Kovanda: Drahé pohonné hmoty ničí Trumpovi preference, Babišova vláda reaguje historickým zastropováním

Zdražování pohonných hmot v důsledku íránského konfliktu a blokády Hormuzského průlivu dopadá nejen na evropské řidiče, ale stává se rostoucím politickým problémem i pro Donalda Trumpa. Zatímco česká vláda sáhla k regulaci velkoobchodních marží, jejíž bezprostřední efekt byl historicky nevídaný, Trump potřebuje ceny stlačit jinak — diplomaticky a vojensky, protože midtermové volby se blíží.

Drahý benzín jako Trumpův politický problém

Probíhající válka s Íránem způsobuje zdražování pohonných hmot nejen v Evropě a Asii, ale překvapivě i ve Spojených státech — přestože USA dlouhodobě deklarují energetickou soběstačnost. Americká domácnost sedá do auta kvůli vzdálenostem, které jsou v evropském měřítku nepředstavitelné. Drahý benzín je proto pro americké voliče citelným zásahem do každodenního rozpočtu, a ti po Trumpovi žádají okamžitá řešení.

Trump sliboval krotit inflaci a nikdy nezačínat nové války — ani jedno se plně nepodařilo. Zdražující paliva ubírají jeho preferencím více než samotný vojenský konflikt, protože průměrný Američan často ani neví, kde Írán leží, ale cenu na pumpe vidí každý den. S blížícími se midtermovými volbami v listopadu, které mohou přinést demokratům parlamentní vítězství, má Trump silnou motivaci konflikt co nejrychleji ukončit.

Írán dlouho těžil z asymetrické situace — byl blokován lodní provoz spojenců USA, ale íránské tankery pluly Hormuzským průlivem nerušeně. Změnilo to americké rozhodnutí zablokovat i íránskou vývozní přepravu, včetně tankerů mířících s íránskou ropou do Číny. Tím se z asymetrické blokády stala symetrická — a Írán přišel o jednu ze svých klíčových vyjednávacích karet. Teď může nabídnout odblokování vlastní přepravy výměnou za ukončení americké blokády, místo aby hrozil totální válkou. Pravděpodobnost, že jsme za vrcholem cen ropy, proto narůstá.

Zastropování marží: socialismus, nebo tržní princip?

Česká vláda reagovala na zdražování pohonných hmot třemi kroky: zastropováním velkoobchodních marží čerpacích stanic, dočasným snížením spotřební daně a nouzovým zákonem umožňujícím v případě potřeby regulovat ceny přímo. Opozice mluví o návratu k socialismu. To srovnání ale neobstojí.

Mechanismus, který vláda zavedla, není fixní stropování cen. Výpočet se opírá o tržní velkoobchodní ceny z burzy v Rotterdamu a od dalších obchodníků — Čepra, Mallu a Orlenu. K průměru těchto cen se pak přiráží 2,50 koruny na litr. Cena na čerpací stanici se tedy stále pohybuje s trhem; vláda pouze zakazuje čerpacím stanicím, aby si v době, kdy velkoobchodní ceny klesají, dočasně nafukovaly marže tím, že zdražení promítají okamžitě a zlevnění odkládají. Identický vzorec přitom používá Polsko za vlády Donalda Tuska — s tím rozdílem, že Poláci jsou ke svým čerpacím stanicím přísnější a přirážka je nižší.

Srovnání se stropováním elektřiny za Fialovy vlády ukazuje zásadní rozdíl: tehdy šlo o pevný strop, cena nad určitou hranici jednoduše nemohla jít. Nynější opatření je pohyblivé — kdyby ropa vystoupala na 200 dolarů za barel, cena nafty v ČR by i přes platné zastropování překročila 60 korun za litr. V praxi stále fungují čerpací stanice, které drží ceny pohonných hmot zcela tržně pod úrovní průměrné přirážky. Trh tedy funguje dál.

Historicky největší jednodenní pokles cen nafty v ČR

Pátek 10. dubna 2026 přinesl událost bez historického precedentu: průměrná cena nafty v České republice klesla za jediný den o 2,75 koruny na litr. Dosavadní rekord jednodenního zlevnění pocházel z roku 2009 a pohyboval se kolem koruny. Příčinou bylo právě vládní stropování — čerpací stanice, které by za normálních okolností čekaly týden či dva, než promítnou pokles burzy v Rotterdamu do svých cen, musely zlevnit okamžitě.

Efekt přesahuje samotné pohonné hmoty. Levnější nafta snižuje náklady na distribuci a rozvoz zboží, zmírňuje zdražování potravin, pomáhá zemědělcům i průmyslu. Jde o citelný protiinflační tlak, který se v datech o inflaci projeví v nadcházejících týdnech a měsících. Obava z návratu dvouciferné inflace, jakou Česko zažívalo v roce 2022, se tak jeví jako přehnaná — tehdy bylo klíčovým problémem pozdní zavedení stropů na elektřinu, zatímco nyní vláda zasáhla rychle.

Zestátnění ČEZ: krok v letošním roce

Energetická bezpečnost se promítá i do debaty o plánovaném úplném zestátnění ČEZ. Ministr průmyslu Karel Havlíček avizoval, že vláda zahájí přípravné kroky ještě v letošním roce. Odhad celkové ceny výkupu od minoritních akcionářů se pohybuje kolem 250 miliard korun — jednorázová zátěž, nikoli opakující se výdaj.

Ekonomická logika plného státního vlastnictví spočívá v tom, že stát by mohl cenu elektřiny korigovat, aniž by porušoval povinnost péče o menšinové akcionáře. Ti dnes logicky preferují co nejvyšší zisky a při jakémkoli zastropování ceny by mohli úspěšně napadnout rozhodnutí ČEZ v arbitrážích. Bez nich by tento konflikt odpadl. Zároveň platí, že státní vlastnictví samo o sobě elektřinu nezlevní — rozdíl by se projevil tím, že stát by mohl eventuální dotaci promítnout do ceny přímo, ovšem na úkor státního rozpočtu.

Klíčovým rizikem při zestátnění je spekulativní tlak na cenu akcií ČEZ — investoři by mohli šponovat kurz v očekávání výhodného odkupu státem. Vláda proto o konkrétních plánech mluví skoupě, a zatím se zdá, že kurz akcií ČEZ v letošním roce spíše klesá, nikoli roste.