Spor o konání sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu na českém území se přenesl do Poslanecké sněmovny a vyvolal mnohahodinové jednání. Podle místopředsedy SPD Radima Fialy strávila sněmovna osm hodin debatou o návrhu usnesení, jímž koalice deklarovala, že si konání takového sjezdu v České republice nepřeje. Vedle toho se ale rýsuje i druhé velké zahraničněpolitické téma: připravované cesty nejvyšších ústavních činitelů do Číny.
Osm hodin o sjezdu landsmanšaftu
Jádrem sněmovního sporu bylo usnesení, kterým chce koalice dát najevo, že nesouhlasí s pořádáním sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. V textu zároveň zaznívá, že vztahy s Německem jsou důležité, že koalice oceňuje proces usmíření i deklaraci podepsanou mezi Bundestagem a českým parlamentem v roce 1997 a že stojí o pokračování dobrých vztahů. Klíčová je ale podmínka vzájemného respektu, zejména k obětem druhé světové války.
Emoce vygradovaly natolik, že Radim Fiala použil v nočním jednání hrubší výraz, za který se následně omluvil. Důvodem podle něj bylo, že zatímco koalice nechávala prostor opozici, aby si téma odebrala, opozice podle jeho slov bránila konání sjezdu, jak sám řekl, až do krve a jako téma číslo jedna. Připomínky obětí druhé světové války, statisíců padlých Čechů či umučených v koncentračních táborech podle něj přitom zůstávaly stranou pozornosti.
Smíření jako otázka času
Radim Fiala zdůrazňuje, že usmíření mezi Čechy a Němci nelze uspěchat, ale že je zařídí především čas a generační výměna. Konání sjezdu v Brně podle něj může řada lidí stále vnímat jako provokaci, protože od války neuplynulo tak mnoho času a většina rodin v ní někoho ztratila. Připomíná i historii města a to, co se za války odehrálo v Kounicových kolejích.
Podle jeho slov byli překvapeni i někteří poslanci z koaličního hnutí ANO, kteří argumentovali tím, že spolupráce s Německem funguje, deklarace je podepsaná, a přesto by se sjezd mohl konat jinde. Příští rok se podle něj sjezd plánuje v Liberci, případně dále v Karlových Varech. Koalice proto Němce vyzývá, aby si tato setkání pořádali v Německu, a nabízí spolupráci v podobě konferencí či společných setkání na základě vzájemného respektu. Fiala přitom přiznává, že usnesením konání sjezdu fakticky nezabrání, jde však o to dát najevo postoj lidí, kteří to vnímají negativně.
Na sjezd má podle moderátorky dorazit i německý ministr vnitra. Fiala doufá, že akce nezhorší vztahy s Bavorskem ani s celým Německem, a obrací otázku: ptát by se podle něj měli i sami pořadatelé a Němci, zda jejich sjezd v Brně nepoškodí vztahy s Českou republikou. Současně připomíná, že opozice obstruuje ve sněmovně téměř každý bod a zákon; koalice je podle něj připravena na to, že hlasování může trvat i několik dní, ale usnesení nakonec prosadí. Přiznává, že i SPD v opozici obstruovala, ne však u všeho, na rozdíl od současného stavu.
AfD, Benešovy dekrety a hranice spolupráce
Předmětem kritiky vůči SPD je spolupráce s německou AfD v jedné evropské frakci, protože tato strana podle moderátorky čas od času otevírá otázku Benešových dekretů. Radim Fiala připouští, že je to pro SPD vážný problém, a popisuje, že už při vstupu do frakce dali vedení AfD jasně najevo: pokud bude AfD otevírat Benešovy dekrety, do žádné společné frakce s ní SPD nepůjde. Pro SPD a pro Českou republiku jde podle něj o zásadní téma.
Obě strany podle Fialy podepsaly deklaraci, že se nebudou vracet ke své minulosti a budou pracovat pro dobré obchodní, politické i společenské vztahy obou zemí do budoucna. Tu deklaraci má SPD podle jeho slov uschovanou a je připravena ji v případě potřeby použít. Fiala zároveň připomíná, že i mezi Českou republikou a Německem byla v roce 1997 podepsána deklarace, v níž německá strana lituje utrpení způsobeného českému lidu a vzdává čest obětem; přesto se téma podle něj i v roce 2026 stále otevírá.
