Na úřadu vlády podle redakční investigace existuje rozsáhlá síť úředníků, poradců a politických neziskovek, která propojuje stejné lidi napříč desítkami orgánů a podle autorského čtení dlouhodobě formuje státní politiku ve svůj prospěch — bez ohledu na to, kdo vyhraje volby. Babišova vláda se pokusila ten systém poprvé od nástupu reorganizovat a okamžitě narazila na koordinovanou obrannou reakci médií, neziskovek i části vládních úředníků.
Chobotnice na úřadu vlády
Andreji Babišovi prý zůstalo jako dědictví po Fialově vládě poměrně rozsáhlé „chobotnicové“ propletení tří vrstev: části úřednického aparátu, členů poradních orgánů a politických neziskovek, jejichž představitelé v těch orgánech zasedají — případně se z těchto neziskovek přímo rekrutují i samotní úředníci. Vznikl tak ekosystém, který funguje velmi efektivně pro vlastní účastníky, méně už pro daňové poplatníky.
Jádrem problému je podle textu systémový, strukturální a dlouhodobý střet zájmů. Stejná skupina lidí — nemusí jít o tytéž fyzické osoby, stačí stejné zájmy a stejný způsob uvažování — formuje státní politiku, nastavuje pravidla pro grantové a dotační programy a v některých případech přímo rozhoduje o tom, kam peníze potečou. A teče to nezřídka do neziskovek, ve kterých sami sedí nebo ve kterých sedí jejich známí.
Pětikolejnost místo dvoukolejnosti
Premiér Andrej Babiš mluví o dvoukolejnosti a neefektivitě státní správy. Podle redakční analýzy by se ale dalo mluvit spíš o pětikolejnosti — agendy se dublují, překrývají a jednotlivé poradní orgány jsou výrazně naddimenzované v tom smyslu, že v nich sedí lidé se stejnými zájmy a stejnými názory. Není podle textu důvod, aby například v Radě vlády pro rovnost žen a mužů zasedaly tři členky stejné organizace, takzvané ženské lobby. A podobných případů, kdy stejná neziskovka má v jedné radě hned několik zástupců, je v systému víc.
Jiná situace by byla, kdyby složení rad bylo vyváženější aspoň ideologicky a politicky. Místo toho v poradních orgánech podle článku sedí jedna a tatáž skupina, která si agendu monopolizovala — bez ohledu na to, jak dopadají volby. Pokud by například Rada vlády pro rovnost žen a mužů řešila i rodinnou politiku, dalo by se očekávat, že tam budou i zástupci konzervativně orientovaných neziskovek typu Aliance pro rodinu. Nikdo z nich tam ale podle zjištění není.
Servisní orgán, který sabotuje vládu
Poradní orgány úřadu vlády by ze své podstaty měly být servisní těleso. Jakmile vláda řekne, že chce prosadit XY, měl by jí poradní orgán pomáhat při přípravě i realizaci. Realita je podle textu opačná: jednotlivé poradní orgány — a často i úředníci v odpovídajících odborech — aktivně vystupují proti politice stávající vlády.
Ilustrace: u pracovní verze zákona o větší transparentnosti neziskových organizací se dva poradní orgány sešly a společně přijaly usnesení, ve kterém samotný záměr větší transparentnosti financování neziskovek ze zahraničí kritizují jako nezákonný a nebezpečný. Příkladů by se za pár měsíců současné vlády našlo víc. Místo toho, aby orgány pomáhaly s realizací programu vlády, ho podle redakčního čtení koordinovaně bojkotují.
Vazby na sponzory prezidenta a deep state
Konkrétně jde podle redakce o ředitele Člověka v tísni Pánka, který přímo sedí v jedné z rad, a o ředitelku nadace OSF (Open Society Fund) — pražské pobočky původně přímo zakládané Georgem Sorosem. Tyto neziskovky jsou často provázány s domácími byznysmeny — zmiňováni jsou jmenovitě například pan Vohánka, pan Winkler a pan Barta — kteří patří mezi významné sponzory prezidenta Petra Pavla. Stejné prostředí podle textu propojuje i část mediální scény, typicky Deník N.
K tomu se přidávají zahraniční vazby: americká nadace NED (National Endowment for Democracy), která řadu domácích aktivit financovala — i když po nástupu Donalda Trumpa jí byly toky utlumeny — a nadace z impéria George Sorose. Není to konspirace, je to dohledatelné z veřejných zdrojů. A právě toto je podle redakčního čtení český „deep state“: dlouhodobě budované struktury, které blokují jakékoli smysluplné změny ve směřování státu — bez ohledu na to, jaké volby proběhnou.
