Politické neziskovky v Česku: anatomie vlivu, peněz a moci

Investigativní analýza fenoménu, který rozděluje českou společnost

Pojem „politická neziskovka" se stal jedním z nejkontroverznějších výrazů české veřejné debaty. Za pojmenováním, které se v českém diskurzu etablovalo kolem roku 2013 a zpopularizovalo během migrační krize roku 2015, se skrývá reálný fenomén: desítky organizací s rozpočty v řádu milionů až miliard korun, které operují na pomezí občanské společnosti a politiky, čerpají prostředky od zahraničních vlád i nadnárodních institucí a prokazatelně ovlivňují českou legislativu, veřejný diskurz i mediální prostředí.

V březnu 2026, kdy nová vláda Andreje Babiše připravuje regulaci neziskového sektoru a na Letné se opět shromáždily statisíce lidí, je toto téma aktuálnější než kdy dříve. Následující text mapuje celý ekosystém českých politických neziskovek — jejich strukturu, financování, personální vazby, mezinárodní sítě, konkrétní případy legislativního vlivu, strategickou litigaci i migrační kauzy.

I. Co dělá neziskovku „politickou"

V České republice je registrováno téměř 150 000 neziskových organizací, z nichž přibližně 116 000 je aktivních.¹ Naprostá většina — sportovní kluby, včelařské spolky, dobrovolní hasiči, sociální služby — nemá s politikou nic společného. Problém definice „politické neziskovky" spočívá v tom, kde přesně vést hranici mezi legitimním občanským angažmá a systematickým politickým aktivismem.

Robert Kotzian, bývalý náměstek primátora Brna za ODS a autor knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci (LEDA, 2021),² navrhuje tři rozlišovací kritéria: ideologickou orientaci (progresivistické zaměření na ekonomické i hodnotové ose), míru radikality (snaha o kvalitativní přeměnu společnosti) a strategie uplatňování politického vlivu (strategická litigace, „dlouhý pochod institucemi", infiltrace veřejných orgánů). Kotzian přitom výslovně rozlišuje mezi „politickými neziskovkami" — podle něj radikálními progresivistickými organizacemi — a „politickými neziskovými organizacemi", kam řadí i konzervativní subjekty jako Občanský institut či spolek Mladí konzervativci.

Kritici tohoto přístupu, jako recenzent z Finmagu, namítají, že jde o cirkulární definici: autor nevysvětluje, co znamená být politický, pouze tvrdí, že politická organizace se vyznačuje svou političností.³ Sociolog Pavol Frič z Univerzity Karlovy upozorňuje, že jakoukoli organizaci, která poskytuje sociální služby nebo vzdělávání a dospěje k přesvědčení, že systémová změna je nutná, lze nazvat politickou — a není na tom nic neobvyklého.

Přesto existují objektivně uchopitelná kritéria, na nichž se obě strany debaty shodují: zda organizace systematicky lobbuje za legislativní změny, zda čerpá zahraniční finance pro ovlivňování domácí politiky, zda její personál přechází mezi neziskovým sektorem a vládními pozicemi a zda se podílí na mediálním ovlivňování veřejného diskurzu formou „fact-checkingu" či „boje proti dezinformacím."

II. Mapa klíčových organizací

Člověk v tísni — kolos s rozpočtem přes 5 miliard

Člověk v tísni (People in Need, o.p.s.) je s celkovými náklady 5,21 miliardy Kč v roce 2024⁴ zdaleka největší českou neziskovou organizací a jednou z největších v celé střední a východní Evropě. Organizaci od roku 1992 vede její spoluzakladatel Šimon Pánek, jedna z vůdčích osobností studentského hnutí z listopadu 1989. Z celkového rozpočtu tvoří přibližně 3,9 miliardy Kč humanitární a rozvojová pomoc v desítkách zemí světa, 264 milionů Kč sociální práce v ČR a 118 milionů Kč vzdělávací programy. Organizace disponuje více než 40 000 pravidelnými dárci. Financování pochází z prostředků zahraničních vlád (FCDO, USAID, švýcarská a kanadská vláda), fondů EU (DG ECHO, DG INTPA), agentur OSN, českého státu i soukromých dárců. Součástí organizace je Centrum pro lidská práva a demokracii vedené Nadiou Ivanovovou, které v roce 2024 podpořilo 1 746 obránců lidských práv ve dvaceti zemích. Sbírka SOS Ukrajina vynesla od roku 2022 přes 2,4 miliardy Kč.⁴

