Páteční komentář k aktuálnímu dění ve sněmovně i mimo ni vznikal mimo studio — přímým přenosem z domácí zahrady na improvizovaném setupu s malou kamerou a jedním notebookem. To nebránilo otevřenému průletu klíčovými tématy konce května: blokáda Poslanecké sněmovny opozičními obstrukcemi, scéna s QR kódem pro ministryni pro místní rozvoj Zuzanu Mrázovou (ANO), končící šestiletý mandát v Radě České televize, úvahy o senátní kandidatuře a výročí atentátu na Reinharda Heydricha.
Sněmovna v obstrukci: stydím se za ně
Z pohledu na dění v Poslanecké sněmovně rezonuje pocit občanského studu. Někteří zákonodárci podle tohoto čtení už nejsou „nejlepší z nejlepších", ale komedianti zaplacení z veřejných daní, kteří namísto zákonodárné práce řeší vlastní mediální šarvátky. Opozice obstrukcemi de facto ochromila chod sněmovny — projednává se cokoli, ale zákonodárný proces stojí na místě. Občan, který těmto lidem platí, by to neměl dále snášet. Cesta není petice ani „tramvaj přes hlavu", ale tlak, který přinutí poslance pracovat za to, za co jsou placeni.
Zvlášť ostře byla zhodnocena scéna z 29. května, kdy předseda Pirátů Zdeněk Hřib u řečnického pultu předal ministryni pro místní rozvoj Zuzaně Mrázové (ANO) papír s QR kódem na úhradu zhruba dvou milionů korun za nájem obecního bytu v Bílině. Ministryně papír odhodila, Hřib ho zvedl znovu, ona ho pomačkala. Tato scénka se neslučuje s důstojností pracoviště, kde se má rozhodovat o zemi. Hloupý člověk Hřib přitom není — naopak, jde o chytrého politika, jehož inteligence ovšem v tomto případě stojí ve službách zla.
Kauza bytu Mrázové: oblak, ze kterého nepršet
Samotnou kauzu pronájmu bytu od Bíliny by stálo za to nechat dotáhnout — pokud došlo k porušení zákona, ať to vyšetří policie a ministryně to případně doplatí. Pokud šlo o postup v souladu s pravidly, je to jen trapné a v příštích volbách se to dá zhodnotit hlasem. Od počátku to ale působilo jako „mrak, ze kterého pršet nebude" — klasická kauza pro kauzu, kterou si Piráti vykládají jako politicky výhodnou kartu a budou ji hrát co nejdéle.
Reálné téma debaty je ale úplně jinde: zda paní Mrázová jako ministryně připravuje zákony ve prospěch této země, nebo zda jen sedí v křesle a tajně si pronajímá obecní byty. Tohle je práce, ze které se má skládat účty. K případu Filipa Turka platí podobné — opozice ho znovu rozjíždí, nabaluje a zveličuje. Turek si ovšem do řady kauz naběhl sám. Kdyby šlo o prezidentské rozhodnutí, bylo by ho možné jmenovat — ale to není ten případ.
Konec mandátu v Radě ČT a kolo druhé
Ve středu 27. května skončil po šesti letech mandát radního České televize. Na další funkční období byla podána nová kandidatura, návrh přišel od odborů. Z několika desítek uchazečů postoupilo do užšího výběru 18 finalistů. Plénum Poslanecké sněmovny má z těchto osmnácti zvolit šest nových členů Rady ČT — k volbě zatím nedošlo, protože sněmovna se točí v obstrukčním kruhu a řeší výše popsané spory.
Procedura je přitom dlouho zaběhnutá: kandidát do Rady ČT (a stejně tak Českého rozhlasu a ČTK) musí projít povinným slyšením před mediálním výborem sněmovny — pět minut prezentace, deset minut otázek od poslanců. Výbor pak doporučí finalisty plénu, které rozhoduje v tajném hlasování. V historii proběhla i veřejná hlasování, ale standardem je tajné. Otázka, jakým směrem se Česká televize bude vyvíjet, je tím vším ohrožená.
Senát ano nebo ne: paradoxní úvaha
Mimo Radu ČT je na stole i nabídka kandidatury do Senátu. Konkrétní rozhodnutí padne v horizontu několika dnů a bude záviset i na výsledku sněmovní volby Rady ČT. Paradox přitom zaznívá otevřeně: Senát by bylo dobré zrušit. Kdyby se v něm o jeho zrušení hlasovalo, zazněl by hlas pro. Dokud ale Senát existuje, mají v něm sedět lidé, kteří uvažují jinak než dnešní většina senátorů — situace ve sněmovně i v horní komoře je v tomto směru srovnatelně neutěšená.
K personálnímu obrázku sněmovny dnes patří i odchod poslance Karla Berana (Motoristé), který se mandátu vzdal a vrací se k diplomatické dráze — od června povede stálou misi ČR při OSN v Ženevě. Náhradníkem má být jihlavský podnikatel Libor Forman, čímž do sněmovny přibude další zástupce z Vysočiny.
Výročí atentátu na Heydricha
Z konce války a 27. května — výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha — vyplývá jiný typ smutku. Hlavní česká média podle tohoto čtení rok od roku jemně posouvají rámec, ve kterém se na druhou světovou válku připomíná. Hrozí, že za pár let bude v hlavním mediálním proudu znít, že žádná válka nebyla, případně že Německo napadl někdo jiný. Naději ale dává to, že u památníku v pražských Holešovičkách bývá při výročí vidět množství lidí, kteří si paměť drží sami — bez ohledu na to, jak události rámují velká média.
Kolonoskopie, kapsle a jiné odbočky
Mezi politickými tématy zazněla i prevenční zpráva: vyšetření trávicího traktu se po padesátce vyplatí, technika i medikace pokročily natolik, že strach ze starých metod je dnes přehnaný. Existují varianty s usnutím i šetrnější přístup nosem; novější metoda je polykací kapsle s magnetickým ovládáním a snímky vyhodnocenými i umělou inteligencí — pacient k ní nosí přes rameno záznamovou krabičku a druhý den ji odevzdá. Nevýhoda: pokud kapsle najde podezřelý útvar, vzorek odebrat neumí — to už chce klasickou gastroskopii.
Závěrem se prosadila pragmatická myšlenka virtuálního grilování — formátu, ve kterém by diváci přes mikrodonate „zaplatili" konkrétní steak a sledovali, jak se griluje. Hlasování v živé anketě ho podpořilo. Příští neděli se chystá rozhovor přes oceán s Georgem Suchánkem, dlouholetým provozovatelem newyorské restaurace Zlatá Praha.
Závěr
Páteční komentář drží konzistentní linii: obstrukce ve sněmovně jdou na úkor občana, scénka s QR kódem snižuje úroveň komory, kauza Mrázová potřebuje věcný — ne divadelní — výstup, mandát v Radě ČT je v rukou sněmovny, která zatím nehlasuje, a Senát stojí za úvahu navzdory osobnímu přesvědčení o jeho zbytečnosti. Výročí atentátu na Heydricha ukazuje, že paměť o klíčových dějinných událostech drží spíš veřejnost než mediální mainstream.
