Investigativní novinářka Zdislava Pokorná, ve hře přezdívaná Zdíša, odešla ze třetí řady Zrádců vraždou: zrádkyně Annelie ji v noci před desátým dílem odstranila. Den po odvysílání dílu se vrátila za tvůrci pořadu a otevřeně mluvila o tom, proč hrála nahlas a ostře, proč jí fakta ve hře nestačila, jak skládala odhalení Barnyho a Štefana a proč ji tak zasáhl spor s Petrem. Stejně otevřeně popsala i to, co jí hra dala mimo obrazovku.

Konec, který tušila

Zdislava Pokorná o první reakci na vlastní vraždu

klip od 1:06

Vraždu čekala. Od druhé půlky hry věděla, že patří k hráčům, kteří se dál nedostanou, a od chvíle, kdy Petr ukázal na ni a na Dášu, se z nich tří stal trojúhelník: jedna z vás dvou to být musí, když to není Petr. Bylo jasné, že nejdřív půjde Dáša a pak ona. Už když šla ze seznamu smrti do truhly, byla přesvědčená, že končí.

Poslední dva dny si to v sobě srovnala. Přemýšlela, co jí hra dala a jak se dotkla jejího ega. Do hry šla přesvědčená o svých schopnostech a ty se nenaplnily tak, jak od sebe čekala. Vyřazení proto bere jako zdravou facku, která člověka vrátí do latě a postaví ho nohama na zem.

Profese jako štít

Proč šla novinářka do hry a jak pracovala se svou profesí

klip od 6:07

Před vstupem do hry doufala, že nikdo nebude přesně vědět, co dělá. Novinářský svět podle ní přeceňuje, jak moc lidé znají jména autorů kauz. Jeden z tvůrců přiznává, že jméno znal z podcastů, ale do soupisky hráčů netušil, jak vypadá. Pak v kontejneru uviděla Honzu Špačka, o kterém věděla, že politiku sleduje, a pochopila, že se za anonymitu neschová. Hned první den se navíc šířilo, že Adam spolupracoval s FBI a je vyjednavač, a lidé se ho začali bát. Adam i Tomáš navíc věděli, na jaké kauzy se zaměřuje.

Proto zvolila opačnou taktiku: profesi vytáhla sama a prohlásila, že by si zrádcovství nemohla dovolit. Šlo o to, aby se jí ostatní nebáli tak jako Adama. Chápe, že divákům argument připadá na hraně hry – tvůrci ho řadí mezi „herně neherní“ argumenty. Zmínila ho ale hlavně první den a znovu až ve sporu s Petrem. Jinak podle svých slov hrála bez filtru a na profesi zapomněla. U kulatého stolu záměrně osočovala lidi a vyvolávala střety, aby ji zrádci nezavraždili.

Riziko pro kariéru a vlna hejtu

Rozhovor o reputaci, hejtu a odvaze

klip od 15:08

Tvůrci se ptají na riziko, které hra představuje pro novinářku. Daniela z minulé řady, reportérka a moderátorka, se bála, že neúspěchy ve hře znehodnotí její práci. Tady je riziko ještě ostřejší: lidé, na které novinářka míří, mohou použít záběry, kde se mýlí a křivě obviňuje. Zdislava Pokorná odpovídá, že se nesmí tolik prožívat. V práci dělá riskantní kroky, které se nelíbí mnoha mocným lidem, a kdyby u každého kroku řešila dopad na reputaci, neudělá nic. Kdo vám chce ublížit, vždycky si něco najde – a od některých politiků se to podle ní už děje.

Vlny hejtu po sedmém a osmém díle popisuje jako léčivé pro ego. Člověk se může složit, může se stát narcisem, který žije z lajků, nebo si potvrdí, co v životě chce dělat. Čím víc hejtu dostává, tím víc se utvrzuje v tématech, kterým se věnuje. Když se smíří s tím, že na ni má názor spousta lidí, přestane se ohlížet na veřejné mínění a získá odvahu k nepříjemným rozhodnutím.

