Brněnský sjezd sudetských Němců dal alternativnímu pohledu na českou politiku vděčné téma na celý večer. Otevřená náruč, kterou Bernd Posselt a landsmanšaft našli u části české politické reprezentace i u prezidenta Petra Pavla, se z tohoto úhlu pohledu jeví jako vrchol sebezničující politiky opozice vůči vládě Andreje Babiše. Vedle toho přišla řeč na pirátskou kandidátku na pražskou primátorku, na bruselský tlak v kauze větrníků i na to, jak Andrej Babiš podle této perspektivy paradoxně napravuje dědictví Fialovy vlády.
Posselt jako nečekaná tvář opozice
Sjezd sudetských Němců poprvé v české historii proběhl v Brně a doprovázela ho záštita prezidenta Petra Pavla, předsedy Senátu Miloše Vystrčila i opozičních lídrů. Bavorský premiér Markus Söder, kterého Pavel po vystoupení na sjezdu přijal na Pražském hradě, označil sudetské Němce s Posseltem v čele za tvůrce „evropského díla míru". Z pohledu tohoto komentáře jde o obrácení reality naruby: spolek založený v poválečném prostředí lidmi, kteří se podíleli na rozbití demokratického Československa, je dnes vykreslován jako bojovník proti vyvolávání ducha nacismu.
Posselt po sjezdu navrhl, že by se sudetoněmecké setkání mohlo do budoucna konat střídavě v Bavorsku a v Česku, a jako možné dějiště zmínil Cheb. Tamní představitelé to už odmítli. Vstřícnost, s jakou ho letos česká politická scéna přijala, je tu čtena jako zásadní posun: až dosud zůstávalo téma landsmanšaftu mimo hlavní český politický prostor, výjimkou byla na začátku 90. let cesta naznačená prezidentem Václavem Havlem, který ji ale záhy opustil. Sarkastickým vyústěním je úvaha, že Posselt by se s touto otevřenou náručí mohl stát výraznou tváří opozice před podzimními komunálními a senátními volbami — lídrem, jakého opozice dlouho hledala.
Spor o Beneše, dekrety a výklad dějin
Součástí dění kolem sjezdu byl i útok na sochu prezidenta Edvarda Beneše v Brně, kterou někdo přemaloval načerveno a popsal nápisem „český nacista". Prezident Pavel sice odsoudil hákové kříže na jiném památníku, k pomalování Benešovy sochy se ale podle tohoto čtení nepostavil — na rozdíl od Petra Macinky, který útok odsoudil. Edvard Beneš je tu připomínán jako státník, jenž se snažil bránit Československo před nacistickým Německem v mimořádně nepříznivé geopolitické situaci.
Polemika míří i na samotný výklad poválečného odsunu. Takzvané Benešovy dekrety vycházely z postupimské konference a šlo o řešení velmocí, které neaplikovalo pouze Československo. Bezpráví spáchané na části Němců během odsunu je sice reálné, nelze ho však klást na roveň řízené genocidní politice nacistického Německa namířené proti českému obyvatelstvu. Vrací se i historická paralela s rokem 2013, kdy se Karel Schwarzenberg v prezidentské debatě nešťastně vyjádřil o Benešových dekretech a Miloš Zeman toho politicky využil — důkaz, že téma má v české společnosti mimořádnou sílu.
Prezident Pavel a zrada z NATO
Prezident Pavel vyrazil do Estonska, kde v Tallinnu vytkl vládě Andreje Babiše, že přestala dávat peníze na nákupy munice pro Ukrajinu. Vláda přitom muniční iniciativu nezrušila — pouze do ní přestala posílat české peníze, zatímco administrativní dohled nad projektem zůstává. Kritizovat vlastní zemi a vlastní vládu na zahraniční cestě je tu hodnoceno jako pravý opak toho, k čemu prezidentské cesty obvykle slouží: dělat své zemi reklamu, ne jí škodit.
Nečekaná „zrada" pak přišla z NATO, kterým se prezident sám rád zaštiťuje. Po nedávné návštěvě generálního tajemníka NATO Marka Rutteho v Praze začala část médií tvrdit, že přijel českému premiérovi vytknout nízké zbrojní výdaje. Náměstek generálního tajemníka Boris Ruge se ale vůči tomuto výkladu ohradil: Rutte nepřijel Čechy kárat, jednání s Andrejem Babišem podle něj byla konstruktivní a žádný problém s Českem aliance nemá. Zaznívá i připomínka apelu bývalého prezidenta Miloše Zemana z Brna, aby voliči v příští prezidentské volbě zvážili, koho na Hrad zvolili.