Transparency International ČR — protikorupční hlídač

Česká pobočka globální sítě Transparency International (o.p.s., založena 1998) operuje s rozpočtem 12,8 milionů Kč (2024) a týmem přibližně 15 odborníků.⁵ Od srpna 2024 ji vede David Kotora, který nahradil Ondřeje Kopečného.⁵ Organizace monitoruje korupci, analyzuje financování politických stran, sleduje veřejné zakázky a provozuje poradenské centrum pro whistleblowery. Pikantní personální detail: bývalá ředitelka Adriana Krnáčová se po odchodu z TI stala primátorkou Prahy za hnutí ANO.

Rekonstrukce státu — 25 zákonů za deset let

Koalice protikorupčních organizací Rekonstrukce státu (z.s.), iniciovaná Pavlem Francem z Frank Bold a zahájená v březnu 2013, formálně ukončila svou činnost k 31. prosinci 2024 s konstatováním, že splnila svou misi.⁶ Z původního cíle prosadit devět protikorupčních zákonů se koalice dopracovala k prosazení 25 zákonů,⁶ včetně zákona o registru smluv⁷ (všechny státní zakázky nad 50 000 Kč veřejně online), zrušení anonymních akcií, zákona o financování politických stran, zákona o ochraně oznamovatelů a nominačního zákona. Členy koalice byly Frank Bold Society, Oživení, Otevřená společnost, Hlídač státu a Datlab Institut. Rekonstrukce státu zásadově odmítala české státní dotace a financovala se výhradně ze soukromých darů a zahraničních grantů.⁶

Evropské hodnoty — bezpečnostní think-tank s tajwanskými vazbami

European Values Center for Security Policy (z.s., založen 2005) vedený Jakubem Jandou se zaměřuje na obranu liberální demokracie a transatlantické aliance. Organizace v lednu 2022 otevřela kancelář na Tchaj-wanu jako první soukromý evropský think-tank s oficiální právní přítomností na ostrově.⁸ Mezi donory patří Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář, kanadské ministerstvo obrany, Konrad-Adenauer-Stiftung, Friedrich-Naumann-Stiftung, NATO a české MZV. Janda je současně příslušníkem aktivních záloh Armády ČR.⁸

Demagog.cz — fact-checking jako politický nástroj?

Fact-checkingový spolek Demagog.cz (založen 2012 studenty Masarykovy univerzity) je jediným českým členem International Fact-Checking Network⁹ a od května 2020 funguje jako ověřovatel třetí strany pro Meta (Facebook, Instagram).⁹ V rámci projektu CEDMO spolupracuje s Univerzitou Karlovou a agenturou Median. Financování pochází od Mety (~60 000 EUR), Googlu (150 000 EUR pro spolupráci s Demagog.sk/.pl), Evropské komise a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. V roce 2025 navázal partnerství se Seznam.cz pro monitoring politické reklamy.

Další klíčové organizace

Hnutí DUHA (Friends of the Earth ČR, Brno, ~40 zaměstnanců) je největší českou environmentální neziskovkou. Pod vedením nové ředitelky Zuzany Szabó Lenhartové (od března 2025) se zaměřuje na komunitní energetiku a klimatickou politiku. V prosinci 2023 spoluzaložilo první české energetické družstvo.¹⁰

Nadace OSF (Open Society Fund Praha, založena 1992) byla původně součástí sítě nadací George Sorose; od roku 2012 funguje nezávisle pod vedením Martiny Břeňové.¹¹ Za více než tři desetiletí podpořila přes 10 000 projektů v celkové výši přesahující 2 miliardy Kč.¹¹ Provozuje Novinářskou cenu a spravuje Active Citizens Fund v rámci Fondů EHP a Norska.

