Bitva o stavbu obřích větrných elektráren v české krajině není jen sporem o estetiku nebo zdraví obyvatel. Stala se prvním viditelným testem toho, jak silně bude moci nová vláda Andreje Babiše hájit české zájmy v Bruselu — a jak moc je naopak vůči Evropské komisi zranitelná. Druhým, navazujícím testem jsou přímo Babišovy podnikatelské vazby a otázka jeho možného konfliktu zájmů — a v pozadí všeho stojí role jeho dlouholeté spolupracovnice Tünde Barthe.
Brusel tlačí Česko k 500 obřím větrníkům, hrozí pozastavením dotací
Bitva o větrníky se podle redakce týdeníku Echo dobojovává v české vládě a nejsou to jen tak obyčejné větrníky — řeč je o stavbách, které mohou dosahovat až zhruba dvou a půl násobku výšky katedrály svatého Víta. Rozhodnutí ale česká vláda nedělá zcela suverénně: tlačí ji Evropská komise, která nabyla podezření, že vláda pro větrníky tolik neplane, a zákulisně Praze vyhrožuje pozastavením dotací.
Nejde jen o program, ze kterého se v Česku financují obnovitelné zdroje — vágně se hovoří i o pozastavení dotací z dalších programů, které s energetikou přímo nesouvisí. Neoficiálně se v koalici probublává, že by mohlo jít až o šedesát až sto miliard korun. Z vládního tábora se o tom nikomu nechce mluvit veřejně, protože dráždit zastoupení Evropské komise v Praze, které reportuje do Bruselu, si dovolit nechce ani ta část vlády, která větrníkům nefandí.
Akcelerační zóny: 500 obřích větrníků na Plzeňsku, Vysočině a v Jeseníkách
Vláda dovyčleňuje a v srpnu má definitivně schválit soupis takzvaných akceleračních zón, v nichž je možné větrníky stavět prakticky bez zdlouhavého povolovacího řízení a bez ohledu na přírodu nebo reliéf krajiny. Po proškrtání ze strany Filipa Turka a dalších má jít přibližně o devadesát zón po celé republice.
Aby se naplnila instalovaná kapacita, kterou ještě minulá vláda Bruselu slíbila, mělo by v Česku vyrůst zhruba 500 ultra velkých větrníků. Nejvíc zasaženy budou podle redakce Plzeňsko, Vysočina a oblast Jeseníků a Nízkého Jeseníku. Evropská komise dokonce stanovila podmínku, aby se výstavba nesoustředila na jediné místo, ale rozprostřela do osmi krajů — krajina má být zasažena systémově.
Úředníci Evropské komise navíc českým partnerům říkají, že požadované tři gigawatty z obnovitelných zdrojů k tomu, co už existuje, nejsou strop, ale spíš začátek: akcelerační zóny mají v dalších letech sloužit pro další větrníky a solární panely. Obce a kraje sice mohou v připomínkovém řízení namítat, ale vláda jejich negativní stanoviska nemusí respektovat.
Tichý zákaz Turkova pozměňovacího návrhu
Mezi vládními stranami nejsou větrníkům příznivě nakloněny SPD a Motoristé. Filip Turek si z odporu k větrníkům udělal jedno z hlavních témat své veřejné role a načetl pozměňovací návrh ke stavebnímu zákonu, který chtěl prodloužit minimální vzdálenost větrníku od kraje obce z dnešních 500 metrů na alespoň 900 metrů. Natočil k tomu i video na Instagramu.
Právě kvůli tomuto videu se podle informací z redakce aktivovala Evropská komise, telefonovala do Prahy a chtěla, aby Turek video sundal. Z koaličního jednání pak vzešel pokyn — v textu padlo jméno Andreje Babiše a Karla Havlíčka — který Turkovi pozměňovací návrh zakázal. Ten tedy v parlamentu pravděpodobně neprojde.
