Konec léta má v české politice pevný scénář. Politici a komentátoři se vrátí z dovolené, natočí video a v něm vysvětlí, co je s touhle zemí špatně. Tenhle týden jich byla celá přehlídka a k tomu pražský průvod, kampaň od dveří ke dveřím a jeden televizní rozhovor, po kterém se dá jen tiše závidět dikce. Hodnoty držel skoro každý.
Je to marné, je to marné
Novinář Radek Bartoníček si po dovolené poslechl vystoupení premiéra Andreje Babiše a dobral se k závěru, který si podle vlastních slov opakuje už léta: je to marné. Místo budoucnosti prý zase přišlo na řadu to, co bylo před dvaceti nebo třiceti lety, a země se tím pádem točí v kolečku a vrací do minulosti.
Zbývá tedy apel na mladé: pokud se toho nechopí a nezačnou přemýšlet, jak porazit současnou elitu v příštích volbách, jsou ztraceni. Poselství doprovodilo i vlastní letní video s mořem, západem slunce a lahví v záběru, aby bylo nade vši pochybnost jasné, že jde o pravidelný pitný režim. Edukativní obsah v nejlepší formě, u kterého se člověk může učit už jen tu dikci.
Mladá generace hodnoty jistí
Že hodnoty nese dál mladá generace, potvrdila anketa z pražského víkendového průvodu. Na otázku, co by dotázaní zakázali heterosexuálům, padly odpovědi jako pusinkování v parku, komentáře na Instagramu a vlastně Facebook celkově, dále homofobie a transfobie a nakonec i takový ten mindset, že vám přece nic nechybí a nikdo vás neutlačuje, tak co ještě chcete.
Budoucnost tedy má naději. Chlapec s duhovým vějířem je zjevně ten, kdo jednou porazí Babiše, a heterosexuálové jakožto menšina by se podle doporučení z ankety měli trochu zredukovat. V parku už si pusu nedají, i když popravdě podle víkendových záběrů z Prahy park k pusám nikdo nepotřeboval.
Megafon, důchody a třicet korun stranou
Silné zastoupení měli na průvodu Piráti, Ivan Bartoš tam podle záběrů obcházel dění s pořádným megafonem. Z pohledu člověka, který začíná počítat roky do důchodu, je to obraz, po kterém se nabízí jediná praktická otázka: kdo ty důchody bude platit.
Odpověď zní šetřit. Párek v rohlíku za třicet korun se dá klidně oželet a částku odložit stranou. Jen je potřeba schovat ji tam, kde ji nikdo nenajde, protože jinak přijdou Piráti a seberou všechno.
Fialové brýle, hrábě a zatmění
Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel dostal pod fotku kompliment na vzhled a poděkoval za něj s vysvětlením, že takové ocenění slyší politik jednou za volební období. Víc ho prý ale těší, že ho lidé vnímají především jako člověka s určitým pohledem na svět, ne hned jako politika. Politikem samozřejmě je a nebude tvrdit, že ne, na rozdíl od některých jiných.
Pohled na svět má i barvu. Fialové oči, fialové brýle a k tomu tematika sklizně, jednou s hráběmi, podruhé na traktoru. Chybí už jen Petr Fiala v saku na tom největším traktoru na horizontu. Vysvětlení nakonec dodal sám autor příspěvku, když ukázal fotku ze zatmění, kterou měl na očích ve chvíli, kdy své úvahy psal.
Dvacet procent známosti, tři procenta pro stranu
Video po návratu z dovolené natočil i Petr Fiala, tradičně obsáhlé. Slovo bitcoin v něm nezaznělo ani jednou, zato Babiš mnohokrát. I opozice se tedy umí vrátit do minulosti.
Za připomínání předsedy TOP 09 by ostatně mohlo přijít i poděkování. Vyšel průzkum, podle kterého ho zná jen zhruba pětina lidí, a těch dvacet procent ho možná zná právě jen díky komentářům konkurence. Model agentury Median dává jeho straně nějaká tři procenta. Fialové brýle jsou v tomhle světle praktická pomůcka, přes které nic z toho není vidět a lídr opozice se dvacetiprocentní stranou vypadá docela věrohodně. Zvlášť když je buď na Hradě, nebo venku v přírodě na trávě s hráběmi. Rurálním voličům se tři procenta vysvětlují líp.
Ubohá Rusalko bledá, v senátní kampaň zakletá
Operní pěvkyně Dagmar Pecková vzkázala premiérovi Andreji Babišovi, že z jeho videa plného hejtu a nenávisti je patrné, že si dovolenou zřejmě moc neužil. Sama prý pro ostrá slova nechodí daleko a když je potřeba, umí se ozvat, ale je rozdíl mezi ostrou debatou a neustálým přiživováním strachu a nenávisti. Premiér je premiérem celé země i lidí, kteří ho nevolili, takže má vystoupit z permanentní volební kampaně, začít pracovat a společnost zcelovat, ne ji dál rozdělovat.
Následovala ještě drobná rada na závěr: příště klidně zůstaňte na dovolené déle. V jedné větě začněte konečně dělat, v druhé zůstaňte pryč. Logika se v tom hledá těžko, o to snáz se najde vysvětlení v podobě rozjeté senátní kampaně. Za nasazením pěvkyně do pražského senátního obvodu se dá tušit i osobní pomsta předsedy ODS Martina Kupky, a vlastně pomsta celé ODS.
Odstavit premiéra, se sebrankou i bez ní
Další z videí přineslo optimistické čtení průzkumů a jasný úkol: čísla pro strany jsou hezká, takže je nutné odstavit Babiše i s jeho proruskou sebrankou. Drobný detail spočívá v tom, že strana s patnácti procenty odstavuje hnutí se čtyřiatřiceti. Ale ono se to nějak sejde, už jsou tam.
