Čtyři vystoupení v Poslanecké sněmovně, čtyři odlišná témata a jeden řečník: ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný, který v dolní komoře mluví také za klub Motoristů. Financování zdravotnictví, volba do Rady České televize a peníze pro český sport spolu na první pohled nesouvisejí. Pojítko je ale zřetelné — ve všech třech případech jde o to, kdo nese odpovědnost za nastavení systému a kdo za jeho výsledky.
Přerozdělení miliard ve VZP a role ukrajinských pojištěnců
Debata o přesunu miliard ze Všeobecné zdravotní pojišťovny k ostatním pojišťovnám se stočila k uprchlíkům z Ukrajiny. Čísla ale ukazují něco jiného. Počet ukrajinských pojištěnců se statusem dočasné ochrany je u VZP zhruba o třicet tisíc nižší než před třemi lety a přibližně 138 tisíc z nich tvoří takzvaní státní pojištěnci, tedy děti, ženy pečující o malé děti a senioři, za které pojistné odvádí stát.
Loni čerpali Ukrajinci s dočasnou ochranou registrovaní u VZP péči v souhrnné výši 4,16 miliardy korun. Do systému zdravotního pojištění přitom odvedli 5,5 miliardy korun a další čtyři miliardy poslal za státní pojištěnce z Ukrajiny stát. Ostatní pojišťovny z nich měly v rámci přerozdělení zhruba 600 milionů korun ročně. Ukrajinští pojištěnci tedy vytvořili zdroj, o který se dnes vede spor, sami o sobě ale nejsou příčinou potíží.
Ta leží jinde: v úhradové vyhlášce, kterou předchozí vláda a předchozí ministr zdravotnictví nastavili jako deficitní. Bez mimořádného kroku by se některé pojišťovny dostaly do ekonomických problémů, vyčerpaly by zbytky rezerv a přestaly by hradit péči poskytovatelům řádně a včas. Odnesli by to pacienti. Motoristé proto přerozdělení označili za zcela nesystémový a výjimečný krok, teprve druhý v historii republiky — ale za daných okolností za nezbytný a nejlepší dostupný.
Ke sporům o management VZP zaznělo zdrženlivé stanovisko: Motoristé zatím nemají sněmovnou zvoleného zástupce v její správní radě a rozhodování správních rad respektují. Změny posledních dnů, od redukce počtu poboček po další systémové zásahy, nemají od vzniku pojišťovny obdoby a předpokladem je, že je správní rada řádně projednala ve prospěch českého zdravotnictví.
Přilévání peněz nestačí, zdravotnictví potřebuje strukturální změny
Řešit deficity českého zdravotnictví dalšími a dalšími penězi do budoucna nejde. Snadné změny mechanismu platby za státní pojištěnce nejsou cestou — cestou jsou strukturální změny, které vzniku deficitu předejdou.
Konkrétních bodů zaznělo hned několik. Finanční bonusy pro občany, kteří pravidelně chodí na preventivní prohlídky. Restrukturalizace dlouhodobé péče propojením zdravotní a sociální oblasti tak, aby péče o seniory byla plynulá, koordinovaná a přirozeně dostupná. V úhradách modely postavené na disease managementu, výsledcích léčby a kvalitě péče, ne pouze na objemu výkonů.
K tomu vyšší transparentnost úhrad a posílení kontroly zdravotních pojišťoven včetně osobní odpovědnosti členů správních rad za výsledky hospodaření. Revize systému přerozdělení pojistného. Návrat k původním principům dohodovacího řízení, kdy se domlouvají pojišťovny s poskytovateli a ministerstvo do výsledku vstupuje jen jako spravedlivý arbitr mezi segmenty. S tím souvisí i omezení váhy úhradové vyhlášky ve prospěch role pojišťoven a reforma veřejného zdravotního pojištění tak, aby mezi pojišťovnami vzniklo skutečné konkurenční prostředí a větší prostor pro samostatné hospodaření i odpovědnost za kvalitu služeb. Všechny tyto body jsou podle vystoupení součástí programu Motoristů i programového prohlášení vlády.
