Poslední večer před komunálními volbami 9. a 10. října patří prezidentovi, který k nim nepůjde. Stream otevírá smyšlená zpráva v duchu nadsázky: předseda Senátu Miloš Vystrčil prý vyhlásil ústavní krizi, sáhl po článku 66 Ústavy a chystá se nepřítomného prezidenta zbavit pravomocí, protože se hlava státu kdesi v Africe prohání na rallye a nekomunikuje. Skutečnost je prozaičtější, ale podle tohoto pohledu o nic méně absurdní. K tomu přichází policejní verdikt v kauze nehody Filipa Turka, parodie na funkce jihomoravského hejtmana Jana Grolicha, výzva čtyřiceti šéfredaktorů a spor Motoristů s Českou televizí.
Prezident na soukromé cestě, volby bez něj
Hrad oznámil, že prezident Petr Pavel nebude volit ve své obci Černouček, protože je na soukromé cestě mimo Evropskou unii; podle zpráv se objevil na rallye v Maroku. Kancelář prezidenta to označila za chybu v plánování. Ironií je, že termín voleb vyhlásil sám prezident. Před čtyřmi lety, ještě jako kandidát v uniformě, přitom prohlásil komunální volby za asi ty nejdůležitější pro běžného občana. Stačí se začíst do toho titulku: pro běžného občana. Z odjezdu tedy plyne, že prezident, jeho manželka ani celý aparát na Hradě sami sebe za běžné občany nepovažují. Volit má jít „plebs“, prezident se na to může vykašlat.
Grády tomu dodala první dáma Eva Pavlová. Manžela se zastala na Instagramu a kritizovala stát, že lidem neumožnil volit flexibilně – ze zahraničí ani z jiného místa v Česku. Pokud chceme po lidech, aby se voleb účastnili, měli bychom jim podle ní zároveň vytvořit podmínky. Ve výkladu streamu z toho čiší pocit šlechty: když prezident chce do Maroka a jeho žena jinam, ať za nimi stát přiveze volební urnu. Stát přitom podmínky vytvořil. Minimem, které lze chtít po komkoli, je neplánovat si dovolenou na dobu voleb – a pokud se to stane, dovolenou přerušit nebo odložit. U člověka, který termín sám vyhlásil, to platí dvojnásob.
Podle tohoto čtení nejde o přehlédnutí v kalendáři, ale o moment pravdy. Oba manželé se formovali v normalizační armádě a v KSČ, kde volby nic nerozhodovaly, protože vždycky vyhrála jedna strana. Fotky z Formule 1, z MotoGP v Brně nebo s dětmi jsou podle tohoto pohledu jen PR mlha. Prezidentství v tradičním smyslu – politický rozměr úřadu a povinnosti – prezidenta obtěžuje; chce si užívat motorky, rallye a větroně za královské peníze. Před odjezdem ještě kolovalo video, na kterém prezidentský pár předčítá Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce. Mnozí ho prý nejdřív považovali za výtvor umělé inteligence.
Opozice se prezidenta tentokrát dotkla jen lehce, aby ho nerozzlobila – pořád je to její lídr. Vinu za případnou porážku ve volbách proto svede na Babiše, Turka a Putina, ne na něj. Kdyby se prezident nakonec k urně vrátil, bude to podle tohoto odhadu velká PR akce s tvrzením, že to tak měl v plánu odjakživa. Že by mu odjezd vážně uškodil v příští prezidentské volbě, se ale nečeká.
Pískot ve Frankfurtu a generálové minulé vlády
Česko je čestným hostem frankfurtského knižního veletrhu a projev ministra kultury Klempíře (Motoristé) při zahájení přerušovaly výkřiky a pískot. Divák připomíná, že na státní útraty tam podle něj jede 75 umělců a celé to stojí 240 milionů korun. Ministerstvo je tam veze za peníze daňových poplatníků, aby propagovali knihy, ze kterých mají výdělky – a oni pískají na ministra, který to zaštiťuje. Je to jejich vlastní vysvědčení.
Řecký nápis na zdi „Nepotřebujeme juntu, naše demokracie si vystačí sama“ by se podle diváka hodil spíš do Česka. Za minulé vlády Petra Fialy se tu skutečně aktivizovali plukovníci a generálové – plukovník Foltýn, Koudelka jako ředitel BIS a tehdejší náčelník generálního štábu Řehka. A když se aktivizují plukovníci a generálové, obvykle se tomu říká junta. Všechno to přitom bylo jménem demokracie.
