Stát připravuje novou národní očkovací strategii, která prošla schvalovacím procesem, aniž by o ní veřejnost získala prakticky jakékoli informace. Neuroložka Jaroslava Chlupová, která se dlouhodobě zabývá otázkami bezpečnosti vakcín a aktivně se angažuje v diskusi o vakcinační politice, popisuje v rozhovoru, co tato strategie podle jejího čtení znamená pro řadové občany — a proč ji považuje za zásadní problém.
Strategie v utajení: veřejnost skoro nic neví
Národní očkovací strategie byla schválena, ale běžní lidé o ní podle Chlupové nemají téměř žádné povědomí. Při rozhovorech s pacienty v ordinaci zjišťuje, že se o existenci tohoto dokumentu nedozvídají ani ze sdělovacích prostředků. Přitom se strategie bytostně dotýká každého občana. Zvláštní pozornost přitom budí množství vakcín, které jsou v rámci plánu zahrnuty — včetně kombinovaných vakcín podávaných nejmenším dětem a kojeneckým miminkům.
Tlak na hromadné očkování, který stát vyvíjí, je z tohoto pohledu nepochopitelný — a to nejen z medicínského hlediska, ale i z hlediska základního principu informovaného souhlasu pacienta. Stát by měl lidem poskytnout úplné informace a ponechat rozhodnutí na nich samotných. Lidé, kteří se přes covid nenechali očkovat, se podle tohoto čtení očkovat nedají — jedině kdyby bylo povinné, a i tehdy by odpor byl značný.
Adam Vojtěch a sto milionů na propagandu
Téma ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se v rozhovoru otevírá jako ilustrace širšího problému. Chlupová v jeho angažmá vidí něco nepochopitelného — tím spíše, že sám má malé děti a musí být obeznámen s tím, co se ve světě děje. Přesto propaguje vakcinační strategii, jejíž financování vyvolalo skandál: podle dostupných informací bylo na propagandu očkovací strategie vyčleněno sto milionů korun. Tyto prostředky mohly podle tohoto čtení sloužit například péči o autistické děti nebo jiným zdravotním programům, které jsou chronicky podfinancovány.
Případ se dostal do médií — premiér uvedl, že o něm nevěděl, načež ministr vystoupil v televizi s ujištěním, že peníze na propagandu nepůjdou, ale samotná strategie zůstane v platnosti. Toto vysvětlení Chlupová nepovažuje za věrohodné.
Proč se neuroložka přidala k odporu
Chlupová se k odporu proti stávající vakcinační politice připojila proto, že data — pokud jsou vůbec přístupná — naznačují závažné otázky, které si zaslouží otevřenou diskusi. Vadí jí, že ti, jimž záleží na zdraví dětí i dospělých, jsou automaticky označováni za „antibaxery", ačkoli jejich argumenty vycházejí ze studia odborné literatury a z klinické praxe.
Konkrétně zmiňuje obavy ohledně vakcín podávaných novorozencům a kojencům proti RSV — podle tohoto pohledu jsou rodiče záměrně vystrašováni, aby vakcínu přijali, aniž by dostali vyvážené informace o rizicích a přínosech. Zásada, že každý člověk má právo na informovaný souhlas, by přitom měla být pro zdravotnictví absolutní prioritou. Tvrzení, že očkování zabrání těžkému průběhu onemocnění, Chlupová považuje za zjednodušení, protože průběh závisí na celkové odolnosti organismu, míře stresu a dalších individuálních faktorech.
Myokarditida a informovaný souhlas, který nikdo nedal
Myokarditida — zánět srdečního svalu — byla podle dostupných informací uvedena v příbalovém letáku vakcíny jako možný vedlejší účinek po druhé dávce. Přesto se pacientů, kteří se přicházejí léčit s kardiovaskulárními problémy, Chlupová ptá, zda tuto informaci před očkováním dostali. Ve většině případů nikoliv — dostali standardní formulář k podpisu, aniž by byli srozumitelně poučeni o konkrétních rizicích. Toto považuje za systémové selhání: informovaný souhlas nemůže být pouhou formalitou.
Systém navíc postrádá funkční mechanismy sledování vedlejších účinků. Pokud se starší člověk nechá naočkovat, dostane horečku nebo prodělá závažnější komplikaci — například encefalitidu nebo zánět mozkových blan — a skončí doma či v nemocnici, zdravotníci se o příčinném spojení nemusí vůbec dozvědět. Bez propojeného systému zdravotní evidence stát nemůže zodpovědně posuzovat bezpečnost svých vakcinačních programů. Národní registr by proto měl sloužit výhradně lékařům a praktikům pro péči o pacienta — nikoli zaměstnavatelům ani jiným subjektům mimo zdravotnictví.
Očkování novorozenců a kombinované vakcíny
Součástí rozhovoru je také pohled na vakcinaci nejmenších dětí. Chlupová zmiňuje obavy ohledně podávání hexavakcíny dvouměsíčním dětem a opakování dávek v krátkém intervalu — imunitní systém novorozence se přitom teprve vyvíjí a přirozenou imunitu dítě získává z mateřského mléka. Obsah některých vakcín — například adjuvans na bázi hliníku — podle názorů odborníků z druhé strany debaty může za určitých podmínek procházet do mozku malých dětí, přičemž dlouhodobé účinky nejsou dostatečně prozkoumány.
Jako příklad zdravotně orientovaného přístupu k dětskému očkování Chlupová uvádí profesora Tóna, který není odpůrcem vakcinace obecně, ale zastává odlišné doporučení ohledně načasování a rozsahu — mimo jiné by očkování posunul až po prvním roce věku dítěte a volal by po revizi kombinovaných vakcín. Nárůst alergií a autoimunitních onemocnění u dětí považuje za jev, u nějž nelze vakcinační zátěž jako jeden z faktorů vyloučit.
Jednání na ministerstvu a dva roky bez výsledku
Chlupová byla opakovaně přítomna na jednáních na Ministerstvu zdravotnictví a zúčastnila se kulatého stolu, který organizoval doktor Zlínský. Na tomto setkání byl přítomen i šéf SÚKL — ten s memorandem nesouhlasil a hovořil i za přítomné lékařky. Zástupce ministerstva pak oznámil, že není kompetentní se k věci vyjádřit, protože náměstek mezitím odešel z funkce. Pokusy o vystoupení ve zdravotním výboru Poslanecké sněmovny se táhnou dva roky — pokaždé narazí na nezájem nebo administrativní překážky. Nikdo z úředních struktur se k tématu věcně vyjádřit nechce.
I přes tyto zkušenosti Chlupová naději neopouští — a to i s vědomím, že mezi jejími pacienty byli lidé, kteří se v důsledku zdravotních komplikací spojených s covidem nedožili svých plánů. Jejich odkaz bere jako závazek pokračovat v hledání systémové změny ve prospěch informovaného rozhodování pacientů.
