Poslanec Jindřich Rajchl, předseda strany PRO zvolený na kandidátce SPD a předseda sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr, v nedělním rozhovoru otevřeně přiznal, že se mu vládní návrh rozpočtu nelíbí. Nabízí vlastní recept: sektorové daně pro banky a zbrojovky, digitální daň, adresné dluhopisy a státní banku. Moderátor mu oponoval z pravicových pozic a nešetřil radami, jak by měl vystupovat.
Debata s Janem Jakobem a dvojí metr
Rozhovor začal ohlasy na debatu s předsedou poslaneckého klubu TOP 09 Janem Jakobem, která skončila Jakobovým odchodem ze studia. Rajchl tvrdí, že mu soupeř neustále skákal do řeči. Moderátor mu naopak vyčítal, že Jakoba nenechal domluvit a zbytečně dlouho ho „koupal“ v tom, že neuměl vysvětlit výpočet HDP. Rajchl ho zopakoval i tady: výdajová metoda sčítá spotřebu domácností, investice firem, vládní výdaje a čistý export a výsledek se očišťuje o inflaci.
Jádro sporu bylo podle Rajchla jinde. Chtěl upozornit na dvojí metr: když Filip Turek z Motoristů mluvil o „deratizaci parazitů“, strhla se vlna kritiky a přirovnání k nacistům. Když ale Eva Decroix z ODS mluví o „svoloči“ a Foltýn označí část lidí za „svině“ – tedy slovem, kterým nacisté nazývali Židy, jak to popsal Ladislav Fuks v románu Pan Theodor Mundstock –, nic podobného nezazní. „Pojďme měřit všem stejným metrem,“ žádá Rajchl. Sám prý nikoho sviní ani svoločí nenazval a respektuje, že jiní volí jinak. Rozdělování společnosti, které se připisuje jeho táboru, podle něj ve skutečnosti pěstuje druhá strana.
Rozpočet: vadí mu schodek i skladba výdajů
Návrh rozpočtu na příští rok se Rajchlovi nelíbí. O výhradách mluvili poslanci SPD v úterý přímo s premiérem Babišem a ministryní financí Alenou Schillerovou – vadí jim nejen výše schodku, ale i skladba výdajů. Rajchl kritizuje rostoucí náklady na inkluzi a asistenty pedagoga, kteří podle něj spolu s ukrajinskými žáky bez znalosti češtiny zpomalují výuku ostatních. Za nesmysl považuje 190 miliard korun na obranu.
Na straně výdajů navrhuje takzvanou decimaci, kterou podle svých slov převzal od bývalého ministra financí Vlastimila Tlustého: seškrtat každé ministerstvo o 5 až 10 procent, s výjimkou resortu práce a sociálních věcí. K tomu zrušit vybrané armádní zakázky, zastavit národní dotace pro politické a ekologické neziskové organizace a opustit systémy emisních povolenek ETS1 a ETS2. Úspora by podle jeho výpočtu dosáhla 250 až 300 miliard korun.
Na straně příjmů chce tři nové daně. Banky by odváděly sektorovou daň ve výši jednoho procenta z aktiv ročně, zbrojařské firmy jedno procento z obratu a technologičtí giganti digitální daň. Google podle Rajchla zaplatil za loňský rok v Česku na dani z příjmů zhruba 18 milionů korun, přitom by měl platit spíš 1,8 miliardy. Příjmy by vzrostly asi o 150 miliard, rozpočet by tak celkem získal kolem 400 miliard a obyčejní lidé by podle něj nemuseli vytáhnout z kapsy ani korunu. Moderátor to označil za utopii: do bank prý zákonodárci nikdy nesáhnou.