Francie jako zrcadlo Unie
Francie se podle tohoto čtení stává banánovou republikou. Topí se v dluhu, v hospodářské stagnaci i v bezvládí: několik premiérů se v posledních letech pokusilo dát do pořádku veřejné finance a vzápětí padli, Národní shromáždění se nedokáže na ničem shodnout a k tomu protestují studenti za víc peněz do škol. Na trzích se státními dluhopisy už Francie připomíná Řecko – platí úroky na úrovni řecké dluhové krize. Podle Wall Street Journal chce dluh, který neumí splácet, řešit krátkodobějšími dluhopisy, tedy dalším dluhem.
Jde přitom o druhou nejsilnější ekonomiku Evropské unie po Německu a o politicky velmi vlivnou zemi. Francie je tak věrným obrazem celé Unie, jejímž je Česko členem.
Turkova nehoda: přestupek, ne trestný čin
Policie uzavřela šetření červencové nehody poslance Filipa Turka (Motoristé) na pražské magistrále u I. P. Pavlova. Trestný čin se nestal, věc míří na úřad jako přestupek – a přestupku se podle policie mohli dopustit oba řidiči, tedy Turek i řidič nemocničního vozu se zdravotnickým materiálem. Předtím přitom opoziční média, takzvaní experti z řad politologů a advokáti spříznění s opozicí věděli dřív než policie, že Turek spáchal trestný čin a s ním nemůže zůstat ani poslancem.
Po verdiktu by tedy měl přijít comeback. Turek po nehodě pozastavil výkon funkce vládního zmocněnce pro Green Deal a teď se mu dveře otevírají zpátky. Za dopravní přestupky se v české politice nikdy neodstupovalo: Marek Výborný přišel jako ministr zemědělství o řidičák za jízdu v obci rychlostí přes devadesát kilometrů v hodině a rezignaci po něm nikdo nechtěl. V demokracii se přece má měřit všem stejně. Sám Turek se k verdiktu vyjádřil slovy „Vyváleli mě v hnoji“. Prezident Pavel přitom nehodu dával do souvislosti s tím, proč Turka odmítl jmenovat ministrem – omluvu tedy čekat nelze.
Za pozornost stojí mediální obraz kauzy. Na Seznam Zprávách se pod jedním autorem podle tohoto výčtu postupně objevily čtyři různé titulky k téže věci – od toho, že Turek téměř naplnil znaky trestného činu ublížení na zdraví, až po to, že naplnil všechny znaky kromě jednoho. Šéfredaktor Seznam Zpráv přitom patří k těm, kdo iniciují dopisy a výzvy šéfredaktorů. Na sociálních sítích se mezitím rozjela debata, že policie je zkorumpovaná, protože nedodala verdikt, který lidový mediální soud vynesl předem. Turek tak, byť vláčený blátem, aspoň demaskuje, jak fungují česká média – spíš opoziční propaganda.
Nebezpečnější než čtení pohádek jsou politické pohádky. Prezident se letos kvůli nočním SMS Petra Macinky svému poradci Petru Kolářovi obrátil na policii a na vicepremiéra a ministra zahraničí tak poslal útvar, který odhaluje organizovaný zločin. Policie případ nakonec odložila.
Německo na hraně a tání ledů v Evropě
Řidič kamionu, který pracuje v Německu, si všímá, jak AfD posiluje ve všech spolkových zemích; Alice Weidelová v Bundestagu kancléři Merzovi pořádně „nandala“. Úspěch AfD ve volbách i v průzkumech je podle tohoto čtení přímo úměrný tomu, jak Němcům lžou politici CDU, CSU a sociální demokraté. Ve společných vládách si zničili energetiku, vypnuli jaderné elektrárny a jako propagátoři sankcí proti Rusku mnohonásobně zdražili průmyslu elektřinu i plyn. Hroutí se nejen Volkswagen, ale i páteř ekonomiky – menší firmy, které vyvážejí výrobky s vysokou přidanou hodnotou do celého světa. K tomu nelegální migrace a její následky. O tom všem Němcům lhali a lžou dál, aby nerostla strana, která o tom nelže.