Otevřená společnost (o.p.s., založena 1999 Nadací OSF) se zaměřuje na otevřenou správu a přístup k informacím. Nesehnutí (z.s., Brno, 1997) působí na sociálně-ekologickém pomezí s rozpočtem ~22 milionů Kč. Amnesty International ČR je českou sekcí globální lidskoprávní organizace. Aspen Institute Central Europe (o.p.s., 2012) funguje jako elitní networková platforma pod vedením Jakuba Landovského, bývalého velvyslance ČR při NATO. Prague Civil Society Centre (2015) podporuje občanskou společnost ve východní Evropě — donedávna disponovalo kontraktem s USAID v hodnotě 32 milionů dolarů.¹²

III. Kde se berou peníze: pět hlavních toků

1. Český stát (~20 miliard Kč ročně)

Český stát distribuuje neziskovým organizacím přibližně 20 miliard Kč ročně prostřednictvím ministerstev a samospráv — ovšem 95 % této částky směřuje do sportu, sociálních služeb a církevního školství. Skutečné „politické" neziskovky čerpají z českých veřejných rozpočtů relativně málo. Člověk v tísni z českých veřejných zdrojů pokrývá primárně své domácí sociální programy (~280 milionů Kč). Rekonstrukce státu české státní dotace zásadově nepřijímala.⁶

2. Fondy EU a EHP/Norska

Česká republika v rámci fondů EHP a Norska obdržela ve třetím programovém období (2014–2021) 184,5 milionu EUR (~5 miliard Kč).¹³ V rámci čtvrtého období (2021–2028) obdrží 225 milionů EUR.¹³ Zásadním bodem sporu je Active Citizens Fund s celkovým rozpočtem přibližně 15 milionů EUR (~375 milionů Kč), jehož operátorem je konsorcium vedené Nadací OSF.¹⁴ Kritici poukazují na to, že organizace založená Sorosem rozhoduje o přidělení stovek milionů korun z veřejných prostředků norských a islandských daňových poplatníků.

3. Zahraniční vlády

Program USAID pro střední Evropu disponoval 35 miliony dolarů na podporu občanské společnosti; Prague Civil Society Centre mělo kontrakt na 32 milionů dolarů (2016–2026). Obě tyto podpory byly v roce 2025 zmrazeny nebo zrušeny administrativou prezidenta Trumpa.¹² Americké velvyslanectví v Praze provozuje program malých grantů (3 000–20 000 USD na projekt). NED historicky podporoval českou občanskou společnost od roku 1986. Britské velvyslanectví a FCDO financují Evropské hodnoty.

4. Soukromé nadace

Nadace OSF Praha za dobu své existence distribuovala přes 2 miliardy Kč.¹¹ Přestože od roku 2012 formálně nespadá pod globální síť Open Society Foundations, nadace na svém webu stále uvádí OSF jako „hlavního donora."¹¹ Meta platí Demagog.cz za fact-checking, Google podpořil regionální spolupráci Demagog.cz/.sk/.pl. Nadace Charles Stewart Mott Foundation dlouhodobě podporuje Člověka v tísni.

5. Německé politické nadace

Konrad-Adenauer-Stiftung (CDU) provozuje stálou pražskou kancelář. Friedrich-Ebert-Stiftung (SPD), Heinrich-Böll-Stiftung (Zelení), Friedrich-Naumann-Stiftung (FDP) a další organizují semináře, konference a publikační činnost. Ačkoli rozpočty pro jednotlivé země nejsou veřejně rozčleněny, jejich globální objem se měří v miliardách eur ročně.