Útěk před očekáváním

Proč nabídku do hry přijala hned

klip od 22:02

Na otázku, čeho se bála, odpovídá upřímně. Na začátku roku, po změně politické reprezentace, jí psala spousta lidí a přenášeli na ni tlak: co má hlídat, co má řešit a jak. Cítila se jako v pasti a byla v koncích. Nabídku jít do hry proto vzala okamžitě – chtěla, aby jí někdo vzal telefon a aby mohla na čas zmizet. Negativní vlna po odvysílání ji nakonec osvobodila víc než předchozí potlesk. Do věcí, které teď řeší a které označuje za nebezpečné, se pouští bez strachu.

Kontejner a první den

Vzpomínky na kontejner a první den hry

klip od 24:32

Kontejner, který hráče čekal místo vlaku, prožila v mizerné formě. Ten den jí bylo zle, sotva stála na nohou a když hradní pán přišel na balkon, musela se o někoho opírat. Tvůrci tehdy zvažovali, jestli nepovolat náhradníka. Bála se i opačného problému: až se jí udělá líp a vrátí se jí obvyklá energie, může to působit podezřele.

V kontejneru byli Honza, Petr, Jura, Monika a May a hned se řešilo, kdo odejde. Tam se poprvé střetla s May. Spor eskaloval a obě ve hře žily v nejistotě, co se mezi nimi vlastně stalo. Zdislava Pokorná zdůrazňuje, že May tím v reálném životě nechce nijak poškodit; jen si herně nesedly.

Auto, hrad a první lži

Cesta na hrad a první dojmy z ostatních hráčů

klip od 29:05

Hráči tvůrcům od začátku řady říkali, že nejsilnější aliance vznikly v autech cestou z kontejneru. Ona to tak nevnímá. Z předchozích řad si odnesla, že příliš milý člověk působí jako varovný signál. V autě s Anastázií a Barnym přemýšlela, jestli nejsou až moc milí, a u Barnyho už tehdy cítila, že něco skrývá.

První hodiny na hradě jsou pro tvůrce chvílí, kdy všichni prezentují svou novou, upravenou a někdy úplně vylhanou pravdu o sobě. Zdislava Pokorná přiznává, že se v tom nestihla zorientovat. Skutečné věci, které si lidé přinesli z reálného života, tušila – u Lukáše, u Jury i u dvojice Barny a Štefan, kde tři dny sbírala důkazy. Kdo hraje roli zrádce, ale odhalit nedokázala. Zrádce začala zřetelněji vidět až kolem osmého a devátého dílu.

Fakta, nebo intuice

Profesní deformace a neschopnost se adaptovat

klip od 33:04

Intuici má podle sebe otupělou a připisuje to profesní deformaci: fakta, důkazy, žádné emoce. V práci řeší lidi, kteří jí pijí krev, a kdyby se řídila sympatiemi, byla by špatná novinářka. Objektivita znamená mluvit s kýmkoli a nepromítat do výsledku dojem z člověka. Díky tomu se jí ve skupině dařilo zapadnout a lidé za ní chodili jako k orloji. Každý argument proti jednomu hráči si přitom zkoušela na dalších deseti.

Tvůrci připomínají staré přísloví: kdo chce psa bít, hůl si najde. Pro ni i pro Adama bylo těžší se zorientovat, protože jsou zvyklí na fakta a tady žádná nejsou. Ona sama jako největší chybu vidí, že se nedokázala přizpůsobit. První varovný vykřičník měla mít po Adamovi. Proti němu skládala argumenty, které jí připadaly logické – a tytéž argumenty pak Petr skládal proti ní. Felix a Petr dali na první intuici a několikrát se trefili. Za zrádci chtěla jít, jen nevěděla, kdo to je. Jejich skupina měla u kulatého stolu silnou pozici a ve chvíli hlasování bylo podle ní skoro jedno, jestli jde ven věrný, nebo zrádce.

