Prezident Petr Pavel si v nedělním rozhovoru pro Partii na CNN Prima News posteskl, že Česko má vzhledem k počtu obyvatel a rozloze příliš mnoho nemocnic a že drahé přístroje typu magnetické rezonance běží jen pár hodin denně. Ve stejném týdnu předložila ministryně financí Schillerová návrh rozpočtu se schodkem 389 miliard korun, obžalovaný Tomáš Jiřikovský odvolal státu miliardový bitcoinový dar pro nevděk a pražský odvolací soud zprostil SPD obžaloby z podněcování k nenávisti. Dohromady je to slušný přehled toho, co dnešní politika řeší.
Prezident spočítal nemocnice a rezonance
Zamyšlení nad tím, že je u nás moc nemocnic a moc magnetických rezonancí, přišlo v rozhovoru, ve kterém nepadla jediná nepříjemná otázka. Vedle toho stojí požadavek zbrojit — a právě to spojení dává celé úvaze její pravou chuť: technika na vyšetřování vážně nemocných lidí je najednou plýtvání, výdaje na obranu nikoli.
Lékaři přitom magnetickou rezonanci dnes používají u naprosté většiny vyšetření. Doporučovat jim, aby jí používali méně, je zvláštní forma odbornosti. Prezidentská kancelář by si rovnou mohla stáhnout agendu zdravotnictví pod sebe a nechat celé Česko jezdit na vyšetření na Pražský hrad; úsporné by to bylo dozajista.
Ve stejném rozhovoru zaznělo, že vyjádření ministra zahraničí Petra Macinky bere prezident jako folklór a že se s ním nepotřebuje usmiřovat. Macinka reagoval obratem a ostře. Vývoj prý dává prezidentovi za pravdu i v kauze SMS zpráv, kvůli kterým se obrátil na policii — jenže policie se na věc dívá jinak, než jak ji Hrad podal.
Prvňáci, správné informace a otevřená zpověď
Prvního září zahájil prezident školní rok v Brodku u Konice, kam dorazilo asi tři sta lidí. Ve svém proslovu zavzpomínal na výcvik u prostějovských výsadkářů a na kilometry našlapané v okolních lesích a kopcích. Že by se sem jednou vrátil v roli prezidenta, ho prý ani ve snu nenapadlo. Tomu se dá jen přikývnout — nenapadlo to nikoho.
Zvláštní zahajovací proslov pak dostal ještě jedno téma: školáci mají správně třídit informace. Agenda boje s dezinformacemi se tak dostala i k prvnímu zvonění.
Sám prezident se v rozhovoru rozpovídal i o osobních věcech. Jako vlastnost, kterou u lidí nejvíc odsuzuje, označil zbabělost. Člověk, který kdysi sloužil totalitnímu režimu, dnes soudí zbabělost — na tom se dá stavět celý večer. A na otázku o návykových látkách odpověděl, že tvrdou drogu nikdy nezkusil, marihuanu ano.
Kult osobnosti se pěstuje i bez výjimečné doby
Letní turné po festivalech a veřejných akcích přineslo záběry, které leccos vypovídají: lidé stojí, tleskají, chytají každé slovo, i když jde o naprosté banality. Vrací se z toho duch raného budování kultu osobnosti, ikonografie, kterou známe z dob Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého.
Kolem Václava Havla kult osobnosti také smrděl. Rozdíl je v tom, že Havel byl prezidentem výjimečné doby. Dnes se nic epochálního neděje, a přesto část veřejnosti uvěřila, že má nového Havla. Jménem demokracie, samozřejmě.
Bitcoinový dar odvolán pro nevděk
Historicky nejštědřejší mecenáš státu odvolal svůj dar. Důvod: nevděk. Tomáš Jiřikovský, který sedí ve vazbě a před policií kdysi utíkal po střeše vlastního domu, vzal zpět bitcoiny v hodnotě zhruba miliardy korun, protože stát na něj mezitím poslal policii a žalobce a jeho případ míří k soudu společně s exministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem.
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc připustil, že odvolání daru může být způsobem, jak komplikovat trestní řízení. Bitcoiny jsou kvůli běžícímu řízení zablokované a vracet se podle ministerstva nebudou. Kauza, kterou zdědila tato vláda po té předchozí, tak zjevně skončila teprve v půli cesty.
ČEPS podal trestní oznámení kvůli Net4Gas
Druhá položka ze stejného dědictví: státní ČEPS podal trestní oznámení kvůli okolnostem nákupu plynárenské skupiny Net4Gas. Podle současného předsedy představenstva Jana Kaliny se po nástupu do čela společnosti s procesem akvizice detailně seznámil, vedení zadalo auditní prověrku a audit ukázal zásadní pochybnosti o tom, za jakých okolností nákup proběhl.