Kdo si zvykl vidět sám sebe jako štít demokracie, ten se po delší odmlce ozve rád a pohled má upřený hodně do dálky, zhruba směrem k dalším sněmovním volbám. Chvíli to vypadalo, že v tomhle žánru vznikl citelný deficit. Naštěstí byl zaplněn.
Dva páni herci a slovník cizích slov
Umělecká fronta dorazila v podobě rozhovoru Václava Moravce s hercem Hynkem Čermákem, laděného zhruba do atmosféry nedělní chvilky poezie z roku sedmdesát osm. Tolerance, slušné chování a nějaké morální principy jsou podle Čermáka jediné, co nám umožní na téhle planetě společně žít, a pokud to začneme porušovat, blížíme se k záhubě. Politikům, kteří prosazují autoritářství, ani českým politikům, které sám označuje za populisty, herec nevěří ani slovo. Vzpomněl si přitom na první zvolení Donalda Trumpa v roce 2016 a na jediný televizní záběr, kdy si Trump někoho při podání ruky přitáhl k sobě. V tu chvíli mu prý bylo jasné, že jde o snahu uchvátit. Protože je herec, tyhle věci pozná.
Co přesně to autoritářství je, se ovšem musí dohledat ve slovníku cizích slov. Nabízí se hned několik výkladů, třeba dlouholeté zvaní hostů podle politických preferencí, nebo naopak současný stav, kdy moderátora na volné noze nikdo nesleduje. Lepší herec z té dvojice je každopádně tazatel: konzervatoř nebo divadelní fakulta člověku dodá vhled do všeho, běžný smrtelník nemá šanci to dohnat. Čermákovu dikci zvládne málokdo, blíží se snad jen Ivan Trojan se svými politologickými úvahami z Letné. Kolegiální nabídka do budoucna zní jasně: kdyby moderátor přešel do alternativních médií, konečně by měl zase nějakou sledovanost.
Piráti zvoní u dveří
Pirátská kandidátka na pražskou primátorku Tereza Nislerová vyrazila s Ivanem Bartošem po Praze zvonit u dveří a ptát se lidí, co je na Praze trápí, co by šlo zlepšit a co mají na Praze rádi. Praha se totiž má měnit k obrazu těch, kdo v ní žijí, ne těch, kdo v ní vládnou. Těžko si představit strašidelnější variantu odpoledne než otevřít dveře a spatřit za nimi právě tyhle dva. Materiál na muzikál je to ovšem prvotřídní: profesorka Higginsová a její žák, který se za pár let vypracoval z ulice až k sešitku a tužce.
Odpověď do sešitku se přitom nabízí snadná: vykopnout Piráty z magistrátu navždycky. A k tomu připsat účet za zpackanou digitalizaci stavebního řízení, jen nějaké ty miliardy, nic hrozného. Kdo vlastně o čem v téhle zemi rozhoduje a kde končí obec a začíná stavební úřad, shrnuje přehled kompetencí obcí, krajů a úřadů. Kdo pak přizná, že Piráty volí, může počítat s odvozem autem hodně daleko za Prahu. Legrace končí ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že to fakt někdo volí, a že se na začátku října volí znovu.
Ceuta, Schengen a dezinformace
Ve výčtu mladých pirátských nadějí, ke kterým se upírají zraky komentátorů, se objevil i poslanec Samuel Volpe. Hned poté přišla na řadu televizní debata, ve které jeden z účastníků tvrdil, že španělská Ceuta je součástí schengenského prostoru. Oponent reagoval obratem, že Ceuta součástí Schengenu není, zaplať pánbu, že je součástí Evropské unie, a že by bylo dobré takové informace znát. Třetí hlas doplnil, že v Ceutě a Melille platí odlišný režim, tedy nejde o běžný evropský a schengenský prostor.
Debata pak sklouzla k dezinformacím, které kolem tématu kolovaly, například k představě, že se lidé po překročení hranice automaticky ocitají ve schengenském prostoru, dostanou se do Španělska a rovnou i k bydlení. Právě proto je prý potřeba informovat otevřeně a transparentně. Nabízí se ovšem otázka, kdo vlastně v takové chvíli hlídá, co je dezinformace a co jen vlastní improvizace ve studiu.
Benefiční beseda a odpracovaný škraloup
Nejlépe ze všech ale nakonec vyšel prezident Petr Pavel, vyvedený v reprezentační teplákovce na pozvánce na benefiční besedu v Panelce v Lulči. Charitativní akce, na které si ho přijdou lidé poslechnout v přátelském rozhovoru, je koneckonců v Česku úplně běžná věc, takové turné jezdí každá hlava státu.
Pikantní je spíš jméno moderátora. Besedu vede Čestmír Strakatý, tedy člověk, kterému se předtím stal osudným společný snímek s Otou Klempířem a vlna kritiky, kterou fotka spustila. Moderování prezidentské besedy tak působí jako odčinění dřívějšího prohřešku, po kterém by se snad mělo všechno spravit a dotyčný se vrátit oběma nohama na správnou stranu. Ověřit se to dá jednoduše: poslat za ním po besedě znovu Klempíře a nechat je udělat další selfie.
Závěr
Hodnotový týden tedy dopadl slušně. Videí po dovolené bylo dost, moralizování ještě víc a mladá generace zjevně ví, co zakázat. Do říjnových voleb zbývá pár týdnů, takže videí bude přibývat a hodnoty se budou držet čím dál pevněji. Zemský ráj to bude na pohled.
