Ministr pro sport, prevenci a zdraví a předseda poslaneckého klubu Motoristů Boris Šťastný hájí koaliční kompromisy, odmítá tlak německého kancléře na další půjčku Ukrajině a emisní povolenky ETS2 označuje za zločinnou věc. Vysvětluje také, proč bude 17. listopadu v Izraeli, a proč nechce, aby stát kuchařům ve školních jídelnách diktoval recepty.
Koalice drží slovo, i když rozpočet netěší
Ve vládě se podle Šťastného nikdo nehádá: co si koaliční partneři řeknou, to platí, a spoustu věcí si předjednají na koaličních radách. Vyškrtnout mediální poplatky není jednoduché, ale Motoristé to slíbili lidem. Převod poplatků do státního rozpočtu v programu přímo neměli, měli v něm ale řadu souvisejících bodů – transparentnost financování veřejnoprávních médií a jejich nezávislost. Ministerstvo kultury navíc připadlo Motoristům, takže plnit programové prohlášení je teď jejich povinnost.
Výtku, že strana ustupuje, Šťastný odmítá. Připomíná větu, kterou rád opakuje Petr Macinka: Motoristé měli 6,7, a ne 67 procent. Koaliční vláda tak vždycky fungovala, Česko nemá většinový volební systém a do programového prohlášení se z programu Motoristů dostala velká spousta věcí. Někde museli ustoupit.
Rozpočet podle něj netěší nikoho. Podařilo se vyjednat úspory tři miliardy hned, dvacet miliard příští rok a pak další pokles schodku o šedesát miliard. Letošek byl složitý, protože vláda převzala rozpočet po předchozí vládě, kde už byla spousta věcí nastavená. Změny chtějí zákony a dohody, a schodek klesat musí – o tom není diskuse.
Vyrovnaný rozpočet za tři roky ale podle Šťastného opravdu nevypadá. Reálný je spíš za dvě volební období systematické práce se strukturálními reformami ve zdravotnictví, školství a sociální oblasti – pokud se ekonomice bude dařit a nepřijde válka nebo covid. Důvod k rozkladu vlády nevidí: volební období má čtyři roky, za sebou jsou tři čtvrtě roku a Motoristé každého půl roku skládají účty premiérovi, partnerům i občanům.
Merzův tlak kvůli půjčce Ukrajině
Společné zasedání české a slovenské vlády v Bratislavě poznamenalo vyjádření kancléře Friedricha Merze: pokud se všechny státy Evropské unie nezaručí za půjčku pro Ukrajinu, zkomplikuje Německo projednání evropského rozpočtu. Hodně o tom mluvil zejména slovenský premiér Fico, oba premiéři to komentovali.
Merz je podle Šťastného „evidentně na odchodu“ a pod tíhou vnitrostranických a vnitropolitických problémů se začal radikalizovat. Nešlo přitom o jediné prohlášení – druhé se týkalo toho, že Evropa musí trvat na zavedení emisních povolenek ETS2. Proti oběma věcem Motoristé jasně vystupují. Česko je suverénní země s vlastní politikou, evropským závazkům rozumí, ale nemá žádný důvod podléhat „těmto výkřikům“.
Ukrajině Česko pomáhá dostatečně, žijí tu statisíce uprchlíků, kteří tu našli práci a nový život. Takto radikální prohlášení jedné členské země, konkrétně Německa, ale nelze bez dalšího akceptovat. Proti němu se podle Šťastného postaví Visegrádská čtyřka.
ETS2 jako zlo, které má zůstat v šuplíku
Jaký bude společný postoj Visegrádské čtyřky, se teprve ukáže, ale ETS2 je podle Šťastného zlo. Motoristé povolenky zásadně odmítali ve volebním programu a programové prohlášení vlády říká, že je nepřipustí. „Je to zločinná záležitost,“ která by lidem nesmírně zdražila život. Stačí emisní povolenky prvního typu.
