Mimořádný briefing ministerstva životního prostředí se nekonal v budově resortu, ale přímo na půdě Poslanecké sněmovny. Důvodem byla podle ministra Igora Červeného souběžnost dvou věcí: ve sněmovně zrovna probíhalo hlasování o prezidentském vetu, na němž musel být jako poslanec přítomen, a tisková konference zároveň nesnesla odklad. Podnětem k prověrce byly informace, které se v mediálním prostoru objevily díky nezávislé žurnalistice a které ministerstvo dalo okamžitě prošetřit. Základní audit podle něj skončil velmi závažným zjištěním.
Projekt za čtyřicet milionů na akcelerační zóny a politiku krajiny
Ministerstvo životního prostředí dostalo v roce 2023 úkol se dvěma částmi — akcelerační zóny a politiku krajiny s krajinným plánováním. Na oba uvolnilo 40 milionů korun, v nichž byly i evropské peníze. V listopadu 2023 zasedla první pracovní skupina; její členové se pak pod Výzkumným ústavem pro krajinu ujali přípravy realizace obou projektů a od března 2024 s nimi byly uzavřeny smlouvy.
V dubnu 2024 bylo vyhlášeno výběrové řízení na dopracování podkladů. Právě tento tendr podle ministerstva nebyl zcela legitimní — a jak moc, to mělo doložit pokračující auditní šetření.
Sedm kritérií a jediná přihlášená nabídka
Výběrové řízení nastavilo sedm základních kritérií. Splnit je podle ministerstva mohli jen velmi úzce vymezení odborníci, takže se přihlásilo jediné konzorcium postavené na třech firmách. A v něm se objevila táž jména, která předtím seděla v přípravné pracovní skupině a která pro ústav pracovala na zadání.
Ještě podstatnější je podle ministra to, co se stalo před podpisem smlouvy: v jedné z firem konzorcia byl převeden čtyřicetiprocentní majetkový podíl na jednu z těchto osob. Projekt za 40 milionů korun tak podle ministerstva zpochybňuje čerpání 11,5 milionu — dvě z uvedených osob měly od března 2024 smlouvy v souhrnné výši dvou milionů korun a konzorcium získalo první zakázku za 6,2 milionu, která se později dále navyšovala. Ministr sám svá zjištění označil za závažná obvinění, která se musí prošetřit.
Sled událostí shrnul jednou větou: lidé v listopadu určí, jaký úkol má být naplněn, od března na něm berou peníze jako zaměstnanci a definují obsah výběrového řízení, a pak se přihlásí jediné konzorcium, v němž tytéž osoby figurují.
Ředitel ústavu jde na překážky, kritika míří na bývalé vedení
Ředitel Výzkumného ústavu pro krajinu byl poslán na překážky v práci, aby do došetřování nemohl nikdo zasahovat. Ministerstvo to podle svých slov oznámilo veřejně právě proto, aby se z opozičních lavic neozvalo, že vyhazuje experty. Odpověď zněla, že experty, kteří se podílejí na takovém jednání a odčerpávají evropské peníze, resort nechce.
Kritika mířila na bývalého ministra životního prostředí Petra Hladíka: zadání pochází z doby minulé vlády, on byl ministrem, on úkol zadal a měl ho kontrolovat. Ministr mu připomněl i dřívější debatu s Filipem Turkem, v níž Hladík tvrdil, že žádnou dohlížející trojici či čtveřici na ministerstvu nepotřebuje, protože úkoly zadává a kontroluje sám. Ke kontrole podle nynějšího vedení evidentně nedošlo.
Časová osa auditu: od zápisu z jednání po navýšení zakázky
Vedoucí oddělení interního auditu ministerstva Michal Kolařík prošel jednotlivá data. Projekt se začal připravovat na úvodním jednání 22. listopadu 2023, kterého se účastnil ředitel ústavu i tři osoby, jež se v kauze objevují opakovaně; u jedné z nich se už tehdy dal zjistit majetkový podíl v jedné ze zúčastněných firem. V prosinci 2023 následoval podpis hlavní horizontální smlouvy mezi ministerstvem a ústavem, která na obě komponenty projektu vyčlenila 40,5 milionu korun. Do listopadu 2023 spadá i změna vlastnické struktury jedné z firem — tedy dávno před podpisem smlouvy na vysoutěženou zakázku.
V lednu 2024 se rozjela realizace projektu, v únoru začaly práce na metodice, na nichž se opět podíleli tíž lidé. V březnu 2024 byly bez výběrového řízení podepsány přímé příkazní smlouvy v celkové výši dvou milionů korun; podle auditu k nim při kontrole nebyly doloženy žádné výkazy ani popis vykonané činnosti. V dubnu 2024 bylo zahájeno nadlimitní otevřené řízení na veřejnou zakázku za 6,2 milionu korun se sedmi specifickými požadavky na personální zajištění — časovými i kvalifikačními — a vyhrálo je jedno konzorcium tří firem. Střet zájmů se měl ošetřit čestným prohlášením, ústav ale podle auditu jeho pravdivost nekontroloval. Dodatkem se zakázka navýšila na 9,5 milionu korun a prodloužila do 31. prosince 2026. V součtu bylo na veřejné zakázce i na příkazních smlouvách vyplaceno 11,5 milionu korun.