Odhalení Barnyho a Štefana

Jak skládala odhalení dvojice a co změnila amnestie

klip od 42:33

Odhalení Barnyho a Štefana začalo hned první den. Zdislava Pokorná se chtěla s Adamem spřátelit, protože ho nechtěla mít za nepřítele, a už první večer mu řekla, že tu podle ní je dvojice, která tají, že k sobě patří. Adam jí druhý den přitakal. Pak sledovala, jestli spolu mluví: klíčovým momentem bylo, když stáli na hradbách nezvykle blízko sebe, přestože se jinak skoro nebavili. Přidal se oční kontakt mimo hru a nakonec mise s minovými poli, v níž zaznělo, že se dva hráči dobře znají.

U kulatého stolu se záměrně neptala, jestli spolu chodí, ale jen jestli se znali předtím. Proč takovou věc vypálila, vysvětluje taktikou: vraždy zrádců jí připadaly nelogické a odcházeli nevýrazní hráči. Sama by raději mlčela a pozorovala, jenže byla přesvědčená, že by ji jako tichou zabili hned druhý den. Dlouhá obrana obou ji znejistila a Adam jí nakonec řekl, že to tak není, tak dala na jeho úsudek.

Druhý den ráno vyhlásil Adam amnestii pro každého, kdo ještě něco skrývá. Předem to spolu nedomluvili, i když o lidech s falešnou identitou mluvili dlouho – podle ní hra byla plná hráčů, kteří vysílali divné signály jen proto, že si přinesli vlastní tajemství. Barny se Štefanem se přiznali a amnestie je podle ní zachránila: jinak by skupina jednoho z nich vyhlasovala. Měla z toho radost, ale snažila se dávat kredit i Adamovi a dalším. Tvůrci upozorňují na odvrácenou stranu: skupina pak čekala, že Zdíša odhalí všechno. U Kryštofa ale argumenty ostatních nepřijala, protože jí připadaly příliš emocionální.

Pád Adama

Proč se obrátila proti svému parťákovi

klip od 1:00:10

Adam pro ni byl ve hře parťák a mimo hru ho považuje za skvělého člověka. Přesto se ho ptala, proč by zrádcem nemohl být: proč argumentuje prací, proč ostatním podsouval Moniku a později Anastázii, proč si je tak jistý. Přemýšlela čistě logicky a vůbec neřešila, co z něj cítí. Pád Adama si z velké části připisuje. Petr tehdy chtěl jít po Kryštofovi a chtěl k tomu jejich hlasy, ona ale znovu sázela na střet a hlasitost a vytáhla Adama, aby se udržela ve hře.

Petr: parťák, který nevěřil

Vztah s Petrem a jeho teorie

klip od 1:02:29

Petr v rozhovoru s tvůrci řekl, že jí od prvního momentu nevěřil. Ona ho naopak brala jako parťáka a radila se s ním na rovinu. Jednou ho sice napsala, přestože věděla, že je věrný – naštval ji a hrozilo, že kdyby zůstal, otočí svou teorii proti ní. Lidsky si ale sedli: oběma vadí přemrštěné emoce a sladké řeči, oba chtějí fakta. Myslí si, že to Petr nehrál. Kdyby jí věřil a sdílel s ní strategie, mohli spolu se silným slovem ve skupině udělat hodně. Jeho hlavní teorie ale zněla, že ona je mozkem celé operace.

Domi, Annelie a slzy u kulatého stolu

Spory s Domi a osobní rovina sporu s Petrem

klip od 1:05:08

V první půlce hry podle ní skupina vyhazovala věrné hlavně proto, že jí osobnostně vadili. Zlom přišel po Anastázii, kterou vyhrocený kulatý stůl zlomil. Od té chvíle si lidé řekli, že hlasitost a jinakost ještě neznamenají zrádce, a výrazné hráčky jako Annelie nechali být. Felix před odchodem tipovala Domi a May. Zdislava Pokorná začala řešit Domi, protože se držela u Kryštofa a s Annelií, i když jí bylo lidsky nepříjemné do ní jít. Když viděla, jak Domi trápí, přesunula se na Annelii a v Domi začala vidět štít.

