Poslední srpnový týden nabídl české politice hned několik zlomů naráz. Sněmovna zlomila prezidentské veto rozpočtové novely, žalobkyně poslala k soudu bitcoinovou kauzu i s bývalým ministrem spravedlnosti a ministr životního prostředí odstavil ředitele státního výzkumného ústavu kvůli podezření ze střetu zájmů při zadávání zakázek. A přes to všechno se převalila debata o prezidentském projevu u budovy Českého rozhlasu, který jedněm zněl jako obhajoba svobody médií a druhým jako zneužití piety k politickému útoku na vládu.
Bitcoinová kauza dusí ODS
Bitcoinová kauza se překlopila do fáze, kterou už nejde odbýt mávnutím ruky. Žalobkyně z vrchního státního zastupitelství navrhla obžalovat čtveřici lidí a její návrhy trestů mluví za vše: Tomáši Jiříkovskému souhrnný trest dvaceti let a k tomu dalších devět let za darování bitcoinů ministerstvu spravedlnosti, bývalému ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi šest a půl roku za zneužití pravomoci a praní špinavých peněz. Jiříkovský zůstává ve vazbě, soud ho v ní ponechal.
Pro stranu, která celé čtyři roky vládla pod hlavičkou hodnot a slušnosti, je to účet, jaký se špatně platí. Bývalý premiér Petr Fiala kauzu v jejích počátcích shodil tvrzením, že mu ji tehdejší ministr vyprávěl jako humornou historku. Po přečtení navržených trestů zní ta věta o dost jinak. ODS pod vedením Martina Kupky si nicméně drží linii, že se v podstatě nic nestalo — a mediální provoz jí v tom vychází vstříc: informace o kauze projde zpravodajstvím jako suchá zpráva, doprovodné komentáře a nepříjemné otázky ke stranickému vedení chybějí.
Sněmovna zlomila prezidentovo veto k rozpočtovým pravidlům
Agonie kolem rozpočtových pravidel skončila. Sněmovna přehlasovala prezidentské veto stočtyřmi hlasy koaličních poslanců, k prolomení jich bylo potřeba nejméně sto jedna. Novela dává vládě více let na navyšování obranných výdajů, obdobně to bude platit pro strategické infrastrukturní stavby, a umožňuje překročit schválené výdaje při zhoršené bezpečnostní situaci. Opozice mluví o rozvolnění brzd a chystá se obrátit na Ústavní soud.
Prezident Petr Pavel veto zdůvodnil tím, že novela ohrožuje dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a oslabuje poslaneckou kontrolu veřejných peněz ve prospěch vlády. Jenže právě předchozí vláda zavázala tu současnou pravidlem, které mělo srazit schodek na sto padesát miliard korun — aniž by se o něco takového kdy sama pokusila. Za čtyři roky, kdy si říkala vláda rozpočtové odpovědnosti, narostl státní dluh o rekordní bilion a dvě stě miliard, tedy v průměru o tři sta miliard ročně. Naposledy se dluh reálně snižoval v letech před covidem.
Zvlášť pikantní je souběh dvou prezidentských požadavků. Rozvolnění rozpočtových pravidel Pavel vetoval, současně ale vládu vyzývá, aby dávala víc peněz na obranu. Jedno procento HDP je zhruba sto miliard korun ročně — a odkud je vzít, k tomu už hlava státu návod nepřipojila.
Černínský palác mění tón
Ministr zahraničí a vicepremiér Petr Macinka svolal svou první poradu velvyslanců a vedoucích diplomatických misí a použil ji k tomu, aby pojmenoval obrat. Česká diplomacie má být podle něj sebevědomá, nikoli domýšlivá, pragmatická a ne cynická, spojenecká, ale ne přitakávací, aktivní, a přitom ne aktivistická — a především má hájit český národní zájem. Vláda podle jeho slov dostala od voličů mandát k posunu od aktivismu zpět k diplomacii, od moralizování k vyjednávání a od politiky gest k politice výsledků. Zároveň velvyslancům řekl, že ruská invaze na Ukrajinu zásadně poškodila evropskou bezpečnost a Česko má jasný zájem na tom, aby se vojenská agrese nestala úspěšným nástrojem mezinárodní politiky.
Kontrast s érou předchůdce Jana Lipavského je právě to, co na projevu rezonuje nejvíc. Čtyři roky, kdy se česká zahraniční politika prezentovala hlavně mravním školením ostatních, skončily — a řada lidí na to čekala od roku 2021. Otázka, jestli se z nového kurzu stane víc než rétorické cvičení, se ovšem odpoví až na konkrétních výsledcích.
Odstavený ředitel a návrat sporu o „parazity“
Ve Sněmovně se odehrála tisková konference, po které bude mít ministerstvo životního prostředí práci na měsíce. Ministr Igor Červený nařídil řediteli Výzkumného ústavu pro krajinu Liboru Hortovi s okamžitou platností překážky v práci na straně zaměstnavatele. Důvodem jsou podle ministerstva závažná zjištění k veřejným zakázkám a střetu zájmů u projektů Politika krajiny a Akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje energie.
