Prezident prý usiluje o nekonfliktní vztahy s vládou. Zní to jako vtip a v jistém smyslu vtip taky je: usmiřovací gesta Hradu jsou hra pro veřejnost, protože celý spor rozpoutala hlava státu sama a dodnes do něj přilévá benzín. Následující řádky procházejí témata, kterými žila česká politická scéna uplynulého týdne od summitu v Ankaře přes schválený chat control až po nehodu Filipa Turka.
Usmiřování naoko: spor s vládou rozpoutal sám prezident
Zpráva, že prezident republiky chce s předsedou vlády pravidelně jednat o důležitých záležitostech pro občany, přišla ústy mluvčího Víta Koláře jako reakce na Babišova vystoupení z posledních dní. Komunikace z Hradu je prý věcná a nekonfliktní a prezident nepoužívá osobní útoky. Potíž je, že tahle vstřícná slova nemají obsah, který by tam měl být. Prezident se snaží uhasit požár, který sám zapálil a celou dobu do něj přiléval benzín.
Nejlépe to ukázalo jeho vystoupení po summitu Severoatlantické aliance: místo reálného zklidnění chce vládu zvát na kobereček kvůli výši obranných výdajů. Magická dvě procenta HDP přitom nesplnila ani předchozí Fialova vláda, se kterou paradoxně žádné výdaje na obranu řešit nechtěl. A ještě to doprovodil vzkazem, že spojenci v NATO nejsou naivní a všechno si dobře spočítají.
Kdo doopravdy rozpoutal spor Hradu s vládou
Prezidentovi se konflikt začal nepříjemně vracet, a tak předvádí vstřícné kroky, aby to vypadalo, že válku nerozpoutal on. Žijeme totiž v době narativů a ten, který ovládne veřejné mínění, vyhrává bez ohledu na to, zda se zakládá na pravdě. Teď se buduje obrázek, že tím škarohlídem, který se nechce dohodnout, je Andrej Babiš a potažmo celá vláda a někteří novináři i komentátoři tenhle narativ ochotně tlačí.
Do sporu, který za Babiše dlouho s gustem vedl Petr Macinka, se nově vložil i Karel Havlíček s ostrým prohlášením, že se nechce podílet na kampani Petra Pavla za znovuzvolení. Je to chytrý tah: podle nedávného průzkumu totiž značná část voličů hnutí ANO i Motoristů stále podporuje Petra Pavla. Když těmto voličům dojde, že to byl prezident, kdo konflikt vyvolal, a že se pasoval do role šéfa opozice, mohl by mít v příští prezidentské volbě proti jinému kandidátovi poměrně těžké vyhlídky.
Summit v Ankaře: vyžádané pozvání a fotka s Trumpem
Symptomatické bylo už samotné pozvání na večeři v Ankaře. Prezident u tureckého protějšku Erdogana v podstatě škemral o pozvání a při té příležitosti neváhal uštědřit vládě políček tvrzením, že navzdory zvyklostem pozvánku nedostal. Vyřizovat si vnitřní účty v zahraničí přitom v takové míře nedělal žádný z jeho předchůdců. Do delegace se ostatně dostal až poté, co Ústavní soud rozhodl v jeho prospěch a Petr Macinka musel uvolnit své místo za Andrejem Babišem.
Kolem summitu se pak roztrhl pytel se sdílením fotografie, na níž Donald Trump třese rukou Andreji Babišovi. Snímek byl focený z takového úhlu, že to vypadalo, jako by si americký prezident premiéra téměř nevšiml. Autorem fotky byl novinář agentury Reuters, ze které ji bez kontextu vesele převzali tvůrci komunikačních karet a rozeslali ji na profily Petra Fialy, předsedy ODS i bývalého ministra zdravotnictví Vlastimila Válka a dalších. Všechny posty byly stejné, jako když si školáci posílají pod lavicí tahák. Autorem té fotky rozhodně nebyl Andrej Babiš, jak se snažily některé posty naznačit.
Světový lídr, který už není ani předsedou ODS
Největší problém Petra Fialy je, že žádným světovým lídrem nikdy nebyl. Na jedné mezinárodní akci sám stál jako kůl v plotě, Macron i Ursula von der Leyenová k němu byli otočeni zády a on tam stál s deskami a sveřepým výrazem. Kdysi se z nepovedeného úhlu fotila i tahle situace, jen se k tomu tenkrát nepřidávaly jedovaté komentáře, jaké teď provázejí snímek Babiše s Trumpem.
