Mimořádná schůze Sněmovny řeší zákon, jehož jediným smyslem je legislativně napravit zděděný fiskální problém. Česká republika se předchozími rozhodnutími zavázala k tomu, co je v praxi nesplnitelné — a právě tato pravidla je teď nutné dát do souladu s realitou.
Past v rozpočtových pravidlech
Jádro problému spočívá v pravidlech, která nastavila končící vláda Petra Fialy. Ta zanechala v roce 2025 deficit kolem 300 miliard korun, a zároveň zákonem zavázala stát k tomu, že schodek z roku na rok klesne na zhruba 150 miliard v roce 2027 a 126 miliard v roce 2028. Snížit deficit o 150 miliard během jediného roku přitom neexistuje realistický a odpovědný způsob, jak provést — bez ohrožení základních funkcí státu, od bezpečnosti přes zdravotnictví až po sociální oblast a investice.
Skutečným paradoxem je nesoulad mezi tím, co předchozí kabinet deklaroval, a tím, jak sám plánoval hospodařit. Do vlastního posledního fiskálního výhledu z loňského roku byly naplánovány schodky, které tyto mantinely překračovaly více než dvojnásobně. Zatímco oficiálně stanovená pravidla počítala pro příští rok s deficitem 0,9 procenta HDP a pro rok 2028 s 0,5 procenta, samotný stěžejní dokument exministra financí Zbyňka Stanjury plánoval na příští rok 1,9 procenta a na rok 2028 1,8 procenta HDP. Česká národní banka dokonce ještě za Fialovy vlády ve svých prognózách počítala s překročením těchto pravidel až dvouapůlnásobně.
Co nový zákon mění a co ne
Nový zákon nereálná národní pravidla uvádí do souladu se snahou o věrohodnou konsolidaci — takovou, která nestojí na rozpočtových tricích. Nejde o žádné rozvolňování, jak zaznívá z opozice. Závazek nepřekročit deficit 3 procenta HDP a postupně jej snižovat nadále platí. I po této úpravě zůstane Česká republika mezi rozpočtově nejodpovědnějšími státy Evropské unie — silně pod průměrem zemí EU i pod deficity sousedních a severských států, jako je třeba Finsko.
Podstata změny je tedy v tom, že do Bruselu posílala minulá vláda jiné hodnoty, než podle jakých sama plánovala hospodařit. Tento rozpor je nutné napravit. Bez nového zákona by byl rozpočet nesestavitelný, nebo by se dostal do kolize se zákonem — což je z právního hlediska nepřijatelné. Jedinou alternativou by byla rozpočtová paralýza: stát by nemohl investovat ani dostavět páteřní dopravní infrastrukturu a musel by rezignovat na posilování vnitřní i vnější bezpečnosti.
Spor o ústavní stížnost a takzvané přílepky
Opozice z ODS avizovala, že pokud pravidla projdou třetím čtením, obrátí se na Ústavní soud. Návrh k němu lze ovšem podat až poté, co je zákon účinný — před tím je ještě senát a podpis prezidenta. Pokud opozice podání skutečně předloží, vládní koalice bude své kroky před soudem hájit. Argument o protiústavnosti zní jako pokrytectví ze strany těch, kteří současnou situaci způsobili a nyní křičí, že je všechno špatně. Případnou stížnost přitom posuzuje konstantní judikatura Ústavního soudu.
K tomu zaznělo i přiléhavé hodnocení předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla, podle něhož se bývalá vláda aspoň snažila něco kamuflovat — tahle se už o to nesnaží. Současná koalice ovšem kamuflovat nic nehodlá. Výtku, že jde o nepřípustné „přílepky", text odmítá: přílepek je podle judikatury Ústavního soudu úprava, která se zákonem nesouvisí. Klíčovou částí je novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jejíž řada ustanovení musí být implementována kvůli změně evropských pravidel z roku 2025 — a České republice už na to běží termín. O pozměňovacích návrzích se přitom několik hodin debatovalo na rozpočtovém výboru za účasti předsedy Národní rozpočtové rady.
Dva nejdiskutovanější pozměňovací návrhy jsou pojistkou pro případ, že se jednání s Evropskou komisí o změně schváleného fiskálního strukturálního plánu protáhne. První říká, že se do výdajových rámců nebudou započítávat výdaje na obranu nad 2 procenta HDP — úpravu schválila už bývalá vláda do roku 2033 a návrh ji jen prodlužuje do roku 2036, protože potřeba investovat do obrany nezmizí ze dne na den. Druhý návrh, inspirovaný Německem, vyjímá z výdajových rámců náklady na liniové stavby (definované v liniovém zákoně), opět do roku 2036 — zhruba do doby dobudování páteřní sítě.
Jednání s Evropskou komisí a další postup
Celý proces závisí na tom, co povolí Evropská komise. První neformální jednání o změně fiskálního strukturálního plánu už proběhlo s komisařem Valdisem Dombrovskisem; nyní běží technická debata a čeká se na makroekonomickou predikci Komise, která má být hotová do konce května. Až ta bude klíčová pro další rozhodnutí. Cílem je dokončit schvalovací proces dřív, než půjde rozpočet do vlády — aby byl jasně v mantinelech zákona. I při různých scénářích zůstává deficit bezpečně pod hranicí 3 procent HDP, jak ukládá programové prohlášení vlády i maastrichtská kritéria.
Otázka takzvaného pevného hlasování v pátek zůstává otevřená — je to věc vedení Sněmovny a koaličních klubů. Záměrem koalice nicméně je, aby zákon prošel třetím čtením.
Závěr
Předložený zákon má jediný účel: vyřešit absurdní situaci, do níž se země dostala kvůli pravidlům, jež minulá vláda nastavila a sama nedodržovala. Konsolidace má pokračovat, ale dráhou, která nepošle ekonomiku do recese a neznemožní investice do infrastruktury ani bezpečnosti.