Historická zkušenost, že Německo v hospodářské krizi rozpoutalo válku, je podle diváka varující a Češi o ní vědí své. Nástup AfD ale začíná měnit i CDU a další strany: politici si uvědomují, že zatloukáním vlastních chyb si tlučou hřebíky do rakve, a mlčet nechtějí ani němečtí průmyslníci. Průmyslová aktivita i zakázky znovu klesly, a protože je Česko dílnou Německa, německý vývoj ho zpravidla dožene. Ledy se lámou i v Unii. Kromě Kallasové, u níž se led v hlavě nepohne nikdy, už se nahlas mluví o tom, že je potřeba jednat s Putinem a ukončit válku na Ukrajině, která oklikou ničí politicky, společensky i ekonomicky celou Evropu.
Grolich, Brno a zlatá křesílka
Brněnská politika je zdrojem nekonečné zábavy. Jihomoravský hejtman a předseda KDU-ČSL Jan Grolich vede stranu pod značkou „nových lidovců“ – tváře a kádry jsou sice pořád stejné, nová je ale hlavně jeho videotvorba. A jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá: na jeho kampaň odpovídá vlna parodických videí.
Kandidát ANO na brněnského primátora Václav Trojan pro server esport.cz mluví o tom, že prevence drog začíná na hřišti a Brno musí dát dětem prostor sportovat. Titulek o drogách oživuje tři roky starou kauzu primátorky Markéty Vaňkové (ODS), vyfocené spolu s dalšími lidmi z vedení města nebezpečně blízko bílého prášku. Nejdřív mluvila o podvrhu, pak připustila, že fotka může být pravá, jen si situaci nevybavuje. ODS tehdy vzkázala, že Brno je alternativní město – a Grolich to podle tohoto čtení potvrzuje každým dnem.
Parodie „Grolichova trafika“ ukazuje zlatá křesílka, která hejtman rozdává spřízněným lidem; přiléhavější by byl název „zlaté hajzlíky“. Další video s balíky peněz po kapsách nese název „Tolik funkcí a tak málo kapes“. Grolich teď jde do Senátu pro další funkci a přesvědčuje, že to všechno stihne – jeden čas bude mít na jižní Moravu, druhý na Senát. Podle tohoto odhadu by si ale Senát nechal jen na tři roky, než bude kandidovat do Sněmovny; možná zkusí být senátorem i poslancem zároveň, aby přibyla další kapsa. Na množství videí si prý už stěžuje.
Babiš proti emisním povolenkám
Premiér Andrej Babiš se od návratu do Strakovy akademie v Evropské unii nebojí říkat ošklivou pravdu, alespoň o Green Dealu a financování války na Ukrajině; k zárukám za další takzvané půjčky Ukrajině, které jsou ve skutečnosti dary, se nepřipojil. Na zahájení strojírenského veletrhu v Brně zopakoval, že emisní povolenky ničí Evropu. Český průmysl na nich podle jeho výpočtu za poslední roky prodělal 159 miliard korun. Povolenky pro rafinerie chce zrušit a u chystaných povolenek ETS2 usiluje o odklad.
Spojencem je Itálie premiérky Meloniové, kterou nesmyslný Green Deal jako průmyslovou zemi rovněž ničí a která se snaží držet koalici pragmatiků, aby se povolenky pozastavily, odložily nebo co nejvíc omezily. Ekonomické ukazatele většiny členských zemí jsou bídné, většina je zadlužená a při stagnaci se z dluhu vyrůst nedá – chybí peníze i na důchody, které dřív byly samozřejmostí. Zbývá doufat, že premiér v tomto úsilí nepoleví.
Plyn, sankce a kdo platí válku
Šéfka Evropské komise von der Leyenová tvrdí, že plyn do Evropy vypnulo Rusko. Technicky má pravdu – Evropa tehdy dokonce žadonila, ať ho Rusové nevypínají, protože byla na kvalitním a levném plynu závislá. Rusko ale reagovalo na chování Unie a na chystané sankce a vědělo, že si to může dovolit. Svou energii prodává dál, jen se slevou.
Že by Rusko po zavedení sankcí prosperovalo, není tak jednoduché: má problémy a relativně vysokou inflaci. V předchozích třech letech ale mělo lepší růst a nižší inflaci než Česko i nemalá část Unie a v recesi není. Experti mu předpovídali, že klekne po prvním balíku sankcí; neklekl ani po čtyřech a půl letech války a Unie se dnes neumí shodnout ani na dvaadvacátém balíku. Sankce nejvíc ničí samotnou Unii. A zásadní rozdíl? Rusko si válku financuje samo, Ukrajinu financuje Evropa. Právě Evropa by proto měla mít primární zájem válku ukončit – už ze sobeckého důvodu, že jde o její peníze. Rusko i Ukrajina přitom jedou naplno válečnou propagandu, protože ve válce je první obětí pravda; na kampaně „lepšolidí“ v Evropě zase proudí peníze Evropské komise.
