Komunální a senátní volby mají letos jednu nečekanou absenci: hlavu státu. Hrad oznámil, že prezident Petr Pavel je na soukromé zahraniční cestě mimo Evropskou unii a hlasovat do zastupitelstva Černoučku nepřijde. Redakční panel bere za danou motorkářskou výpravu do Maroka a v celé věci vidí víc než nešikovnost – prezidenturu vedenou na půl plynu.
Ještě před politikou připomínka, která se k tématu nakonec hodí: na ČT2 běžel dokument Vojtěcha Jasného o Václavu Havlovi z počátku 90. let, natočený pro americké publikum. Havel v něm mluví o pravdě, kterou nikdy nenašel a hledal ji i po pádu komunismu. Pochybování k němu patřilo – a ve chvíli, kdy je kolem tolik „majitelů pravd“, stojí za to ten film vidět celý.
Chyba, nebo důkaz falešné prezidentury
Na první pohled nejde o nic zásadního. Prezidentova absence nemění ústavní pořádek ani neohrožuje demokracii. Podle jednoho z panelistů ale ukazuje, že celá tato prezidentura je „trošku fake“ – falešná.
Další hlas mluví o nepochopitelné chybě. Těžko si představit, že si v určité chvíli neuvědomí, že takto do Maroka jet nemůže. Pokud za tím stojí vášeň pro motorky tak neodolatelná, že se neudrží, patří to podle panelu spíš k psychiatrovi – s ironickou diagnózou „motorkofilie“.
Vážnější je precedens. Možná poprvé od vzniku Československa v roce 1918 prezident nejde k volbám. K urnám chodili i Gottwald a Husák, o Havlovi a Klausovi nemluvě. Ve fotbale by se tomu řeklo minela. Příští prezident se teď může zachovat stejně.
Navíc se ozvala první dáma: manželovi podle ní nebylo umožněno volit, protože stát nenabízí jiný způsob hlasování. Na velvyslanectví se v komunálních volbách volit nedá, takže zbývá jen jedna cesta – online. Panel v tom vidí otevřenou Pandořinu skříňku. Moderní člověk přece nemá chodit do nějaké volební místnosti a zdržovat se od svých vášní, tak udělejme konečně zákon, aby se dalo volit z mobilu. Jestli to byl úmysl, nikdo neví, ale trend tím směrem podle panelu půjde.
Politik, který přehlíží volby
Panel je známý kritickým pohledem na působení Petra Pavla, takže skórovat teď je až příliš snadné. Přesto zaznívá argument, který jde hlouběji. Politik má vizi a v demokracii ji může prosadit jediným způsobem: ve svobodných volbách. Kdo se na volby „vybodne“, dokládá, že podstatu politiky nepochopil – ta stojí na zápasu o hlasy voličů.
Zastánci prezidenta namítají, že ani mnoho občanů k volbám nechodí, tak proč by nesměl vynechat on. Prezident je ale v úplně jiné situaci: je nejvyšším ústavním činitelem a reprezentantem demokratického státu. Když ignoruje hlavní nástroj demokracie, nechápe podle panelu podstatu politiky.
Debata se stočí k otázce, zda je prezidentství povolání, zaměstnání, nebo role. Jeden z účastníků vzpomíná, co slyšel od lidí, kteří pod Petrem Pavlem pracovali na generálním štábu: náčelník byl známý pevnou pracovní dobou. Kdyby pět minut po jejím konci vypukla třetí světová válka, nedalo by se mu dovolat – v nadsázce panelu by vzkazoval „Dejte mi pokoj, jsem na motorce“. Jinému panelistovi je to docela sympatické, jenže s takovým přístupem se pak nemá ucházet o tak exponovanou funkci.
Buď tedy věc strašně podcenil, nebo počítal, že mu ji jeho příznivci prominou. Argument, že v Černoučku stejně nemá koho volit, neobstojí: jeho manželka tam byla zastupitelkou a on sám tvrdil, jak jsou tyto volby důležité. Výsledkem je podle panelu „strašný renonc“ a navíc tlak uzákonit hlasování ťuknutím do mobilu.
Hrad jako vedlejšák
Prezident podle panelu bere úřad celou dobu napůl, možná ho ani příliš nezajímá. A nejde jen o něj, ale o povahu lidí, kteří se dnes pohybují na Pražském hradě. Příkladem je Petr Kolář, přinejmenším nějakou dobu nejvýznamnější člověk v týmu kolem kandidáta a později prezidenta Pavla.
Proč se nestal kancléřem, mužem číslo dvě? Panel má jednoduchou odpověď: musel by tu práci dělat na plný úvazek a nemohl by vedle ní provozovat konzultační služby – od ČVUT inkasoval kolem milionu korun ročně za ústní konzultace. Celá skupina tak působí dojmem, že je pro ni Hrad vedlejšák. Symbol, který podpírá skutečnou agendu a skutečnou náplň jejich životů.