Proč vláda žádá jen odklad, a ne zrušení? Systém schválila minulá vláda a vypovědět ho není jednoduché. I Evropa se ale vyvíjí. Odklad je lepší než zavedení a odklad na dlouho může vést ke zrušení – Šťastný věří, že ETS2 nikdy nespatří světlo světa. Na námitku, že odklad platí jen do roku 2030 a pak to čeká další vládu, odpovídá, že do té doby se může změnit situace v Evropě. Euronadšenci nesmyslných zelených ideologií možná pochopí, že Evropa pod vlivem těchto nápadů strádá, ztrácí konkurenceschopnost, ničí průmysl i ekonomiku a zdražuje lidem život.
Česko podle Šťastného pomáhá Ukrajině dost
Německo argumentuje tím, že na Ukrajině jde o bezpečnost celé Evropy, a na pomoci by se proto měly podílet všechny státy. Šťastný na to odpovídá, že se má hlavně směřovat k příměří a míru. Oceňuje jednání v Abú Zabí a věří, že se někam posunou. Pak přijde velká debata o obnově Ukrajiny, která bude příležitostí i pro české firmy.
Česko podle něj pomáhá dost a v rozpočtu na další půjčku peníze nemá. Rozpočet Šťastný jako člen vlády schvaloval a takové výdaje v něm nejsou. Pozice Česka byla jasná a nezbývá než ji dodržet – a neustupovat „výkřikům politika, který prohrál volby v sousední zemi“.
Na námitku, že kdyby takto uvažovaly všechny země, Ukrajina zkrachuje, odpovídá, že tak uvažovat nebude každý, ale zemí s podobným názorem bude přibývat. Dál sypat peníze do soukolí, kde není zaručená transparentnost financování a objevují se náznaky neefektivity a korupce, podle něj nejde. Česko pomáhalo a pomáhá významně a pomoc je dostatečná. Za celou vládu ale mluvit nechce – ta se o postupu poradí, on sám tlumočí svůj politický postoj.
17. listopad v Izraeli: chyba, nebo souhra okolností?
Premiér Andrej Babiš, Šťastný a další tři ministři budou během výročí 17. listopadu v Izraeli. Na otázku, jestli to není chyba a neúcta ke svátku, který jim mimo jiné umožnil být zvoleni v demokratických volbách, Šťastný připomíná svou osobní zkušenost. Sedmnáctého listopadu 1989 stál na Albertově a šel na Národní. Patřil ke studentům medicíny, kteří organizovali protesty, stávku a rozdávali letáky, a znal řadu lidí, kteří se později stali symboly revoluce. Prakticky každý rok pak 17. listopadu chodil zapálit svíčku.
Letos to vyšlo jinak. V česko-izraelských vztazích je dlouhodobě aktivní, je členem meziparlamentní skupiny přátel Izraele a je rád, že ho premiér do delegace přizval. Výročí si připomenou i v Izraeli. Smysl svátku – změnu režimu, nástup svobody a demokracie – podle něj člověk cítí, i když v tu chvíli nestojí na konkrétním symbolickém místě. Jako představitel státu má další povinnosti, a když vyjdou takto, neznamená to, že svátek zpochybňuje.
Co chce Šťastný v Izraeli: linka 105 a prevence
Cestu Šťastný neorganizoval. Vznikla na pozvání izraelského předsedy vlády české vládě a on do ní byl jen přizván, proto termín neovlivnil. Kromě setkání s vrcholnými představiteli Izraele bude mít paralelní program zaměřený na sport a prevenci.
Chce navštívit centrálu známé izraelské linky 105 na ochranu dětí a mládeže a využít tamní zkušenosti v době, kdy na mladou generaci číhá v informačních technologiích řada nástrah. S ministrem Vojtěchem chce navštívit i některá zdravotnická zařízení a mluvit o prevenci. Izrael je podle něj v moderních technologiích a startupech velmi rozvinutý.
