Bývalý prezident Miloš Zeman vydal novou knihu a v pražském divadle Hybernia se kvůli ní sešly desítky hostů z politiky, kultury i společenského života. Přišli i zástupci prakticky všech českých médií – s kamerami, fotoaparáty a mikrofony. Jenže reportáže, kvůli kterým tam podle všeho byli, se nikde neobjevily.
Do Hybernie dorazily desítky hostů
Akce se odehrála během léta v Praze a hostů z politiky – bývalých i současných – dorazily desítky. Mezi nimi třeba bývalý ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr nebo Stanislav Křeček, kterému tehdy končilo působení ve funkci ombudsmana. K tomu celá řada lidí z kultury a společenského života.
Kmotrou knihy se stala herečka Jiřina Bohdalová, dlouholetá Zemanova přítelkyně, která na akci také promluvila.
Reedice, kterou otevírá nový rozhovor
Kniha nese podtitul Jak jsem se (ne)mýlil v politice – ono ne je v závorce záměrně. Jde o reedici Zemanova bestselleru z roku 2005, jenže rozhodně ne o pouhý přetisk starého textu. Na začátku knihy je obsáhlý rozhovor s Milošem Zemanem, v němž je bývalý prezident nebývale otevřený. Zeman jinak mluví spíš úsporně a některé věci prostě neříká; tady je řekl a popsal i největší chyby, kterých se podle svého názoru během desetiletého mandátu dopustil.
Knihu vydalo nakladatelství Olympia a je k dostání v knihkupectvích i v jeho internetovém obchodě.
Kamer bylo tolik, že hosté neviděli na řečníky
Novinářský zájem vypadal na místě impozantně. Přišli zástupci snad všech médií v zemi – televize, tištěné noviny, zpravodajské servery, rádia. Kamer a fotoaparátů bylo v sále tolik, že pozvaní hosté na řečníky prakticky neviděli. Slyšeli je, ale neviděli.
Dalo se tedy čekat, že o akci budou média následně informovat a záběry zprostředkují veřejnosti. Nestalo se nic. Jen pár drobných zpráviček v bulváru, a i ty psaly spíš o něčem jiném než o samotné knize.
Nula. Tak proč tam ti novináři vlastně chodí?
Redakce dostaly knihu zdarma, jejich lidé se na místě najedli a napili – a nenapsali nic, žádnou reportáž nenatočili. Nula. Nabízí se otázka: proč tam ti novináři chodí, když potom nic nezveřejní? Mají vydavatelé tolik peněz, aby mohli posílat reportéry, fotografy a kameramany na akce, ze kterých pak nevznikne vůbec nic? Když nevydal nikdo z nich, přestává to působit jako náhoda a začíná to vypadat jako záměr.
Zvlášť vynikne to srovnání s mediální hvězdou dnešního Hradu. O Petru Pavlovi se v týchž médiích píše prakticky o všem, přestože z jeho úst nezaznívají výroky, které by se daly srovnat se Zemanovými.
Kameraman najatý předem, protože tušení nebylo dobré
Neblahé tušení tu bylo už ve chvíli, kdy se akce teprve chystala: novinářů se sice akreditovalo hodně, ale s následnými články a televizními reportážemi to bude horší. Proto vznikla domluva s kamarádem, aby celou akci natočil – a záběry, které nikde jinde k vidění nejsou, se tak dostaly ven i bez pomoci redakcí.
Při čtení knihy je ostatně těžké ubránit se srovnání se současnou hlavou státu – a představě, kam až může intelektuální sestup pokračovat.
Zeman: 135 tisíc výtisků a redaktor, který se už neozval
Původní vydání se rozprodalo v počtu 135 tisíc výtisků. Zájem o Zemanův životní příběh přitom neutichl: Michal Půr vydal čtyřhodinový podcast s názvem Životopis, historik Macháček podle Zemanových slov chystá jeho životopis.
A pak tu byla jedna epizoda, kterou bývalý prezident zmínil zvlášť. Přišel za ním i jakýsi redaktor České televize, který chtěl udělat totéž – jenže se už znovu neobjevil. Možná mu to Česká televize zakázala.