Online volby: Rakušan se chytil větru
Prezidentovi ani první dámě panel nevyčítá, že téma online voleb otevřeli spíš mimoděk. Horší je, že se ho hned chytil Vít Rakušan. Jako tehdejší ministr vnitra předkládal novelu, která určila i letošní termín obecních a senátních voleb, a neopomněl připomenout, že by byl pro online hlasování už tehdy – jen to neprošlo.
Odtud vede ironická vize: online by mohl být i prezident. Vyznamenání 28. října by rozesílal elektronicky, úřadoval z home officu a na Hrad by ani nemusel chodit.
Panelisté se shodují, jak důležité je volit fyzicky. Jeden z nich byl dokonce proti korespondenční volbě. České volby byly známé tím, že o jejich regulérnosti nebyly pochybnosti. Každá novinka typu korespondenční, nebo nedejbože online volby, přichází v době, kdy digitální technologie získávají dominanci a dají se ovlivňovat. Nemáme je pod kontrolou, spíš se dostáváme pod jejich vliv – a to by podle panelu ohrozilo fungující poměry.
Za tímto směrem tedy nestojí ani tak Petr Pavel, jako spíš Rakušan a hnutí STAN, tedy takzvaně modernější část politického spektra. U komunálních voleb dává online hlasování nejmenší smysl ze všech: člověk by měl kandidáty znát a rozhoduje se o tom, co se děje na jeho ulici.
Idiot v antickém smyslu slova
Prezidentská kancelář oznámila soukromou zahraniční cestu. Člověk by si mohl myslet, že prezident jede soukromě vyjednávat se Zelenským na Ukrajinu. Panel ale připomíná řecké slovo pro soukromý – idiótikos. Idiot ve starověkém Řecku nebyl hlupák, ale člověk, který se neúčastnil života obce.
Hlupák Petr Pavel podle panelu rozhodně není. Řeči o „robotické loutce“ neplatí. Lidé z nové vlády, kteří s ním byli v konfliktu a jednali s ním, ho popisovali jako autentického člověka. V antickém smyslu slova ale idiotem je – ukázal, že ho veřejný život jeho obce nezajímá. Jiný hlas namítá, že tu úvahu přeceňují: prezident se prostě neudržel a touha jezdit na motorce byla silnější.
K tomu zazní varování, které jednomu z panelistů svěřil jeden z matadorů české politické scény. Nejslabším místem při obhajobě mandátu bude, že Pavlova touha funkci zastávat není tak silná. Do úřadu ho tlačí okolí, není to jeho autentická touha. To je kus sympatické, ale politicky je to slabina. Útoky nepřátelského tábora snesou jen lídři, kteří politiku dělat opravdu chtějí, a každý výrazný politik má vedle příznivců silný tábor odpůrců. Prezident jim teď nahrál laciný gól.
Panel se nad tím krátce přetahuje. Jedna strana tvrdí, že by se z jedné vynechané volby nemělo dělat drama a vyvozovat z ní psychologické závěry. Druhá odpovídá, že nejde o psychologizování, ale o elementární povinnosti spojené s výkonem funkce – a že jde o nezodpovědnost.
Havel, Zeman, Iohannis a prezident jako ceremoniál
Podobné prohřešky mají i předchůdci. Václavu Havlovi vyčítali, že se při povodních hned nevrátil z Portugalska. U Zemana přišlo období, kdy o něm ve funkci nebylo moc slyšet.
Ještě výmluvnější je Rumunsko. Tamní bývalý prezident německého původu Klaus Iohannis měl podle očekávání přinést německou pracovitost. Rumuni přitom podle panelu klidně dva roky nevěděli, co dělá. Žil privátním životem a z úřadu spíš těžil. Z toho plyne monarchistický model: prezident má roli symbolickou a ceremoniální, kterou by měl u voleb dodržet, a jinak si dělá, co chce.
Jenže to nejde napůl, odpovídá panel. Kdo chce být jen ceremoniální hlavou, nemůže jít do sporu s vládou o to, kdo bude Česko zastupovat na summitu NATO v Ankaře. Jeden z panelistů prezidenta v tom sporu hájil – aktivní prezident tam chce jet, je to jeho role – a hájil by ho znovu. Teď ale jeho obhajoba dostává velké trhliny.
Obhajoba mandátu s flegmatikem v kampani
Panel počítá s tím, že Petr Pavel bude mandát obhajovat. Jak ale postavit kampaň? Prezidentské kampaně se dnes vedou jako finální bitvy a do nich vyslat flegmatika, a voličům ho představit jako muže stojícího dnem i nocí na stráži hranic, nebude přesvědčivé. Pokud se aféra nezapomene, mohla by vést k jistému vystřízlivění prezidentské volby – což by podle jednoho z panelistů bylo dobře.
