Poslanec Miroslav Ševčík, zvolený jako nestraník za SPD, místopředseda rozpočtového výboru a docent Vysoké školy ekonomické, kde dřív vedl národohospodářskou fakultu, odmítá zvednout ruku pro rozpočet s tak vysokým schodkem. Nejvíc mu vadí skok ve výdajích na obranu. Pevně stanovená dvě procenta HDP považuje za politické rozhodnutí bez ekonomické logiky a opírá se přitom o auditorskou zprávu i o data švédského institutu SIPRI.
Sněmovna jako ztracený čas
Na otázku, kde je raději, jestli ve škole, nebo ve Sněmovně, odpovídá Ševčík bez zaváhání: ve škole. Sněmovnu podle něj proměňují v „pakárnu“ hlavně Piráti. Řečníci s přednostním právem opakovaně půl hodiny mluví o věcech, které s projednávaným bodem nesouvisejí, a samotné schvalování programu schůze trvá někdy osm hodin, jednou dokonce přes dvacet. Tyto obstrukce označuje za nejpromarněnější čas, jaký v životě zažil.
Jako příklad uvádí čtvrteční ranní vystoupení pirátského předsedy Hřiba, který kritizoval premiéra Babiše za to, že si dovolil nařknout soudní soustavu, že tu nefunguje právní stát a soudci rozhodují, jak chtějí. Podle Ševčíka na tom pravda je. Den předtím přitom pirátská poslankyně sama kritizovala soudce za nízké tresty pro ty, kdo zneužívali děti. U ní Pirátům zpochybňování soudců nevadilo, u Babiše ano.
Tak vysoký schodek nepodpořím
Deficit v navržené výši Ševčík nepodpoří. Minulý týden v úterý seděl na jednání s ministryní financí, premiérem a ministrem práce a sociálních věcí Juchelkou a tam to ještě vypadalo, že vedení vlády na požadavky přistoupí. Na koaliční radě ale z úprav zbyla jen kosmetika za tři miliardy. Ševčík měl připravené úspory za 45 miliard, podle něj by ovšem stačilo i 30. Schodek státního rozpočtu se kryje dluhem a ten něco stojí: při dnešních sazbách znamená každých 20 miliard navíc zhruba miliardu ročně jen na úrocích.
Obrana o 36 miliard víc, zbraně v nedohlednu
Výdaje na obranu mají meziročně vzrůst o 23,3 procenta, tedy o 36,1 miliardy korun. To je podle Ševčíka „totální nesmysl“. Za čtyři roky do roku 2025 zaplatil stát na zálohách řádově 112 miliard, a obranyschopnost ani bezpečnost se tím nezvýšila. Z každé z těch miliard se přitom platí úroky: ze stovky miliard je to zhruba pět miliard ročně.
Houfnice podle něj nedorazily, přijel jeden Leopard za 780 milionů. Vojenští odborníci přitom tvrdí, že tank tohoto typu vydrží v boji zhruba patnáct minut. Každý si tak může spočítat, co taková investice obraně skutečně přináší.
Investice, zdravotnictví a Keynes
Příliš rychle mají růst i investice, a to o 47,7 miliardy, tedy o 26,7 procenta. Ševčík navrhoval ubrat 15 miliard; i tak by šlo o meziroční nárůst kolem 18 procent. Výrazně rostou i výdaje na zdravotnictví. Tam by náklady rozložil do více let, a i kdyby se ubralo deset miliard, vzrostly by stále meziročně o 7,2 procenta.
Argument, že se země proinvestuje k rychlejšímu růstu, podle Ševčíka neobstojí, protože takový multiplikátor v české ekonomice není. Chybějí kapacity, třeba stavební, konkurence je slabá, a tak peníze navíc hlavně zvedají ceny. Připomíná, že i John Maynard Keynes doporučoval utrácet z rozpočtu v době poklesu a v době růstu spíš splácet dluhy.
Auditoři: pevný podíl na HDP je politické rozhodnutí
Klíčovým podkladem je pro Ševčíka auditorská zpráva nazvaná Je obrana EU připravena zajistit mír? Zdůrazňuje, že nejde o žádnou proruskou propagandu, ale o práci auditorů. Pasáž o výdajích vázaných na HDP najdou čtenáři na stranách 57 až 62 zhruba stodvacetistránkového dokumentu.