IV. Otáčivé dveře: kdo přechází mezi sektory

Personální propojení mezi neziskovým sektorem, vládními pozicemi, politickými stranami, médii a akademií v ČR představuje jeden z nejpádnějších argumentů kritiků. Dokumentovatelné případy ukazují systematický vzorec, nikoli izolované incidenty.

Tomáš Pojar: v letech 1997–2005 řídil Člověka v tísni, poté přešel na MZV jako náměstek ministra, sloužil jako velvyslanec v Izraeli (2010–2014), působil na CEVRO Institutu a nakonec se v roce 2023 stal bezpečnostním poradcem premiéra Fialy.

Jaromír Štětina (1943–2025): válečný novinář, šéfredaktor Lidových novin, spoluzakladatel Člověka v tísni, zakladatel tiskové agentury Epicentrum, senátor a europoslanec za TOP 09/STAN.

Ondřej Liška: přešel z Forum 2000 přes Stranu zelených do Sněmovny a na pozici ministra školství (2007–2009). Po odchodu z politiky zamířil zpět do neziskového sektoru.

Klára Šimáčková Laurenčíková: opakovaně pendlovala mezi neziskovým sektorem a státní správou — náměstkyně ministra školství, zakladatelka ČOSIV, poradkyně na ministerstvech, ombudsmanka na FAMU, zmocněnkyně vlády pro lidská práva (2022–2025).

Jakub Janda: současně řídí think-tank Evropské hodnoty, slouží v aktivních zálohách české armády, konzultuje s bezpečnostními službami a briefingy informuje zahraniční zákonodárce.⁸

Aspen Institute CE funguje jako elitní síťovací platforma, kde se potkávají Dita Charanzová (ANO), Zdeněk Tůma, Michaela Bakala a Michael Žantovský.

Vzorec je zřetelný: Člověk v tísni funguje jako kariérní startovací rampa pro státní službu, Strana zelených sloužila jako most z NGO sektoru do exekutivní politiky a platformy typu Aspen propojují elity.

V. Sítě spolupráce: od Prahy po Brusel

Na národní úrovni funguje NeoN (Network of Networks), koordinované organizací Glopolis, které se za pět let rozrostlo z 9 na 22 sektorových platforem zastupujících přes 1 000 organizací.¹⁵ NeoN disponuje systémy varovných signálů „Red Alert" a „Orange Alert" pro ohrožení demokracie. Financuje ho Civitates, americké velvyslanectví a Open Society Foundations.¹⁵ Během českého předsednictví v Radě EU (2022) připravila NeoN společný dokument.¹⁵

Dalšími koalicemi jsou DEMAS (14 organizací), FoRS (34 organizací pro rozvojovou spolupráci), Konsorcium NNO pracujících s migranty (15–18 organizací) a kampaň Jsme fér.

Na mezinárodní úrovni jsou české NGO napojeny na CIVICUS, European Civic Forum a projekt CEDMO. Prague Civil Society Centre distribuovalo přes 2 miliony EUR exilovým ruským a běloruským médiím. Program Stronger Roots koordinovaný Nadací OSF distribuuje 2,9 milionu EUR organizacím v ČR, SR, Maďarsku a Polsku.

VI. Kde neziskovky reálně mění politiku

Protikorupční legislativa

Rekonstrukce státu za deset let prosadila 25 zákonů:⁶ zákon o registru smluv zpřístupnil online kontrakty v hodnotě přes 20 bilionů Kč,⁷ zákon o financování politických stran vytvořil Úřad pro dohled, nominační zákon omezil politické trafikantství ve státních firmách. Akademický výzkum (Perottino, Stauber a Šárovec, 2020) potvrdil úspěch koalice v nastavování agendy.

