Sudetoněmecký sjezd v Brně rozdělil českou politickou scénu přesně podle linie vláda versus opozice a obnažil hlubší zlom, který v tuzemské politice narůstá: zápas o to, jak blízko k bruselské agendě má Česko stát. Tato analytická perspektiva čte události posledních týdnů jako předzvěst příští bitvy o Pražský hrad — a klade otázku, zda prezident Petr Pavel dokáže svůj mandát obhájit, či nikoli.
Sjezd v Brně prohloubil rozdělení společnosti
Nejpřekvapivějším rysem celé kauzy byla míra, do jaké se politika rozštěpila podle příslušnosti k vládě a opozici. V parlamentu to bylo vidět při hlasování o usnesení a do jisté míry se to dalo čekat. Preference prezidenta jsou známé, postoje Pirátů i STAN jasné; hnutí ANO se obvykle drží někde uprostřed. Výsledkem sjezdu je o to větší rozdělení společnosti — a otevřená otázka, jak se v této pozici zachová ANO, které tradičně balancuje mezi oběma tábory.
ODS promeškala šanci na osamostatnění
Pro ODS mohl být německý sjezd příležitostí vymezit se v rámci opozice a získat vlastní profil. Místo toho strana fakticky přijala evropskou politiku se vším všudy, přestože je proti euru. Mnozí členové strany jsou z této pozice nešťastní — mají pocit, že nejsou vůbec vidět a že jejich vedení jen přitakává tomu, co říkají ostatní. Zaznívá i poznámka, že současná podoba evropské politiky ODS je spíš dílem Petra Fialy než Václava Klause. V době obrovských změn ve světě i v Evropě tak strana riskuje, že zůstane úplně mimo dění, což by pro ni mohlo být katastrofické.
Prezident Pavel a proevropský kurz
Petr Pavel se ocitá v podobné situaci jako řada hlavních politiků, kteří podle této analýzy nechápou hloubku probíhajících změn v Evropě. Buď je nucen evropskou politiku podporovat, nebo má poradce, kteří nerozumějí tomu, jaké problémy Evropu tíží. Razantní příklon k bruselské agendě — Spojené státy evropské, opakovaná podpora přijetí eura, výzva ke zrušení práva veta kvůli akceschopnosti Evropské unie i otevřená podpora brněnskému sjezdu — z malé hromádky kritizovaných výroků dělá stále větší.
Spor o ministra školství
Z poslanců, kteří usnesení odsuzující sjezd nepodpořili, se k tématu veřejně vyjádřil prakticky jen ministr školství Robert Plaga, který se svými výstupy názorově přidal na stranu opozice. Hodnocení jeho působení je přitom kritické: ve školství podle této perspektivy nejenže nic neřeší, ale napáchá ještě větší škody. Souběh covidu, mobilních telefonů a dalších faktorů dopadá na mládež — problém, který není tolik vidět, pokud člověk nemá doma malé děti, ale bude narůstat. Lidé z konzervativního tábora, kteří se školství věnují profesně, prý nevidí zásadní rozdíl mezi tím, co dělá Plaga, a tím, co dělal jeho předchůdce za minulé vlády.
Babiš mezi domácí scénou a Bruselem
Část kroků vlády je cenou, kterou Andrej Babiš platí za to, aby obstál v Evropě. V některých otázkách Brusel vyžaduje konkrétní postup a Babiš je ochoten mu vyhovět; jinde naopak ukazuje odvahu — jeho politika vůči Číně jde proti americké linii a zmiňuje i možnost cesty do Číny. Premiér tuší, kde leží hranice toho, co si může dovolit, občas je posouvá, ale stále existují. Celkové vyznění je, že současný stav je lepší než to, co bylo, i než to, co by přišlo s jinou vládou.
Dokáže Pavel obhájit Hrad?
V kampani roku 2023 vystupoval Petr Pavel jako výrazně umírněný kandidát, který nedával najevo vyhraněné postoje a získal tím pravděpodobně i hlasy voličů dnešní vládní koalice. Za své působení se ovšem v řadě věcí vyhranil — a nejde zdaleka jen o sjezd, který podle jednoho průzkumu zveřejněného rozhlasem odmítalo 57 procent lidí. Příští obhajoba Hradu proto bude složitější: prezidenta už nepůjde prezentovat jako umírněnou osobnost stojící nad stranami, protože se od nástupu jasně vymezuje vůči vládě a sdílí postoje současné opozice.
Slabina protikandidátů
Současná vládní koalice má ovšem stejně velké potíže na své straně. Pokud postaví Karla Havlíčka, Taťánu Malou nebo Radka Vondráčka, půjde o jednoznačně stranicky čitelné kandidáty, kteří za sebou ponesou v závorce své hnutí. Ideálem by byl rychle nalezený respektovaný profesor, který není příliš proevropský ani příliš proruský — takový kandidát ale zatím chybí. Chybou je, že vláda nezačala někoho systematicky připravovat hned od svého jmenování, stejně jako hradní aparát kdysi připravoval Petra Pavla. Otevřenou otázkou zůstává, zda do volby chce znovu jít sám Andrej Babiš; jeho kroky, které poškozují menší koaliční strany, navíc ztěžují dohodu na společném jménu.
Summit NATO v Ankaře a kompetenční spor
Po sjezdu se znovu otevře téma summitu NATO v Ankaře. Vláda původně avizovala, že o účasti rozhodne 8. června; Petr Pavel uvedl, že si na rozhodnutí počká, a pokud nedopadne podle jeho představ, podá kompetenční žalobu. Petr Macinka naopak hodlá premiéra přesvědčovat, aby vláda rozhodnutí ještě odložila. Vše nakonec záleží na tom, jak se rozhodne Andrej Babiš — premiér může trvat na tom, že prezident nepojede, nebo nakonec ustoupit, protože první den summitu je stejně jen diskusní. Naznačuje se i to, že prezident už pochopil, že by tam nejel sám a že na podporu třetích stran nemůže spoléhat.
Moravec, Česká televize a koncesionářské poplatky
Nová role Václava Moravce, který opustil Českou televizi a rozjel placený soukromý podcast, je z hlediska mediálního trhu zajímavá. To, že po něm chce veřejnoprávní televize vymáhat pokutu kvůli konkurenční doložce, je pro něj spíš obrovskou reklamou — pokutu klidně zaplatí. Jeho váha ovšem byla do značné míry odvozená od spojení s institucí, která je vnímána jako autorita; samostatně takovou pozici těžko získá a publicitu srovnatelnou s veřejnoprávní obrazovkou mít nebude. Otevřená zůstává i otázka, zda vláda dotáhne slib premiéra Babiše zrušit koncesionářské poplatky a změnit financování veřejnoprávních médií — proces je zdlouhavý a opozice ho bude blokovat.
Závěr
Příští boj o Hrad se podle této analýzy odehraje na pozadí mnohem širšího sporu o směřování Česka v Evropě. Pavlovy šance na obhajobu závisí především na tom, jak se vyvine světová a evropská situace — pokud zůstane podobná, prezident spíš zvítězí, pokud nastanou větší potíže, zejména v Německu, otevírá se velké riziko. Klíčem zůstává postava Andreje Babiše, na jehož rozhodnutích nakonec visí jak otázka prezidentského protikandidáta, tak osud médií i zahraničních cest hlavy státu.
