Česká televize si poslední rozpočtovou navýšením rozdělila do platů jednu miliardu navíc, aniž se na obrazovce změnilo cokoliv, co by čtenář či divák zaznamenal. Hostem Xavera byl novinář a komentátor Miroslav Korecký, který tento týden v české politice projel hlavními tématy — od veřejnoprávní expanze přes kompetenční přetahování mezi Hradem a Strakovou akademií až po sjezd sudetských Němců v Brně.
Veřejnoprávní miliarda: vyplaceno, nic se nezměnilo
Nový zákon o financování veřejnoprávních médií, který v politice prosazoval poslanec Klempíř, vrátil České televizi část poplatků, kterých se po předchozí debatě média vzdala. Důsledkem je miliardové navýšení rozpočtu, které vedení ČT podle Koreckého „rozdělilo do platů" — od ředitele přes ostatní řídící pozice až po novináře. Pro samotnou diváckou zkušenost a kvalitu vysílání to nepřineslo nic.
Mlčení o platech je v ČT dlouholetá tradice — instituce je dlouhodobě tají, aby se neukázal nepoměr mezi platy v televizi a v jiných médiích veřejné služby. Jakmile teď přišla miliarda navíc, podle Koreckého se logicky stalo, že „každý dle svého přičinění" si urval co největší díl. Zpětně vzít to nepůjde — kdo dostane jednou navíc, těžko se mu to ubírá.
Symbolem zbytečnosti expanze je podle Koreckého zrušený kanál ČT3, který v dobách covidu nabízel archivní pořady oblíbené zejména seniory. Stál sotva jedno procento rozpočtu, a přesto byl pohřben. Místo něj přibyly programy a útvary, které velkou část diváků nezajímají — a které mají ti samí diváci povinně platit z poplatku.
Babiš versus Pavel: kdo poletí na summit NATO
Druhým týdenním tématem je kompetenční přetahování mezi premiérem a prezidentem o cestu na červencový summit NATO v Ankaře. Andrej Babiš zveřejnil, že podle něj prezident Petr Pavel na summit jet nemá; vláda chce do delegace nominovat Babiše, předsedu Motoristů Petra Macinku a ministra obrany Lubomíra Zůnu, prezidentský úřad chce, aby vrchní velitel ozbrojených sil republiku zastupoval osobně.
Pavel mezitím zvedá tlak — pokud se vláda nedohodne, je připraven podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Korecký v jeho prospěch upozorňuje, že prezident má ústavní funkci vrchního velitele ozbrojených sil; jakkoli by Ústavní soud spor posuzoval, je obtížné si představit, že by hlavě státu cestu na vrcholný spojenecký summit prakticky znemožnil. Sporem se přitom přelévá další konflikt — Babiš se Pavlovi v minulých týdnech mstí za to, že prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí.
Babiš v Korečkově čtení defenzivně vyhrává jeden zápas po druhém. Pokud Pavlovi „pustí" účast na Ankaře, ztrácí ve sporu poprvé strategickou půdu — a defenzivní postoj se mu pak bude těžko držet i v dalších věcech, které jsou na obzoru: jmenování úředníků, vládních zmocněnců i v probíhajícím sporu o Turka.
Sjezd sudetských Němců v Brně rozděluje veřejnost
Třetím tématem je sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se v květnu poprvé v historii koná na českém území — v Brně, paralelně s tamním festivalem Meeting Brno. Primátorka Markéta Vaňková (ODS) sjezdu vyjádřila osobní podporu, brněnské zastupitelstvo vzalo informaci o jeho konání na vědomí a opozice neuspěla s pokusem akci zakázat nebo Meeting Brno přestat financovat.
Korecký na tématu zachycuje obě polohy. Sudetští Němci pořádají sjezd, na který se v posledních letech jezdili podívat čeští politici z KDU-ČSL — naposledy lidovecký činovník Daniel Herman a Pavel Bělobrádek. Letos se za Českou republiku k sjezdu poprvé veřejně přihlásil i nejvyšší představitel brněnské radnice za ODS. Druhou polohou jsou pak emoce, které jsou v české společnosti dál živé — generace přímých svědků válečných let a poválečného odsunu nezmizela a v Lidicích i v dalších místech jsou Sudety stále tématem rodinné historie.
Pokud sjezd doprovodí jakákoli symbolika spojená s relativizací Benešových dekretů nebo s revizí poválečného uspořádání, podle Koreckého půjde o problém — ne jen pro Vaňkovou, ale pro celou českou pravici. Sněmovna v této věci zatím žádné usnesení nepřijala, ale o sjezdu se podle Koreckého „mluví už měsíc dopředu" a obavy ohledně toho, co konkrétně tam zazní, sílí.
Filip Turek jako rukojmí kompetenčního sporu
Třetí kapitolou je dlouhý spor o nejmenovaného ministra. Filip Turek, který měl jít do vlády za Motoristy sobě, nemá podle prezidenta v životním prostředí co dělat — Pavel mu jmenování v lednu odmítl s odkazem na archivní příspěvky na sociálních sítích, kde Turek používal odkazy na Hitlera a Mussoliniho a vyzýval k „deratizaci" či plynovým komorám pro odpůrce. Vláda následně Turka jmenovala vládním zmocněncem pro klimatickou politiku, fakticky se nedotčenými kompetencemi.
Korecký na tématu vidí dvě roviny. Tou první je politický manévr Motoristů, kteří nepřišli s alternativní nominací a nutí prezidenta, aby ustoupil — což se stalo precedensem napříč celou ústavní rovinou jmenování. Tou druhou je samotná osobnost Turka, který se nyní vrátil k veřejnému útoku na Pavla s tvrzením o „brutální komunistické minulosti" prezidenta. Ve sporu zatím podle Koreckého spíše Hrad drží konsistentnější linii — i když z dlouhodobého hlediska se kompetenční pravidla cestou „zmocněnectví" oslabují.
Závěr
Týden v české politice se podle Koreckého točí kolem stejných struktur, které byly viditelné už po volbách: snaha ČT bránit svůj rozpočet, snaha Babiše vyhrávat kompetenční zápasy s prezidentem a snaha části ODS hledat nové linie, kterými by se odlišila — z čehož sjezd sudetských Němců a podpora primátorky Brna může, ale nemusí být ten šťastný směr. Společným jmenovatelem je obtížně skrývaná únava veřejnosti z toho, že žádný z těchto sporů se zatím neukončuje rozhodnutím, ale jen dalším přetlačováním.
