Pediatrička a dětská neuroložka, dlouholetá bývalá členka představenstva České lékařské komory a bývalá senátorka Alena Dernerová varuje před novou Národní očkovací strategií. Dokument schválila předchozí vláda Petra Fialy jako jeden ze svých posledních kroků v demisi a podle Dernerové obsahuje řadu sporných pasáží — od motivačních benefitů pro očkované přes signální kód pro neočkované děti až po střet zájmů ve vakcinologické radě.
Dokument schválený na poslední chvíli v demisi
Strategie prošla schvalovacím procesem na úplném sklonku mandátu předchozí vlády — na jejím posledním zasedání 10. prosince loňského roku, kdy už byla v demisi. Dernerová popisuje, že na sporné body upozorňovala už v prosinci současného ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha s tím, že tak zásadní dokument by se schvalovat neměl. Bylo jí prý odpovězeno, že věc je nejspíš daná a že ji chce projednat tehdejší ministr Válek. Sám premiér Andrej Babiš o schvalování podle ní zpočátku nevěděl; když se o věci dozvěděl, škrtl alespoň zhruba 158 milionů korun určených na propagaci, mediální kampaně, influencery a sociologické výzkumy. Samotná strategie ale platná zůstává.
Lékařka považuje za zarážející, že nová vláda převzala poslední krok vlády, kterou předtím kritizovala, prakticky beze změn. Mezi jmény, která se podle ní u dokumentu objevují, uvádí Matyáše Fošuma ze sekce hygieny, hlavní hygieničku či profesora Romana Chlíbka. Přítomnost stejných osob, které nesly odpovědnost za komunikaci v době covidu, vnímá jako problém — přebírá se podle ní stejný styl masivní propagace, který společnost v době pandemie rozdělil.
Signální kód jako cejch pro neočkované děti
Nejostřeji kritizovanou částí je nápad zdravotnického náměstka za Motoristy, který se podle Dernerové hrdě přihlásil k myšlence zavést signální kód pro děti, jejichž rodiče je odmítnou nechat naočkovat povinnými vakcínami. Takový kód by fungoval jako cejch — značka, kterou by si dítě neslo zdravotnickým systémem. Dernerová tuto myšlenku přirovnává k dobám, kdy lidé museli na kabátě nosit znamení, a označuje ji za zcela nepřijatelnou.
Místo prevence opřené o debatu a osvětu se podle ní stát chystá k formě skrytého vynucování. Připomíná návrhy, podle nichž by se kvalita zdravotnictví měřila proočkovaností: lékař s vyšším podílem naočkovaných pacientů by byl považován za kvalitnějšího a nemocnice s vyšším podílem proočkovaného personálu za lepší — s napojením na finanční ohodnocení. Takový přístup vidí jako diskriminační. Zdravý člověk, který se o sebe stará, by podle navrhované logiky mohl o benefit přijít jen proto, že odmítne očkování proti chřipce, zatímco očkovaný by jej dostal bez ohledu na životní styl.
Střet zájmů ve vakcinologické radě
Výbor České vakcinologické společnosti, která se na tvorbě strategie podílela, má jedenáct členů — a pět až osm z nich má podle Dernerové prokazatelné vazby na farmaceutické firmy, dohledatelné z veřejných zdrojů. Tito lidé se podílejí na studiích, rešerších či výzkumu placeném výrobci a část z nich zároveň působí v národním imunizačním orgánu, který spolurozhoduje o tom, které vakcíny budou hrazené z veřejného pojištění a které se dostanou do oběhu.
