Cesta 700 kilometrů za vězněm
Impulzem k celé aktivitě se stala osobní návštěva Reinera Filmicha, německého právníka drženého ve vazbě. Soňa Peková se rozhodla jet — ne proto, aby přijala cizí popis situace za svůj, ale aby si udělala vlastní názor na místě. Urazila 700 kilometrů do Bremerförde a zažila tam věci, které ji — vlastními slovy — šokovaly.
Filmich je podle jejího popisu stále silná osobnost, ovšem vazba se na něm viditelně podepsala. Drží ho v předběžné detenci, která trvá třikrát déle, než je zákonem povolená lhůta. Nemá přístup k internetu ani e-mailům, byly mu odepřeny telefonáty, je umístěn na samotce. Jako elitní právník přitom nedokáže žádnými legálními prostředky sám dosáhnout propuštění. Peková to čte tak, že celá situace nemá znaky standardního trestního řízení — spíše nese rysy záměrného vyřazení nepohodlné osoby z veřejného prostoru, aby postupně upadla v zapomnění.
Po návratu domů si Peková zmapovala situaci v Česku. Dospěla k závěru, že zde existují minimálně čtyři případy lidí, kteří sice nejsou ve vazbě tak ostré jako Filmich, nicméně čelí obviněním spojeným s covidem a s výroky, které tehdy padly veřejně. Jejich osud považuje za srovnatelný co do politické motivace. Rozhodla se proto rozpoutat aktivitu, jejímž cílem je tyto zpolitizované procesy zastavit — a pokud se to podaří v Česku, mohlo by to jako precedent v rámci EU pomoci i za hranicemi, tedy i v Německu samotnému.
Postcovidový seminář ve sněmovně: divadlo bez efektu
Na půdě Poslanecké sněmovny se konal postcovidový seminář, jehož se Peková zúčastnila. Organizoval ho poslanec Jindřich Rajchl. Z události samotné měla Peková zpočátku radost — věnovala jí čas a energii, protože výroky, které tam zazněly, mohly na první pohled vzbudit naději. Jenže po hlubším posouzení situaci hodnotí zcela jinak.
Podle jejího čtení neexistuje žádná upřímná politická vůle odhalit nesrovnalosti spojené s pandemickým obdobím. Celý seminář považuje za divadlo určené k rozptýlení pozornosti, nikoli za skutečnou snahu věci napravit. Jako signál uvádí obsazení ministerstva zdravotnictví: ministrem je opět Adam Vojtěch, kolem něj se soustředili poradci z roku 2020 a premiér Andrej Babiš komunikuje výhradně s týmiž lidmi jako tehdy. Seminářů prý lze uspořádat libovolné množství — vyhrát se tím nedá, ale nehrát nelze. Změna touto cestou nepřijde.
Znalecký posudek bez akreditace a trestní oznámení
Paralelně řeší Peková případ týkající se odebrání její kvalifikace soudní znalkyně. Sama připouští, že by se tím pravděpodobně nezabývala, nebýt skutečnosti, že při prověřování celého spisu narazila na to, co označuje za podvod.
Slovenský vyšetřovatel ustanovil jako adhoc znalce pro posouzení jejího odborného posudku osobu, která není zapsána na seznamu soudních znalců. Jedná se o Mgr. Jana Pačese, Ph.D. z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Tento ústav přitom podle Pekové rovněž nefiguruje na seznamu soudněznaleckých ústavů. Pačes provedl literární rešerši jejího posudku — žádné experimenty neprováděl, vzorky, které Peková analyzovala a jež jsou dosud uloženy v její laboratoři, nikdo neprošetřil, přestože ona sama opakovaně vyzývala k jejich nezávislému přezkoumání. Závěr Pačesova posudku byl přitom negativní — označil její práci za odborně nekompetentní.
V Česku a na Slovensku existuje celkem 29 certifikovaných soudních znalců ve stejném oboru — přesto vyšetřovatel nevybral ani jednoho a zvolil osobu mimo seznam. Peková v tom vidí záměrnou podjatost: znevěrohodnit její práci a vystavit ji riziku obvinění z ohrožení veřejného zdraví, což by jako zapsaná soudní znalkyně nesla forenzně. Na Slovensku bylo nakonec podáno trestní oznámení na vyšetřovatele. Věc nyní drží právníci.