Tvůrci jí připomínají rozpor: Domi vyčítala, že hru bere osobně, a pak se sama osobně zasáhnout nechala. Zdislava Pokorná se Domi omlouvá, byla k ní zbytečně osobní. U Petra ale podle ní šlo o něco jiného: u kulatého stolu se řešilo, jak špatná je v práci. Chápe, že si to myslel, protože si tu pozici ve hře sama vybudovala. Jenže hra se jí sesypala, věděla, že za den či dva půjde, a po osmi dnech chladné a tvrdé hry potřebovala upustit páru. Rozbrečela se. Tvůrci vysvětlují, že velkou část scény vystřihli, protože přešla do příliš osobní roviny – stejně jako u Anastázie – a reakce proto působila přehnaněji. Petr dnes o ní mluví jako o své „zloprckové sestře“.

Vagón, jízdenka a Tomášova teorie

Ochlazení vztahu s Petrem

klip od 1:15:03

Den před kulatým stolem vedou s Petrem dialog nad džusem: Petr jí oznamuje, že Tomáš prý přijde s nějakou teorií, ale neříká s jakou. Divnou energii mezi nimi cítila už po misi ve vlaku v osmém díle, kdy ji osvobodili z truhly a Petr se podle ní neradoval. Pak přišla jízdenka a začalo se jí to skládat. Tvůrcům scéna připomíná rozchod dvou milenců z filmu, kde jeden pozná, že už to není jako dřív.

Zdislava Pokorná vysvětluje, že věděla, jak daleko se nedostane, a chtěla pomáhat těm, které považovala za věrné. Nebrala si štíty, Petra hájila, kdykoli padlo jeho jméno, a podobně ochranářská byla i k Honzovi – v sedmém díle byla tak ostrá proto, že ji jeho vražda rozzuřila. Když za ní přišel Tomáš s tím, že je úplně mimo, byla v šoku. Napadlo ji, jestli to není právě Petr, kvůli komu je pořád ve hře. Myšlenku zahodila a u kulatého stolu bylo jasné, že Petr zrádce není.

Proč tu ještě je – a proč ji Annelie zabila

Trojúhelník s Dášou a Petrem a cesta k vraždě

klip od 1:19:48

Argument „proč tu ještě je“ ji štval. Hra byla podle ní plná nelogických kroků zrádců a ona se bavila skoro se všemi. Když se jí Domi ptala, proč tu ještě je, odpověděla jí stejnou otázkou: Domi byla štítem pro Annelii, ona sama štítem pro Dášu. Zpětně uznává, že se měla podívat vedle sebe – na Dášu – a neví, proč jí to necinklo.

Annelie ji měla za kamarádku. Zdislava Pokorná ji po událostech s Anastázií spíš vypínala a soustředila se na Domi. Protože jí Domi vyčetla, že ji obvinila nepřipravenou, šla za Annelií předem a řekla jí, že ji napíše, protože si myslí, že je zrádkyně. Tím si podle sebe podepsala konec. Když pak skupina vyhlasovala Dášu, je ve střihu vidět její šok. V duchu se ale smála: Annelie ji úplně přehrála a omotala kolem prstu, a ve zpovědnici jí to upřímně přála. Annelie byla po Dášině odchodu v očích všech očištěná, ona jí ale na hradbách zopakovala, že si to dál myslí, a večer před vraždou to řešila i s Majdou. Proto ji Annelie zabila – do té doby ji podle ní brala jako úplně mimo a neohrožující.

Majda, David a věž z kostek

Názor na strategii vyhazování věrných

klip od 1:26:19

Tato řada ukazuje víc strategií věrných. Majda s Davidem si šetří zrádce na později a vyhazují věrné. Zdislavu Pokornou to napadlo, ale pro ni to nebyla cesta: kolem ní se pořád řešilo, jestli na něco přišla, a šedou myší být nemohla. Strategie se podle ní musí nastavit na konkrétní lidi a jejich ega. Majdin postup považuje za logický, ale taky za otázku štěstí, protože tichý a milý hráč byl v této řadě podezřelý.