Fiala zřejmě nerozdýchal, že už není světový lídr, že to o něm nikdo neříká a že už není ani předsedou ODS. Novým předsedou strany je Martin Kupka, kterého si diváci na sociálních sítích dobírají přezdívkou Makubka, již si sám kdysi dal. A tak Fiala páchá na sociálních sítích to, co tam páchá, a nikdo proti tomu nezasáhne.
Píši knihu, oznámil Jan Lipavský
Dalším adeptem na bílý plášť je bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský, který na sociálních sítích nejprve oznámil, že píše knihu, a vzápětí se ptal, o čem by si v ní čtenáři nejraději přečetli. Jenže knihu člověk píše proto, že má co sdělit, ne aby teprve zjišťoval, o čem má vlastně psát. Je to, jako by se malíř ptal, co by měl namalovat.
Lipavský se nikdy nesmířil s tím, že je exministr a že se mu na jeho milovaném ministerstvu, ze kterého podle streamu udělal penězovod pro neziskovky, teď roztahuje někdo jako Petr Macinka. Řečeno slovy Švejka, těžký moment v životě lidském.
Trumpův útok na Írán a jeho dopady
Na dotaz jednoho z diváků padla i řeč o americkém útoku na Írán. Donald Trump se vždy prezentoval jako člověk, který chce války ukončovat a žádné nové nerozjíždět a tady se mu povedl přesný opak. Nadělal si tím vnitropolitický problém a dopad má i mimo USA: konflikt se promítl do cen pohonných hmot i energií, takže se dotýká mnohem většího počtu lidí než jen Američanů.
Na druhou stranu, kdyby v Bílém domě seděla Kamala Harris, byla by situace zřejmě ještě horší. Zkušenost navíc ukazuje, že když se silou rozbije vládnoucí režim, automaticky to neznamená, že na jeho místě vznikne něco svobodnějšího a demokratičtějšího a příkladů, kdy to takhle nefungovalo, je bezpočet.
Slovensko a dvojí metr na demokracii
Výkřiky Petra Fialy o demokracii jsou stále větší karikaturou sebe sama. Kdyby mu na demokracii skutečně záleželo, ozval by se proti bleskově vynesenému rozsudku Ústavního soudu, který začal chystat půdu pro posun k poloprezidentskému systému, a to přesto, že sám dříve vášnivě mluvil o tom, že tady máme parlamentní demokracii. Z celé ODS se ozval jediný Marek Benda, Fiala mlčel. Stejně tak se nijak nerozčiloval nad tím, co prošlo Evropským parlamentem v podobě chat control. Je to selektivní demokrat, který si vybírá, co mu zrovna bude vadit.
Stejný dvojí metr se ukázal i u Slovenska. Zatímco vláda Andreje Babiše se snaží normalizovat vztahy se sousedy, které předchozí vláda systematicky podrobovala zkoušce pevnosti, prezident místo návštěvy slovenské hlavy státu zamířil na progresivní politický festival. A když nový maďarský premiér usiluje o sesazení tamního prezidenta, nikdo z hodnotových demokratů nekřičí, protože to provádí ten správný Maďar. Kdyby se něco podobného dělo na Slovensku a šlo o Zuzanu Čaputovou, byl by křik. V tom je právě to kouzlo principů: mají platit bez ohledu na to, o koho jde.
Chat control a selhání europoslanců
Schválení chat control je téma samo o sobě. Diváky pobavila reakce europoslankyně Danuše Nerudové, která na výtku, že díky ní prošla obří šílenost, odpověděla, že i tenhle boj platí Rusko. Jinými slovy: cokoliv Evropská unie pokazí a někdo se to odváží kritizovat, je najednou boj, který platí Rusko. V takové atmosféře je téměř nemožné se na počínání Unie kriticky podívat. Nerudová si po vlně kritiky navíc sociální sítě dočasně zamkla a negativní komentáře mazala.