Kniha jako soupis chyb, ne chvalozpěv
Zeman v závěru svého vystoupení popřál čtenářům, aby si uvědomili, že cílem knihy nebylo vychvalovat se tím, že se nemýlil. Ono ne v závorce prý do titulu přidalo nakladatelství až dodatečně.
V jeho věku se už podle vlastních slov nemusí za své chyby stydět ani se za ně omlouvat, ale musí je umět přiznat a říct, jak by se daly napravit. Jako příklad uvedl bombardování Jugoslávie, za které se omluvil a poprosil za odpuštění. Knihu proto podle něj mají čtenáři brát jako soupis chyb od dětství po prezidentství – chyb, které nejsou zastírány ani omlouvány, ale rozebírány k poučení druhých.
Bohdalová: znala jsem ho, ještě než byl prezidentem
Jiřina Bohdalová si vzala mikrofon s tím, že chce přítomné novináře na něco upozornit: pana prezidenta znala ještě v době, kdy prezidentem nebyl. Považuje to za důležité, protože se o ní říká, že si potrpí na prezidenty. Není to prý pravda – potrpí si na chytré lidi, a takový je podle ní Miloš.
Pak zavzpomínala na první setkání, o kterém podle svých slov dosud nemluvila. Odehrálo se ve chvíli, kdy se do kostela poblíž její chalupy dával nový zvon. Měla tam něco přednášet, byla zpocená a bála se, že jí to nevyjde. Přistoupil k ní tehdejší předseda vlády Miloš Zeman a zeptal se jí, co bude číst. Odpověděla, že epištolu svatého Jakuba – a on ten text začal citovat. Od té doby si ho váží.
Výstřel z děla místo verbální kaše
Úvodní slovo, které knihu doprovází, dostalo název Výstřel z děla. Důvod je prostý a vychází ze Zemanova vlastního výroku: když začátkem března 2017 na Pražském hradě oznamoval, zda bude, či nebude kandidovat podruhé, řekl, že politické prohlášení má zaznít jako výstřel z děla a nemá být obalováno verbální kaší. Přesně to Zemana jako politika a státníka vystihuje.
Ze stejného pódia zaznělo i to, že rozhovor v knize otevírá témata, o kterých bývalý prezident dosud veřejně nemluvil, takže čtenář pozná Miloše Zemana i jinak, než jak ho zná z veřejných vyjádření. A ještě jedno srovnání: znáte jiného politika – nejen v Česku, ale v Evropě – na jehož oslavu osmdesátých narozenin by dorazilo sedm zahraničních státníků?
Prognóza pro vlastní knihu: dvě města veliká
Když na Zemana ze sálu padla otázka, jestli má nějaký výstřel z děla i on sám, odpověděl, že za takový by se dalo považovat srovnání dvou šéfů tajných služeb, z nichž jeden se jmenoval Berija a druhého nebude jmenovat – čtenáři si to najdou v knize. Sám to ovšem odbyl slovy, že skutečný výstřel z děla to není.
Poděkoval nakladatelství Olympia za to, že knihu znovu vydalo, a poděkoval i za rozhovor – přičemž zajímavým na něm prý nejsou jeho odpovědi, ale otázky. A protože prognostik má mluvit o budoucnosti, nabídl dvě varianty osudu knihy. V té optimistické vidí město veliké, plné mladých čtenářů, kteří se do knihy nadšeně pouštějí a odcházejí spokojení a naplnění hlubokými myšlenkami. V té druhé vidí město veliké, kde knihu nečte vůbec nikdo, zůstává ve skladech a končí v levných knihách za deset korun.
Závěr
Obě Zemanovy varianty jsou možné. Jistý je zatím jen jeden údaj: na akci dorazila prakticky celá česká mediální scéna, odnesla si knihu zdarma – a nevydala o ní nic. Kdo chce vědět, co v Hybernii zaznělo, musí sáhnout po záznamu, který si zajistil někdo jiný než redakce.