Mechanismus, který ministerstvo popisuje, je učebnicový. Lidé, kteří se podíleli na přípravě projektů a na zadávání zakázek, byli propojeni se společnostmi, jež tytéž zakázky následně získaly — někteří dokonce majetkově. Porušování pravidel mělo probíhat dlouhodobě už od roku 2023 a jít mělo zhruba o jedenáct a půl milionu korun z veřejných a evropských peněz. Odstavený ředitel uvádí, že se o svém odstavení dozvěděl až z tiskové konference. Ústav přitom spadá pod resort, který dřív vedl lidovec Petr Hladík.
Vedle ministra stál na tiskové konferenci poslanec a čestný prezident Motoristů Filip Turek, jehož jarní výrok o „parazitech“ tehdy vyvolal vlnu kritiky a nakonec i omluvu úředníkům. Teď se k němu vrátil s tím, že plošně nikdy o úřednících nemluvil, mířil na konkrétní jména a právě ta se podle něj v kauze objevila. Slovník zůstává tvrdý a bude se o něm dál vést spor — na věcné podstatě zjištění to ale nic nemění: buď zakázky obstojí při kontrole, nebo ne.
Opozice bez lídra a hledání soupeře pro Hrad
Průzkum agentury NMS pro Novinky, který proběhl na přelomu července a srpna na vzorku přes tisíc lidí, dopadl pro sněmovní opozici jako facka. Na otázku, kdo je nejvýraznějším opozičním politikem dneška, označilo osmnáct procent respondentů prezidenta Petra Pavla a čtrnáct procent premiéra Andreje Babiše — tedy hlavu státu, která žádnou opoziční stranu nevede, a předsedu vlády, který stojí v čele koalice. Skuteční opoziční lídři přišli na řadu až za nimi: předseda ODS Martin Kupka s osmi procenty, šéf STAN Vít Rakušan se sedmi a bývalý premiér Petr Fiala se čtyřmi.
Čitelnější signál si objednat nelze: voliči opozici nevidí jako alternativu, protože žádnou nenabízí — jen obstrukce a negaci. Reakce zatím žádná nepřišla. Debata se proto přelévá jinam, k tomu, kdo by mohl v příští prezidentské volbě vyzvat hlavu státu. Zaznívají jména jako bývalý ministr zahraničí a bývalý předseda lidovců Cyril Svoboda, senátorka Daniela Kovářová nebo diplomat Hynek Kmoníček; spekuluje se i o návratu Miloše Zemana, ten ovšem spíš jen užívá pozornosti, kterou tím v médiích vyvolal.
Projev u rozhlasu, který rozdělil zemi
Na pietním aktu k osmapadesátému výročí okupace Československa před budovou Českého rozhlasu prezident Petr Pavel spojil srpen 1968 s ruskou invazí na Ukrajinu: obě společnosti podle něj prožívaly naději na svobodný rozvoj, obě se chtěly vymanit z přílišného vlivu Moskvy, v obou případech bylo porušeno mezinárodní právo a obě invaze provázela lživá rétorika. Pak ale přidal větu, kvůli které se z piety stal politický mítink — že veřejnoprávní média dnes znovu čelí tlaku na omezení své svobody a nezávislosti, byť plíživějšímu, než jaký představovali vojáci se samopaly. Z davu se ozval pískot, a to nejen na zástupce koalice.
Postavit vedle sebe tanky u rozhlasu v roce 1968 a vládní záměr financovat Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu místo zvláštních poplatků je posun, který nese jasné politické sdělení. Sluší se dodat, že podobný model financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu má i řada dalších zemí Evropské unie, tedy uspořádání, k němuž prezident jinak vzhlíží. Ostře reagoval i bývalý prezident Václav Klaus, podle nějž se projev u rozhlasu nedal přežít.
Nepříjemně to navíc rezonuje s prezidentovým vlastním životopisem. Ve vlastnoručně psaném textu z roku 1987 příchod sovětských vojsk obhajoval a v předvolební kampani se za něj po počátečním hájení nakonec omluvil. Odsoudit okupaci po letech je legitimní, ale zapojit ji do sporu o financování dvou médií, která dnes vůči vládě zaujímají zřetelný postoj, je něco jiného.
Německo, AfD a pokušení zakazovat
Německo je pro Česko víc než soused — je to jeho hlavní ekonomický partner, takže odtud přichází i politická předpověď počasí. Vzestup AfD nevyrobila AfD sama; vyrobila ho vláda křesťanských demokratů a sociální demokracie, která odmítá řešit to, co Němce reálně pálí, a odpovídá nálepkou. Když politická konkurence sílí navzdory nálepkám, přichází ke slovu pokušení vyřadit ji ze hry právně místo volebně.
