Poslední trailer k Odysseji Christophera Nolana se na YouTube proměnil v terč bezprecedentní nevole. Poměr palců nahoru a dolů se propadl do hodnot, jaké u Nolanova filmu nikdo nikdy neviděl — a spor se dávno přelil z filmových fór do širší popkulturní i kulturně-válečné debaty. Nad nejočekávanějším snímkem roku tak visí otázka, která se se jménem Nolan dosud nespojovala: může tenhle film propadnout?
Vzorec, který se opakuje
Rozpoznávání vzorců je disciplína, kterou se dnes vyplatí ovládat. Že Prsteny moci skončí jako podvratná adaptace Tolkienova díla, která soustavně ztrácí část publika, šlo odhadnout předem. Stejně tak propadák The Marvels, vklíněný mezi dvě z nejočekávanějších pokračování všech dob. Nebo seriál The Acolyte z dílny showrunnerky, jež kdysi dělala osobní asistentku Harveymu Weinsteinovi. Nebo Sněhurka, podvratná verze filmu, na kterém kdysi Disney vyrostl, s herečkou, která dva roky v kuse divákům vysvětlovala, že jde o podvratnou adaptaci — a diváci ji poslechli. Nebo úplně čerstvá Supergirl.
Scénář je pokaždé stejný: milovaná značka se obsadí podle identity, přijde vlna kritiky fanoušků, „přístupová" média spustí vyprávění o toxických fanoušcích, influenceři obsah přechválí — a film nebo seriál nakonec stejně padne. Pak nastoupí výmluvy a vina se hodí na fanoušky.
Co má film na své straně
Nejdřív ale férově klady. A není jich málo. Především samotný Nolan. Ať už ho pokládáte za krále kinematografie, nebo za přeceňovaného tvůrce, je to mimořádně populární a respektovaný režisér s nejhlasitější a nejoddanější fanouškovskou základnou v oboru. Kolik má filmů v žebříčku IMDb Top 100, který sestavují právě fanoušci, mluví za vše. Jeho snímky dohromady vydělaly přes šest miliard dolarů; i bez trilogie Temného rytíře má jeho dalších devět filmů na kontě 3,7 miliardy.
Odhad domácího otevíracího víkendu Odyssey se pohybuje mezi 80 a 100 miliony dolarů, celosvětově kolem 200 až 230 milionů. K tomu hvězdné obsazení a značka, kterou dnes v kinech často nevidíme — hollywoodský velkofilm od největšího hollywoodského režiséra. Není divu, že jde o nejočekávanější snímek roku.
Historická věrnost a feministický překlad
Pak jsou tu ale zápory. Začněme tím snadným — historickou přesností. Ano, jde o mýtus, ale Nolan Odysseu nezasadil o tři tisíce let do budoucnosti, kde by si mohl dělat, co chce. Je to příběh z konkrétní doby a konkrétní země původu. Detaily jako zbroj nebo dobový jazyk běžného diváka nezajímají — jenže signalizují, jak k adaptaci tvůrce přistupuje.
A ten přístup se možná opírá o moderní překlad Emily Wilsonové, první ženy, která Homéra přeložila do angličtiny. Wilsonová záměrně odstraňovala nánosy, jimiž text podle ní zatížili mužští překladatelé promítající do Homéra viktoriánské a pozdější představy o genderu, třídě a morálce — a vnášela do něj vlastní feministická východiska. Nolan sice tvrdí, že čerpá z více překladů, ale Wilsonovou zmínil ve dvou různých rozhovorech a jedna z hereček se s její knihou vyfotila.
Sporné obsazení
A pak je tu obsazení — sporné, kontroverzní a podle mnohých prostě špatné. Rapper Travis Scott jako pěvec-bard. Zendaya jako řecká bohyně Athéna — a to je přitom ještě ta část castingu, kterou lidé přehlížejí, protože zbytek je horší. Lupita Nyong'o jako Helena Trojská, „tvář, která vyslala na moře tisíc lodí".
Nolan je známý tím, že rád obsazuje herce, s nimiž už dřív pracoval — jenže obhájit některé volby čistě hereckým umem je těžké. Spíš než o nešťastnou náhodu jde o vědomé rozhodnutí, které rozjelo vlnu kritiky i katastrofální poměr hodnocení.
Katastrofální poměr palců u traileru
Jak katastrofální? Trailer zveřejněný pár dní před natáčením tohoto pořadu měl na YouTube kolem 61 tisíc palců nahoru proti 460 tisícům palců dolů — a počet nesouhlasných hlasů mezitím přesáhl půl milionu. To ho řadí nad trailer k harrypotterovskému seriálu i blízko k první řadě Prstenů moci, byť pořád pod Sněhurku. Jenže tohle není ledajaký film, je to Nolan.
