uchazečů, ale hledat i ty, které by nenapadlo, že by takovou hru mohli hrát.

Závěr

Tomáš do hry přišel bez fanouškovské přípravy a odcházel jako jeden z nejvýraznějších hráčů řady. Vedl lynče na Adama a Petra, kteří byli oba věrní, a věřil Dášině pláči. Annelii podezíral správně, ale ona si ho nakonec vzala do pláště. Jediný den v roli zrádce mu na obrat nestačil a u posledního stolu rezignoval. Ze hry si odnáší pozornost pro ochranu přírody, chuť na život bez telefonu a přátelství napříč řadami.