Akvizice se odehrála za vlády Petra Fialy a obhajoval ji tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela jako skvělý byznys. Týž ministr nedokázal zastropovat ceny energií pro české domácnosti a firmy. Dnes rozděluje evropské peníze z pozice eurokomisaře a k celé věci mlčí.
Foltýnovo dědictví mizí z evropských fondů
Třetí položka je nejzajímavější. Úředníci ministerstva pro místní rozvoj se pokusili do nového plánu pro čerpání stovek miliard korun z evropských fondů propašovat agendu, kterou razila předchozí vláda — okruh kolem Centra proti hybridním hrozbám a bývalého vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna. Po zásahu lidí z okolí premiéra Andreje Babiše byly sporné pasáže o boji proti dezinformacím a o podpoře neziskového sektoru z dokumentu odstraněny.
Je to učebnicová ukázka toho, jak nevolený úřednický aparát píše vlastní politiku navzdory zvoleným politikům a ministrům. Vláda za škrtnutí zaslouží potlesk a hlavně by v něm neměla přestat — protože boj proti dezinformacím v podání předchozí garnitury nebyl ničím jiným než bojem proti jinak smýšlejícím.
Sluší se připomenout, kdo tuhle agendu vedl. V přehraném záznamu označuje bývalý koordinátor Rusko za zkorumpovaný stát, který nedělá nic jiného, než že zabíjí civilisty, mučí vojáky, unáší děti a vraždí vlastní obyvatele, a jedinou cestou je podle něj dát mu ránu — za nás to prý dělají Ukrajinci za cenu jednoho kafe ve Starbucks měsíčně na jednoho Evropana. Tenhle člověk vydával demokraticky zvoleným politikům komunikační karty s návodem, co si mají myslet. Do funkce ho instaloval Petr Fiala a po volebním konci Fialovy vlády se vrátil tam, odkud přišel — na Pražský hrad.
Rozpočet se schodkem 389 miliard
Ministryně financí Schillerová navrhuje na příští rok schodek 389 miliard korun, tedy 2,8 procenta HDP, a na obranu dvě procenta HDP. V dalších letech má schodek klesat — v roce 2028 na dvě procenta a v roce 2029, tedy v posledním roce této vlády, na 1,6 procenta.
To číslo je strašidelné a média ho popisují jako druhý nejvyšší schodek v historii. Nominálně ano, reálně už ne: po očištění o inflaci je nižší než první schodek předchozí vlády. Podstatnější je ale něco jiného. Rozpočet není vylhaný, vykradený ani prázdný, a právě proto v něm ta šílená cifra vůbec vidět je. Předchozí kabinet své schodky nepřiznával natolik, že je Eurostat musel opravovat — v jednom případě o šedesát miliard.
Vláda slibuje, že zůstane u jednoho takového roku a pak bude konsolidovat. S takovou cifrou nemůže vládnout čtyři roky a čekat, že ji lidé zvolí znovu. Vláda, která si sama říkala vláda rozpočtové odpovědnosti, přitom zasekla rekordní dluh 1,2 bilionu korun, tedy v průměru tři sta miliard ročně, a ani jednou se nepokusila stlačit vlastní deficit na polovinu. Kdo jí to má dnes věřit?
Prezident i opozice tepou vládu za díru v rozpočtu a současně by na obranu chtěli víc než dvě procenta. Každé procento a půl navíc znamená téměř 150 miliard korun; pět procent by znamenalo tři sta miliard navíc, tedy skoro celý příští schodek ještě jednou. Odkud by se ty peníze vzaly, nezaznělo od nikoho z nich ani slovo.
Soud zprostil SPD obžaloby
Pražský odvolací soud zprostil vládní SPD obžaloby z podněcování k nenávisti kvůli předvolebním plakátům. Trestní oznámení kdysi podal Jiří Pospíšil a snaha odsoudit stranu měla velmi konkrétní pokračování — na základě rozsudku by přišel návrh SPD zakázat.
Soud rozhodl správně. Volební billboard, který odkazoval na reálný program strany a někoho esteticky pobuřoval, není důvod k odsouzení politického subjektu. Předchozí garnitura přitom ukázala, že bez změny jediného zákona se dají lidé soudit za nesmysly, stačí k tomu atmosféra strachu.
Motiv byl zřejmý: bez SPD by dnes byl premiérem Petr Fiala a tahle vláda by ve Sněmovně neměla většinu. Co nejde vyřešit politicky, dá se zkusit vyřešit nepoliticky. Že se to nepovedlo, je dobrá zpráva nejen pro SPD.