Spekuluje se i o tom, zda se prezident nevrátí na poslední chvíli. Hospodářské noviny napsaly, že ho Hrad shání a on nereaguje. Jediné, co se zatím objevilo, je prohlášení první dámy, že za to může stát, protože se nedá volit jinak. I kdyby se vrátil, nezmění to podle panelu nic na tom, že byl připraven k volbám nejít a jezdit raději po poušti na motorce. Na celovečerní film by to ovšem bylo – jako Steve McQueen prchající na motorce z tábora, nebo parašutista, který se snese, odvolí a zase odletí.
Při obhajobě bude čelit něčemu, co při první volbě nezažil: tehdy ho tým úspěšně skrýval. Jediným ostřejším rozhovorem mimo kontrolu jeho týmu byl ten na Seznam Zprávách s redaktorkou Sedláčkovou, kde padaly hodně těžké otázky. Od té doby se nic podobného neopakovalo. Teď bude konfrontován s fakty a situacemi, které nezná. Bude mu vyčítána eurofederalizace a postoj ke koruně, kterou si podle panelu přeje zachovat 70 % lidí. K tomu se teď přidá i to, že nechtěl jít k volbám. Výtky se sčítají a hlavně sílí podezření, že je mu funkce vlastně trochu lhostejná.
Charisma, nebo voják s chlapskými touhami
Prezidentský majestát podle panelu u Petra Pavla není zažitý a úřad nemá promyšlený. Výkon prezidentování připomíná člověka, který by stejně dobře mohl prodávat mléko a jednoho dne zjistil, že existuje polotučné a plnotučné.
Rozhodovat ale budou emoce a jeho charisma. Pro ty, kdo ho budou volit, jsou takové věci podružné – bohužel, nebo naštěstí. Jiný hlas oponuje, že nejde o charisma, ale o náhražku něčeho, co chybí.
Jeden z panelistů napsal komentář, podle kterého si prezident neuvědomuje fundamentální odpovědnost za stát a nemá promyšlenou ideu České republiky. Funkce vyžaduje důstojnost a promyšlenou představu o státu. A měl ji snad tehdejší protikandidát Andrej Babiš? Podle mluvčího ne, proto ho také nevolil – na výběr prostě neměl.
Smířlivější výklad nabízí vojácká mentalita. Petr Pavel je především voják a mentalita vojáka je služebná: ztotožní se s rolí, kterou dostane. Je to ale trochu neposlušný voják. Ideální voják má chlapské touhy, není to intelektuál, který by promýšlel ideu českého státu, a chce si užít adrenalin. Proto motorky – a proto také služba. Rozhodně to podle panelu není loutka.
Komunální a senátní volby: domácí hřiště Starostů
Co od samotných voleb čekat? Nabízí se otázka, zda potvrdí roli Starostů jako lídra opozice a zda posílí v Senátu. Obecní volby budou podle panelu svou povahou posilovat STAN v opozičním táboře. Hnutí vyšlo z komunální politiky a má v obcích víc lidí.
Jeden z panelistů zná představitele Starostů v kraji, odkud pochází. S politikou současného vedení se neztotožňují, připadá jim příliš doleva a progresivistická. Přesto visí jejich tváře na billboardech, protože jsou v kraji známí, nechají se nasadit, i když sami nekandidují, a lidé je volí. Vrozená výhoda STAN plyne z toho, že vznikl jako široké hnutí, kde byli lidé zleva i zprava, liberálové i konzervativci. Volby ji potvrdí a trochu posílí postavení Víta Rakušana v celostátní politice, nijak dramaticky. Na celostátní scénu velký vliv mít nebudou.
Starostové mají pro místní volby geniální název. Panel předpokládá, že mezi kandidáty jsou i vhodní a talentovaní lidé, a hlásí se k těm, pro které jsou tyto volby pro každodenní život možná důležitější než ty velké. To ostatně říkal i sám prezident, než odjel do Maroka. Jeden z panelistů volit půjde a rozhodne se až ve volební místnosti.
Pro srovnání Německo: tam má každé vítězství AfD dopad i na komunální úroveň. Ještě před zemskými volbami stačilo, aby AfD v malém městě vytvořila koalici na radnici, a už se to řešilo celostátně kvůli takzvané zdi kolem této strany. Je to vlastně dobrá zpráva, že česká politika není tak zpsychotizovaná jako německá.
Závěr
Vynechané hlasování v Černoučku samo o sobě demokracii neohrozí. Panel v něm přesto vidí symptom: prezidenturu vykonávanou na půl plynu, Hrad jako vedlejší činnost lidí kolem hlavy státu a slabé místo pro případnou obhajobu mandátu. Navíc přitom nechtěně ožila debata o online volbách, kterou panel považuje za riziko pro regulérnost voleb. Samotné komunální volby nejspíš posílí Starosty, celostátní scénu ale nepřekreslí.