Klimatická a energetická politika

Hnutí DUHA v roce 2016 spoluzaložilo Českou koalici pro komunitní obnovitelné zdroje (60+ měst). Jejich advocacy přispělo k přijetí zákona o energetických komunitách a v prosinci 2023 ke vzniku prvního českého energetického družstva (47 zakladatelů, dnes přes 200 členů).¹⁰

Práva stejnopohlavních párů

Koalice Jsme fér posunula veřejné mínění z 38 % podpory (2008) na 67 % (2020). V únoru 2024 Sněmovna schválila rozšíření partnerství pro stejnopohlavní páry (118:33).¹⁶ Prezident Pavel podepsal zákon v dubnu 2024, účinnost od 1. ledna 2025.¹⁶

Občanská mobilizace

Milion chvilek pro demokracii (2017): demonstrace na Letné v červnu 2019 (~250 000 lidí) byly největším shromážděním od roku 1989.¹⁷ V březnu 2026 se na Letné sešlo odhadem 200 000–250 000 lidí v protestu proti koalici ANO–SPD–Motoristé.

Fact-checking a volební monitoring

Konsorcium PSSI a Demagog.cz monitorovalo prezidentské volby 2023 (grant 20 357 EUR) i parlamentní volby 2025 (43 951 EUR). V roce 2025 navázal Demagog.cz partnerství se Seznam.cz.

VII. Strategická litigace: systémová změna prostřednictvím soudů

Metoda a její české kořeny

Strategická litigace je metoda, při níž NGO systematicky vedou soudní spory nikoli primárně kvůli individuálnímu klientovi, ale s cílem vytvořit právní precedent měnící praxi státních orgánů nebo legislativu. Proces zahrnuje stanovení cíle systémové změny, vytvoření litigačního týmu, definování kritérií pro výběr případu, vyhledání vhodného klienta a realizaci sporu. Robert Kotzian ji definuje kriticky jako „systematické napadání a vyvolávání soudních sporů s cílem způsobit systémovou změnu."²

V českém prostředí strategickou litigaci umožňuje Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon, soudní řád správní, Evropská úmluva a právo EU. Česká společnost pro evropské a srovnávací právo získala grant EK pro projekt EMPOWER-LITI-CEE (2025–2027) zaměřený na posílení strategické litigace ve střední a východní Evropě.

Klíčové organizace

Fórum pro lidská práva (Praha) se zaměřuje na práva osob se zdravotním postižením, oběti špatného zacházení, práva dětí, migrantů, LGBTI komunity a Romů. Spolupracuje s Validity a European Roma Rights Centre.

Frank Bold (dříve Ekologický právní servis, 1995, Brno, 120+ zaměstnanců) je nejvýznamnějším aktérem environmentální strategické litigace: žaloba obyvatel Radvanic proti ArcelorMittal Ostrava za hluk, expertní podpora Klimatické žaloby ČR, boj o emisní limity elektrárny Chvaletice, vyjednání standardů pro továrnu Hyundai Nošovice.

Liga lidských práv (Brno, člen FIDH) se specializuje na práva pacientů a porodnictví — zastupovala klientky v případech nedobrovolných sterilizací romských žen. V roce 2021 Sněmovna schválila zákon o jednorázovém odškodnění 300 000 Kč.¹⁸ Liga rovněž zastupovala účastníky CzechTeku 2005.

IURIDICUM REMEDIUM (IuRe) (2001, Praha) se zaměřuje na digitální práva. Vedlo kampaň proti plošnému uchovávání metadat — v dubnu 2025 Městský soud v Praze uznal plošné uchovávání dat za nelegální,¹⁹ v prosinci 2025 Nejvyšší soud konstatoval, že česká úprava „dlouhodobě a zvlášť závažným způsobem" porušuje právo EU.¹⁹

Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva (1999) se věnuje právům cizinců a potírání diskriminace. ASIM (partner UNHCR) výslovně využívá strategickou litigaci při zastupování cizinců.

