Vládní návrh na zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí je podle poslance Radima Fialy (SPD) nejnebezpečnějším průlomem do českého ústavního systému v novodobé historii země. Ve svém vystoupení ve druhém čtení označil předlohu za nekvalitní, nebezpečnou a protiústavní a ohlásil, že SPD navrhne její zamítnutí. Jde podle něj o snahu vládní koalice změnit pravidla voleb ve svůj prospěch.
Nejnebezpečnější průlom do ústavního systému
Klasická a tradiční demokracie se opírá o zásadu, že volby jsou svobodné, soutěživé a spravedlivé a znemožňují jakoukoli manipulaci nebo podvod při hlasování i sčítání hlasů. Pokud by korespondenční volba prošla, nebylo by už podle Fialy možné mluvit o vládní či parlamentní většině vzniklé zcela demokratickým a nezpochybnitelným způsobem. Přirovnal to k vypuštění džina z láhve: škody, které by takový krok na důvěře občanů v demokracii napáchal, označil za nevratné.
Rovnost, přímost a tajnost: tři zásady, které návrh porušuje
České volební právo stojí na třech ústavních zásadách. Rovnost znamená, že každý volič má jeden hlas o stejné váze a stejné podmínky hlasování. Přímost znamená, že hlas odevzdává vždy přímo konkrétní a jasně identifikovatelný volič a právo volit nelze převést na jinou osobu. Tajnost znamená, že nikdo nesmí spojit voliče s jeho hlasem. Fiala argumentuje, že u korespondenční volby nelze ani jednu z těchto zásad zaručit: buď bude hlas kontrolovatelný, a tedy ne tajný, nebo tajný, a tedy nekontrolovatelný.
Právo, nebo vynucené privilegium?
Čeští občané v zahraničí podle poslance mohou volit už dnes, a to osobně na ambasádách a konzulátech. Právo volit tedy de iure i de facto mají všichni. Vládní návrh z tohoto univerzálního práva podle Fialy dělá pro jednu skupinu občanů absolutní nárok, který jim má stát zaručit, což označuje za ničím neopodstatněné privilegium, zejména u desítek tisíc lidí, kteří v Česku nikdy nežili a neponesou důsledky své volby. Zavedení dvou způsobů hlasování navíc podle něj porušuje rovnost: zahraniční volič by si mohl vybrat mezi cestou na ambasádu a korespondenční volbou, čímž by byl zvýhodněn oproti ostatním.
Přepočet zahraničních hlasů a čtyři koaliční kraje
Zvlášť nebezpečný je podle Fialy dopad na samotný volební systém. Dnes se před každými volbami losuje jeden kraj, do jehož kandidátek se počítají zahraniční hlasy; v letech 2006 a 2017 tento mechanismus podle něj zvrátil výsledek voleb, byť šlo o jediný mandát, protože zahraničních hlasů bylo do dvaceti tisíc. Při sto tisících korespondenčních hlasů by už mohlo jít o čtyři mandáty. Vládní poslanci nově navrhují rozdělit zahraniční hlasy do čtyř největších krajů, tedy Prahy, Středočeského, Jihomoravského a Moravskoslezského, kde koaliční strany dlouhodobě získávají nejlepší výsledky. Fiala to označuje za sociální a volební inženýrství. Připomněl také kauzu Pandora Papers před minulými volbami jako příklad účelové hry, která podle něj měla ovlivnit volební výsledek.
Technická past: plné moci, tisk lístků a neziskovky
Sám proces korespondenční volby je podle poslance zdrojem rizik. Žádost o volební písemnosti může podat i osoba s plnou mocí, písemnosti se posílají na několik adres bez jistoty, kdo je převezme, a hlasovací lístek si volič tiskne sám z internetu, což otevírá pochybnosti o jeho pravosti. Složitost celého postupu podle Fialy povede k záměnám obálek a neplatným hlasům a mnozí voliči volbu přenechají někomu jinému, třeba neziskové organizaci s politickým programem, která na to dostane rozpočet. Upozornil i na to, že hlasování probíhá ještě před oficiálními dny voleb, tedy jako volba v předstihu.
Konec tajnosti a otevřený prostor pro nátlak
Tajnost hlasování staví ústava na první místo a byla podle Fialy jedním ze symbolů přechodu k demokracii po roce 1989. Za plentou je volič chráněn jak před veřejnou mocí, tak před nátlakem rodiny, nadřízených nebo dalších osob. Korespondenční volba tyto ochranné mechanismy podle něj postrádá: nelze vyloučit, že někdo hlasuje pod dohledem nebo nátlakem, že za voliče hlasuje někdo jiný, nebo že týž člověk hlasuje vícekrát, třeba korespondenčně v Německu a znovu osobně v Česku. Předložená novela navíc podle Fialy neobsahuje žádné zahraniční pojistky, jako je institut nezávislého svědka nebo kontrolní otázky po australském vzoru.
Varování ze zahraničí: Rakousko a Benátská komise
Jako memento uvádí Fiala rakouskou prezidentskou volbu, jejíž druhé kolo se kvůli prokázaným podvodům muselo opakovat a v němž podle něj rozhodly právě zahraniční korespondenční hlasy. Odvolává se i na kodex správné praxe ve volebních záležitostech Benátské komise při Radě Evropy: poštovní hlasování má být povoleno jen tam, kde jsou poštovní služby spolehlivé a zabezpečené, a nerovné volební právo vzniká všude tam, kde má část voličů na výběr z více způsobů hlasování. Kritiku korespondenční volby připomíná i u odborníků, kteří nejsou voliči SPD, včetně politologa Stanislava Balíka a právníka Petra Kolmana.
Bez důvěry ve volby není demokracie
Demokracie podle Fialy nemůže existovat bez důvěry občanů ve volby, které musí být srozumitelné a pochopitelné všem. Korespondenční prvek podle něj tuto srozumitelnost zatemňuje a oslabuje podíl občanů žijících a platících daně přímo v Česku ve prospěch těch v zahraničí. Závěrem varuje, že pokud lidé ztratí pocit, že mohou ve svobodných volbách změnit vládu, hrozí až počátek studené občanské války. SPD proto ve druhém čtení navrhla zamítnutí celého tisku.