Rajchl namítá, že zvýšit lidem daň z nemovitostí, osekat valorizaci důchodů nebo zrušit školkovné je snadné, protože se lidé nebrání. Banky naopak okamžitě spustí protiútok a vliv mají i jako sponzoři stran. Podle čísel Českého statistického úřadu, která ukazoval, dosáhla kumulativní inflace za poslední čtyři roky přes 36 procent, zatímco platy ve státní sféře vzrostly o necelých 23 procent – zaměstnanci státu tak reálně přišli zhruba o 14 procent. Banky přitom podle něj zvýšily zisky o desítky procent a zbrojaři vydělávají mnohonásobně víc než dřív. Zhruba třetina domácností přitom podle Rajchla z měsíčního příjmu neušetří nic.
Daně by celkově chtěl spíš snižovat a nastartovat růst, hlavně levnější energií: moderní továrny na čipy nebo umělou inteligenci podle něj nikdo nepostaví v zemi s nejdražší elektřinou široko daleko. Nové půjčky by stát neměl brát od zahraničních bank, ale od vlastních občanů a firem přes adresné dluhopisy – na dostavbu D3, Dukovan nebo vykoupení ČEZ. Úroky by pak zůstaly doma. Odliv peněz do zahraničí považuje za největší problém země.
Pro rozpočet by teď spíš nehlasoval
Na přímou otázku, zda by pro rozpočet v současné podobě zvedl ruku, Rajchl odpověděl, že není sólový hráč, ale v tuto chvíli spíš ne. Babiš i Schillerová podle něj část argumentů SPD přijali. Klub SPD podle Rajchla nabídl, že v resortech, které hnutí řídí – zásadní je obrana –, najde přes 10 miliard úspor, a stejnou částku by měli ušetřit ANO i Motoristé. Celkem by to dalo 30 miliard.
Moderátor oponoval, že banky si změnu zákona nikdy nenechají líbit a budou strašit dražšími hypotékami. Rajchl odpovídá, že sektorová daň bankám funguje v řadě evropských zemí, například ve Švédsku či Španělsku, a dá se nastavit tak, aby se jim zdražování úvěrů nevyplatilo. Silným nástrojem vůči bankám je podle něj také Česká národní banka. Rajchl by navíc rád, aby si stát založil vlastní komerční banku, která by poskytovala třeba novomanželské půjčky, financovala státní projekty a bankám konkurovala.
Obsluha státního dluhu stojí podle něj ročně 120 až 140 miliard a velká část úroků odtéká do zahraničí. Jako příklad uvádí Japonsko: má dluh přes 200 procent HDP, ale drtivou většinu drží japonští občané a firmy, takže to nikomu nevadí.
Proč mají víc platit zbrojaři
Nejostřejší výměna se týkala zbrojovek. Moderátor jako „přísně pravicově založený člověk“ namítl, že trestat firmu za to, že se jí daří, není pravicové – přestože sám zbrojní byznys řadí mezi odporné. Rajchl to za trest nepovažuje. Když stát zvyšuje rozpočet na obranu, chce utrácet hlavně u českých zbrojovek, ne kupovat bojová vozidla pěchoty ze Švédska, tanky Leopard z Německa nebo vozidla Supacat z Británie. Férová dohoda podle něj zní: dostanete o 30 až 40 miliard víc, ale vyšším dílem přispějete do rozpočtu.
Druhý argument je rozpočtový. Kdo nechce schodek 389 miliard, musí podle Rajchla někomu vzít – a na výběr jsou zemědělci, lékaři, učitelé, obyčejní lidé, nebo ti, kdo díky státním zakázkám vydělávají místo stovek milionů desítky miliard. Přirovnal to k firmě dvou společníků, v níž jeden díky své části byznysu začne vydělávat mnohem víc, a měl by proto víc přispět na společné náklady. Moderátor přirovnání odmítl s tím, že ve firmě se zisky dělí podle podílů, a spor uzavřel konstatováním, že spolu firmu mít nikdy nebudou.