Že to není abstraktní úvaha, ukazuje česká zkušenost. Soud rozhodl, že ministerstvo vnitra porušilo práva hnutí SPD, když je zařadilo do jedné ze zpráv o extremismu, konkrétně za druhé pololetí roku 2022. Podle soudce šlo z daného období označit za nenávistné jen dva výroky, což nestačí na závěr, že by nenávistná rétorika tvořila převažující složku činnosti hnutí — a to byla podmínka, kterou si ministerstvo samo stanovilo. Rozsudek zatím není pravomocný a omluvu soud hnutí nepřiznal. Cesta od nálepky ke správnímu opatření a od něj k úvahám o zákazu je přitom kratší, než se z povzdálí zdá.
Umělci, dotace a registr
Hlasitou skupinou týdne byli umělci. Tanečník Ondřej Vinklát si v médiích posteskl, že jeho soubor dostal od ministerstva kultury, které vede Oto Klempíř, o pětinu méně než loni, a označil to za podpásovku, protože bez finanční podpory nelze plně rozvinout umělecké vize. Potíž je v tom, že táž skupina hlasů, která veřejně varuje před zadlužováním dětí a vnuků, žádá v druhé větě víc peněz ze státního rozpočtu. Kdo hraje pro vyprodané sály, má nejsilnější možný argument, proč se uživí i bez cizích daní.
Druhá vrstva sporu je systémová. Registr umělců, tedy takzvaný status umělce, zavedla legislativa minulé vlády a počítalo se s podporou v řádu zhruba sto třiceti milionů korun ročně. Letos z toho jde jen zlomek — v první výzvě se mezi několik desítek žadatelů rozdělilo něco přes pět milionů — zatímco registrovaných umělců rychle přibývá a jde už o stovky lidí. Vzniká tak nárok, který stát vytvořil, neumí ho naplnit a teď za to sklízí zklamání od těch, jimž ho slíbil.
Voličský řidičák
Nejdál zašel návrh, který by se v jiné době bral jako parodie. Zpěvák Jakub Ryba přišel s tím, že by lidé po dosažení osmnácti let měli skládat jednoduchý test základních znalostí ve stylu autoškoly a teprve pak by dostali jakýsi voličský průkaz. Sám dodal, kdo by podle něj neuspěl: voliči SPD, Motoristů a komunistů. Deset až dvacet procent lidí prý nemá dost schopností na to, aby rozhodovali.
Je to myšlenka, která si neuvědomuje, co sama o sobě říká. Principem moderní demokracie je právě to, že nekastuje občany podle věku, majetku, formálního vzdělání ani znalostních testů — volební právo je univerzální a nikdo ho nemá větší, menší nebo žádné. Kdyby se takové zkoušky měly skládat, nejpotřebnější by byly z principů demokracie a první by u nich propadli ti, kdo je navrhují. Podobné úvahy o „nekompetentních voličích“ se v české veřejné debatě vracejí pravidelně a pokaždé mají stejnou strukturu: nepohodlný volební výsledek se nemá vyvracet argumenty, ale odstranit spolu s voliči.
Konec evropských peněz na „boj s dezinformacemi“
Z vládního podkladu pro vyjednávání o evropském rozpočtu na roky 2028 až 2034 zmizela podpora mediální a digitální gramotnosti, odolnosti vůči dezinformacím i společenské odolnosti jako celku. Zdůvodnění je stručné: programové prohlášení vlády výslovně stanoví, že veřejné prostředky nesmějí sloužit politickému aktivismu a vzdělávání má být prosté ideologických vlivů. Neziskovým organizacím tak mohou do budoucna chybět peníze na projekty zaměřené na dezinformace a dopad může zasáhnout i mediální vzdělávání dětí. Opoziční Piráti se kvůli tomu obrátili na Evropskou komisi.
Dezinformace jsou stejně staré jako lidská řeč, mění se jen jejich forma. Jediné, co je horší než ony samy, je mocenský boj proti nim — tedy stav, kdy si stát z veřejných peněz platí, aby občanům vysvětloval, čemu smějí a nesmějí věřit. To si demokracie umí rozhodnout sama.
Závěr
Týden ukázal dvě věci naráz. Vládní koalice má většinu, umí ji použít a začíná otevírat účty z předchozích čtyř let — od rozpočtových pravidel přes zakázky ve státním ústavu až po přesměrování evropských peněz. A opozice si zatím vystačí s tím, že proti ní stojí jako nejviditelnější tvář prezident, který se stále méně drží role reprezentanta státu a stále víc vstupuje do politického zápasu. Nic z toho není vyřešené: obžaloba v bitcoinové kauze teprve půjde k soudu, rozpočtová novela k Ústavnímu soudu a zjištění na ministerstvu životního prostředí ke kontrolorům. Zajímavé bude, kolik z toho vydrží do voleb.