Piráti, Praha a daně z majetku
Pirátská kandidátka na pražskou primátorku Tereza Nislerová navrhuje ztrojnásobit poplatek za parkování druhého auta v domácnosti. Z perspektivy tohoto komentáře jde o ukázku novodobého „bolševismu", který nesnáší majetek a hledá další způsoby, jak ho danit — od zdražení parkování přes zdanění bytů až po regulaci jejich metráže. K tomu se přidává kritika dosavadní pirátské politiky v Praze: ubírání jízdních pruhů, komplikování automobilové dopravy a digitalizační projekty, které podle tohoto čtení nefungovaly tak, jak měly.
Obava směřuje k tomu, že i s takovým programem mohou Piráti v Praze získat nezanedbatelné procento hlasů. Závěr je nesmlouvavý: pro pražskou dopravu a každodenní život ve městě je to čiré zlo, a proto výzva tuto stranu nevolit.
Větrníky, Brusel a dědictví Green Dealu
Filip Turek jako vládní zmocněnec pro Green Deal prosazoval novelu, která redukuje takzvané akcelerační zóny pro větrníky a dává obcím a místním občanům větší pravomoc rozhodovat, zda a kde stavby vzniknou. Z Bruselu ale přišel tlak: Evropská komise označila novelu za problémovou, protože ohrožuje plnění milníků a je v rozporu se směrnicí RED III, a pohrozila pozastavením evropských peněz v řádu desítek miliard. Pravomoc obcí se proto má z návrhu vyjmout, byť v některých západních zemích včetně Německa obce podobné kompetence mají.
Vina za tento stav je tu kladena na vládu Petra Fialy, která v roce 2023 příslušnou legislativu schválila bez vyjednání výjimky. Každá následující vláda, která chce tuto politiku zvrátit, naráží na to, že Komise může blokovat obrovské částky — a jde přitom o české peníze. Stejná logika se vrací u boje proti emisním povolenkám ETS1 a ETS2: rozehrát válku s Evropskou komisí na příliš mnoha frontách najednou nelze vyhrát bez vzbouření většiny členských zemí. Drobnou satirickou tečkou je zjištění, že ani služební elektroauta evropských institucí prý nedojedou na delší vzdálenost.
Babiš napravuje, opozice bulí
Z tohoto úhlu pohledu paradoxně právě nenáviděná vláda Andreje Babiše začíná napravovat to, co po sobě zanechala Fialova vláda — a ODS se k tomu přidává. Sněmovna schválila snížení odvodů OSVČ na sociální pojištění zpět na úroveň před konsolidačním balíčkem, tedy snížení, které dříve sama Fialova vláda zvedla. Vláda rovněž ohlásila konec takzvané dávkové turistiky, kdy humanitární pomoc půjde nově odebrat až na tři měsíce.
Připomenuto je i nezvolení Barbory Urbanové (STAN) místopředsedkyní Sněmovny v prvním kole — získala 70 hlasů, potřeba bylo 85, ačkoli opozice má 92 poslanců. Místo přitom podle koaličních dohod náleží STAN. K dění patří i tisková konference premiéra, kde dotaz novinářky, proč osobně nedohlédl na přípravu zákona o médiích veřejné služby, posloužil jako ukázka úrovně části pražských redakcí — premiér totiž zákony osobně nepíše ani nečte celé znění s tisíci stranami připomínek.
Spor o veřejnoprávní média
Ředitelé České televize Hynek Chudárek a Českého rozhlasu René Zavoral vyzvali premiéra, aby zastavil projednávání zákonů o médiích veřejné služby. Z této perspektivy jde o nepřípustné překročení pravomocí: obě média jsou státní, vznikla z vůle státu, stát jim dává zadání i financování a podléhají kontrole, kterou vykonává politická reprezentace prostřednictvím parlamentu. Změnu způsobu financování — zrušení zvláštních poplatků a jejich přesun do státního rozpočtu — slibovala SPD ve volbách a dostala k tomu mandát. Generální ředitelé veřejnoprávních médií žádný takový mandát nemají, a proto by jim podle tohoto čtení nepříslušelo vládě upírat právo věc řešit.
Závěr
Večerní průřez aktuálním děním spojuje jedna optika: česká opozice a prezident jsou vykresleni jako spojenci, kteří ve snaze poškodit vládu Andreje Babiše překračují dosavadní mantinely — od sblížení s landsmanšaftem přes kritiku vlastní země v zahraničí až po pirátské plány na danění majetku. Naproti tomu vláda je tu líčena jako síla, která navzdory bruselskému tlaku napravuje dědictví předchozí éry. Sarkastické vyznění míří k jedinému doporučení: pamatovat si to ke všem nadcházejícím volbám.