Rozpočet v rozporu s předvolebními sliby
Moderátor připomněl, že rozpočet odporuje tomu, co koaliční strany slibovaly před volbami, a že jde o dluhy všech. Rajchl s tím souhlasí a slibuje, že bude tvrdě prosazovat nižší schodek i jinou strukturu výdajů – bez peněz pro politické neziskovky a bez rostoucích nákladů na inkluzi. Část výdajů podle něj ale roste bez přičinění koalice: obrana se drží na dvou procentech HDP, Česko se brzy stane čistým plátcem do rozpočtu EU a zdražuje obsluha dluhu, protože Fialova vláda si půjčila 1,2 bilionu korun. Za výmluvu to ale brát nechce.
Chybí odvaha trhat koleje?
Moderátor pak přišel s „hříšnou myšlenkou“: vládní koalici podle něj chybí nápad a odvaha. Jezdí po starých kolejích z New Yorku do Los Angeles – jedni nastupují zleva, druzí zprava –, a kdo se chce dostat do New Orleans, musí koleje vytrhat a postavit jinde. Rajchl odpovídá, že právě jeho návrhy jsou trháním kolejí: adresné dluhopisy, státní banka, sektorové daně i tvrdé škrty v resortech. Přiznává, že řadu inspirací čerpá z think-tanku IVK.
Realita je ale podle něj taková, že je jedním z dvou set poslanců a klub SPD má patnáct členů. Když přijde s návrhem na státní banku nebo zdanění zbrojařů, ostatní řeknou ne – a tak to v demokracii chodí. Paralelu vidí v Německu: voliči se báli volit AfD a dali hlas CDU v naději, že Merz po Scholzovi přinese změnu. Nezměnilo se nic, Němci si ze jmen Scholz a Merz udělali „Schmerz“, tedy bolest, a AfD sílí po celé zemi. Podobně ve Francii rostou stoupenci Le Penové. Tradiční strany podle Rajchla koleje trhat nebudou, protože je samy stavěly. Nejdůležitější je podle něj postavit se Evropské unii, která Česko „okrádá“ přes emisní povolenky. Moderátor poznamenal, že zatím koalice vyměnila jen lokomotivu, a Rajchl souhlasil: bez silnějšího mandátu od voličů koleje nevytrhá.
Adresné dluhopisy jako za Chaplina
Moderátor doporučil životopis Charlieho Chaplina, který za první světové války objížděl americká města a vyzýval lidi, aby kupovali dluhopisy na podporu války. Rajchl na to navázal: kdyby stát nabídl dluhopisy výslovně určené na dostavbu D3, Dukovan nebo Temelína a zavázal se použít peníze do koruny na daný účel, prodaly by se podle něj za čtrnáct dní. Lidé a firmy mají podle jeho údajů na běžných účtech kolem šesti bilionů korun, které leží ladem. S dluhopisem v ruce a výnosem pět až šest procent ročně by je rádi investovali.
Proč se Rakušan debatě vyhýbá
Divačka se ptala, proč Rajchl vůbec chodí do debat se soupeři typu Jana Jakoba. Podle Rajchla byl do debaty pozván už před dvěma měsíci, další oponenti ale účast odříkali a Jakob byl jediný, kdo souhlasil. Nejraději by se utkal s předsedou STAN Vítem Rakušanem, kterého považuje za nejlepšího debatéra opozice. Ten se mu ale podle něj velkým obloukem vyhýbá.
Moderátor mu radil, ať na tři měsíce ubere – soupeři by pak do debat šli a on by si mohl vybrat, s kým se utká. Rajchl je přesvědčený, že ti, kdo nemají argumenty, by se debatám vyhýbali stejně. Rozlišuje mezi opozičními politiky, s nimiž se dá věcně diskutovat – jmenuje Jiřího Pospíšila z TOP 09 nebo Vojtěcha Munzara z ODS –, a těmi, kdo podle něj jen opakují fráze, že za všechno může Babiš nebo Putin. Moderátor ho zároveň napomenul, ať nekomentuje vzhled soupeřů.
