Posledním filmem, u kterého by se dala čekat kulturní válka, byla nová adaptace Homérovy Odysey od Christophera Nolana. Přesto se přesně to teď děje. Spor o obsazení, výtky k diverzitě, otevřený dopis z Řecka i protichůdné komentáře v hollywoodských médiích — Nolan se ocitl uprostřed bitvy, které se dosud důsledně vyhýbal.
Nolan v rolích, které mu nejsou vlastní
Dobrý režisér touží růst a sahat po nových žánrech. Odysea je ale mytologická látka, v podstatě fantasy — a to není pole, na kterém by Nolan kdy hrál. Ano, natočil tři superhrdinské filmy, dva z nich povedené, ale postavil je striktně realisticky, oddělené od magie. Když do svých filmů pouští fantastické prvky, vždy je ukotvuje vědou natolik, že na pochopení konce Interstellaru potřebujete knihu. Na vysvětlení Tenetu stále čekáme — nerozuměl mu prý ani jeden z herců.
Nolan má pověst režiséra technické přesnosti a kinematografické autenticity. Je největším jménem dnešního Hollywoodu — možná posledním, kdo dokáže dostat lidi do kin výhradně na své jméno. O to víc překvapuje, že právě on se s Odyseou vrhl do podobné kontroverze, jakým se celou kariéru vyhýbal.
Černá Helena Trojská a další obsazení
Spouštěčem celé bouře bylo obsazení Lupity Nyong'o do role Heleny Trojské — a zároveň její dvojčete, Klytaimnéstry. Sama herečka v rozhovorech upozorňuje, že je černoška a že její dvojče v mýtu kanonicky není její dvojče. Ke kritice obsazení dodává, že nehodlá ztrácet čas obhajobou — kritika existuje, ať s ní pracuje, nebo ne.
K rozhořčení přispěla i další jména: Zendaya jako bohyně Athéna, John Leguizamo, Travis Scott i Elliot Page v rolích, jejichž souvislost s antickou Helladou není zjevná. Ve fakt-checkovém klipu sama Nyong'o přiznává, že o Odysei před nabídkou role nikdy neslyšela — přestože vystudovala magisterský obor herectví na Yaleu.
Trailer s rekordním poměrem palců dolů
Trailer k Odysei se stal nejhůře hodnoceným Nolanovým trailerem v historii. Ve Velké Británii ho hodnocení takřka překlopilo do záporu, v Austrálii a Německu už palce dolů jednoznačně převažují. Universal Pictures k filmu vydal i krátké propagační klipy — z nich nejhůře dopadl ten s Lupitou Nyong'o.
Negativní vlna se přelila do Nizozemska i Francie. Záměrně chybějící Universal Pictures Greece má svou logiku: Christopher Nolan a Universal se dokázali znelíbit celé jedné zemi naráz. A ta země reagovala na úrovni, jakou nikdo nečekal.
Otevřený dopis Řecka Universalu
Řecká strana sepsala otevřený dopis Christopheru Nolanovi a Universal Studios. Připomínají, že nezmizeli — že jsou tu více než tři tisíce let a že řecká identita prošla proměnami, ale nikdy se nerozplynula. Důraz dávají na pokračující kontinuitu, nikoli na křehkost.
Nejpoetičtější je dodatek: vzhledem k tomu, jak Hollywood a Akademie filmového umění léta trvají na menšinovém zastoupení, autenticitě a diverzitě, kde jsou v této řecké látce Řekové nebo Řekoameričané? Dopis vyjmenovává národnosti obsazení — Kenya a Mexiko (Nyong'o), Jihoafrická republika (Theron), Kolumbie (Leguizamo), Nigérie (Adepo), Brazílie (Goth), Sýrie (Safdie), Zendayini afroamerické a německo-skotské kořeny. Žádný Řek. Ani jeden — přestože se v Řecku natáčelo.
Vykročil Nolan plně do „woke" tábora?
Otázka je dvojí: bude Odysea flop? A zradil Nolan své principy? K té druhé patří více indicií, než San Francisco vyvěšuje čínských vlajek před návštěvou Si Ťin-pchinga. Obsazení vzbuzuje dojem programového gesta — nikoli kreativní volby, ale aktivismu.
