Ministryně financí a vicepremiérka Alena Schillerová poskytla rozhovor, v němž vysvětlila, proč vláda sáhla k zastropování marží na pohonné hmoty místo prostého snížení spotřební daně, jak hodnotí stav státního rozpočtu zděděný po Fialově vládě a co stojí za odlivem zhruba 400 miliard korun ročně z Česka ve formě dividend do zahraničí. Dotkla se rovněž otázky kandidatury na prezidentský úřad, kontroly veřejnoprávních médií, dávkového systému i problematiky nevyužitých finančních rezerv měst a obcí.
Kandidatura na prezidentku? Jsem zpátky tam, kde jsem chtěla být
Moderátor rozhovoru připomněl, že čtenáři pořadu opakovaně pokládají otázku, zda Schillerová neuvažuje o kandidatuře na prezidentský úřad — tím spíše, že porazila exprezidenta vlády Petra Fialu v jihomoravském volebním klání. Ministryně myšlenku rovnou odmítla. Uvedla, že celou dobu v opozici fungovala jako tínová ministryně financí a připravovala se na návrat na ministerstvo. Ten se jí podařil a práci, kterou má, považuje za obrovskou čest — je historicky první ženou v křesle ministryně financí ČR od roku 1918. Mandát je pro ni závazkem, který je třeba dokončit, a soustředění na financích nestíhá odkládat. O prezidentském postu nepřemýšlí.
Zastropování marží: proč ne pouhé snížení spotřební daně
Ústřední téma rozhovoru se týkalo vládního opatření, jímž stát zastropoval marže prodejců pohonných hmot — zejména na dálničních tazích, kde ceny začaly atakovat hranici 50 korun za litr. Schillerová podrobně vysvětlila logiku celého balíčku.
Klíčovým nástrojem, který vládě umožnil přesný monitoring, je státní firma ČEPRO s 280 čerpacími stanicemi. Díky datům z provozu státního distributora bylo ministerstvo schopno zjistit, co se skutečně děje s maržemi — nikoliv jen odhadovat. Poté, co 10. března 2026 eskaloval konflikt na Blízkém východě a burza začala citlivě reagovat na výroky amerického prezidenta, ministerstvo nejprve sledovalo vývoj se zdrženlivostí. Když první monitoring ukázal průměrné marže zhruba kolem dvou korun za litr, situace se jevila jako zvládnutá. Jenže po přibližně čtrnácti dnech se začaly na dálničních tepnách (D1 a dalších páteřních trasách) objevovat extrémy: namátková kontrola jednoho konkrétního dne — který provozovatelé čerpacích stanic neznali předem — odhalila marže v rozmezí 7 až 10 korun za litr. Takové číslo nemělo žádné ekonomické opodstatnění: burza se pohybovala v rozsahu kolem jedné až dvou korun, a přesto marže přerostly do jednociferných výšin.
Opozice navrhovala jiné řešení: snížit spotřební daň o 1,70 koruny. Schillerová argumentovala, že taková částka by se prostě rozpustila v marži a čerpací stanice by ji zákazníkům vůbec nepředaly. Vláda proto zvolila balíček: zaprvé prominula spotřební daň o maximální částku, kterou dovoluje unijní právo (harmonizovaná daň, strop daný evropskými předpisy) — v součtu s DPH jde o přibližně 2,35 koruny na litr. Zadruhé nastavila strop na marži ve výši 2,50 koruny nad velkoobchodní cenu. Samotný strop byl kalibrován tak, aby neomezil import: Česká republika dováží přibližně 40 % spotřeby nafty, a pokud by byl strop příliš nízký, hrozilo by, že dodavatelé přestanou vozit zboží na český trh. Výchozí cenou se stalo velkoobchodní kótování z Rotterdamu (burza Platts), k níž se přičítají náklady velkých distributorů — Unipetrol, OMV a další — a teprve na základě takto stanoveného základu se vypočítá povolená maloobchodní marže.