Průmysl, Green Deal a resort bez ministra
V přehraném záznamu z návštěvy továrny, kde se vyrábějí hlavně, podvozky tramvají i zbraně legendární ráže 155 milimetrů, zaznívá 594 milionů z modernizačního fondu a prosba, aby provoz, který zaměstnává patnáct set lidí a funguje od roku 1951, přežil Green Deal a ceny energií. Kdyby zanikl, už by ho nikdo nikdy neobnovil.
Přesně tohle se z hlavního mediálního proudu nedozvíte. Tam se jede na jogurty, SMS zprávy a statusy na sociálních sítích. Česko přitom patří k nejprůmyslovějším zemím Evropy a za předchozí vlády přišlo o nemálo procent průmyslové výroby, zatímco se doma vykládalo, že průmysl je něco špinavého a nepatří do budoucnosti. Zbytek Západu se mezitím pokouší o reindustrializaci.
Motoristé mohou za jednu věc paradoxně poděkovat prezidentovi. Původně byl Filip Turek nominován na ministra zahraničí a Petr Macinka na ministra životního prostředí; nakonec se prohodili jako ústupek Hradu. Prezident pak Turka ministrem životního prostředí stejně nejmenoval — vede resort jako vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal a téma průmyslu, energetiky a emisních povolenek mu sedí lépe než cokoli jiného.
Hybridní hrozby a čas na jednání
Rusko proti nám vede hybridní válku a divit se tomu nelze. Evropský Západ se dostal na hranici, za níž si Moskva může naši pomoc Ukrajině vykládat jako přímou účast ve válce — a odpovídá na to tak, jak umí: drony a diverzí. Útoků v Evropě přibývá, aktuálně v Německu, které máme za humny; německé úřady u případu z Lipska identifikovaly podezřelé.
Naskakovat na to, že za vším stojí Rusové, je hloupost. Stejnou hloupostí je ale tvrdit, že Rusové nedělají nic. Opatrnost při prvních informacích je namístě, zavírat oči před prokazatelnými případy nikoli.
Z toho plyne jediný rozumný závěr: nejvyšší čas, aby evropští lídři začali jednat o ukončení války, ať už bude mír vypadat jakkoli. Primárním úkolem každého státu je zajistit bezpečnost vlastních občanů. Po víc než čtyřech letech je namístě otázka, čeho jsme dosáhli — Rusko na kolenou není, Krym se nevrátil, fronta se posouvá opačným směrem a účet roste. Premiér Andrej Babiš patří k mála lídrům, kteří v zahraničí otevřeně říkají, že se musí mluvit i o tom, jak válku ukončit.
Přání ruského útoku jako řešení
Jak vypadá opačný pól téhle debaty, ukázala přehraná diskuse. Komentátor Petros Michopulos v ní říká, že konflikt bude dlouhý a zahnívající, protože ho nikdo není schopen vyhrát, a že doufá, že se Vladimir Putin odhodlá zaútočit na někoho z nás — jestli na Finsko, nebo na pobaltský stát, je prý celkem jedno. Považoval by to za pozitivní řešení, protože by to rozhodlo vše a zvrátilo nepříznivý vývoj v Evropě, ať už jde o AfD v Německu, nebo o francouzskou krajní pravici.
Tak už to víme: nejlepší, co nás v Evropě může potkat, je ruský útok. Co přesně by na tom mělo být dobrého, se nedozvíme. Znamenalo by to konflikt členské země NATO s jadernou velmocí a představa, že by kvůli tomu Amerika poslala armádu vyhánět Rusy z Ukrajiny a vracet Krym, patří do říše snů. Miláček veřejnoprávního rozhlasu a komentátorská hvězda hlavního proudu — tohle je obrázek naší mediální fronty.
Pravomoci prezidenta a jazyk Ústavy
Vláda chce prezidentovi odebrat pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Miroslava Němcová to označuje za protiústavní, Radek Vondráček argumentuje, že se vychází ze zvyklostí a že navrhovaný stav v minulosti reálně existoval. Novinářská otázka mířila přesně: Ústava říká, že prezident pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí — dá se to opravdu změnit prostým zákonem?
Odpověď je nasnadě a inspiraci netřeba hledat daleko. Když prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem na návrh premiéra, přestože čl. 62 Ústavy říká, že prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy vlády, přispěchali ústavní právníci a politologové s výkladem, že v Ústavě přece není napsáno musí. Tak tedy: u pověřování vedoucích misí tam také není napsáno musí. Pravidla jazyka českého se dnes v Praze přepisují podle potřeby.
Závěr
Přebytek nemocnic vedle nedostatku peněz na obranu, odvolaný miliardový dar, trestní oznámení kvůli plynovodům, vyškrtnutá dezinformační agenda a spor o to, co v Ústavě je a není napsáno — všechno v jednom týdnu. Dědictví předchozí vlády se rozkvétá rychleji, než ho stačí kdokoli uklízet, a čtyři roky, které nová vláda dostala, se právě začaly počítat.