Závěr auditu: porušený zákon a nefunkční vnitřní kontrola
Věta, která podle auditu musela zaznít, je jednoznačná: z uvedených informací vyplývá, že byl porušen zákon o zadávání veřejných zakázek a že vnitřní řídicí a kontrolní systém je nefunkční. Následovat má hlubší kontrola celého projektu.
Ministr na to navázal politickým argumentem směrem k médiím i opozici — Motoristé podle něj na tento typ jednání dlouhodobě upozorňovali, ať už ústy Petra Macinky, nebo Filipa Turka. Agendu po Macinkovi převzal právě Turek a resort v jejím vyhledávání pokračuje.
Turek upřesňuje výrok o parazitech
Filip Turek hned v úvodu upřesnil, z jaké pozice mluví. Jako vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal nevystupuje, protože tuto funkci aktuálně nevykonává — zastával ji od ledna a nyní ji má pozastavenou, pokud jde o účast na jednáních vlády a na vedení ministerstva životního prostředí. Zbývají mu ale další role, které vyjmenoval: předseda vládní rady pro výnosy z emisních povolenek, místopředseda Rady Státního fondu životního prostředí, poslanec a čestný prezident Motoristů, tedy hnutí, které má ministerstvo životního prostředí ve své gesci. U odhalení kauzy byl podle vlastních slov od začátku.
Využil příležitosti i k tomu, aby se vrátil ke starší mediální při. Odmítl, že by kdy označil úředníky plošně za parazity — mluvil prý o konkrétních lidech, jejichž jména se právě v této kauze objevila, a dodnes se mu za tehdejší interpretaci nikdo neomluvil. Podle jeho čtení tito lidé fakturovali za to, že žalovali stát a pracovali proti zadání ministerstva, a někteří si zakázky rozdávali mezi sebou. Očekává, že dojde i k trestním oznámením, byť to podle vlastních slov neříká z žádné oficiální pozice.
Hloubkové audity celého ústavu a otázka trestního oznámení
Ministerstvo chce nyní provést hloubkové audity nejen samotného projektu za 40 milionů korun, ale celého ústavu. Na dotaz, zda už byla oslovena policie a zda přijde trestní oznámení, ministr odpověděl, že další kroky do detailu prozrazovat nebude, aby tím neradil protistraně. Slíbil průběžné informování a ujistil, že resort bude chtít zjistit, kdo všechno byl do věci zapojen a kde peníze skončily.
K dotazu na změnu vnitřních procesů uvedl, že audity ze strany ministerstva se na základě této zkušenosti zpřísní. Zdůraznil zároveň rozdělení odpovědnosti — nešlo o samotné ministerstvo, ale o organizaci, která pod něj spadá; kdo o čem v české státní správě rozhoduje, přitom rozhoduje i o tom, kdo měl co kontrolovat. Pokud podklady povedou očekávaným směrem, bude to k podání trestního oznámení směřovat. Ředitel ústavu podle ministra odešel na překážky okamžitě, ještě během vysílání briefingu.
Ostrá výměna s novináři o mediálním obrazu ministerstva
Nejdelší část briefingu se od kauzy odklonila k tomu, jak ministerstvo vychází s médii. Novinář serveru Aktuálně.cz namítl, že obraz resortu je z médií prachbídný, že ředitel České inspekce životního prostředí utíká před novináři, a připomněl, že popisovaná kauza je zatím ve fázi podezření.
Ministr odpověděl, že o tom, co se stalo, ministerstvo ví, a teprve zkoumá míru detailu; časová osa podle něj jednoznačně vyplývá ze zápisů, ne z domněnek — tři lidé se podle jeho slov sešli v listopadu na ministerstvu, existuje z toho oficiální zápis a o pár měsíců později figurují ve výběrovém řízení, přičemž dva z nich pobírali dva miliony korun od ústavu, pro který pracovali.
K mediálnímu obrazu resortu pak vypočítal, o čem se podle něj nepíše: tisková konference v Olomouci na počátku července informovala o 3,4 miliardy korun na protipovodňová opatření, zadržování vody v krajině a čistotu odpadních vod, odvysílal to ale málokdo. Ministerstvo podle něj odpovídá na všechny dotazy, ale výsledek bývá sestříhaný tak, že resort působí nekompetentně. Výtku vůči řediteli inspekce odmítl — jde o státního zaměstnance, který nemá povinnost neustále chodit před kamery, a představí se na sněmovním výboru pro životní prostředí; s novináři inspekce komunikuje prostřednictvím tiskových oddělení.
