Středeční komentář k aktuálnímu dění nešetří ani Hrad, ani opozici, ani Brusel. Hlavní linkou je prezidentská záštita festivalu Meeting Brno, v jehož rámci se má v Brně sejít sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu — a to navzdory tomu, že vládní koalice tuto akci usnesením Sněmovny odmítla. Vedle toho zaznívá pochvala vlády za to, že začala odřezávat „pijavice“ přisáté na úřad vlády, a varování před tím, kam míří nová fáze protestů kolem veřejnoprávní televize.
Prezident se vrací ke „kolaborantství“
Petr Pavel udělil záštitu festivalu Meeting Brno, v jehož programu se odehraje i sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu. Udělal to navzdory vlastní vládě: koalice nechala Sněmovnou schválit usnesení, které sjezd odsuzuje a apeluje, aby se nekonal. V parlamentním systému je suverénem vláda a Sněmovna, jíž se kabinet zodpovídá — nikoli prezident. Přesto hlava státu té akci dala záštitu a tím jí dodala váhu nejvyššího ústavního činitele.
Tady se nabízí ostré čtení: jde o cílenou paralelní politiku proti vládě Andreje Babiše, kterou prezident vede setrvale od loňských voleb. Slovník je nesmlouvavý — prezident se prý vrací ke svému „oblíbenému kolaborantství“ a maká pro cizí moc. Stejnou záštitu udělil i předseda Senátu Miloš Vystrčil. Spolek Bernda Posselta je v tomto pohledu líčen jako „přepisovač historie“, který sice mluví o smíření, ale do Česka vozí kritiku Benešových dekretů. Připomínka tu zní jednoznačně: dekrety nelze vytrhnout z kontextu Mnichova 1938, března 1939 a protektorátu — reagovaly na sedm nejhorších let české historie, ne naopak.
Premiér Andrej Babiš přitom německou stranu přesvědčoval, aby na sjezd nejezdili bavorští politici. Účast bavorského premiéra a německého ministra vnitra ovšem podle tohoto čtení povyšuje sjezd na celoněmeckou politickou úroveň, kterou by jinak neměl.
Evropský řád pro Merkelovou a Zelenského
Z Evropské unie přišla zpráva, která se zprvu jevila jako těžko uvěřitelná: nově zřízený Evropský řád za zásluhy obdrželi mimo jiné bývalá německá kancléřka Angela Merkelová a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Komentář to čte ironicky — Merkelová prý dostává metál za migrační vlnu z let 2015–2016, která se převalila přes Evropu, zatímco Zelenskyj za to, že dokázal čerpat z evropských rozpočtů bezprecedentní objem peněz. Připojuje se zlomyslná poznámka, že za „export financování vlastní země“ by si zasloužil snad i Nobelovu cenu za ekonomii.
Pointou je narážka na děravé rozpočty evropských států — vysoké deficity a zadlužení Itálie, Francie i Británie — a otázka, proč se v Bruselu místo dalších miliardových půjček nezačne vážněji vyjednávat o ukončení konfliktu, když „ty peníze fakt nemáme“.
Babiš odřezává „pijavice“ na úřadu vlády
Druhým velkým tématem jsou organizační změny na úřadu vlády. Kabinet Andreje Babiše oznámil, že k prvnímu červenci přesune část agend a úředníků z úřadu vlády na ministerstva — týká se to mimo jiné odboru lidských práv a ochrany menšin i odboru rovnosti žen a mužů. Agenda lidských práv a spolupráce s občanskou společností má přejít pod ministerstvo spravedlnosti, které vede Jeroným Tejc.
V autorském čtení je to zásah do „systému pijavic“ — sítě úředníků a neziskovek napojených na veřejné peníze, které prý léta spoluvládly bez mandátu z voleb a bez odpovědnosti. Argument zní: vláda vzešla z voleb, má mandát i odpovědnost vůči voličům, a proto má vládnout sama, ne se nechat řídit nikým, kdo žádné volby nevyhrál. Čím hlasitější je křik proti tomuto kroku, tím spíš prý vláda dělá něco správného — protože se sahá na zaběhnuté penězovody. Zaznívá i varování ze čtyřletky předchozí vlády: kdo nesplní sliby voličům, ten volby prohraje.
Nová fáze protestů: „okupační stávka“ a inspirace Únorem
Protesty na obranu veřejnoprávních médií podle komentáře přecházejí do nebezpečnější fáze. Na akci Milionu chvilek pro demokracii zazněla výzva, aby zaměstnanci České televize šli nejen do stávkové pohotovosti, ale v krajním případě až do okupační stávky. Právě slovo „okupační stávka“ je tu čteno jako paralela s rokem 1948 — jako obsazování něčeho, co stávkujícím nepatří. Veřejnoprávní televize je přece, jak se říká, „naše“ — placená z poplatků všech.
Rétorika o občanské neposlušnosti a „nejhorším scénáři“ je tu označena za otevřenou výzvu připomínající Únor. Celé hnutí kolem těchto akcí je popsáno jako postavené na frustraci z prohraných voleb a nenávisti vůči vládě i jejím představitelům. Padá i odhad, že spory mohou nakonec skončit u soudu — k žalobám se prý přidávají další osoby, které si nechtějí nechat líbit, jak o nich organizátoři mluví.
Mediální fronta a „morální majáci“
Spojnicí všech témat je teze o jednotné mediální frontě, která drží stranu prezidenta i neziskového sektoru a soustavně vede negativní kampaň proti vládě. Ironicky se tu opakuje motiv „morálních majáků“ — veřejně známých tváří placených zčásti z veřejných peněz (veřejnoprávní média, fond kinematografie), jejichž hlavním dílem je prý kritika vlády.
Lehčí tón dostává historka ze Sněmovny: ministr zahraničí Petr Macinka při prezidentově projevu listoval výtiskem Rudého práva, který dostal darem od senátora Tomáše Töpfera (ODS) — a vrátil mu to vlastní ironickou poznámkou. Připomíná se i to, že vláda se ohradila proti drzosti ukrajinského velvyslance a že Česko po volbách neručí za další unijní půjčku Ukrajině, byť muniční iniciativa pokračuje. Postoj k Ukrajině se podle tohoto čtení neotočil o 180 stupňů, jen se z adorace překlopil do větší pragmatičnosti.
Závěr
Středeční přehled spojuje čtyři příběhy do jednoho obrazu: prezident, který podle komentáře jedná proti vlastní vládě, Brusel rozdávající metály symbolům migrace a válečného financování, kabinet, který se pustil do „pijavic“ na úřadu vlády, a protesty, jejichž rétorika se přiostřuje až k „okupační stávce“. Pojítkem je opakovaná výzva nebát se a „otvírat lidem oči“ — a důvěra, že čísla v průzkumech to nakonec odrážejí.