Přelomové případy

D.H. a ostatní proti České republice (ESLP, 2007) je nejznámějším případem strategické litigace v české historii.²⁰ Osmnáct romských dětí z Ostravska, zařazených do „zvláštních škol" pro mentálně postižené, zastupovalo Evropské centrum pro práva Romů. Velký senát ESLP rozhodl poměrem 13:4, že ČR porušila zákaz diskriminace v přístupu ke vzdělání.²⁰ Každému stěžovateli přiznal 4 000 EUR. Navzdory průlomovému rozsudku segregace romských dětí přetrvává — ČR v prosinci 2023 předložila Výboru ministrů Rady Evropy nový Akční plán a případ stále podléhá zesílenému dohledu. Studie Nadace OSF „Dopady strategické litigace: Desegregace Romů ve školství" dokumentuje limity litigace bez doplňkové mimosoudní advokace.

Klimatická žaloba ČR (2021–2025): spolek 200+ občanů, obec Svatý Jan pod Skalou a Česká společnost ornitologická s právní expertízou Frank Bold.²¹ Městský soud v Praze v červnu 2022 částečně vyhověl. NSS v únoru 2023 závěr zčásti zrušil.²¹ ÚS v listopadu 2025 ústavní stížnost zamítl; chystá se stížnost k ESLP.

Data retention (IuRe): po neúspěchu u ÚS zvolilo IuRe alternativní strategii — domluvilo se s novinářem Janem Cibulkou na podání civilní žaloby proti státu.¹⁹ Úspěch v roce 2025 změnil českou praxi plošného sledování.

VIII. Šátková kauza: deset let sporu bez verdiktu

Somálská studentka a pražská škola

Ayan Jamaal Ahmednuurová přicestovala do Prahy z Moskvy koncem roku 2010 bez identifikačních dokladů. Mezinárodní ochranu získala na základě čestného prohlášení. V červnu 2013 jednala o přijetí na Střední zdravotnickou školu v Ruské ulici (Praha 10) do oboru ošetřovatelství. Dohodla se, že hidžáb nebude nosit při praxi.

Dne 2. září 2013 nepředložila požadovaný doklad o pobytu. Byla předvolána do ředitelny, kde ředitelka Ivanka Kohoutová vyjádřila nelibost nad hidžábem. Studentka následně doručila částečně vyplněný formulář o zanechání studia s důvodem „nošení pokrývky hlavy." Klíčový spor: škola tvrdila, že se studentkou vůbec nestala; žalobkyně tvrdila, že odešla kvůli zákazu náboženské pokrývky.

Instituce v konfliktu

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová konstatovala nepřímou diskriminaci. Její zástupce Stanislav Křeček případ vnímal jako domáhání se výhod na základě náboženství — spor probíhal i uvnitř samotné instituce ombudsmana. MŠMT potvrdilo, že škola nesmí cíleně omezovat nošení náboženských symbolů.

Soudní maraton (2016–2022)

Počátkem roku 2016 podala Ahmednuurová žalobu — domáhala se omluvy a odškodného 60 000 Kč. Obvodní soud v lednu 2017 žalobu zamítl. Městský soud v září 2017 zamítnutí potvrdil.

Průlomový rozsudek Nejvyššího soudu (27. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 348/2019):²² senát zrušil oba předchozí rozsudky a konstatoval nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání. Formuloval zásadní právní věty: zákaz pokrývek hlavy při teoretické výuce nemá legitimní cíl; hidžáb je náboženským projevem chráněným právem; ČR musí akceptovat náboženský pluralismus.²² Občanskoprávní kolegium NS však rozsudek neschválilo k publikaci ve Sbírce, čímž oslabilo jeho precedentní váhu.

V dubnu 2020 Ahmednuurová žalobu stáhla — podle advokátky kvůli vyhrožování a dehonestaci. Spor skončil definitivně bez meritorního rozsudku.

