Rozpočtové jednání na ministerstvu financí, sucho, které se mezitím propršelo, novinářka stojící před dveřmi tiskové konference a policejní usnesení, ze kterého si každá strana čte něco jiného. Večerní debata dvou politiků Motoristů propojila resortní účetnictví se sporem o to, kdo má nárok na veřejné peníze a kdo na kritické otázky.
Ze 640 milionů zbylo 40. Dotace neziskovkám pod nožem
Ministři obhajovali na ministerstvu financí kapitoly svých resortů pro příští rok a resort zahraničí si odnesl pochvalu od ministryně financí Aleny Schillerové i vytištěný seznam poškrtaných položek. Dotace neziskovým organizacím v jeho kapitole spadly z původních 640 milionů korun na čtyřicet, tedy zhruba o šest set milionů. Někteří dlouholetí příjemci přišli jednorázově i o dvě stě milionů.
Rétorika je přiznaně nemilosrdná: takzvaný dotační klondajk byl jedním z předvolebních slibů a resorty, které Motoristé v koalici drží, mají jít ostatním příkladem. Když se škrtalo poprvé zhruba před půl rokem, ozývaly se interpelace a varování před koncem světa. Konec nepřišel, jen někdo nedostal peníze — a nedostane je ani v dalších letech. Práce ale ještě zbývá: i těch zbylých čtyřicet milionů se bere jako rezerva na příští kolo.
Klimatická krize, nebo zelené náboženství
Zatímco se v médiích tematizovalo galaktické sucho, realita venku vypadala jinak — obden sprchlo, doma pršelo, prší i ten den. Nejde o zlehčování srážkových výkyvů, ale o slovník: mezi klimatickou změnou a klimatickou krizí se dává rovnítko, které tam nepatří.
Právě na tom rozdílu stojí i pozdější spor s médii. Věta o tom, že krize není, se recykluje jako popírání klimatické změny; ta se ale nepopírá. Zelený aktivismus tu vystupuje jako náboženství s vlastní eschatologií — potřebuje krizi, protože bez ní ztrácí naléhavost i financování.
Do Severní Makedonie s nenaivním pohledem na Unii
Následující den mířila diplomacie do Severní Makedonie — na jednání s ministrem zahraničí, prezidentkou i premiérem, na seminář cestovního ruchu s desítkami zástupců českých firem a asociací a na konferenci o digitalizaci. Hlavním důvodem cesty ale bylo pozvání na sjezd všech makedonských diplomatů, kteří se z celého světa sjíždějí na jedno místo.
Země usiluje o členství v Evropské unii přes dvacet let. Projev před jejími velvyslanci proto měl mít racionální, nikoli naivistický tón: některé věci stojí za to zopakovat ještě předtím, než se země připojí, a nejde o hanění Unie jako takové.
Kdo se smí ptát. Tiskovka pro alternativní média a konspirační blogy
Tisková konference svolaná ke jmenování nového generálního ředitele Českých center — příspěvkové organizace, která podle resortu končila každý rok ve zhruba třicetimilionové ztrátě a jejíž vedení převzal končící velvyslanec v Egyptě Ivan Jukl, dřív generální ředitel agentury CzechTrade — se překlopila v mediální kauzu. Novinářka Deníku N Zdislava Pokorná na ni nebyla vpuštěna a v odpovědi resortu stálo, že se pro alternativní média a konspirační blogy chystá zvláštní termín.
Argument resortu je tematický: konference měla vlastní téma a nebyla svolána proto, aby se na ní otevírala agenda policejních vyšetřování. Reakce byla nicméně bouřlivá — petice, vyjádření Syndikátu novinářů, výzvy k bojkotu tiskových konferencí ministerstva. Publicista Miloš Čermák napsal, že žurnalistika bojuje o život, Bob Kartous, bývalý šéf Pražského inovačního institutu, mluvil rovnou o ruské propagandě, popírání vědy a zničení demokracie a prosperity.
