Opoziční ODS přišla v týdnu, kdy Sněmovna projednávala vládní návrh státního rozpočtu v prvním čtení, s vlastním seznamem úspor. Poslanec a místopředseda strany Karel Haas ho v rozhovoru rozebírá položku po položce: přes sto miliard korun lze podle něj škrtnout hned, bez zvyšování daní a bez změny jediného zákona. Řeč je ale i o solárním „batohu“, o tom, zda se ODS nebojí nevole důchodců, o loajalitě k předsedovi strany a o národním investičním fondu.
Sto miliard bez jediné změny zákona
Na úsporách pracoval tým ekonomicky orientovaných členů poslaneckého klubu spolu s externími odborníky zhruba měsíc a půl, od chvíle, kdy koncem srpna putovala do vlády první verze rozpočtu. Výsledek je zveřejněný na webu Lepší rozpočet. Cílem bylo přijít s hmatatelnými škrty, které nevyžadují změnu legislativy a přesahují sto miliard korun – nikoli s „vymyšlenou excelovou tabulkou“.
Balíček představený v úterý má rozsah 101,6 miliardy korun. Druhý balíček, který by vyžadoval změny zákonů, přesahuje 150 miliard. Právě reformy, které by umožnily hlubší úspory, vládě podle Haase za deset měsíců vládnutí chybějí – a to je výtka věcná, ne osobní. Jak rozpočet vzniká a kam jdou jeho peníze, ukazuje přehled státních financí.
Kam až se dá schodek stáhnout
Při navrženém schodku kolem 386 miliard by přijetí všech pozměňovacích návrhů ODS stáhlo deficit hned na zhruba 285 miliard. Kdyby strana vládla a mohla ještě před schválením rozpočtu změnit některé zákony – staré rozpočtové pravidlo totiž velí sestavovat rozpočet podle platné legislativy –, dalšími reformními kroky by přidala zhruba padesát miliard a celkově by schodek snížila o 153 až 154 miliardy, tedy někam ke 230 miliardám.
Do sporu, který mezi politiky probíhá – Marián Jurečka a ministryně Alena Schillerová tvrdí, že výrazně nižší schodek sestavit nešlo, Martin Kupka, že šlo, a i stranický kolega Skopeček o tom pochyboval –, vstupuje Haas vlastním číslem: s přijatými reformními zákony by se země dostala těsně nad dvě stě miliard, a to bez výjimek typu infrastrukturní doložky či evropské obranné výjimky. „Nemějme z toho radost,“ dodává. Takový rozpočet by vyžadoval odvahu reformní zákony přijmout a v jakékoli koaliční konstelaci by se politicky prosazoval těžko. Šlo by to ale.
Solární příspěvek, platy a valorizace
Největší položkou je 18 miliard na státním příspěvku k podpoře obnovitelných zdrojů, který podle Haase patří škrtnout. Jde jen o odklad do budoucna: stát si na tuto částku půjčuje za úrok, jaký dnes platí na desetiletých dluhopisech.
Druhou velkou položkou jsou platy ve veřejném sektoru, kde rozpočet počítá meziročně s nárůstem o 38 miliard. Vláda schválila zvýšení v rozmezí 5 až 9 procent, zatímco inflace má příští rok činit kolem 2,5 procenta a průměrný růst mezd v makroekonomické prognóze vychází zhruba na šest procent. Takový nárůst je podle Haase chyba: deformuje soukromý sektor, ekonomika jede na hranici potenciálu a lidé na trhu práce chybějí. Kropit ji v takové chvíli robustním schodkem nedává smysl. Z navýšení o 38 miliard se podle něj dá ušetřit částka blížící se dvaceti miliardám. O platech Haas mluvil i osobně s ministrem práce a sociálních věcí Alešem Juchelkou, s nímž podle svých slov komunikuje velmi věcně.
Třetím příkladem jsou důchody. Předchozí vláda zákonný valorizační vzorec zpřísnila, současná ho vrátila a navíc schválila valorizaci nad jeho rámec. Na zákonnou valorizaci by v příštím roce stačilo 11 miliard, v rozpočtu je jich 19 – dalších osm miliard je tedy podle Haase politické rozhodnutí. K tomu přidává pět miliard na národních podnikatelských dotacích a pobídkách v kapitole ministerstva průmyslu a obchodu. „Kdo jiný než ODS má říkat“, že dvojciferná částka v miliardách je moc; na nulu ji ale strana neškrtá, protože skokové změny podle Haase neprospívají ničemu.