Extrémní návrhy bez odezvy
Za extrémní považuje Rajchl i část politiků STAN. Jako příklad uvedl exministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, který kandiduje do Senátu, a jeho postoje – podle Rajchla přijetí eura, zrušení práva veta a co nejtvrdší opatření proti Rusku. Moderátor odvětil, že právě takoví politici by měli mluvit co nejvíc, protože tím STAN nejvíc uškodí. Rajchlovi ale vadí, že podobné názory jsou řadě lidí lhostejné. Totéž podle něj platí o prezidentu Petru Pavlovi, který podporuje přijetí eura a letos na jaře označil vznik Spojených států evropských za téměř nevyhnutelný scénář. Rajchl to vykládá jako návrh na zánik samostatné České republiky a je přesvědčen, že by prezident v Srbsku nebo Polsku s takovými slovy rychle ztratil podporu. Moderátor mu oponoval, ať lidi nepodceňuje.
Dozimetr: komise zatím bez spisu
Divák se ptal na kauzu Dozimetr a na to, zda úřady prověřují hospodaření STAN. Rajchl připomněl, že finanční úřad neřídí. Hospodaření stran hlídá Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který podle něj kontroluje jeho stranu PRO do posledního účtu, zatímco ke STAN a Pirátům je výrazně benevolentnější.
Sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr, kterou Rajchl vede, začala podle něj kvůli obstrukcím při jejím zřizování skutečně pracovat až po prázdninách. Mandát má na rok, práce ale potrvá déle, protože státní zastupitelství komisi vyšetřovací spis nevydalo. Rajchl tvrdí, že komisi blokuje řada institucí, a je přesvědčen, že Rakušan je do kauzy zapleten „až po uši“. Rakušan podobná obvinění odmítá.
ČEZ, lipská burza a státní nákupce plynu
Na otázku, kdy Česko vystoupí z lipské energetické burzy, Rajchl odpověděl, že to záleží na voličích. Předtím by stát musel vykoupit zbývající podíl v ČEZ, aby ho nežalovali minoritní akcionáři. To by podle něj stálo 250 až 300 miliard, které by se vracely právě přes dluhopisy. Smluvně Česko na burze podle Rajchla nic nedrží, jen elektřina je prodaná na roky dopředu, takže by se odchod dotáhl zhruba do tří let. ČEZ by podle něj neměl maximalizovat zisk, ale dodávat elektřinu za co nejnižší cenu.
Jako vzor uvádí Francii, která v roce 2023 dokoupila zbytek energetické společnosti EDF a cenu elektřiny určuje státní regulací, a Německo, které v roce 2022 během plynové krize převzalo od finského Fortumu obchodníka s plynem Uniper. Totéž by podle Rajchla měl stát udělat s firmou NET4GAS, kterou koupil ještě za ministra průmyslu Síkely – podle Rajchla ovšem draze. Firma by se měla stát státním nákupcem, uzavřít jeden velký kontrakt a plyn distribuovat za co nejnižší cenu. Moderátor namítl, že jednodušší by bylo založit národního obchodníka s energiemi. Rajchl odpověděl, že ČEZ už stát vlastní ze 70 procent a NET4GAS celý.
Spor o to, kolikrát dražší je plyn
Rajchl ukázal dva grafy. Podle prvního začala cena plynu po skončení dlouhodobého kontraktu s Ruskem prudce růst, podle druhého podražily emisní povolenky o 355 procent, přestože podle něj měly zůstat pod stropem. Tvrdil také, že Česko má zhruba sedmkrát dražší plyn než Spojené státy a výrazně dražší povolenky než asijské země. Moderátor to ověřil pomocí umělé inteligence, podle níž je zemní plyn v Česku zhruba třikrát až pětkrát dražší než v USA. Rajchl namítl, že na sedminásobek se dojde po připočtení DPH a dalších položek a že aktuální evropská cena přesahuje 80 eur za megawatthodinu.
Moderátor Rajchlovi vytkl, že preventivně nadsazuje, a doporučil mu mediální školení. Radil mu přiznat, když něco neví, a nepřehánět – takové vystupování by mu podle něj prospělo víc.