V porovnání s předchozí vládou, která ještě v demisi sama navýšila závazek vůči Bruselu z 2,5 na 3 gigawatty bez veřejné diskuze, je nová vláda k větrníkům skeptičtější. Na masivním zastavění české krajiny obřími turbínami se tím ale podle redakce nic zásadního nemění.
Německá studie o infrazvuku a srdečních arytmiích
Do debaty o zdravotních dopadech vstupuje nová německá studie, kterou na lékařském kongresu představili autoři Oliver Dec a profesor Christian Friedrich Vahl. Vychází z dat zdravotních pojišťoven a srovnává oblast Paderbornu v severozápadním Německu, kde už velké větrníky stojí v hustém počtu, s oblastmi, kde zatím nejsou. Podle studie trpí v zasažených oblastech lidé výrazně častěji srdečními arytmiemi.
Vysvětlení míří k infrazvuku — neslyšitelné složce zvuku, kterou velké turbíny vyzařují. Pokud se závěry studie potvrdí, byly by to první hmatatelné důkazy zdravotního dopadu na lidský organismus. V panelu však zazněla i opatrná námitka: jedna studie ještě sama o sobě kauzalitu neprokazuje, korelace nemusí znamenat příčinu a v Dánsku, kde je hustota větrných parků obrovská, podobné výsledky zatím nejsou.
Estetika krajiny versus „bruselské náboženství"
Diskuse v panelu se vyhrocuje kolem otázky, zda je odpor k větrníkům racionální, estetický, nebo ideologický. Zazněl argument, že obří větrníky jsou srovnatelným zásahem do krajiny jako stavba dálnice — krajina v Evropě stejně téměř nikde není nedotčená lidskou činností. Z druhé strany ale padla námitka, že dálnice je jednorázový zásah s jasným užitkem, zatímco stavba pěti set obřích větrníků mění reliéf české krajiny způsobem, ze kterého se země nevzpamatuje po staletí.
V debatě zazněl i poukaz na historické větrné mlýny v Holandsku 17. století — ty však sloužily k odvodňování krajiny, šlo o tehdejší společenský konsensus a měřítkem se s dnešními ultra velkými turbínami nesrovnávají. Padlo i přirovnání bruselské energetické politiky k diktátu, který si nemůže Česko vybrat — ostrá analogie, která ukazuje, jak hluboký je odpor k vnucenému způsobu transformace.
Krkonoše pod větrníky, paradox ekologů
V severních Čechách, kde byla krajina extrémně poškozena těžbou uhlí, dnes probíhá rekultivace. Současně se ale plánuje, že obří větrné turbíny mohou stát i v podkrkonoší a v okolí Krušných hor — tedy v místech, která se po desetiletích vrátila k životu. V panelu zazněl paradox: lidé, kteří dnes patří mezi nejhlasitější příznivce obnovitelných zdrojů, tehdy v devadesátých letech nebrojili proti rozšiřování těžby s takovou razancí.
Z opačného úhlu pohledu zase platí, že lidé hluboce ekologicky založení a estéti by dnes měli stát na barikádách proti zásahu, ze kterého se krajina nevzpamatuje sto let.
Americká alternativa: jádro a datová centra místo větrníků
V debatě zazněl i pohled na to, kam se ubírá energetická diskuse za Atlantikem. Ve Spojených státech se podle panelu už neřeší, zda postavit větrníky, nebo solární panely — řeší se, jak zajistit stabilní a spolehlivý zdroj energie pro čtvrtou průmyslovou revoluci, datová centra a umělou inteligenci. Jádro je tam jedna z hlavních odpovědí; vedle něj se intenzivně frakuje.
Logika stojí na tom, že bohatší ekonomika se s důsledky klimatické změny vyrovnává lépe — má prostředky na péči o krajinu, na obranu proti požárům. Cesta proto míří k ekonomické prosperitě, nikoli k symbolickým gestům zelené transformace. Tento směr je podle panelu v rozporu s tím, co Brusel vyžaduje po Česku. Mezi řečí padlo i ďábelské dilema: vybrat si mezi větrníky a datovými centry — ideální není ani jedno.