Zbytek seznamu: od zdravotnictví po státní majetek
Na žádost o úplnost přečte Haas zbytek seznamu. Ve zdravotnictví navrhuje ušetřit 11,1 miliardy na platbě za státní pojištěnce. Valorizaci těchto plateb zavedla do zákona ještě minulá vláda, ministr Vojtěch si ale do rozpočtu prosadil víc, než zákonná valorizace vyžaduje. Dokud se české zdravotnictví nezreformuje, je podle Haase další lití peněz do systému chybou.
Deset miliard má přinést snížení provozních výdajů státní správy, rozpracované po jednotlivých ministerstvech. Jen na vnitru se dají uspořit zhruba tři miliardy; částku strana propočítala se svým stínovým ministrem vnitra, bývalým policejním prezidentem Martinem Červíčkem. Dalších 4,8 miliardy představuje jednorázový příspěvek důchodcům ve výši dvou tisíc korun.
Po třech miliardách by přinesla racionalizace inkluze ve školství, která se podle Haase od dob exministryně Valachové „utrhla ze řetězu“, a lepší cílení sociálních dávek. Dále přidává důslednější vymáhání daňových nedoplatků, kde je úspěšnost vymáhání pohledávek veřejného sektoru překvapivě nízká a odhad strany je spíš konzervativní, 2,6 miliardy na ministerstvu zemědělství, propočítaných s Petrem Bendlem, zrušení plošného zvýšení důchodů po osmdesátce a dvě miliardy z prodeje nepotřebného státního majetku. Celkem 101,6 miliardy.
Solární batoh a inflace na dluh
Proti škrtu příspěvku na obnovitelné zdroje stojí námitka, že premiér mluví o „Topolánkově solárním tunelu“ a že dotace držela inflaci na uzdě – energie jsou všude, od rozvozu rohlíků po výrobu. Haas připomíná, že klíčová změna zákona o podpoře obnovitelných zdrojů prošla v roce 2005. Zásadní pozměňovací návrh tehdy přinesla poslankyně ČSSD a schválila ho koalice, v níž ODS nebyla a která pro něj nehlasovala. Za Nečasovy vlády v letech 2010 až 2013 naopak ODS stála u relativně velkého zpřísnění. Situaci se snažily zmírnit i další vlády, včetně vlády ANO z let 2017 až 2021, v níž to řešil Karel Havlíček. Podpory byly dvacetileté, takže „solární batoh“ – který republika vleče za sebou – už brzy skončí. Systému chybělo individuální posouzení výnosnosti jednotlivých projektů, a byly v něm věci, které by Haas nepodepsal.
Že dotace na poplatek za obnovitelné zdroje snížila inflaci, Haas nepopírá – podle něj o desetiny procenta. Nestalo se to ale přirozenou cestou, tedy zdrženlivou fiskální politikou, která nestimuluje poptávku, nýbrž administrativním opatřením na dluh. Stát si na těch 18 miliard půjčuje a jednou to někdo zaplatí. Získal se jen čas.
Policisté, hasiči a dva tisíce pro důchodce
Na námitku, že státní zaměstnanci jsou i hasiči, policisté a učitelé, kteří za minulé vlády vyšli do ulic, odpovídá Haas, že úspora dvaceti miliard se nedotýká toho, co vláda schválila příslušníkům ozbrojených sborů a hasičům: nových náborů, navýšení počtu policistů ani slíbeného zvýšení jejich platů. Tyto položky by ODS pokryla také, protože s nimi souhlasí. Strana se přitom snažila částky co nejvíc rozklíčovat, i když kapitolní sešity některých velkých ministerstev dorazily do Sněmovny až na poslední chvíli.
Ke dvěma tisícům korun pro důchodce volí Haas slova opatrně: jednorázový „dáreček“, jak ho sám s nadsázkou nazývá, nevstupuje do budoucích valorizací. Ze všech možností, které vláda vzhledem ke svému programu měla, je to podle něj z pohledu fiskální budoucnosti nejlepší náhrada – lepší, než kdyby peníze trvale zvýšily základní výměru důchodů. Za ten substitut je rád. Cenovka 4,8 miliardy ale zůstává.
Pravicová strana má říkat i nepopulární věci
Nebojí se ODS, že dopadne jako minule, kdy ztratila podporu voličů nespokojených se zdražováním a nálepkou, že „odrbala důchodce“? Haas odpovídá s úsměvem: tohle je ODS, jakou chce mít. Ze všech stran přišla jako první s konkrétními opatřeními s cenovkami, ostatní opoziční strany se pak podle něj pohybovaly v desítkách miliard, ne ve stovkách. Straně se léta vyčítalo, že se názorově vyprázdnila a nepřichází s věcnými řešeními – úsporný balíček je podle Haase odpovědí.