Bankovní daň a síla patnácti poslanců
Divák Rajchlovi vyčítal, že deficit je katastrofa, a místo nových daní navrhoval omezit dávky a dotace a zavést školné na vysokých školách. Bankovní a digitální daň by podle něj poškodila finanční sektor, zdražila hypotéky i bankovní služby a zvýšila nezaměstnanost. Rajchl odpovídá, že přesně tohle banky dokázaly lidem prodat šikovnou PR kampaní. Proti zdražování staví tři pojistky: vhodnou konstrukci daně podle vzoru jiných zemí, Českou národní banku a vlastní státní komerční banku jako konkurenci. Banky podle něj dnes fungují jako kartel, podobně jako tři mobilní operátoři, kvůli nimž má Česko jedny z nejdražších dat v Evropě.
K výtce, proč SPD neplní sliby, odkazuje na rozhovor s Filipem Turkem: karty rozdávají voliči. SPD získala 7,8 procenta a patnáct mandátů, ANO má osmdesát poslanců, a když se plán SPD dostane do střetu s programem ANO, rozhoduje přesila. Vydírat partnery odchodem z koalice Rajchl odmítá, to podle něj do politiky nepatří. Moderátor mu radil, ať po vzoru Chaplina objíždí republiku. Rajchl připomněl, že před volbami najezdil sto tisíc kilometrů; moderátor mu doporučil dvojnásobek.
Policejní prezident a zakázky na obraně
Další divák se ptal, proč ministr vnitra Metnar dosud nevyměnil policejního prezidenta a co je se zakázkami bývalé ministryně obrany Černochové. Rajchl odpověděl, že Metnar plní program. Sám je ale přesvědčený, že policejní prezident Vondrášek měl odstoupit už v den střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kdyby byl ministrem vnitra on, výměna by proběhla dávno – nejen kvůli novému impulzu pro policii, ale hlavně kvůli odpovědnosti za to, co se stalo. Zakázky na ministerstvu obrany podle něj prověřují audity a věc ještě není uzavřená. Sám by postupoval rychleji a důkladněji, k tomu je ale potřeba silnější mandát.
Posudky zdravotně postižených
Divačka upozornila, že posudkoví lékaři často snižují příspěvek na péči postiženým dětem i dospělým. Rajchl uznává, že lidem se při nových posudcích často snižuje stupeň postižení a s ním i podpora a že odvolání je pomalé, drahé a neefektivní – lidé se pak musí dlouho soudit. Chystá k tomu program s odborníkem, který vystudoval medicínu i práva.
Nafta za padesát a důchodová reforma
Divák připomněl, že litr nafty se blíží padesáti korunám. Rajchl tvrdí, že na zdražení po odstřižení od ruské ropy upozorňoval čtyři roky a doporučoval diverzifikaci dodávek. Česko podle něj vyměnilo závislost na Rusku za závislost na vývoji kolem Íránu. Ruská ropa do Evropy dodnes proudí, a až se zastaví úplně, bude podle Rajchla ještě hůř. Zastánci odstřižení, kteří tvrdili, že si za naftu rádi připlatí, podle něj dostali, co chtěli.
U důchodů by vrátil to, co podle něj seniorům vzala Fialova vláda, a prosazuje čtyřpilířovou důchodovou reformu. Jejím základem je solidární daňová asignace – tři procentní body z daní dětí by šly na důchody jejich rodičů – a státní důchodová pojišťovna, do které by stát vložil svůj majetek a výnosy investoval do zajištěných cenných papírů.
Zákon o zahraničních agentech
Zákon inspirovaný americkým zákonem FARA má Rajchl podle svých slov hotový a vyladěný, sepsal ho s kolegy. Odmítá, že by šlo o normu podle ruského vzoru: americký zákon platí od roku 1938 a obdobné předpisy mají Austrálie, Izrael, Velká Británie nebo Kanada. Ruská úprava je podle něj výrazně přísnější – lidé napojení na takzvané zahraniční agenty tam nesmějí působit ve státní sféře, zasedat ve volebních komisích ani získávat státní zakázky.