Politizace a role v knize

Prezident Zeman udělil ředitelce Kohoutové v říjnu 2018 medaili Za zásluhy. Václav Klaus ml. se osobně účastnil soudních jednání. Kotzian případ rámuje jako modelový příklad strategické litigace:² žadatelka bez dokladů získá azyl, s právní podporou je veden strategický spor, cílem je precedentní rozsudek, a po jeho dosažení žalobkyně žalobu stáhne. Kritici naopak jeho interpretaci označují za konspiračně-populistický pamflet.³

IX. Migrace: od Bělé-Jezové po Soudní dvůr EU

Organizační krajina české migrační pomoci

Nejstarší specializovanou organizací je Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), založená v listopadu 1991. Pod vedením JUDr. Martina Rozumka provozuje pobočky v pěti městech. Právníci OPU mají oprávnění zastupovat žadatele o mezinárodní ochranu přímo v soudním řízení. OPU je partnerem UNHCR a členem ECRE.

Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) (1992, zakladatelky Dana Němcová a Anna Grušová) se věnuje právnímu poradenství, strategické litigaci v oblasti pracovní migrace a advokačním aktivitám. Konsorcium NNO pracujících s migranty (2000) sdružuje 15–18 organizací a koordinuje právní, advokační, sociální i mediální skupinu. Člověk v tísni od roku 2022 masivně podporuje uprchlíky z Ukrajiny.

Al Chodor: český případ, který změnil evropské právo

Rodina Al Chodorových (irácké národnosti) byla v květnu 2015 zadržena při průjezdu ČR a umístěna do detence na 30 dní. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí zrušil — česká legislativa neobsahovala objektivní kritéria pro „nebezpečí útěku." NSS položil SDEU předběžnou otázku.

Rozsudek SDEU ze 15. března 2017 (C-528/15):²³ objektivní kritéria pro „nebezpečí útěku" musí být zakotvena v závazném právním předpisu — pouhá soudní praxe nestačí. Bez takových kritérií je detence nezákonná.²³ Precedent ovlivnil legislativu po celé EU, ačkoli akademická studie Moraru & Janku (2021) konstatovala, že v samotné ČR systematické zajišťování neskončilo.

Ústavní soud odhalil systémové nedostatky

Nálezem I. ÚS 630/16 (29. 11. 2016, soudkyně Kateřina Šimáčková) ÚS shledal systémové nedostatky v řízení o vyhoštění. Stát musí zajistit účinný přístup k právní pomoci — nepostačuje pouhý odkaz policie na „obecné fungování neziskových organizací." Dalšími nálezy ÚS zrušil ustanovení zákona o pobytu cizinců pro porušení práva na spravedlivý proces (Pl. ÚS 41/17).

Bělá-Jezová 2015: zlomový okamžik

V kontextu migrační krize 2015 se detenční zařízení Bělá-Jezová stalo ohniskem kontroverze. Ombudsmanka Šabatová po třech návštěvách zjistila alarmující podmínky: 147 dětí za 4metrovým plotem s ostnatým drátem, rodiče přepravováni v poutech, policie v helmách a kuklách provádějící noční přepočítávání. Ředitel OPU Rozumek pro švýcarskou televizi konstatoval, že viděl bosé a hladové děti. Ministr vnitra Chovanec reagoval prohlášením „Bělá-Jezová není mučírna." Mezinárodní kritiku formulovaly Výbor proti mučení OSN i Global Detention Project.

Relokační kvóty a proměna systému

ČR se zavázala přijmout 1 100 osob z Řecka a Itálie. Nakonec přijala 12 osob. SDEU v dubnu 2020 rozhodl, že ČR, Polsko a Maďarsko nesplnily povinnosti z unijního práva.²⁴

Zásadní kontroverzi vyvolala změna systému právní pomoci v roce 2022, kdy MV nahradilo OPU advokátní kanceláří Volopich, Tomšíček a spol. Podle analýzy Stanislavy Sládekové došlo k poklesu kvality žalob a nový systém je dražší: 16,5 mil. Kč za 20 měsíců oproti 15,7 mil. Kč za 5+ let u OPU.

X. Kritika zleva, zprava i z akademie

Václav Klaus je nejsystematičtěji argumentujícím kritikem. Tvrdí, že NGO „nemají mandát vzešlý z voleb" a „mimo demokratickou kontrolu ovlivňují obsah i výkon politiky." Ironicky — jak upozornil HlídacíPes.org — sám působí ve čtyřech neziskových organizacích financovaných mj. ze zdrojů spojených s Petrem Kellnerem a Lukoilem.

