Rozhodnutí uspořádat sjezd sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně otevřelo ve sněmovně spor, který se nakonec ukázal být méně sporem o vztah Čechů a Němců než sporem mezi českými politiky navzájem. Z pohledu předsedy poslaneckého klubu a místopředsedy hnutí SPD Radima Fialy se na tomto tématu rozdělila politická scéna na dva nesmiřitelné tábory tam, kde by se podle něj mělo dát čekat základní porozumění: kdo způsobil druhou světovou válku a na čí straně stáli oběti.
Noční debata, která rozdělila sněmovnu
Vládní koalice předložila usnesení, kterým chtěla vyzvat organizátory sjezdu, aby se na území České republiky nekonal. Radim Fiala popisuje, že celý den ve sněmovně k bodu nevystupoval a počítal s tím, že opozice si odehraje svoje povinné kolečko, nějak zahlasuje a věc rychle skončí. Místo toho podle něj opozice ještě ve čtvrt na dvě v noci přesvědčovala, jak je důležité, aby se sněm sudetoněmeckého krajanského sdružení v Česku konal, a koalici líčila jako tu, která brání smíření.
Právě v tu chvíli se podle vlastních slov rozhodl vystoupit. Po projevu poslance Marka Bendy šel k řečništi a emotivně shrnul, co si o postoji opozice myslí. Zdůrazňuje, že nešlo o nadávání protistraně, ale o vyjádření zklamání: vadí mu, že někdo chce po osmdesáti letech od konce války otevírat revizionismus, zkoumat okolnosti ukončení druhé světové války nebo se vracet k Benešovým dekretům. To je pro něj jednou provždy uzavřená věc, která má svůj historický původ i vývoj a kterou by nikdo neměl měnit.
Spor český, ne česko-německý
Radim Fiala se hlásí k tezi, kterou zaslechl na konferenci Institutu Václava Klause: sudetoněmecký sjezd není ani tak otázkou česko-německou jako otázkou česko-českou. Ukazuje se na něm totiž, kde stojí jednotlivé české politické síly a zda se dokážou shodnout na zdánlivě elementárních věcech. Sám tento výklad sdílí: problém podle něj není ani tak v tom, že někdo Němce pozval, jako v tom, jak hluboce se kvůli tomu rozdělila domácí politika.
Pozvání podle něj zařídil bývalý europoslanec Bernd Posselt, který oslovil spřízněné europoslance z Čech, aby konání sjezdu v Brně zajistili; oficiální pozvánku za pořádající spolek pak vydal jeho ředitel. Fiala připomíná obsah koaličního usnesení: jeho první bod vítá smíření a deklaraci uzavřenou mezi Českou republikou a Německem v roce 1997, hlásí se ke spolupráci v hospodářské, politické i společenské oblasti, končí ale tím, že na území České republiky si pořádání sjezdu nepřeje. Právě tato poslední věta byla podle něj jádrem sporu. Přestože usnesení považuje za kompromisní a nijak agresivní vůči sudetským Němcům, opozice podle jeho čtení bránila konání sjezdu, jak říká, do krve.
Sudetoněmecké krajanské sdružení podle něj vzniklo po druhé světové válce z lidí, kteří už tehdy chtěli revizi jejích výsledků. Připomíná, že nešlo o teoretiky, ale o ty, kdo za války posílali Čechy a Židy do plynových komor. Proto chtěl, aby poslanci stáli za oběťmi války a za českým národem, a proto ho zklamalo, že se na tom s opozicí nedokázal shodnout. Sjezd v Brně považuje za nešťastný nápad, který smíření nepřinese, naopak řadu lidí podle něj popudí.
Vlastenectví, historie a spor o osvoboditele
Z rozhovoru zaznívá výrazné rozlišení mezi nacionalismem a vlastenectvím. Fiala odmítá nálepku největších nacionalistů, kterou podle něj SPD dostává, a staví proti ní lásku k vlasti a národu jako sílu, díky níž bylo vůbec možné nacistický režim porazit. Varuje před tím, co označuje za přepisování dějin: zmiňuje dokument o památníku v Hrabyni a ostravské operaci, kde se podle jeho čtení sugeruje, že u památníku se proti sovětským vojákům bránili němečtí vojáci. K tomu dodává osobní zážitek setkání s tehdy asi pětadevadesátiletými generály, kteří se osvobozování Ostravy účastnili.