Proti tomu stojí připomínka dvojího metru: za předchozího vedení ministerstva pod Janem Lipavským se akreditace odmítaly také — Parlamentním listům, novinářům z mediálního domu MAFRA na poslední chvíli z kapacitních důvodů — a syndikát tehdy mlčel. Reportérka Nora Fridrichová, která si na zamítnutí rovněž stěžovala, podala žádost po uzávěrce akreditací. Slíbená tisková konference pro alternativní média a konspirační blogy má termín teprve dostat, pozvánka pro Deník N ale platí.
Policie, Deník N a Turkovy příspěvky
Bezprostředním důvodem, proč se novinářka chtěla ptát, byla kauza starých nenávistných příspěvků Filipa Turka. Policie ji koncem července odložila — část skutků vyhodnotila jako promlčenou, u části neshledala trestný čin — a usnesení nabylo právní moci začátkem srpna. Podle vyjádření státního zastupitelství přitom vyšetřovatelé považují příspěvky za pravé a verzi o zfalšovaných materiálech nepotvrdili; na tom postavil Deník N titulek, že policie pravost vyhodnotila.
Čtení z opačné strany zdůrazňuje, co v usnesení chybí: u jednoho konkrétního příspěvku podle něj není technický důkaz autorství — původní data z Facebooku, zařízení, ze kterého měl vzniknout, IP adresa ani metadata — a chybí i doznání. Turek autorství tohoto příspěvku od začátku kategoricky popírá; u části starších textů autorství přiznal s tím, že šlo o špatný humor. Rozdíl mezi „policie potvrdila“ a „policie nic neprokázala“ tak dnes stojí a padá s tím, co která strana čte jako podstatné.
Sucho, přehrady a nový vodní zákon
Sucho se přitom nebere na lehkou váhu — jen se z něj nedělá apokalypsa, ale úkol na desítky let. Od roku 1989 se nestavěla velká vodní díla, na erozi má vliv struktura velkých zemědělských podniků zděděná po socialismu a zadržet vodu v krajině nejde jedním volebním obdobím. Podle Filipa Turka — poslance a vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal, který má tuhle agendu fakticky na starosti — je v hrsti nový vodní zákon a potenciál zhruba čtyřiceti velkých vodních děl.
Konkrétní symbol té agendy je Labe. Splavnost loni klesla na nulu dní a pozměňovací návrh ve stavebním zákoně má dostavbu plavebního stupně Děčín zařadit mezi strategické stavby s přednostním režimem. Environmentální stanoviska pro dlouho blokované stavby resort vydal; peníze z emisních povolenek, o jejichž rozdělování rozhoduje vládní rada, se mají přesouvat právě do velkých vodních staveb. Logika je adaptační: neporoučet větru dešti, ale přizpůsobit se — i proto, že povodně a sucho jsou dvě strany téže neschopnosti krajiny vodu přijmout.
Emisní povolenky zpátky do průmyslu a spor o Green Deal
Přesměrování výnosů z emisních povolenek do průmyslu se dá číst dvěma způsoby. Kritici v něm vidí paradox: odpůrce Green Dealu si z něj bere peníze. Ve volebním programu ale stálo přesně tohle — vracet výnos těm, kdo povolenky platí. A protože Green Deal nelze zrušit jedním podpisem, jelikož nejde o jeden právní předpis, ale o stovky a tisíce stran norem zasazených do systémů všech členských zemí, zbývá dlouhodobé rozvazování uzlů.
Z toho vzniká i pravidelný mediální rituál. Věta o rušení Green Dealu se z osmivětného souvětí vystřihne, doplní titulkem a použije jako důkaz nesplněného slibu. Sem patří i akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje — vyjednávání, o kterém se podle Turka zatím nedá mluvit veřejně, protože kolem něj probíhala jednání až na úrovni Evropské komise.