Andrej Babiš nechal jako premiér prověřit možnosti škrtů, ale ministryně Schillerová zjistila, že největšími příjemci jsou sportovní svazy. Jeho nová vláda (2025) zahrnula do programu „označování NGO placených ze zahraničí." SPD a poslanec Rajchl předložili návrh zákona o registraci subjektů se zahraničními vazbami s pokutami až 15 milionů Kč.

Sociolog Pavol Frič: „Advokační neziskovky čerpají z veřejných rozpočtů minimum. 80 % dotací jde do sportu a sociálních služeb." A připomíná, že kritici zakládají vlastní „politické neziskovky" — Institut Václava Klause, Institut svobody a přímé demokracie SPD.

Obhájci argumentují: občanská společnost je konstitutivní součástí demokracie, NGO fungují jako watchdogs a přijímání mezinárodního financování je celosvětově standardní.

XI. Regulace: od Prahy přes Budapešť po Brusel

Právní rámec pro NGO v ČR vychází z občanského zákoníku: spolek (nejrozšířenější, ~116 000), nadace (nejpřísněji regulovaná), nadační fond a ústav. Požadavky na transparentnost jsou překvapivě slabé: pouze nadace mají povinnost předkládat výroční zprávy.

Maďarsko přijalo v roce 2017 zákon o registraci zahraničně financovaných NGO. SDEU v červnu 2020 zákon zrušil (C-78/18).²⁵ Maďarsko jej nahradilo Zákonem na ochranu suverenity (2023) — čelí dalšímu řízení.

Slovensko v dubnu 2025 přijalo zákon o „prohlášení o transparentnosti" pro NGO se zahraničními dary nad 5 000 EUR.

USA regulují zahraniční vliv prostřednictvím FARA (1938), ovšem vyžadují agenturní vztah — pouhé přijímání financování registrační povinnost nespouští.

EU v prosinci 2023 navrhla směrnici Defence of Democracy Package. Evropský parlament přijal pozici s vyloučením občanské společnosti z dosahu.

Česká vláda v březnu 2026 ustoupila od plného zákona o zahraničních agentech. Ministr spravedlnosti Tejc oznámil přípravu mírnějšího opatření.

XII. Závěr: fakta namísto nálepek

Fenomén politických neziskovek nelze redukovat ani na konspirační narativ o „zahraničně řízené páté koloně", ani na idealizovaný obraz „hlídacích psů demokracie."

Na jedné straně stojí fakta: organizace s rozpočty v miliardách korun, financované převážně ze zahraničních zdrojů, systematicky lobbují za legislativní změny, vedou strategické soudní spory od šátkové kauzy po klimatické žaloby, ovlivňují diskurz a jejich personál přechází do vládních pozic. Rekonstrukce státu prosadila 25 zákonů,⁶ Jsme fér změnilo rodinné právo,¹⁶ případ D.H. donutil ČR reformovat školství,²⁰ Al Chodor změnil evropské azylové právo.²³ To není občanská společnost v klasickém tocquevillovském smyslu — to je profesionalizovaný politický aktivismus s neziskovým statusem.

Na straně druhé: většina těchto aktivit je legální, veřejná a v demokratických společnostech běžná. Protikorupční zákony objektivně zvýšily transparentnost.⁷ IuRe ochránilo digitální práva milionů občanů.¹⁹ Ústavní soud opakovaně konstatoval, že stát nedokáže zajistit práva cizinců bez NGO. A politici kritizující neziskovky sami zakládají vlastní.

Skutečným problémem není existence politických neziskovek, ale nedostatek transparentnosti na všech stranách. Řešením není stigmatizace jedné strany spektra, ale systémové mechanismy zajišťující, aby občané měli přístup k úplným informacím o všech aktérech — neziskových organizacích, politických stranách, médiích i lobbistických skupinách stejně.