Že se návrh nemůže líbit všem, je podle něj správně. Pravicová strana má hájit opatření, která osloví voliče od středu doprava. Lidé volí peněženkou a je to přirozené. Ti, kdo jsou víc závislí na státních penězích, včetně seniorů – „já už tam za pár let taky budu“ –, ODS asi nezatleskají. Haas ale věří, že odpovědných důchodců, kteří úspory ocení, je víc, než se zdá, a od mnoha z nich to prý slyšel osobně.
Loajalita k předsedovi: co je v kabině, zůstane v kabině
Premiér při interpelacích prohlásil, že v hnutí ANO mají předsedu ODS Martina Kupku rádi a fandí mu, aby vydržel do konce volebního období, a v ODS je prý cítit nervozita. Haas, který má před sebou ještě tři a půl roku mandátu, nervozitu odmítá. Ze sportu si odnesl pravidlo, že co se řekne v kabině, v kabině zůstane.
Kupka je šéf, kterého si strana zvolila před devíti měsíci, a Haasovou povinností je za ním stát. Pokud mají rozdílné názory, řekne mu je jako kamarád – ale uvnitř. Kdyby Kupku jakkoli zradil, „musel bych se pozvracet sám ze sebe“. Nelojalita patří podle Haase k nejhorším lidským vlastnostem.
Národní investiční fond
ODS slýchá, že nemá ekonomickou kompetenci. Haas namítá, že strana po lednovém kongresu nemohla změnit všechno hned, a připomíná dva velké projekty. Vedle úsporného balíčku je to národní investiční fond, který před dvěma týdny představil Pavel Drobil – bývalý ministr životního prostředí, jenž po odchodu z politiky vybudoval strojírenskou skupinu působící napříč střední Evropou.
Fond má právně, ekonomicky i institucionálně připravenou cestu, jak rozhýbat řádově dva biliony korun, které Češi drží ve velmi konzervativních spořicích produktech. Po vzoru jiných zemí, které vlastní národní investiční fondy – zmíněno padne Norsko, státy Blízkého východu a Japonsko –, by nabízel vkladatelům atraktivní výnos. Byl by zřízený státem bez soukromého vstupu, šlo by o investiční produkt bez státní garance výnosu a peníze by šly do rozvoje infrastruktury. Člověk by přitom mohl s jistou hrdostí podpořit rozvoj vlastní země.
Fond není sbírka ani dluhopis
Nabízí se přirovnání ke sbírce na Národní divadlo i k dluhopisům republiky, které nabídla Alena Schillerová. Haas sám má v dluhopisech republiky půl milionu korun jako nejkonzervativnější složku portfolia. Rozdíly ale vidí v obou případech. Sbírka na Národní divadlo byla dar, kdežto fond je investice s určitou mírou rizika, kterou drží stát. Dluhopisy republiky podle něj jdou primárně na refinancování českého dluhu – stát se vyplatí, protože na trhu by platil víc, a s tím, jak se levný starší dluh bude překlápět do dražšího, bude situace horší a horší. Peníze z fondu by naopak mířily do konkrétních projektů.
Hotový zákon o sportu pro ministra
Třetí velkou prací je komplexní zákon o sportu, na který český sport čeká dvacet let. Haas vedl projektový tým s více než stovkou odborníků ze sportovního prostředí. Zákon je napsaný jako vládní návrh včetně důvodové zprávy a hodnocení dopadů regulace (RIA). V minulém volebním období ho Haas politicky neprosadil a chybu hledá u sebe.
Hotový text proto předal ministrovi Šťastnému, s nímž komunikuje zcela věcně a se kterým vystupoval na veřejné debatě. Ministr na zákoně pracuje a má ho v programovém prohlášení vlády. Výsledek nebude stejný, jaký napsala ODS, nová koalice do něj vnese své představy, ale Haasovi nejde o to, aby byl podepsán pod zákonem on. Jde mu o to, aby ho český sport dostal. Takhle by podle něj měla politika fungovat.
Závěr
Úsporný balíček ODS stojí na několika velkých položkách – podpoře obnovitelných zdrojů, platech ve veřejném sektoru, valorizaci nad zákonný rámec a provozu státu – a slibuje 101,6 miliardy bez zásahu do zákonů. Haas ho prezentuje jako důkaz, že strana se vrací ke konkrétní pravicové ekonomické politice, i za cenu, že se nebude líbit všem. Vedle škrtů nabízí i investiční fond pro úspory domácností a hotový zákon o sportu, který přenechal vládnímu ministrovi.