Pro srovnání: první trailer Odyssey z doby o půl roku dříve má 618 tisíc palců nahoru proti 131 tisícům dolů — přičemž velká část těch záporných přišla nejspíš až teď. A co v tom prvním traileru chybělo? Právě herečky, které vyvolaly největší nevoli. Komentáře pod videem jsou navíc bez jediného pozitivního tónu; diváci chválí snad jen to, že Universal na rozdíl od jiných nechal diskusi otevřenou.
Herečka, která o Odyssei neslyšela
Tisk se k Odysseji dosud nestavěl nijak zle — s jednou výjimkou. Lupita Nyong'o, absolventka prestižní dramatické školy na Yaleu, přiznala, že o Odyssei nikdy neslyšela. V rozhovoru pak rozvíjela myšlenku, že Ílias i Odyssea jsou vyprávěny z velmi mužské perspektivy a ženám v nich patří jen málo prostoru.
Když padla ironická otázka, co by na množství prostoru pro ženy řekl sám Homér, servítky nebrala. Přesně tenhle typ vystupování živí pochybnosti o tom, jak k látce přistupují lidé, kteří ji mají ztvárnit.
Média přispěchala Hollywoodu na pomoc
Mezitím „přístupová" média dělají svou obvyklou práci — kryjí Hollywood a svalují vinu na Elona Muska a jeho „armádu trollů", přestože varovné hlasy zněly dávno předtím, než se do debaty vložil Musk. Ten mimochodem Nolana nešetřil: podle něj režisér „znesvětil Homéra" a klečel na kolenou před pravidly nutnými k zisku Oscara.
Huffington Post, Wired, The Atlantic i BBC pak čtenářům servírují variace na jedno téma — že celý spor je vlastně jen pravicová bouře kolem „probuzeného" překladu a že není nad čím se pohoršovat. Wired dokonce připomíná, že Wilsonové překlad z roku 2017 označili kritici za „probuzenou ohavnost". Předstíraná nechápavost („o čem se tu vlastně vede spor?") je přitom pohodlný způsob, jak se vyhnout skutečnému argumentu.
Posedlost identitou místo příběhu
A ten argument zní: Hollywood i tahle média jsou posedlá identitou natolik, že vnucují známým příběhům obsazení, které nedává smysl. Problém nejsou ani tak samotné volby, jako motivace za nimi — casting není veden kreativitou ani zásluhami, ale aktivismem. Občas to někdo řekne nahlas, jako tvůrce Doctora Who Steven Moffat, podle nějž je umisťování lidí jiné barvy pleti do minulosti „mírné ohýbání historie, ale progresivním a užitečným způsobem". Zvláštní je, že odvětví tak posedlé identitou zcela ignoruje identitu země původu Odyssey — Řecka.
Když se pak namítne, že jde přece jen o fikci a na ničem nezáleží, nabízí se otázka: proč to tedy vůbec měnit? Že na identitě záleží, ostatně ukázala i vlna nevole, když se jen proslýchalo, že Aaron Pierre — údajně příliš světlé pleti — má hrát Black Panthera. U kohokoli jiného by se tohle dalo čekat, jen ne u Nolana, který takové hry nemá zapotřebí. Přesto se do nich pustil. Nabízí se čtení, že jde o vědomý krok, jímž chce posílit přesvědčení upadajícího odvětví — téhož, které nedávno ocenilo Oscarem za nejlepší film snímek Paula Thomase Andersona. Za všechna rozhodnutí v Odysseji nese Nolan stoprocentní odpovědnost; nikdo mu do práce nemluví. A právě obsazení „na truc", které tříští iluzi a ubíjí zbytky autenticity příběhu, je to, co divák vidí.
Bude to propadák?
Takže zpět k původní otázce: propadne Odyssea? Upřímná odpověď zní — nevíme. Že by film s Nolanovým jménem zcela zkrachoval, by bylo překvapení, byť po vystoupení Lupity Nyong'o už možná menší. Jenže všechny signály tam jsou. Jde o Nolanův nejdražší film za 250 milionů dolarů, k tomu zřejmě dalších pár set milionů na marketing — bod zvratu tak leží někde mezi 500 a 600 miliony.
Pravděpodobnější než triumf je, že film podvýkonná nebo vydělá jen taktak. Šance na miliardu, kterou od něj Universal zjevně čeká, ale existuje. Kdyby Nolanovo jméno u projektu nestálo, propadl by nejspíš úplně. Jenže stojí — a tak nezbývá než počkat, jestli Christopher Nolan žil dost dlouho na to, aby se z hrdiny stal padouchem.
