Místopředseda hnutí ANO a předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Radek Vondráček shrnuje, jak vnímá první sudetoněmecký sjezd na českém území, prezidentskou záštitu udělenou navzdory usnesení Sněmovny i sílící napětí mezi Hradem a vládou. Jeho čtení je politicky střízlivé: emoční dozvuky sjezdu jsou pro českou společnost zbytečné, prezidentská záštita festivalu, který sjezd hostí, je vyjádřením nerespektu k parlamentnímu rozhodnutí a chystaná kompetenční žaloba kvůli summitu v Ankaře je sama o sobě pro hlavu státu prohrou.
Sudetoněmecký sjezd v Brně: očekávaná velkoomluva nepřišla
Sudetoněmecký sjezd se poprvé v historii konal na českém území, v Brně. Vondráček komentuje událost ve dvou rovinách. V té emoční dává najevo, že naprostá většina občanů Česka i Bavorska je s minulostí smířena a další jitření vyvolává jen nové třecí plochy. Konkrétně mu vadily extrémní reakce, které sjezd vyvolal — někde se znovu objevily nasprejované hákové kříže, sochu Edvarda Beneše obarvili a označovali ho za „krvavého Beneše", což je formulace, kterou kdysi používal protektorátní ministr Emanuel Moravec a kterou Hitler bytostně nesnášel. Po osmdesáti letech podle něj zní znovu z jiných úst a šlo to celé odpustit.
Druhým rozměrem je politické gesto. Šlo o historicky první sněm landsmanšaftu na území České republiky, a tak Vondráček čekal historickou velkoomluvu — tu ale, jak otevřeně říká, nezaznamenal. K bavorské delegaci, s níž se setkal v poslaneckém formátu týden před sjezdem, má dlouhodobě dobrý vztah; v Poslanecké sněmovně se nově ustaví i koordinátoři pro komunikaci s bavorským zemským sněmem. Téma sporného brněnského sjezdu řešili Češi a Bavoři až v závěru a při neformální části — bavorská strana ho ze zdvořilosti sama neotevřela. Vyjádřená myšlenka, aby se sudetoněmecký sjezd konal každé dva roky na českém území, je podle Vondráčka „nechytrý nápad"; už Václav Klaus jej v podobném duchu označoval za nepotřebný.
Záštita prezidenta navzdory usnesení Sněmovny
Pro Vondráčka je politicky podstatnější druhá rovina. Poslanecká sněmovna přijala usnesení, ve kterém s konáním sjezdu v Brně nesouhlasí, zároveň ovšem potvrzuje hodnotu česko-německé deklarace a vztahů s Německem. To je z hlediska parlamentní demokracie nejvyšší možný způsob, jak komora vyjádří svůj postoj. Navzdory tomu udělil prezident republiky Petr Pavel záštitu festivalu Meeting Brno, který sjezd hostí, a samotného sjezdu se zúčastnili německý ministr vnitra i bavorský premiér. To je podle Vondráčka jasné vyjádření nerespektu k parlamentnímu rozhodnutí — a obtížně si představuje, že by to fungovalo opačně, tedy aby čeští ministři jeli do Německa na akci, k níž by se odmítavě vyjádřil Bundestag.
Vondráček nezpochybňuje, že politická scéna téma využila. Sám se popisuje jako typický představitel mlčící většiny, pro kterou věc po česko-německé deklaraci z roku 1997 prakticky neexistovala — a kterou postupně rozhýbal mix sociálních sítí, mediálního cyklu a politických vyjádření. Z bavorského předáka, jehož maska „hodného sudetoněmeckého strýčka" podle Vondráčka v posledních dnech spadla a který si na české parlamentní rozhodnutí ostře došlápl, žádné gesto smíření necítí.
Pavel přidává plyn a kompetenční žaloba kvůli Ankaře
Druhým tématem rozhovoru je sílící spor o to, kdo povede českou delegaci na summit NATO do Ankary. Vondráček odmítá spojovat věc se sudetoněmeckým sjezdem — debata o reprezentaci se týká obranyschopnosti, výdajů na obranu a ústavní role vlády. Vláda o složení delegace rozhoduje 8. června. Vondráčkovi nicméně vadí styl, jakým prezident veřejně argumentuje. Pavel podle něj „jako motorkář přidává plyn" a jeho výroky se rozcházejí s pozicí vlády stále výrazněji. Konkrétně zmiňuje, že náměstek generálního tajemníka NATO při návštěvě Prahy v podstatě vyvrátil Pavlovo tvrzení, že generální tajemník Mark Rutte navštěvuje před summitem jen problematické země — pravda to podle něj prostě nebyla.
Klíčem ke sporu je avizovaná kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu v Brně. Vondráček ji bere vážně, ale samotné její podání označuje za prezidentovu prohru — věc měla být vyřešena komunikací s premiérem, nikoli přenesením rozhodnutí na soudce bez voleb, referenda a bez parlamentu. Pokud by tato linie pokračovala, posouvá se podle něj rovnováha sil v zemi směrem ke „kvazi-prezidentskému" uspořádání, které se za třicet let fungování ústavy nikdy neprosadilo. Připomíná, že to byl právě prezident, kdo nedávno porušil ústavní zvyklost, když nejmenoval vládou navrženého ministra, a teď se zvyklostí dovolává sám.
Praktická otázka delegace a postoj k Pavlově prezidentství
Z praktického hlediska Vondráček odmítá řešit, jaký kompromis je za vládu představitelný — to je podle něj otázka na premiéra Andreje Babiše. Společné řešení nepovažuje za prohru kohokoli; prohrou by bylo až nutit Ústavní soud rozhodovat o tom, kdo pojede na společnou večeři v Ankaře. Komunikaci podle něj brzdí spíš Hrad, smířlivější je v této chvíli premiér. K otázce, zda by si přál, aby Petr Pavel obhájil mandát, odpovídá přímo: nevolil ho v posledních volbách, nebude ho volit ani příště. Respektuje úřad i výsledek voleb, ale Pavel se podle něj svým aktivním vystupováním chová jako stínový premiér a opoziční kandidát — a tím pracuje sám proti sobě. Vlastního kandidáta vládní koalice podle Vondráčka zatím neřeší; debata o tom se otevře nejdřív na podzim.
Závěr: nerespekt k parlamentu jako hlavní problém
Z Vondráčkovy perspektivy se obě témata sbíhají do jedné linie. Sjezd v Brně i spor o Ankaru ukazují, že hlava státu v klíčových rozhodnutích jedná navzdory jasnému postoji Sněmovny a vlády a v krajním případě je ochotná vyvolat ústavní spor. Politické gesto, jakým je udělení záštity festivalu, který odmítaný sjezd hostí, není podle Vondráčka maličkost — je to vyjádření, jak prezident vnímá své postavení vůči zákonodárcům i vůči vládě. Politickou kulturu, kdy předseda opoziční ODS Martin Kupka nazve premiéra „ekonomickým parazitem", k tomu Vondráček dodává jako další symptom toho, že česká scéna se posouvá do absurdna.