Schillerová upozornila, že výsledná maximální cena není cenou povinnou, ale jen horním stropem. Čerpací stanice mimo dálnice a mimo velká města nikdy marže 7–10 Kč neměly, a strop se jich tedy fakticky nedotýká. Argument opozice, že by malé stanice musely zdražit, označila za nesmyslný: v tak extrémně konkurenčním prostředí, kde zákazníci reagují na rozdíly v řádu haléřů, by si žádná stanice dobrovolné zdražení nemohla dovolit. Přiznala však zklamání z toho, že velcí hráči na trhu — s výjimkou ČEPRA, které na pohyb burzy reagovalo okamžitě — zatím nepromítli pokles burzovní ceny do ceny na stojanu.
Stav státního rozpočtu: zděděné díry a investiční priority
Přes schodkové hospodaření si Česko udržuje přibližně deváté místo v EU v žebříčku zadluženosti — přestože předchozí vláda navýšila státní dluh o 1,2 bilionu korun za čtyři roky. Schillerová zdůraznila, co přesně nová vláda po Fialově kabinetu zdědila: podfinancované resorty zdravotnictví (pojišťovny v problémech), zanedbané sociální systémy, zakonzervované infrastrukturní stavby. Jediným světlým bodem je rozestavěnost silniční sítě, jíž prospěl liniový zákon prosazený v předchozím Babišově kabinetu.
Klíčovým číslem pro sestavení rozpočtu je to, co zbyde po odečtení všech mandatorních výdajů — tedy výdajů daných zákonem (sociální dávky, důchody), kvazimandatorních výdajů (platové tarify) a dvouprocentního závazku na obranu. Vychází přibližně 380 miliard korun na veškeré diskreční výdaje. To je velmi malý manévrovací prostor, který vládu nutí jasně stanovit priority pro rok 2027.
Hospodářská strategie vlády sází na nastartování růstu přes zrychlené odpisy pro firmy, startupový zákon, podporu vědy a výzkumu a PPP projekty (veřejno-soukromé partnerství) v infrastruktuře i mimo ni. Schillerová připomněla, že každá taková investice má na začátku fiskální náklady, ale v delším horizontu se vrátí do ekonomiky. Na příjmové straně vláda vsadí mimo jiné na boj se šedou ekonomikou: memorandum mezi ministerstvem financí, ministerstvem práce a ministerstvem vnitra zakládá projekt Kobra 26 zaměřený na nelegální zaměstnávání a vykořisťování pracovníků.
Kritiku si vysloužil přístup Schillerové předchůdkyně Stanjury: v minulých čtyřech letech prý vládlo ideologické řízení financí — ministr si vždy spočítal deficit, který byl ještě obhajitelný, a pak uměle bránil číslu dosáhnout vyšší hodnoty za cenu „účetních podvodů". Schillerová za zásadní označila transparentnost: každý — ať rodina s hypotékou nebo stát — musí hospodařit s reálnými čísly a nesmí si je přikrášlovat.
Dividendy do zahraničí: 400 miliard a blokace EU
Zhruba 400 miliard korun ročně odchází z Česka ve formě dividend, které si mateřské společnosti — nejčastěji banky a obchodní řetězce — odvádějí ze zisku svých českých dcer do zahraničí. Schillerová přiznala, že ji to hrozně štve, ale konstatovala, že přímý zásah naráží na unijní dividendovou směrnici. Ta stanoví, že pokud česká dceřiná společnost řádně zdaní zisk na území ČR a následně ho odvede jako dividendu mateřské firmě v jiné zemi EU, není z tohoto převodu vybírána žádná další daň — vychází se z principu, že zisk již byl zdaněn jednou. Jakákoli změna by vyžadovala jednomyslný souhlas všech členských států, protože jde o daňovou úpravu. Němci, Francouzi a další státy s velkým podílem nadnárodních firem takový návrh vždy zablokují.
Odliv mimo EU (fyzická osoba nebo mateřská firma v nečlenské zemi) podléhá srážkové dani — 15 % v rámci EU, 35 % mimo ni — ale různými přefakturacemi se základ pro zdanění v praxi snižuje. Finanční správa má na tento tzv. transfer pricing specializovaná pracoviště v krajích a věc je zahrnuta do balíčku protiopatření Kobra 26.