Zpráva podle Ševčíka konstatuje, že cíle stanovené na úrovni vstupů, například pevný podíl na HDP, jsou čistě politickým rozhodnutím, které samo o sobě obranyschopnost nezajistí. Objem peněz se určí dřív, než se vymezí cíle a výsledky, a tím se znemožní porovnávání a optimalizace, které vyžadují zásady hospodárnosti a efektivnosti. Organizace jsou pak odměňovány za utracení předem dané částky bez ohledu na výsledek: musí se utratit dvě procenta, tak se utratí, třeba i za nesmysly.
Tlak na splnění cíle podle zprávy soustřeďuje výdaje na konec roku a zvýhodňuje dražší varianty. Přesně to se podle Ševčíka stalo v Česku: v posledním měsíci roku 2025, ještě za předchozí vlády, se utratilo zhruba 43 ze 150 miliard, tedy asi 30 procent. Takový postup zvyšuje riziko chyb a otevírá prostor pro manipulaci i korupci. Auditoři odhadují přeplatky v řádu miliard dolarů.
Provize, zálohy a zbraně na dluh
Kolik se ve zbrojních zakázkách ztrácí? Podle lidí, kteří se v tom vyznají, se provize dřív pohybovaly kolem deseti procent, dnes mezi 15 a 20 procenty. Berou je ti, kdo zakázky dohadují, i ti, kdo je dodávají.
Další problém je, že téměř všechny tyto výdaje jdou na dluh, takže se z nich platí i úroky. Další zvyšování podílu na HDP podle Ševčíka obranyschopnost nezaručí, zato vede k vysokým zálohám a smlouvám, které nejsou pořádně prověřené, a někdy dodávka vůbec nepřijde. V takové situaci je podle něj Česko: houfnice nejsou, stíhačky F-35 tu budou možná za sedm, osm let. Záloha je v pořádku, ale platit ještě zálohu nad rámec smlouvy označuje za úplnou zhovadilost.
Zpráva podle něj říká i to, co ti, kdo chtějí jen „čísla, čísla, čísla“, slyšet nechtějí: vyšší výdaje nezvýší bezpečnost Evropy, pokud nebudou spojeny s měřitelnými výsledky využitelnými při skutečném nasazení.
Drony u Lipska a vzpomínka na Gliwice
Ševčík říká, že válku a zabíjení nesnáší. Lidé jsou podle něj zblblí a teď se bude strašit hybridní hrozbou, aby vznikla panika. Vypráví, jak za ním v tramvaji po zprávách o dronovém útoku u letiště v Lipsku přišel starší muž se slovy, že je to jako v Gliwicích. Tam 31. srpna 1939 zaútočilo německé komando převlečené za polské vojáky a o den později začala druhá světová válka. Podle Ševčíka šlo tehdy o jasnou provokaci.
Lidé by prý měli přemýšlet sami. Kdyby za útokem stáli Rusové, nákladní letadlo by podle něj skutečně vyletělo do vzduchu. Nepoužili by ruský dron, když jinak nasazují třeba íránské nebo čínské, a nenechali by na místě DNA. Údajný organizátor měl navíc lotyšský pas, druhý muž byl Bělorus a Lotyš odjel dva dny předtím, než se útok stal.
Nejvíc podle Ševčíka křičí francouzský prezident Macron a německý kancléř Merz. Oba podle něj vycházejí z prostředí finančního kapitálu, jmenuje BlackRock, Vanguard a State Street, a na válce vydělávají zbrojaři a bankéři, kteří půjčují peníze. Merz je podle něj politicky „v čoudu“, Macron dřív či později skončí také a nahoru se dere Le Penová. Proto chtějí poslat na Ukrajinu co nejvíc peněz a je jim jedno, že se to všechno bude muset splácet.
Nejdřív dálnice, pak rychlotratě
Ševčík se hlásí k tomu, že není dogmatik. V některých fázích hospodářského cyklu má podle něj místo keynesiánský přístup, v jiných neoklasický. Teď je čas splácet a neinvestovat do hloupostí. Investovat se má do dokončení dálniční sítě.
Na pochybách je u vysokorychlostních tratí. V tak malé zemi, kde dálnice stále nejsou dokončené, nevidí smysl utrácet obrovské částky za to, aby cesta do Ostravy byla o deset minut a do Brna o patnáct minut kratší. Rychlotratě podle něj přijdou na řadu, až budou hotové dálnice, jinak hrozí přeinvestování. Nejde přitom o jednotlivé miliardy, ale o desítky miliard.
Každé kapitole o pět až deset procent méně
Ministra dopravy Bednárika, nominovaného stejně jako Ševčík za SPD, považuje za vynikajícího znalce železnice. Jen by do resortu nedával tolik peněz. Řekl mu to i osobně: minulé pondělí v půl sedmé ráno spolu měli poradu a ministr nad jeho námitkami kroutil hlavou. Každý se podle Ševčíka snaží maximalizovat užitek pro svůj resort.