Data z její laboratoře — připravená na základě vzorků doktora Petra Kotlára — unikla na internet a byla publikována odborně, jsou tedy volně dostupná. Nabídla je nizozemskému právníkovi Petru Stasenovi, který 9. března provedl v Amsterdamu předběžné líčení; 9. dubna má být rozhodnuto, zda se soud nálezy bude dále zabývat.
Slovenská kapitola: fraška, nikoli naděje
Snahy o analýzu pandemického období na Slovensku mnozí sledovali jako naději. Peková ji zpětně hodnotí střízlivě, bez iluzí.
Vrátila se k tématu vedena — vlastními slovy — jakýmsi vyšším principem, ačkoli osobně se do toho vracet nechtěla. Nyní vidí návrat jako příležitost ukázat, že celý proces je pouhou taškařicí. Původní vazby a finanční toky z roku 2020 zůstávají neodhaleny; lidé, kteří tehdy řídili rozhodující procesy, jsou zpět. Toto tvrzení nepředkládá jako slyšené — zajela na příslušná místa, mluvila osobně s dotyčnými, napsala potřebné dopisy.
Peková se distancuje od touhy po soudních procesech a trestání. Jejím přístupem vždy bylo odhalit pravdu smířlivou cestou a poučit se z ní. Volá po vnitřní introspekci každého, kdo se na „hře s názvem COVID-19" podílel: proč se nechal vystrašit, proč přijal vakcínu, proč věřil médiím, která — podle jejího přesvědčení — tehdy lhala. Tito lidé si musejí odpovědět sami.
Petr Pavel nereagoval. Ze zámoří přišlo nečekané slovo
V rámci snahy o přezkum zpolitizovaných případů napsala Peková dopisy řadě vysoce postavených osobností — a dva z nich zanechaly výrazný dojem, každý jiný.
Prezidenta Petra Pavla oslovila s podnětem: v Česku existují minimálně čtyři lidé odsouzení za šíření poplašné zprávy v souvislosti s covidem-19. Jejich výroky — že vakcíny jsou nebezpečné, lockdowny nesmyslné, roušky zbytečné — jsou dnes přinejmenším předmětem vážných pochybností. Zásada in dubio pro reo přitom vyžaduje rozhodovat v pochybnostech ve prospěch obviněného. Tito lidé byli odsouzeni drakonicky, zatímco jiní, kteří bezpečnost vakcín tehdy garantovali, čelí nulové odpovědnosti. Peková proto požádala prezidenta, aby využil článek 62 Ústavy k zmírnění příliš přísných trestů, případně článek 63 k udělení amnestie.
Prezident Petr Pavel se neobtěžoval odpovědět osobně. Odpověď přišla od doktora Víta Šťastného z prezidentovy kanceláře. Ten sdělil, že podnět není považován za důležitý, zajímavý ani smysluplný. Peková to vnímá jako hluboké zklamání: prezident, který vědomě prošel rokem 1989, se tváří, jako by pojem „zpolitizovaný případ" vůbec neexistoval. Z její perspektivy je to — slovy, které sama používá — hrůzostrašné, nikoli směšné.
Tím výraznější byl kontrast s druhým ohlasem. Ozvat se jí měl 44. prezident Spojených států Barack Obama s tím, že se na věc podívá — konkrétní vyjádření v době rozhovoru ještě nebylo k dispozici. Peková to hodnotí kladně: Obama byl podle ní za svého prezidentství přítomen u řady rozhodnutí dotýkajících se vakcinace a disponuje informacemi, jež může sdělit jen on. I případné stručné vyjádření takové osobnosti by bylo — z její perspektivy — zásadním signálem.
Svoboda projevu a kostra společnosti
Pokusy potlačit jiný názor trestními oznámeními — jako v případě semináře ve sněmovně — vnímá Peková jako symptom hlubšího problému. Odpovídá obrazem „kostry společnosti": každá společnost stojí na hodnotovém základu, jehož normy nesmějí být porušeny. Je-li kostra zdravá, dílčí problémy nevznikají nebo se řeší samy. Je-li poškozena, rodí z ní projekty jako covidová krize — větévky chorobnosti živené z jádra. Řešit každý takový projekt zvlášť je méně účinné než napravit základ.
Základ je přitom dostupný: Ústava, Listina základních práv a svobod. Stačí je upřímně zrevidovat a okamžitě opravit, kde je chyba. Jakmile se uzdraví jádro, inferiorní projekty přestanou být živeny a samy odumřou. Tento princip označuje za fraktální — platí pro společnost i pro každého jednotlivce: uzdravení přichází zevnitř.