Průzkumy, které se pletou vždycky jen ve volbách
Každý měsíc přichází zpráva, že Motoristé by se do sněmovny nedostali — mění se jen datum. Před volbami do Evropského parlamentu ukazovaly průzkumy zhruba 4,7 procenta, výsledek byl přes deset procent. Poslanecké mandáty přitom platí bez ohledu na měsíční čísla; nejbližší tři roky se na tom nic nezmění.
Odtud plyne i sebeironický vztah k vlastní obraznosti: čím hlouběji preference v průzkumech klesají, tím větší propast mezi mediální a volební realitou. Mediální realita má vždycky pravdu — kromě jednoho dne, kdy se sčítají hlasy.
Bezvízový režim s Čínou čeká na nového velvyslance
Krátkodobý bezvízový styk s Čínou je agenda, která čeká na nového čínského velvyslance. Předchozí odjel na jaře po skončení mise, nástupce má zažádáno o agrément. Téma otevřel při své cestě do Číny také předseda sněmovny Tomio Okamura.
Peking přitom dřív dával najevo nespokojenost s tím, s kým se schází hlava státu, a zvažoval, že velvyslance vůbec nepošle. Nakonec o agrément požádal — což je v diplomatické řeči odpověď sama o sobě.
Nehoda, znalci a otázka vydání
Policie prověřuje červencovou nehodu v centru Prahy pro podezření z ublížení na zdraví z nedbalosti. Lhůta by běžně byla třicetidenní, kvůli podanému trestnímu oznámení a nutným znaleckým posudkům se ale protahuje. Turek svou verzi shrnuje jednoduše: do křižovatky vjel na zelenou a povolenou rychlostí, a vyšetřování očekává spravedlivé.
Otázku poslanecké imunity si vyřešil předem — pokud by policie požádala o jeho vydání k trestnímu stíhání, bránit se nebude. O tom, zda poslanec smí být stíhán bez souhlasu komory, rozhoduje článek 27 Ústavy o poslanecké imunitě; v sále by ovšem takový návrh narazil i na hlasy, které vjetí do křižovatky za důvod ke stíhání nepovažují.
Praha: okruh, magistrála a zářijové volby
Riziko, že se v Praze zopakuje minulá varianta vládnutí, se bere vážně — s poukazem na to, že ODS postavila kampaň na ostré kritice dopravy za primátora Zdeňka Hřiba a po volbách agendu dopravy Pirátům odevzdala. Motoristy povede do zářijových komunálních voleb advokátka Klára Sovová.
Sázka je přitom konkrétní: pražský okruh a další stavby nepotřebují jen povolení, ale i to, aby je podřízené organizace resortu životního prostředí v průběhu nezastavovaly, nepozastavovaly a neoddalovaly. Kombinace vládní úrovně a pražské radnice se tu popisuje jako okno příležitosti pro územní rozvoj metropole — na rozdíl od momentálně rozkopané magistrály a prodlužované tramvajové trati, u nichž už je podle všeho pozdě.
Ambasáda jen výměnou za zavřenou. A zděděné závazky
Dotaz na nový konzulát v Kanadě naráží na princip, který shrnuje celý rozpočtový přístup resortu zahraničí: kdo chce někde otevřít, musí jinde zavřít. Přijít na ministerstvo financí s nataženou rukou a žádat padesát milionů na start a pětatřicet každý další rok dokáže každý. Prochází se proto síť zastoupení — včetně ambasády, která kdesi v Africe drží pozici hlavně proto, že tam státu patří budova, o kterou se opakovaně vedly spory.
Na druhé straně stolu zní čísla z resortu životního prostředí. Podle Turka tam předchozí vedení počítalo s více než deseti miliardami, které v rozpočtu vůbec nebyly, zděděné závazky napříč vládou dosahovaly 380 miliard a stáhnout se je podařilo na 310. Úspornost jednoho resortu pak umožnila přesunout prostředky jinam — zhruba třiadvacet miliard na energeticky náročný průmysl a dvě miliardy na dostupné bydlení. Klesající trend deficitu je závazek z programového prohlášení, takže příští rok se má ještě trpět.