Symbolický je obrázek Zendayi pózující se dvěma knihami — Frankem Herbertem a feministickým překladem Odysey od Emily Wilsonové. V překladu, který otevřeně líčí mýtus skrze feministickou optiku: „Umlčování ženských hlasů a nebezpečí ženské agentury jsou v básni ústředními problémy." Skutečná vzpoura proti zaběhnutým pravidlům by přitom vypadala opačně — věrné obsazení by Nolanovi nesebralo žádnou cenu. On to dělá proto, že chce, ne proto, že musí.
Hollywoodská obrana: Collider, Newsweek, Vanity Fair
Na podporu filmu se okamžitě postavila vlna mediálních hlasů. Collider — vlastněný kanadským Valnetem, který drží i Screen Rant, Gamer Rant a CBR — vyšel s tezí, že „šílené reakce na Nolanovu Odyseu jsou součástí větší krize, kterou Hollywood nemůže ignorovat." Snahu rámovat film jako oběť negativní ekonomiky kazí pouze drobnost: Odysea je sama spíše přispěvatelem té negativní ekonomiky.
Stejný tisk si neodpustil ránu fanouškům Star Wars — prý se více zajímají o kulturní válku než o kvalitu příběhů. Realita je opačná: rozpoznávání vzorců a důraz na kvalitu a autenticitu drží pohromadě, a publikum trailery soudí už od chvíle, kdy trailery vznikly. Když diváci uvidí postavy v ocelovém brnění z pozdějších staletí uprostřed doby bronzové, potřebují kontext o něco menší, než si redakce myslí.
K vlně se přidaly i Newsweek („Nolanova Odysea zmítaná v kulturních válkách"), Coming Soon („odpor proti obsazení neobstojí při žádné kontrole") i Vanity Fair s povzdechem, proč už Elon Musk konečně nemlčí o Nolanově Odysei.
Hollywoodská hypokrize: diverzita pro vyvolené
Pikantní podtext odhalují vyjádření samotných obsazených herců. Klíčové schéma zní: jak budeme dostávat nominace, když nepíšete naše příběhy? a nepřivlastňujte si je. Stačí v citátech vyměnit slovo „latino" za „Řek" a celá konstrukce se obrátí proti svým autorům. Tytéž principy, které Hollywood léta používá jako mantru — diverzita, inkluzivita, autentické hlasy — platí všude, jen ne pro Řeky a řecké příběhy.
Když lidé říkají, kdo jsou, je dobré jim věřit. Hollywood otevřeně přiznává, že o spravedlivější svět usiluje černou Helenou Trojskou, transgender hercem v mužské roli a Kolumbijcem v roli řeckého pasáka prasat.
Nolanovo gesto a pop-kulturní show roku
Sám Nolan opatrně mluví o tom, že diváci chtějí něco, co ještě neviděli — něco, co ani sami nevědí, že chtějí. Z úst kohokoli jiného by to znělo jako červená vlajka. Nolan si benefit pochybnosti svou kariérou zasloužil. Přesto se Odysea stává pop-kulturní show roku. Historičtí puristé proti Nolanovým fanouškům, kterým se připletou i fanoušci Zacka Snydera, ke všemu ještě komentátoři kulturní války z pravice i levice — všichni si dají oddych od svých obvyklých témat, aby řekli něco hloupého o popkultuře. Možná to bude zábavnější než samotný film.
Bude to flop?
Krátce: ne. Nolanův nejhorší film, Tenet, vydělal celosvětově 365 milionů dolarů v době, kdy bylo zavřeno přes půl světových kin a lidé měli strach umřít na nachlazení. Jakmile začaly předprodeje na 70mm verze a prestižní formáty Odysey, čekací doby překročily hodinu. Otázka tedy nezní, zda Odysea flopne, ale zda nezůstane za očekáváním. Při rozpočtu 250 milionů dolarů — nejvyšším v Nolanově kariéře — to vypadá nepravděpodobně. Profit přijde brzy a osmistovku snadno překročí.
Zbývá poslední otázka: bude film dobrý, nebo bude propadák po kvalitativní stránce? To je věc na samostatnou debatu. Jisté je jedno: na ekonomickou pohromu to vůbec nevypadá.
Závěr
Nolanova Odysea ještě nestihla zaplnit první sál a už spustila kulturní válku — s otevřeným dopisem z Athén, rekordně neúspěšným trailerem, mediální obranou, která probojovává prohrané pozice, a herci, jejichž rétorika diverzity se po prosté slovní záměně obrací proti nim samým. Filmu samotnému to ekonomicky zřejmě neublíží. Hollywoodu jako instituci ale ano — a přesně tahle diskuse o příští rok zdaleka nepřestane.