Návrh by mohl předložit hned, momentálně pro něj ale nemá podporu. Ostatní se podle něj zalekli demonstrací Milionu chvilek pro demokracii v čele s Mikulášem Minářem a kampaně o „ruském zákonu“. Politické neziskovky Rajchl označuje za rakovinu společnosti, které je třeba uřezat chapadla.
Menší cíle, nebo velká změna
Jeden z diváků Rajchlovi radil, ať se místo ekonomických receptů soustředí na menší dosažitelné cíle. Rajchl odpovídá, že dílčí úspěchy už má: prosadil vznik vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr, za což děkuje koaličním partnerům, a Sněmovna přijala usnesení proti konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku. To sice nezlevní chleba, pro hrdost národa je to ale podle něj zásadní. Na špatně postavených kolejích se však dlouho jezdit nedá.
Menší cíle podle něj znamenají smířit se s tím, že Evropská unie bude Česko „okrádat jenom trochu“. Bez zboření Green Dealu nemá Evropa podle Rajchla šanci se ekonomicky udržet a bez zastavení masové migrace, včetně ukrajinské, to bude pro Česko velmi špatné. Přirovnává to ke kapsáři: když vám někdo krade dvacet tisíc měsíčně, nestačí dosáhnout toho, aby kradl jen patnáct.
Dozimetr jako politický proces?
Divák Rajchlovi vytkl, že z Dozimetru dělá politický proces jako v padesátých letech, a vyzval ho, ať nechá pracovat policii a soudy. Rajchl nesouhlasí: soud může rozhodovat jen o tom, co mu v obžalobě předloží státní zástupce. Vadí mu, že vyšetřování podle něj někdo „usekl“ a nešlo se po politických hlavách – hlavní aktéři kauzy by podle něj nemohli dosazovat lidi do funkcí bez podpory vedení STAN a TOP 09. Odkazuje na výpovědi, podle nichž mělo 50 procent peněz jít TOP 09 a 30 procent STAN. Takové rozdělení skutečně popsal policii jeden z obviněných, hlavní líčení ale stále probíhá a rozsudek zatím nepadl.
Rajchl připouští, že policie, státní zastupitelství a soudy odvádějí v naprosté většině případů dobrou práci, u politických kauz ale podle něj tlak evidentně existuje. Znepokojuje ho také údajný přepis porady vedení STAN, podle něhož měl Rakušan jako ministr vnitra předem vědět o chystaném zatýkání. Pravost přepisu se veřejně ověřit nepodařilo a Rakušan ho označuje za kompromitující materiál plný nepravd.
Trump chce za pomoc Ukrajině zaplatit
Poslední otázka se týkala toho, že americký prezident Trump chce po Evropě zpětně zaplatit vojenskou pomoc, kterou Spojené státy poskytly Ukrajině. Divačka to označila za vydírání, Rajchl naopak za správný krok, jaký by měl udělat každý lídr své země. Válka podle něj skončí dohodou a nakreslením dělicí čáry podobně jako v Koreji. Spojené státy z ní vyjdou s výhodnou dohodou o ukrajinském nerostném bohatství a zaplacenými zbraněmi, Rusko s územním ziskem, byť za cenu obrovských ztrát, Ukrajina jako zubožená a zadlužená oběť – a Evropa to celé zaplatí. Česko by proto podle Rajchla nemělo posílat na Ukrajinu další peníze ani zbraně zadarmo. Na Ukrajině se podle něj za nás nikdy nebojovalo.
Závěr
Rajchl v rozhovoru vystupuje jako kritik rozpočtu vlastní koalice: vadí mu schodek i skladba výdajů a peníze chce hledat u bank, zbrojovek a technologických gigantů, ne u domácností. Zároveň přiznává, co zmůže patnáctičlenný klub vedle osmdesáti poslanců ANO. Moderátor mu oponoval u zdanění zbrojařů i u nadsazených čísel a radil mu střídmější vystupování. Rajchl přesto trvá na tom, že bez „trhání kolejí“ – státní banky, adresných dluhopisů a konfrontace s Bruselem – se nic podstatného nezmění.