Babiš a konflikt zájmů: terč bruselské vydíratelnosti
Druhým velkým tématem porady je nová debata o tom, zda Andrej Babiš může ohrozit dotační programy pro Českou republiku. Na základě podnětu opozičních politiků, kteří se obrátili na Evropskou komisi, napsala Komise přípis, že může skutečně hrozit zastavení některých dotačních programů, pokud bude Babiš v konfliktu zájmů. Rozhodnuto zatím není nic — jde o reakci na podnět české opozice.
Faktem ale podle panelu zůstává, že Andrej Babiš svůj konflikt zájmů vyloučit nedokáže. I kdyby firmy prodal, zůstane mu kapitál, který z logiky věci vždy nějaký konflikt zájmů vytvoří. Jedinou rozumnou reakcí proto je hlídat, aby případné dotace neporušovaly stanovená pravidla.
Hlavní obava panelu je jiná: Evropská komise už podobné nástroje použila vůči Polsku i Maďarsku. Nový maďarský premiér slíbil dodržení podmínek, a tím uvolnila Komise miliardy eur, které tvoří jedenáct až čtrnáct procent ročního rozpočtu Maďarska. Tlak Bruselu se používá jako politický nástroj — a přesně tomu se nyní vystavuje i premiér Babiš.
Zranitelný premiér: kombinace nenasytnosti Agrofertu a bezmoci opozice
Pointu panel formuluje jako kombinaci dvou pohybů. Z jedné strany jde o nenažranost Agrofertu — Kostelecké uzeniny si v roce 2024 žádaly o tři až čtyři miliony korun na energetické úspory, které by si firma podle redakce měla platit sama. Jde právě o takzvané nenárokové dotace, jejichž výplatu má vláda ve své pravomoci a které se musí hlídat. Nárokové dotace jako přímé platby na hektar nebo na krávu rozhoduje Evropská komise automaticky a vláda do nich nezasahuje.
Z druhé strany jde o bezmoc opozice, která není schopna porazit Babiše ve vnitropolitické soutěži a místo toho běhá do zahraničí, aby ho oslabila přes Brusel. Důsledkem je premiér zranitelný vůči Evropské komisi v okamžiku, kdy by měl naopak hájit české zájmy — emisní povolenky, směrnice energetické náročnosti budov a další regulace, které vážně dopadají na českou ekonomiku. Na potřebě se těmto regulacím v Bruselu bránit panuje podle panelu shoda napříč vládou i částí opozice. Výsledkem ale bude vláda, která tyto zájmy obhájit v Bruselu nedokáže.
Tünde Bartha a otázka legitimity
Závěrečným tématem, jehož plnou diskusi zachycuje jen druhá, předplatitelská část porady, je role Babišovy spolupracovnice Tünde Bartha. V panelu zaznělo, že se proti ní nic osobního nestaví — jde o otázku legitimity v demokratické společnosti. Připomenuto bylo, že Bartha nejprve pracovala pro podnikatele Zdenka Bakalu a teprve poté pro Agrofert v Maďarsku — tento kontext její kariéry podle redakce v podání opozičních médií, kterým se její role nelíbí, často chybí.
Závěr
Spor o větrníky a debata o Babišově konfliktu zájmů jsou v podání redakce dvě strany téže mince. Obří turbíny v české krajině jsou symptomem; skutečným problémem je premiér, který se vůči Bruselu nedokáže postavit, protože jím může být kdykoli vydírán přes dotace nebo přes konflikt zájmů. Pokud bude Komise tento nástroj používat tak jako vůči Polsku či Maďarsku, klíčové národní zájmy — od energetiky po zákony o budovách — v Bruselu obhajovat nepůjde.