Vyhláška o školních jídelnách: kuchař nepotřebuje recept od státu
Jak vysvětlit, že ministr pro sport, prevenci a zdraví chce zrušit pravidla zdravého stravování dětí ve školních jídelnách? O takzvané výživové vyhlášce se mluví tři čtvrtě roku, s kritikou přišel už premiér, kterému ředitelé škol popisovali negativní zkušenosti. Šťastného názor je jednoduchý: stát má regulovat jen tam, kde musí. Vyučený kuchař chce a umí dětem uvařit chutné a zdravé jídlo, aniž by mu stát diktoval recept. Vyhláška, o rok odložená, bude podle něj změněna tak, aby obsahovala jen doporučení.
Na námitku, že právě stát bojuje s dětskou obezitou, odpovídá, že stát má vytvářet podmínky – třeba nově výrazně podpoří školní sport. Nemá ale vyhláškou diktovat, kolik kotoulů mají děti udělat, a stejné je to s jídlem. Kuchař, ředitel školy i rada rodičů spolu umí diskutovat. Jde podle něj o rozdíl mezi pravicovým konzervativním politikem a progresivistickým směřováním světa pod diktátem třeba Světové zdravotnické organizace.
Moderátorka připomíná, co měla vyhláška zavést: stopku pro slazené nápoje, omezení ultrazpracovaných potravin a polotovarů a větší podíl ovoce a zeleniny. Doporučení se přitom dodržovat nemusí. Šťastný namítá, že dalším krokem by bylo diktovat rodičům, jak mají vařit doma, a to už je „konec světa“. Rodiče přece vědí, že jablko je zdravé. Jídelny mají vařit ze sezónních a místních surovin – v létě ovoce, kolem Vánoc ryby. Podle původní vyhlášky se vařilo z bláznivých surovin, kbelíky jídla končily v odpadu a děti si raději šly něco koupit za roh.
Jako příklad přehnané regulace uvádí návrh vyhlášky ministerstva zemědělství, kterou připomínkoval: kapustovému karbanátku by se nesmělo říkat karbanátek, protože karbanátek má být údajně jen z masa. „To je úplné bláznovství.“ Myšlenka, že rodiče jsou hlupáci a kuchaři s řediteli škol chtějí dětem uškodit, je podle něj sociální inženýrství. Česko desetiletí nevařilo tragicky a ke zdravému jídlu nepotřebuje ministra zdravotnictví s receptem. Když jídelna vařit zdravě nebude, rodiče na to přijdou a budou to řešit. „Nechme lidi žít,“ platí to o vaření, o firmách i o sportu.
Odklad vyhlášky a první krok k deregulaci
Vyhláška měla původně platit už letos, pak dostaly jídelny rok na přípravu a platit měla od září 2027. Není nefér zaříznout ji teď vůči těm, kdo se už přizpůsobili? Šťastný odpovídá, že politika má svůj vývoj. Byl na několika kulatých stolech i na setkání, které svolal předseda vlády s vedoucími jídelen a zástupci ministerstva zdravotnictví, a padaly tam argumenty pro i proti.
Je rád, že se podařilo jít cestou deregulace – a doufá, že takových věcí bude víc. Kdo chce vařit z pohanky, ať vaří, jiní uvaří maso. Původní vyhláška podle něj chtěla maso omezovat ve prospěch surovin, o kterých si někdo myslí, že jsou zdravější. Hlavní je podle Šťastného něco jiného: aby se děti hýbaly a aby zhruba mezi jedenácti a třinácti lety neodcházely od sportu.
Závěr
Boris Šťastný kreslí obraz koalice, která drží slovo a ústupky obhajuje poměrem sil. Navenek hájí suverenitu: Merzův tlak na půjčku Ukrajině i ETS2 odmítá a pomoc Ukrajině považuje za dostatečnou. Doma sází na deregulaci – školní jídelny mají vařit podle zdravého rozumu kuchařů a rodičů, ne podle státního receptu.