Prázdný trh práce a dva různé druhy migrace
Divácký dotaz, proč se místo zvýšení platů v sociálních službách dovážejí pracovnice z Ukrajiny i z Filipín, naráží na méně černobílou realitu. Nezaměstnanost je tak nízká a trh práce tak napjatý, že chybějící ruce nejsou důsledkem neochoty platit, ale absence lidí. Že jsou platy v sociálních službách problém, se nezpochybňuje — jen by je vyšší nabídka pracovní síly řešila snáz. Nepopulární dovětek zní, že mírně vyšší nezaměstnanost by část neatraktivních míst zaplnila domácími pracovníky.
Ostře se ale odděluje druhý typ migrace — ten, který je vidět v Německu. Miliony lidí, kteří se ani po deseti letech nezapojili do trhu práce, tvoří jiný problém, na jehož jádru se podílí náboženská bariéra i koloniální dědictví, které Česko nemá.
Vztahy s Ruskem na bodu mrazu
Vztahy s Ruskem se popisují jednoduše: nic moc, na bodu mrazu. Nová ruská velvyslankyně nicméně po předání pověřovacích listin absolvovala nástupní audienci na ministerstvu a rozhovor proběhl klidně, i když se v pohledu na některé věci obě strany zjevně neshodly.
K tomu patří srovnání diplomatických škol: ruská tradice posílá do zemí lidi, kteří je dokonale znají, často včetně jazyka — velvyslankyně se narodila v Praze a je tu potřetí. Západní praxe je spíš byznysová a se zemí, kam diplomat míří, bývá seznámena méně.
Z neomarxistů kapitalisté
Odtud pramení hlavní pointa večera. Odříznutí dotačních penězovodů prý donutilo nejradikálnější kritiky pustit se do práce a vydělávat si sami — takže z nich nakonec vznikli kapitalisté. Mediální kritika je z téhož soudku: je to živnost, a čím víc se o vládních politicích píše, tím lépe se daří těm, kdo o nich píší.
Kampaň proti Motoristům se přitom nepovažuje za náhodnou — nejmenší a nejviditelnější člen koalice je terč, jehož sestřelení by podle této úvahy mohlo rozložit vládu. Z dvaadvaceti kauz jich podle Turkova počítání dvacet skončilo bez potvrzení, včetně těch nejbizarnějších. Odpověď zní: pokračovat ve škrtání do posledního halíře.
Prezidentská volba: protikandidáta by vláda stavět neměla
Vláda by protikandidáta proti současné hlavě státu Petru Pavlovi stavět neměla — a to navzdory ostré kritice, že prezident vystupuje jako prezident opozice, neziskovek a lobbistů. Důvod je koncepční: v přímé volbě je prezident vždycky občanský, takže stranické nominování protikandidáta míří proti povaze té volby.
Role hlavy státu se tu vymezuje úzce. Rozdělovat společnost je přirozená úloha vlády a opozice; prezident má naopak spojovat a věnovat se tématům, jako jsou lidská práva. Vlastní kandidát vládní koalice by se podle téže logiky choval stejně špatně. Volby jsou navíc až za rok a půl — a do té doby se toho může stát hodně.
Závěr
Dvě a půl hodiny vysílání drží pohromadě jediný motiv: peníze, které dosud tekly automaticky, tečou nově jen proti výkonu — a hlasitost odporu se bere jako doklad, že se škrtá na správném místě. Kolem toho se točí spor o přístup médií, čtení policejního usnesení i rozpočtová matematika resortů. Otevřené zůstávají tři věci: výsledek vyšetřování červencové nehody, zářijové komunální volby a to, jestli slibovaná tisková konference pro alternativní média a konspirační blogy skutečně dostane termín.