Jedinou reálnou pákou zůstává motivace firem k reinvestování zisků v Česku. Schillerová připomněla, že první Babišova vláda tento problém řešila ještě před covidem a premiér tehdy svolal zástupce nadnárodních firem do Lichtenštejnského paláce, aby je přiměl část zisku reinvestovat. Část firem tak skutečně činí, jiné nikoliv — zvláště banky, které podle Schillerové odvedly přes windfallový mechanismus přibližně 800 milionů korun namísto očekávaných 33 miliard.
Nevyužité rezervy obcí: Praha drží 170 miliard na účtech
Druhý zdroj frustrace, který Schillerová pojmenovala, je paradox: zatímco stát bojuje s omezeným manévrovacím prostorem, na účtech krajů, měst a obcí sedí dohromady přes 500 miliard korun. Praha samotná drží 170 miliard. Prognóza ministerstva financí říká, že pokud se nic nezmění, do deseti let tato suma přeroste bilion. Schillerová to označila za nepřijatelné v situaci, kdy ekonomika potřebuje investice. Nenavrhuje obcím peníze vzít, ale apeluje, aby je investovaly.
Dalším problémem je, že z oněch 500 miliard leží na účtech České národní banky pouhá tři procenta — přibližně 18 miliard. Zbytek je uložen v komerčních bankách, jejichž dividendy pak odcházejí do zahraničí. Schillerová o tom jednala s guvernérem ČNB, který přislíbil, že do září 2026 bude bankovní infrastruktura ČNB připravena přijmout převody obecních rezerv — a ministerstvo bude municipality přesvědčovat ke změně.
Veřejnoprávní média: financování ze státního rozpočtu a kontrola NKÚ
Moderátor otevřel téma koncesionářských poplatků. Schillerová zopakovala vládní pozici: záměrem není veřejnoprávní média zrušit ani vyhladovět, ale převést jejich financování ze systému poplatků do státního rozpočtu — stejně jako to funguje ve více než polovině zemí EU. Kolik přesně bude příspěvek činit, zůstává předmětem politické debaty. Vládní program rovněž počítá s tím, že hospodaření veřejnoprávních médií bude moci kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad — momentálně takový kontrolní orgán neexistuje. Rada složená z politiků, na niž se média odvolávají, není podle Schillerové dostatečnou zárukou transparentnosti.
Dávkový systém a superdávka: revize místo spuštění
Podnikatelé z okolí moderátora si stěžují, že dávky na bydlení odrazují lidi od práce: příjemci dávek si mohou dovolit drahé bydlení v centru měst, aniž by byli motivováni vydělávat. Schillerová přiznala, že s podobnou kritikou dávkového systému zápolila už v první vládě — tehdy jí plány na revizi překazil covid. Projekt superdávky — sloučení více dávek do jediné — spustila ještě Fialova vláda, ale když ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka nastoupil do funkce, zjistil, že systém není ke spuštění způsobilý. Místo mechanického spuštění provede Juchelka komplexní revizi celého dávkového systému. Schillerová souhlasí s principem: dávkový systém musí pomáhat těm, kteří se nemohou o sebe postarat z objektivních důvodů, zároveň musí být co nejtěsněji uzavřen před zneužíváním. Oba ministři spolupracují v rámci projektu Kobra 26 i společného podcastu.
Závěr
Rozhovor ukázal ministryni financí Alenu Schillerovou jako političku, která se cítí ve svém resortu doma — a která nemá zábrany pojmenovat věci ostře, ať jde o zděděné rozpočtové díry, neochotu bank reinvestovat zisky nebo hromadění obecních rezerv na bankovních účtech místo v investicích. Jedno téma, které se ve veřejné debatě vynořuje opakovaně, odmítla: kandidatura na prezidentský úřad pro ni aktuálně nepřipadá v úvahu.