Smysl deklarací vidí v tom, že jsou začátkem dlouhodobého procesu, který má umožnit budovat novou spolupráci při zachování jasné hranice vzájemného respektu a bez vnucování protichůdných pohledů na druhou světovou válku. Pokud by AfD téma Benešových dekretů znovu zvedla, z frakce by podle Fialy SPD odešla. Připouští zároveň, že vysídlení sudetských Němců nebylo vždy v pořádku, vnímá to jako důsledek toho, co se za války dělo, a uzavírá, že nejlepší je k minulosti se nevracet a budovat nové vztahy.
Dvě cesty do Číny: Babiš a Okamura
Druhým velkým tématem jsou připravované cesty do Číny. Radim Fiala potvrzuje, že plán návštěv existuje, byť konkrétní termíny ani to, zda poletí dvě delegace, podle svých slov přesně nezná. Argumentuje tím, že v minulém volebním období se z Česka létalo pouze na Tchaj-wan, zatímco do Číny, druhé největší ekonomiky světa, kam jezdili lídři jako Macron, Starmer, Merz či dříve Scholz, nikdo. To považuje za jistou provokaci vůči Číně, ačkoli koalice podle něj nikoho provokovat nechce.
Cílem cest má být narovnání vztahů, které mohly být podle Fialy za uplynulé čtyři roky poškozené, a navázání dobrých obchodních vazeb srovnatelných s těmi, jaké má západní Evropa nebo Spojené státy. Připomíná i pragmatický obrat americké politiky, kdy podle něj i prezident Donald Trump usiluje o návrat firem z Číny zpět do USA, a varuje, že Evropa ztrácí pozice v automobilovém průmyslu, zejména u elektromobilů, i kvůli Green Dealu a způsobu, jakým Evropu vede Evropská komise.
Jednu z delegací by podle Fialy měl vést premiér Andrej Babiš, stejně jako do Číny jezdili premiéři dalších zemí. Druhou delegaci má vést předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura; jejím cílem je mimo jiné obnovení cestovního ruchu, neboť před čtyřmi lety podle Fialy přijíždělo do Česka kolem 700 tisíc čínských turistů. Okamurova cesta má návštěvě premiéra předcházet a podle Fialy se Okamura už setkal s velvyslancem Číny, kde se jednalo i o obnovení leteckých linek mezi Čínou a Prahou.
Tchaj-wan, Vystrčil a politika jedné Číny
Cesty do Číny komplikuje plánovaná návštěva předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu, kam má na přelomu května a června letět komerční linkou. Na otázku, zda to může čínské cesty zhatit, Radim Fiala odpovídá, že pokud chce Vystrčil na Tchaj-wan letět, nikdo mu v tom nezabrání. O cestě s ním podle Fialy bude jednat premiér, ale Vystrčil se nakonec rozhodne sám; podle Fialy by ovšem bylo dobré, aby tato cesta neměla vládní podporu.
Fiala očekává, že si Vystrčilovy cesty Čína všimne a bude se na ni ptát. Odpovědí má být odkaz na oficiální stanovisko ministerstva zahraničí z minulosti, tedy že Česko uznává politiku jedné Číny. Ohrozit čínské cesty by podle něj mohlo jen to, kdyby Vystrčil na Tchaj-wanu řekl něco, co by celou věc poškodilo, což nevylučuje, ale doufá, že se tak nestane.
Fiala zároveň zmiňuje posun postoje prezidenta, který se ujímal úřadu s tím, že na Tchaj-wan neletí, aby neohrozil obchodní vztahy s Čínou, dnes ale podle Fialy říká, že platí politika jedné Číny, ale obchodovat lze s kým chce. Sám Fiala cesty na Tchaj-wan jako obchodní příležitost nekritizuje, považuje však za zvláštní letět tam čtyřikrát a do Číny ani jednou.
Hledání nových trhů
V závěru Radim Fiala shrnuje koaliční pohled: je třeba se dívat nejen na Tchaj-wan a Čínu, ale na celý svět a hledat obchodní příležitosti všude. Upozorňuje, že Evropa vyváží příliš velkou část výroby, podle něj kolem 80 procent českého exportu míří do Německa, a klesá v průmyslu, HDP i ekonomické síle. Pokud Česko nezačne hledat nové trhy, podle Fialy na to doplatí.