Výzva čtyřiceti šéfredaktorů
Čtyřicet šéfredaktorů českých médií zveřejnilo výzvu, v níž politiky žádají, aby odmítali násilí a ctili svobodný přístup k informacím. Pod výzvou jsou i lifestylový časopis Heroine nebo Sport.cz. K jakým informacím jim vláda brání v přístupu? Snad tají výsledky hokejové a fotbalové ligy. Je to patetický, směšný blábol – a podobný dopis o potřebě kritické a nestranné žurnalistiky přišel už začátkem roku.
Doporučení je jednoduché: dělejte svou práci. Nepřepisujte titulky, nedělejte cinknuté titulky, a když máte pocit, že vláda informace tají, pídit se po nich patří k tradiční novinářské práci. Přestaňte dělat opoziční a prezidentskou propagandu a vraťte se o dvacet let zpátky, kdy to v médiích bylo ještě celkem normální. A kde byli šéfredaktoři za minulé vlády? Když vláda Petra Fialy po ruské invazi vyzvala k zablokování webů, které označila za dezinformační – postup, který soud letos v jednom ze sporů označil za protiprávní –, mlčeli. Mlčeli i u komunikačních karet plukovníka Foltýna. Materiál na petici by tehdy měli každý týden; nevznikla ani jedna.
Superdebata bez kandidujících lídrů
Česká televize do závěrečné předvolební Superdebaty nepustí předsedy stran, kteří sami kandidují v komunálních nebo senátních volbách. Týká se to Petra Macinky, ale i šéfa TOP 09 nebo předsedy ODS Martina Kupky, který kandiduje doma v Líbeznicích jako v minulých letech. Proč by kandidáti nemohli do debaty, nedává smysl. Macinka rozhodnutí označil za mimořádně stupidní a ministerstvu zahraničí nařídil, aby s Českou televizí až do konce voleb nekomunikovalo. Klidně by u toho mohl zůstat – a s ním celá vláda – vzhledem k tomu, v co se na Kavčích horách zvrhl boj o zvláštní daň pro ČT a o osm miliard korun ročně.
Předvolební kampaň má i úsměvnou stránku. ODS, která voliče straší populisty, extremisty a antisystémovými stranami, má v pražských Počernicích na billboardu jediné heslo: „Bazén bude.“ Populismus to přece není – nikoho z ODS by nikdy nenapadlo slibovat voličům něco populistického.
Titulek o první dámě a lenochod pro Evu Pavlovou
Ještě před odjezdem manželů Pavlových ze země se na zpravodajském serveru Novinky objevil titulek o tom, jak to první dámě při návštěvě slušelo – materiál, který dřív patřil do bulváru a lifestylových časopisů. Vysvětlení se nabízí: Seznam, který provozuje Seznam Zprávy i Novinky, uzavřel se Správou Pražského hradu barterovou smlouvu v hodnotě až tří milionů korun, jejíž součástí jsou i PR články. Kdo by chtěl titulek o tom, jak mu to sluší, musel by si ho zaplatit ze svého; Hrad za reklamní prostor neplatí penězi, ale protiplněním v podobě prostor a vybavení na Hradě a v Lánech, tedy ze státního.
Ironické ocenění lenochoda týdne proto míří k Evě Pavlové – za omluvu manžela, který v době voleb odjel ze země a v podstatě oznámil, že volit nebude, protože je to k ničemu. Je to neuvěřitelná ukázka tupé arogance. Kult osobnosti kolem prezidentského páru přitom roste tak, že k němu podle tohoto pohledu historicky patří i mauzoleum; jinou věc, kterou po prezidentovi pojmenovat, by bylo těžké vymyslet.
Závěr
Komunální volby proběhnou bez prezidenta, který je sám vyhlásil a kdysi je označil za nejdůležitější pro běžné občany. Výmluva první dámy o nepružném státu z toho podle tohoto čtení dělá moment pravdy o tom, jak se prezidentský pár vnímá. Filip Turek se po policejním verdiktu může vrátit do hry, Jan Grolich sbírá další funkci a šéfredaktoři vydávají výzvy, místo aby dělali svou práci. Volit se dá i bez manželů Pavlových – a možná i líp.