Volba do Rady ČT: veřejné hlasování a dva kandidáti bez podpory koalice
Personální volby ve sněmovně bývají tajné. V případě Rady České televize byly koaliční kluby připraveny udělat výjimku a hlasovat veřejně. Důvod byl praktický: atmosféra byla rozjitřená a dlouhé týdny se napříč sněmovnou nedařilo najít dohodu, která by vůbec garantovala uskutečnění volby.
Rada je nepochybně důležitý a nezávislý orgán a stávající zákony o České televizi a Českém rozhlase tuto nezávislost zajišťují — jednak pravidelnou obměnou členů s několikaletým odstupem, jednak tím, že radní volí obě komory parlamentu. Nemá smysl si namlouvat, že by volba nebyla také výsledkem dohody poslaneckých frakcí; tak to vždycky bylo a bude. Zvolení kandidáti se ale poté musejí stát nezávislými, jsou odpovědni veřejnosti a hájí nezávislost instituce. Dřívější návrh mediálního zákona tyto pasáže přebíral ze stávající úpravy doslova, dnes je to však bezpředmětné — bylo veřejně deklarováno, že se zákony o České televizi a Českém rozhlase měnit nebudou.
Celá komplikace vznikla po zveřejnění nahrávky dvou kandidátů, kteří prošli veřejným slyšením — Pavla Matochy a Romana Bradáče, tehdejších členů rady. K tomu zaznělo přihlášení se k presumpci neviny: posudky existují na obě strany, o vině či nevině a o případném protiprávním jednání ale mají rozhodnout orgány činné v trestním řízení, případně nezávislé soudy. Předhánět se argumentací jednotlivých posudků nemá smysl a v takové atmosféře se nedá rozhodovat.
Závěr byl jednoznačný: oba kandidáti podporu vládních klubů nedostanou, koalice bude volit jiná jména a k situaci se lze vrátit, až se vyjasní. Volba se nakonec uskutečnila veřejně a ani jeden z dvojice v ní neuspěl.
Odměny za medaile z Milána a Cortiny pro olympioniky i paralympioniky
Tvrzení, že se vláda vykašlala na paralympioniky, sebrala jim peníze a neváží si jejich výkonů, které ve sněmovně zaznělo od předsedkyně poslaneckého klubu Šebelové, dostalo věcnou odpověď. Materiál, který vzala vláda na vědomí, vznikl ještě za předchozího vedení Národní sportovní agentury a byl beze změny převzat, projednán a přijat.
Olympionici, kteří na zimních hrách v Miláně a Cortině 2026 získají medaili, mají za zlato dostat 2,4 milionu korun, za stříbro 1,8 milionu a za bronz 1,2 milionu, jde-li o jednotlivce; pro dvoučlenné a větší týmy platí propracovaný model přepočtu. Návrh vychází naprosto identicky z modelu použitého pro hry v Paříži a počítá i s členy realizačního týmu — 800 tisíc korun za zlatou, 600 tisíc za stříbrnou a 400 tisíc za bronzovou medaili u týmu jednoho až pěti sportovců, u větších týmů odstupňovaně dál.
Pro paralympioniky, jejichž hry následují po skončení olympiády, jsou částky totožné: 2,4 milionu za zlato, 1,8 milionu za stříbro, 1,2 milionu za bronz. Jediný rozdíl, který materiál obsahoval a který byl projednán s paralympijským výborem, se týkal situace, kdy jeden sportovec získá medailí víc. Za první by dostal plnou sumu, za každou další polovinu. Vzniklo to proto, že v parasportu startuje jeden sportovec často v mnoha disciplínách a může posbírat tři, čtyři i více zlatých — hledal se kompromis, který by byl v celém systému nastavitelný a zároveň spravedlivý vůči olympionikům.