Polemizuje také s výrokem, který připisuje europoslankyni Danuši Nerudové, totiž že Československo osvobodili Američané. Trvá na tom, že historie je daná a neměnná: Američané osvobodili jen část území u Plzně, zatímco k nim na konci války utíkali i statisíce Němců a kolaborantů. Své poslání vidí v tom, aby se připomínalo, jak události skutečně proběhly, dřív než si lidé sami k nezkreslené verzi dějin opět najdou cestu.
SPD, AfD a Benešovy dekrety
Fiala se vrací k opakované výtce, že SPD spolupracuje v Evropském parlamentu s německou stranou AfD, která bývá spojována se snahou rušit Benešovy dekrety. Odmítá, že by AfD měla zrušení dekretů zakotveno ve svých stanovách. Připomíná, že obavu měla i samotná SPD, a proto před vstupem do společné frakce došlo k setkání mezi Tomiem Okamurou a tehdejším předsedou AfD Jörgem Meuthenem. Z něj podle Fialy, který u jednání seděl, vzešlo písemné prohlášení, že se strany nechtějí obracet do minulosti, budou společně budovat budoucnost a hájit národní zájmy svých zemí.
Tuto deklaraci podle svých slov stále má a používá ji jako odpověď na námitky, s nimiž se setkal i v České televizi. Zdůrazňuje, že pokud by se v jejich frakci objevila snaha o revizi Benešových dekretů, SPD by s takovou stranou nespolupracovala, protože národní zájem je pro ni nadřazený jakékoli spolupráci.
Sjezd v Brně a politické kulisy
Fiala připomíná, že na sjezd má přijet bavorský předseda vlády, což akci dodá zřetelné politické pozadí bez ohledu na to, jak je oficiálně deklarována jako akt smíření. Vysvětluje to logikou voličstva: zhruba milion Němců, kteří žili na území českých zemí a sami sebe označují za sudetské Němce, se po válce přesídlil především do Bavorska, kde má sdružení nejsilnější základnu. Pro bavorské politiky jde tedy o voliče, jejichž zájmy chtějí reprezentovat.
Sám by celé téma nejraději nechal stranou a těší se, až sjezd skončí. Znepokojuje ho informace, že by se v dalších letech mohl konat v Liberci či v Karlových Varech. Doufá, že z akce nevzejde větší česko-německý konflikt, a přeje si, aby česko-německá spolupráce fungovala dál. Zároveň ale varuje před tím, co nazývá poklonkováním, a zdůrazňuje princip vzájemného respektu: respektujte naši zemi a naše zákony a my budeme respektovat vás.
Slabost Německa, zbrojení a budoucnost Evropy
Větší obavu než ze samotného sjezdu má Radim Fiala z ekonomického oslabování Německa a celé Evropské unie. Příčinu vidí ve vedení nikým nevolené Evropské komise a v byrokratickém aparátu s progresivistickou ideologií, v evropských regulacích, Green Dealu i v uzavírání jaderných elektráren v Německu. Připomíná čerstvý titulek o zpomalování českého průmyslu jako logický důsledek vysokých cen energií, které jsou v Evropě podle něj několikanásobně vyšší než v Asii nebo ve Spojených státech.
Z vlastní zkušenosti z bruselského setkání předsedů hospodářských výborů popisuje pocit, že si nebezpečí nikdo nepřipouští, jako by jeli ve vlaku se zataženými záclonkami. Změnu by podle něj mohly přinést až nové evropské volby, není ale jistý, zda Evropská unie vydrží ekonomicky, zvláště při svém zadlužení. Tvrzení o dluhu ve výši šesti set procent HDP, které v rozhovoru zaznělo, se v této podobě nezakládá na ověřitelných datech a patrně jde o nepřesnost.
S oslabováním souvisí i obrat řady států ke zbrojení jako k náhradnímu motoru průmyslu a růstu příjmů státních rozpočtů. Fiala v tom vidí velké ohrožení s výhledem deseti let, navíc spojené s tlakem na nákupy amerických zbraní a se snahou udržet poptávku po slábnoucím dolaru. Přeje si návrat k budování průmyslu a infrastruktury, hledání nových trhů mimo upadající Evropu, zejména v Asii, a uplatnění českých výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Připomíná, že Německo zůstává hlavním obchodním partnerem Česka, a pokud se propadne do recese, stáhne s sebou i český průmysl.
Připomínka konce války
Rozhovor, vysílaný v den výročí konce druhé světové války, uzavírá Radim Fiala přáním, aby se podobná válka, ani menší, už nikdy neopakovala, a aby se to dobré nakonec obrátilo k lepšímu. Spor o brněnský sjezd tak v jeho podání není jen procedurální půtkou ve sněmovně, ale připomínkou toho, jak křehká zůstává shoda na elementárním výkladu nedávných dějin.