Sám by postupoval jinak. Rozpočet má 48 kapitol a každá má svého správce, ministra nebo šéfa úřadu. Každému by dal rozpočet o pět, u některých kapitol i o deset procent nižší. Výjimkou by bylo ministerstvo práce a sociálních věcí, protože jde o průtokovou kapitolu se sociálními dávkami a důchody. Kdo by s penězi hospodařil špatně, musel by odejít, kdo dobře, dostal by odměnu.
Inspiraci nachází u Rogera Douglase, který takto v polovině osmdesátých let reformoval krachující Nový Zéland. Veřejné rozpočty se podle Ševčíka podařilo ozdravit během jediného volebního období, přestože šlo o zemi, jejíž diplomaté si kvůli zablokovaným účtům nemohli vybrat ani peníze. Na námitku, že historické příměry kulhají, odpovídá, že Česko má dnes lepší výchozí podmínky, než měl tehdy Nový Zéland.
Dvě procenta HDP a kritika amerického velvyslance
Dvě procenta HDP na obranu představují zhruba 190 miliard korun. Závazek vůči NATO označuje Ševčík za hloupý a dodává, že to neříká on, ale auditor: vázat výdaje na dvě procenta je nesmysl, natož je dál zvyšovat. Nejvíc to podle něj vyhovuje zbrojařům, kteří sídlí hlavně v Americe, i když některé zbrojní firmy naštěstí vlastní Češi. Ještě víc to ale vyhovuje bankéřům, protože i zbrojaři si půjčují od bank. Že indexovat výdaje tímto způsobem je špatně, se prý učil už v prvním ročníku politické ekonomie.
Česko nedávno kritizoval americký velvyslanec při NATO. Ševčík na to odpovídá, že jde o české peníze a rozhodovat o nich mají Češi, ne politicky dosazený Američan, který o veřejných financích, splácení dluhů a úrocích podle něj nemá ponětí. Dvě procenta HDP jsou politické, ne ekonomické rozhodnutí. Kdo se k němu chce hlásit, ať se hlásí, jeho povinností jako ekonoma je ale upozornit, co to stojí.
Víc peněz neznamená víc obrany
Námitce, že chce oslabit obranyschopnost Česka nebo NATO, předem odporuje daty. Podle přehledu švédského institutu SIPRI za rok 2025 je Česko mezi čtyřiceti zeměmi, které na zbrojení vydávají nejvíc, na 39. místě. Německo loni dalo 114 miliard dolarů, Francie 68, dohromady tedy 182 miliard, a Švédsko 16,5 miliardy.
Rozhodující je ale efektivita. Podle tabulky z auditorské zprávy vychází efektivita vojenských výdajů u Německa na minus 40 procent, u Francie na plus 2 procenta a u Švédska na plus 69 procent. Německých 114 miliard tak po zohlednění efektivity znamená zhruba tolik jako francouzských 68 a nominální rozdíl 97,5 miliardy mezi Německem a Švédskem se výrazně smazává. Takhle se podle Ševčíka má plánovat hospodářská politika a výdaje. Proto nemůže souhlasit s tak prudkým meziročním nárůstem.
Dva tisíce pro důchodce místo pár korun navíc
Jednorázový příspěvek dva tisíce korun pro důchodce podle svých slov navrhl na zmíněné poradě sám Ševčík. Má jít o kompenzaci za to, jak se k důchodcům zachovala předchozí vláda. Jednorázová částka je podle něj lepší než trvalé navýšení, protože nezatíží budoucí rozpočty dalšími valorizacemi z vyšší základny. Důchodci si za ni mohou zajet na prodloužený víkend třeba do lázní a uvidí, že peníze dostali. Když jim dáte 270 nebo 305 korun měsíčně, mnozí si toho ani nevšimnou.
Je to podle něj i morální satisfakce pro generaci, bez níž by tu nebyla početná populace Husákových dětí ani statisíce bytů, ve kterých dnes bydlí mnohdy mladí lidé.
Závěr
Ševčík nepodpoří rozpočet s tak vysokým schodkem a navrhuje úspory v řádu desítek miliard, hlavně na obraně, investicích a zdravotnictví. Pevná dvě procenta HDP na obranu považuje za politické rozhodnutí, které bez měřitelných výsledků bezpečnost nezvýší, jen prodraží dluh. Místo plošného navyšování výdajů prosazuje škrty v kapitolách podle novozélandského vzoru a místo trvalého přidávání důchodcům jednorázovou platbu.