Jako příklad lékařka jmenuje profesora Romana Prymulu, který v minulosti stál za rodinnou firmou Biovomed (dnes už v ní podle ní není); a profesora Chlíbka. Pokud někdo spolupracuje se společností, která chce u nás distribuovat například chřipkovou vakcínu, a zároveň rozhoduje o očkovací strategii, jde podle Dernerové o jasný systémový střet zájmů. Sama Česká vakcinologická společnost je přitom entitou bez právní subjektivity — což lékařka shrnuje jako sto procent možností a nula procent zodpovědnosti, neboť odpovědnost za aplikaci nese vždy konkrétní lékař.
mRNA vakcíny a otázky kolem distribuce
Na příkladu mRNA vakcín proti covidu Dernerová ukazuje, jak málo informací občané dostali. Klasický vývoj vakcíny trvá léta a jednotlivé testovací fáze přicházejí postupně, mRNA vakcíny ale prošly schválením v řádu měsíců. Lékařka rovněž odkazuje na veřejně dostupné vystoupení v Bundestagu z 19. března, podle nějž byly rané dávky komirnaty zpočátku připravovány předepsaným způsobem, později ale měla výroba doznat změn.
Dernerová připomíná i to, co mnozí raději zapomněli: vakcína měla být skladována při velmi nízkých teplotách, přesto se očkovalo ve sportovních halách, obchodních centrech i na pražském hlavním nádraží, kde dávky cestovaly chladicím řetězcem až do běžné lednice. Tato část se ovšem opírá o anekdotická svědectví, která sama lékařka nemůže doložit primárním zdrojem.
Hexavakcíny, monoklonální protilátky a americké CDC
Dernerová podporuje základní povinné očkování, navrhuje ale upravit dětský kalendář. Místo hexavakcíny by rodiče podle ní měli mít možnost odebírat jednotlivé komponenty zvlášť — třeba pentavakcínu bez složky proti žloutence typu B, u níž se obává hliníkového adjuvans podávaného kojencům. Část rodičů, kteří dnes očkování odmítají, by podle ní k němu byla ochotnější, pokud by si mohli vybrat jednotlivé vakcíny.
Zvláštní pozornost věnuje pasivní imunizaci monoklonálními protilátkami proti respiračnímu viru, kterou dnes plošně dostávají novorozenci. Působí jen několik měsíců, nevyvolá v těle imunitní reakci a dlouhodobé dopady tohoto plošného postupu podle ní nejsou zmapovány. Dříve se přitom taková ochrana podávala selektivně jen rizikovým dětem.
Důležitým argumentem je pro Dernerovou nedávná změna stanoviska americké agentury CDC, která ze svých stránek odstranila desetiletí trvající formulaci, že vakcíny nezpůsobují autismus, a nahradila ji opatrnějším závěrem, že pro takový kategorický soud není dost důkazů a že možnost spojitosti u kojenců nebyla studiemi vyloučena. V Česku i v Evropě se o této změně podle ní téměř nemluví, zatímco firmy podle jejího dojmu přesouvají zájem z Ameriky právě na evropský trh.
Nálepka „antivaxer" místo debaty
Dernerová odmítá označení „antivaxer", které se podle ní stalo nálepkou používanou k umlčení každého, kdo má k očkování věcné připomínky. Připomíná, že podobnému tlaku byl vystaven i profesor Jiří Beran, jeden z předních českých vakcinologů. Sama jako neuroložka dlouhodobě pozoruje nárůst dětí s rysy autistického spektra a popisuje i případy regrese — kdy se původně se vyvíjející dítě kolem 18. měsíce zastaví a ztratí získané dovednosti. Tato pozorování ji vedou k volání po otevřené odborné a společenské debatě o podobě očkovacího schématu.
Závěr
Rozhovor končí výzvou bavit se o očkování s úměrou a se selským rozumem. Očkování je podle Dernerové důležitou, ale jen jednou složkou prevence. Strategie, která rozděluje občany na „odpovědné" a „antivaxery", podle ní podkopává důvěru ve zdravotnictví — a to, že se na ní podílejí titíž lidé, kteří nesli zodpovědnost za covidovou éru, je z jejího pohledu zásadní důvod, proč by měl celý dokument projít hloubkovou revizí.