Kauza haldy a předání ministerstvu průmyslu
Na dotaz ke kauze haldy ministr odmítl mediální zkratku, že do věci resort zasáhl ve prospěch dotčené firmy. Problém je podle něj starší než deset let. Ministerstvo podle svého vyjádření netvrdí, že se věc nemá vyšetřovat dál — muselo ji ale České inspekci životního prostředí odebrat, protože za minulého vedení byly přes dva roky porušovány zákonné lhůty a dotčená společnost tak měla legitimní nástroj namítat úmyslnou nečinnost úřadu.
Proto se ministerstvo domluvilo s ministerstvem průmyslu a obchodu a vicepremiérem Havlíčkem, že dosavadní výsledky převezme a bude je zpracovávat druhá strana. Otázku, proč se dva roky nic nepohnulo, ministr obrátil na novináře: proč nevyzpovídali Petra Hladíka, který byl v té době v čele resortu a měl pověst skvělého manažera.
Zákon PPWR a čísla, o kterých se podle ministerstva nepíše
Jako protiváhu ke kritice ministr uvedl agendu známou pod zkratkou PPWR, u níž byla podle něj Česká republika prvním státem, který věc posunul. Čísla, která k tomu použil, mluví o 65 miliardách eur dotýkajících se každého obyvatele Evropské unie a o 12 tisících korun ročně na jednu českou domácnost. I kdyby ministerstvo podle jeho slov už nic dalšího neudělalo, každé domácnosti tím za volební období ušetřilo přes 36 tisíc korun. Kolik článků o tom vyšlo, se zeptal přítomných novinářů řečnicky.
Reakce z novinářských lavic byla smířlivá i kousavá zároveň — poděkování za obsáhlé odpovědi doprovodila poznámka, že na několikaminutový monolog má tazatel deset vteřin.
Proč má být jednání sněmovního výboru uzavřené
Poslední dotaz mířil na to, proč má být jednání sněmovního výboru pro životní prostředí s ředitelem inspekce neveřejné, když bývalo zvykem, že podobné body byly otevřené. Ministr to vysvětlil rozdílem mezi politiky a státními zaměstnanci: poslanci mají určitá práva, osobní útoky na konkrétní úředníky mezi ně ale nepatří. Lidé ze státní správy podle něj nemají být podrobeni mediálnímu linči — tomu se mohou vystavovat politici, kteří byli zvoleni a nesou odpovědnost.
Za původce takového jednání označil Piráty a Zelené, kteří podle jeho slov kladou nepříjemné otázky záměrně tak, aby z toho byla podívaná. Sám sebe zároveň postavil do role otevřeného ministra, který odpovídá i na nepohodlné dotazy.
Rada ENVI, automobilový průmysl a zmenšené akcelerační oblasti
Závěrečné slovo patřilo Filipu Turkovi, který doplnil vlastní příklad nepoměru mezi obsahem a mediální pozorností. Českou republiku podle svých slov zastupoval s mandátem vlády na jednáních Rady EU pro životní prostředí a poslední jednání o automobilovém průmyslu bylo pro Česko velmi úspěšné — téma se podle jeho slov Česka dotýká v evropském srovnání jako jedné z nejzasaženějších zemí. Z jednání, na němž se podle jeho popisu měnil narativ od boje s emisemi oxidu uhličitého k zadržování vody v krajině, přinesla česká veřejnoprávní televize reportáž o tom, že jedna ze zúčastněných ministryň měla s sebou miminko. O posunu v agendě automobilového průmyslu, za nějž mu podle jeho slov přišli poděkovat zástupci BMW a Toyoty Europe, se podle něj nepsalo.
Zmínil také praktický výsledek: akcelerační oblasti se podařilo zmenšit na 11 procent plochy, kterou v tomto stavu zanechala předchozí vláda, a to poté, co resort vyšel vstříc tisícům žádostí obcí a lidí. Sám k tomu dodal, že média místo toho připomínají jeho pět let starou osobní kauzu.
Závěr
Mimořádný briefing měl dvě roviny. V té první ministerstvo ohlásilo konkrétní krok — ředitel Výzkumného ústavu pro krajinu jde na překážky, projekt za 40 milionů korun i celý ústav čekají hloubkové audity a resort naznačil, že směřuje k trestnímu oznámení. Zatím jde o zjištění základního auditu a o podezření, ne o pravomocně uzavřenou věc; policie ani soud dosud nic nepotvrdily.
Druhou rovinou byl otevřený spor o to, jak resort vypadá v médiích. Ta část briefingu zabrala nejvíc času a ukázala, že vedení ministerstva vnímá mediální pokrytí jako součást kauzy samotné.