Podobně vyzněla reakce europoslance Farského, který hlasování hájil tím, že jde o úpravu, jež léta fungovala a díky níž byly odhaleny stovky pedofilů a ochráněny tisíce dětí. Kvůli tomu ale mají být sledovány miliony lidí. Když se pak dozvěděl, že proti normě hlasovala i pirátská europoslankyně, kterou nemá rád, prohlásil, že je rád, že není v takové společnosti a normu tedy neposuzuje podle kvality, ale podle toho, kdo pro ni zvedl ruku. Zvlášť velkým zklamáním je, že pro tuhle úpravu hlasovali i europoslanci za hnutí ANO, od nichž by měl blokování takových nesmyslů být přímo svatý úkol. I Patrik Nacher přiznal, že svým kolegům z Evropského parlamentu nerozumí.
Dopravní nehoda Filipa Turka
Nehodu Filipa Turka podávala některá média stylem, jako by sanitka jela k pacientovi v ohrožení života. Podle dostupných informací jel Turek na zelenou a došlo ke střetu se zdravotnickým vozem. Dopravních nehod se přitom denně stane bezpočet, takže rozčilení kolem téhle jedné působí přehnaně. Kdyby se ukázalo, že byl řidič pod vlivem alkoholu nebo se stalo něco podobného, bylo by to téma, ale zatím to tak nevypadá. (Kontext: policie případ vyšetřuje a vyhodnocuje kamerové záznamy; řidič zdravotnického vozu, který skončil po nárazu na střeše, utrpěl vícečetná poranění včetně středně těžkého poranění hlavy. Turkova dechová zkouška byla negativní.)
Výsměch pirátů Filipu Turkovi vyznívá o to komičtěji, že po tom, co piráti roky předvádějí na pražském magistrátu v oblasti dopravy, by u podobného tématu měli spíš zarytě mlčet a hledět k zemi.
Video první dámy při státní hymně
Na sociálních sítích se řešilo video zachycující prezidentský pár, u kterého by si člověk skoro přál, aby bylo vygenerované umělou inteligencí. Podle všeho ale reálné je. Zabírá totiž první dámu, jak si při české státní hymně vytáhne mobilní telefon a začne se do něj dívat a fotit.
Právě u takových obrázků se ukazuje, kolika lidem stačí málo. A dvojí metr platí i tady: kdyby šlo o někoho z opačné strany, hodnocení by bylo nesmlouvavé.
Petr Pavel jako marketingový produkt
Jádrem výhrad není to, jak prezident vypadá, ale to, že je uměle vytvořený marketingový produkt. Na jeho obrazu roky pracovali vizážisté, stylisté a poradci, vizuálně z něj udělali někoho jiného, nalili mu do hlavy sadu správných názorů a s dobře zaplacenou kampaní ho vyslali do souboje o nejvyšší funkci, přestože neměl v politice žádnou zkušenost. U autentických osobností jako Miloš Zeman, Václav Klaus či Václav Havel se dalo souhlasit i nesouhlasit, ale říkali, co si skutečně mysleli.
Stejným uměle vytvořeným produktem je i Zuzana Čaputová. Zatímco tady vždycky bude část lidí, která naskočí na pěkný obal, s podivem je, že na něj skočí i ta část společnosti, která se považuje za tu přemýšlivější a kritickou. A poprvé v historii tu prý máme prezidenta, který se českou státnost snaží rozsekat a přichází s nápady jako zrušení práva veta, společná měna euro nebo takzvané Spojené státy evropské.
Feministé vysvětlují ženám menstruaci
Na úplný závěr přišel klip, ve kterém dva muži hlásící se k feminismu vedou osvětu o menstruaci a o tom, jak je potřeba bourat stigma kolem tohoto tématu. Absurdita je zřejmá v době, kdy je každý pořad několikrát přerušen reklamou na hygienické potřeby, dělat z menstruace téma, které je potřeba veřejně osvětlovat, působí spíš úsměvně, zvlášť když osvětu vede někdo, kdo ji nikdy mít nebude.
Závěr
Napříč tématy se opakuje jeden vzorec: vstřícná gesta bez obsahu, dvojí metr na demokracii a obraz vytvořený marketingem místo autentického postoje. Ať už jde o spor Hradu s vládou, chat control, nebo mediální kauzy typu nehody Filipa Turka, podstatné podle tohoto čtení přestává být to, jak se věci mají, a rozhoduje, co si o nich lidé nechají namluvit.