Tři rady, kterých se to týká
Redakční pozornost se zaměřila na tři poradní orgány úřadu vlády: Radu vlády pro lidská práva, Radu vlády pro rovnost žen a mužů a Radu vlády pro nestátní neziskové organizace. Posledně jmenovaná má 33 členů a u všech tří platí stejný vzorec — skládají se ze zástupců státní správy na jedné straně a z představitelů neziskového sektoru a formálně nezávislých odborníků na straně druhé. „Nezávislí“ jsou ovšem mnohdy z téhož ideového prostředí.
Nadace OSF financuje i další subjekty typu Síť k ochraně demokracie nebo Aliance pro moderní stát, čímž se vytváří dojem plurality — ve skutečnosti jde podle textu o jednu ideologickou líheň se stejnými zájmy. Tyto subjekty navíc reflektují agendu přicházející z Evropské komise, například akt o digitálních službách (DSA) označovaný v článku jako cenzurní. Když se zástupců rad přímo zeptáte, jestli jim složení nepřijde jednostranné, dostanete prý odpověď, že nerozhoduje pluralita názorů, ale odbornost — a odborný názor je z této perspektivy jenom jeden, vše ostatní jsou dezinformace.
Reorganizace, která vyvolala bouři
V pondělí 18. května představila vláda na tiskové konferenci reorganizaci části poradních orgánů a oddělení úřadu vlády. K 1. červenci se má část agend a poradních orgánů přesunout z úřadu vlády na věcně příslušná ministerstva. Podle redakčního čtení je to vzhledem k závažnosti zjištění a k systémovému střetu zájmů krok mírný — přesto vyvolal okamžitý odpor.
Bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková (z Fialovy vlády) celou reorganizaci hned veřejně označila za vážnou chybu a v některých médiích doplnila, že jde o „mafiánské praktiky“ vlády Andreje Babiše. Stěžovala si přitom, že o chystaných změnách dopředu nevěděla. Vláda měla pro neinformovanost dotčených odborů jednoduchý důvod: chtěla se vyhnout přesně tomu mediálnímu burcování, které by následovalo — a kterému stejně nakonec čelila, jen těsně po oznámení.
Ústup, stávka a podmíněné rezignace
Vláda už zčásti ustoupila: část úředníků a poradních orgánů zůstane při úřadu vlády a vzniknou tam navíc dvě specializované kanceláře pro lidská práva a romské záležitosti. Jak přesně bude reorganizace k 1. červenci nakonec vypadat, neví podle textu nikdo, snad ani sám premiér — za dva týdny může vláda dojít k ještě jinému závěru.
Reakce dotčených struktur ale neutichá. Agentura pro sociální začleňování oznámila stávku na 1. června. Připojily se k ní i odbory úřadu vlády, které shodou okolností vede ředitel odboru pro rovnost žen a mužů pan Šafařík. Část členů poradních orgánů zároveň podala podmíněné rezignace — pokud vláda reorganizaci nezruší nebo nepřehodnotí, sami skončí. To přitom hraje premiérovi do karet, protože by odešli sami od sebe; zatím se ale příležitosti nevyužilo.
Kdo si tady vlastně dovoluje na demokracii
Babišova vláda se podle textu trochu bojí do systému výrazněji sáhnout — a není se čemu divit. Nejsou to bezmocní úředníci. Jakmile se jim do struktury byť jen trochu sáhne, okamžitě nastupuje protiútok: mediální vlna, podmíněné rezignace, výzvy ke stávkám. Cílem je vynutit si ústupky, nebo rovnou zrušení záměru. Když se k tomu přičtou vazby na sponzory prezidenta, napojení na konkrétní novináře a Deník N a zahraniční nadace v pozadí, je pochopitelné, proč si na to politici úplně netroufnou.
Reorganizace přitom znamená jen to, že se z jednoho úřadu přesune pár úředníků na jiný a agenda se bude dělat trochu jinak. Nic mafiánského na tom není — mafiánské praktiky podle redakčního čtení vykazuje spíš ta popsaná „chobotnice“. Když odpůrci reorganizace tvrdí, že vláda posouvá zemi „na východ“ a o desetiletí zpátky, jednají podle článku přesně oni sami proti výsledkům voleb. A pokud vláda tyto struktury nevyčistí v rámci svých zákonných pravomocí, nemá podle textu šanci prosadit nic z toho, co svým voličům slíbila — pak jsou volby jen kosmetickou změnou.
Závěr
Redakční vyprávění ukládá střet kolem reorganizace úřadu vlády do širšího obrazu: existuje propojená síť neziskovek, úředníků a poradních orgánů, která dlouhodobě monopolizuje lidskoprávní agendu a aktivně se brání každé změně. Babišova reorganizace je její první vážnější test — a podle prvního ústupu zatím spíš ukazuje, jak hluboko ten ekosystém v české státní správě tkví.