Majdu chvíli podezírala, pak ale rozhodl moment mimo hru. Při hře s věží z kostek, kde prohrává ten, komu se věž zřítí, mohla Majda vytáhnout kostku, po které by spadla, a odmítla to, protože to „není hezké“. Pro Zdislavu Pokornou to byl doklad, že je Majda hodný člověk. Fandí jí, Davidovi i Štefanovi.

Co kdyby ji vydírali

Srovnání s Danielou a úvaha o vydírání

klip od 1:30:01

Tvůrci její osud přirovnávají k Daniele z minulé řady: i u ní zaznívalo, že by si zrádcovství kvůli profesi nemohla dovolit, ona ale nabídku dostala a mohla ukázat, že šlo o taktiku. Zdislava Pokorná tu šanci nedostala. Kdyby ji vydírala Dáša, vzala by to určitě. Od Annelie možná také – a pokusila by se otočit podezření zpátky na ni. Po Dášině vyhnání by navíc argument „proč tu ještě je“ padl. Jejím cílem nebylo být sympatickou blondýnou, která se směje, ale dostat se co nejdál.

Co si ze hry odnáší

Tradiční závěrečná otázka a motto

klip od 1:33:09

Na tradiční otázku, co jí hra dala, odpovídá třemi body. Čím víc tě lidé hodnotí, tím víc tě to může posílit, pokud máš sebereflexi a dost silnou osobnost. Rána pro ego pomáhá smířit se s tím, že člověk není dokonalý. A konečně: lidé ji viděli takovou, jaká je, a to ji polidšťuje. Mnoho lidí včetně novinářů podle ní úzkostlivě pěstuje obraz dokonalosti. Ona si za tím, že byla mimo a nešlo jí to, stojí.

Tvůrci jí poděkovali, že do hry šla jako hráčka, ne jako známá tvář, a že odhodila potřebu chránit svůj obraz. Na castingu podle nich prokázala, jak moc chce hrát, a u člověka v jejím postavení to vyžaduje o to víc odvahy. Rozloučila se svým mottem: buď řízek a jeď.

Policejní kontrola a svět za branami

Historky z natáčení a návrat do běžného života

klip od 1:39:03

Na závěr přišla historka z natáčení. Jako jediná z hráčů byla při nočním převozu s řidičem v kukle zastavena policií. Vyděšená, bílá jako stěna, netušila, kam jede, a policista koukal, co se to děje, dokud mu řidič nevysvětlil, že se natáčí hra. Absurdní situace ji prý v životě potkávají často. Psychický tlak hry jí ve srovnání s realitou přišel malý, až osvobozující. Nejvíc jí chyběla volnost – po návratu si užívala, že může jít, kam chce, a telefon nechtěla zapnout ještě den.

Pobavila i vzpomínka na Honzu Špačka, který jí ve hře namluvil, že exprezident Miloš Zeman zemřel. Zdislava Pokorná o něm napsala knihu a tři roky se každý den zabývala aktivitami jeho okolí, takže zprávu dlouho nedokázala pustit z hlavy a ptala se, jestli ji někdo může ověřit. Honza podle ní do řady vnášel humor a uvolnění, které bylo potřeba, a po jeho odchodu hra ztěžkla. Odchodem Dáši a jí teď ze hry mizí celá jejich „uřvaná“ skupina a dynamika se tak znovu promění.

Závěr

Zdislava Pokorná ve hře spoléhala na to, co umí z práce: fakta, důkazy a argumenty. Odhalit Barnyho se Štefanem jí pomohly, zrádce ale neodhalila a Annelie ji nakonec přehrála. Sama za největší chybu považuje, že se nepřizpůsobila hře postavené na emocích a intuici. Vyřazení i následný hejt ale popisuje jako zkušenost, která jí přinesla víc odvahy a méně ohledů na veřejné mínění.