Zaznělo i to, že rozpočet na ocenění olympioniků a paralympioniků vůbec nebyl součástí návrhu rozpočtu Národní sportovní agentury předchozí vlády. Až v rámci upraveného návrhu státního rozpočtu se dohadná položka, ze které se medaile hradí, mezipoložkovým převodem přesunula tam, kam patří — kolik medailí čeští sportovci získají, dopředu nikdo neví.
Veřejný slib paralympionikům a hledání peněz v agentuře
Rozdíl v odměnách za druhou a další medaili nakonec padl. Ve sněmovně zazněl veřejný slib, že pokud paralympionici získají větší množství medailí, budou podmínky za druhou, třetí, čtvrtou i případné další naprosto srovnány s olympioniky. Povinností státu je na to najít veřejné prostředky.
Kde je vzít, bylo řečeno také. Nové vedení Národní sportovní agentury dostalo za úkol vést procesy transparentně, předvídatelně a férově, a úspory se mají hledat u výdajů předchozího vedení. Konkrétně padla zmínka o bytu v Praze 6 o velikosti zhruba 180 metrů čtverečních v luxusní vilové čtvrti, který si od diplomatického servisu vyžádal předchozí předseda agentury Šebek a kde samotný zahradník stojí desítky tisíc korun měsíčně. Nábytek do něj byl bezúplatně zapůjčen z Úřadu vlády. Byt se má zrušit a podobných položek se podle vystoupení najde víc.
Do českého sportu má letos přitéct nejvíc peněz v historii
Poslední vystoupení se týkalo pozměňovacího návrhu premiéra Andreje Babiše a dalších poslanců na navýšení rozpočtu v oblasti sportu. Problém financování sportu v minulých obdobích měl dvě roviny. Tou první je nehospodárné nakládání s provozními prostředky Národní sportovní agentury: po změně ve vedení se provozní výdaje během jediného měsíce podařilo snížit o 14 procent a okamžitě skončily i smlouvy na právní služby či různá poradenství.
Druhou rovinou je nevyužívání peněz, které rozpočet dávno obsahoval. Z minulých let zbylo 1,4 miliardy korun nevyčerpaných nároků, což ukazuje na neschopnost předchozího vedení agentury investovat rozpočtované prostředky transparentně a efektivně. Právě tady se má změna projevit nejvíc. U standardizované sportovní infrastruktury, tedy projektů do deseti milionů korun — hřišť pro děti a mládež, nízkoprahových sportovišť a oprav areálů ve městech i na vesnicích — se dosud ročně schvalovalo dvacet, třicet, pětatřicet projektů. Nově se má toto číslo zvýšit téměř o řád, na 150 až 200 nových nebo zrekonstruovaných zařízení.
Část prostředků zamíří do provozních dotací pro děti a mládež i do školního sportu. S ministrem školství Robertem Plagou existuje dohoda na podpoře sportovních škol a sportovních tříd a řeč je i o kustodech a trenérech pro sportovní organizace ve školách. Důvod je prozaický: leckde se podaří hřiště nebo tělocvičnu postavit či opravit, jenže pak zůstanou zavřené, protože není z čeho zaplatit člověka, který je ráno otevře, na sportovce dohlédne a večer je zase zamkne. Sportoviště mají být otevřená od rána do večera, ne jen v omezených časech.
Poděkování zamířilo k premiérovi Andreji Babišovi a ministryni financí Aleně Schillerové za rozhodnutí navýšení podpořit. Pokud návrh projde a využijí se nevyčerpané prostředky z minulých let, dostane se podle vystoupení do českého sportu v roce 2026 nejvíc peněz od státu v historii.
Závěr
Napříč všemi čtyřmi tématy se opakuje stejná logika: peníze v systému většinou jsou, jen je špatně nastavené jejich přerozdělení a odpovědnost za jejich užití. U zdravotního pojištění to znamená deficitní úhradovou vyhlášku a chybějící konkurenci mezi pojišťovnami, u sportu nevyčerpané miliardy a provozní výdaje mimo hlavní účel agentury. A u Rady České televize obdobný důraz na procedurální čistotu — raději veřejná volba a odklad podpory sporných kandidátů než rozhodování v rozjitřené atmosféře.
