Důchodová reforma se dá číst dvěma způsoby. Buď jako nezbytná údržba systému, který stárne spolu s populací, nebo jako tichý příslib, že celoživotní odvody skončí u výplaty, na kterou si člověk nemusí stihnout dojít. Rozprava v prvním čtení novely zákona o důchodovém pojištění ukázala, že hlavní spor se nevedl o čísla, ale o to, komu se účet za reformu pošle. A odpověď zněla: mladým.
Valorizace a předčasné důchody jako první fáze
Lidé, kteří už v důchodu jsou nebo se k němu blíží, mají za sebou dvě opatření tehdejší pětikoaliční vlády. Nejdřív přišli o výhled na spravedlivou valorizaci. Potom se prakticky vytratila možnost odejít do předčasného důchodu — podmínky sice na papíře pořád existují a vypadají jakž takž, ale v realitě už na ně skoro nikdo nedosáhne.
To byla první fáze. Projednávaná novela mířila dál: na ty, kdo mají odvody teprve před sebou a kdo si zatím nemají jak spočítat, co za ně nakonec dostanou.
Kvazi reforma dopadá na Husákovy děti i na mladé
Chystané změny důchodového systému zjevně nesměřovaly k tomu, aby dostatečné penze dostaly i další skupiny občanů — především generace takzvaných Husákových dětí, tedy lidí narozených v 70. letech. Vůči mladým je taková kvazi reforma vůbec nejtvrdší.
Piráti a STAN si mladé lidi na sociálních sítích hýčkají, ale v otázce důchodů na ně vyplázli dlouhý nos. Vzkaz zní přibližně takto: pěkně plaťte, mladá generace, je to ještě daleko, nic se nebojte — a na konci nebudete mít nic. Ďábel je přitom skrytý v jediném slovním spojení: zvyšování věku odchodu do důchodu.
Ročník 2000 až v sedmdesáti
Server Echo24 tehdy shrnul, že pokud koalice změny prosadí, může už od příštího roku začít platit řada kontroverzních úprav: navyšování hranice důchodového věku, snižování vlivu zásluhové části na výši důchodu a vymezení takzvaně náročných profesí.
Pozdější odchod do penze se měl dotknout nejdříve ročníků narozených v druhé polovině 60. let. Svůj důchodový věk se měl člověk podle vládní reformy dozvědět vždy až ve svých padesáti letech, přičemž jednotlivým ročníkům se hranice měla posouvat odlišně — někomu o měsíc, jinému o dva, dalšímu vůbec. A lidé narození v roce 2000 by podle téhož textu měli jít do penze až v sedmdesáti. Tak vypadal návrh, se kterým vláda přišla do prvního čtení.
Kdo je v sedmdesáti zdravý natolik, aby odpracoval celou směnu
Znáte někoho, kdo je ve sedmdesáti stoprocentně zdravý? A co v devětašedesáti nebo v osmašedesáti — natolik, aby ráno vstal, došel do práce, postavil se k pásu nebo si sedl do auta a osm hodin řídil, a pak se vrátil domů? Takový člověk musí být schopen pracovat celý den, protože kdo neodpracuje plný úvazek, tomu se důchod ještě sníží. Z ničeho se tak stane menší nic.
Podstatná část této generace se navíc penze nemusí vůbec dožít. Muži i ženy trpí v tomto věku řadou onemocnění a chtít po nich práci na plný úvazek je nehumánní.
Zdravých let přibývá pomaleji než důchodového věku
Za socialistického Československa mohli muži odcházet do důchodu v šedesáti a ženy se dvěma dětmi dokonce v pětapadesáti. Tvrzení, že se od roku 1989 nic neměnilo, tedy neobstojí — každý, kdo dnes do penze odchází, přesně ví, o kolik se jeho hranice posunula a kolik let musel odpracovat navíc.
Věk dožití se sice zvýšil, ale nijak radikálně. A délka života ve zdraví se podle indikátoru, který uvádí sám předkladatel v návrhu zákona, prodloužila od roku 2000 pouze o tři roky. Proti tomu stojí posun důchodového věku o pět let u mužů a až o deset let u žen se dvěma dětmi. Dosažitelnost důchodu v relativním zdraví se tedy jednoznačně snížila — a dál snižovat by se neměla, protože je to krok k nižší životní úrovni.
Zdražování a osekané valorizace ve stejném roce
Náklady domácností se v posledních letech zvedly závažným způsobem. Do celkové inflace se přitom započítávají i položky, které člověk platí jen zřídka, zatímco skutečné výdaje vidí každý den ve své peněžence: potraviny, bydlení, energie, doprava. Konsolidační balíček přijatý vládou Petra Fialy — spíš balíček zdražovací — to podpořil zvyšováním DPH právě u nákladů, které lidé hradí každý měsíc.
Ve stejném roce byly zásadně omezeny valorizace důchodů, tedy přesně ten mechanismus, který měl takovou inflaci kompenzovat. Zákon tu byl proto, aby seniory před zdražováním chránil; pětikoaliční vláda ho zrušila a ochrana skončila. Poslanci hnutí SPD hlasovali proti.
Studium, které se do důchodu nepočítá
Zvýšení věku odchodu do důchodu se v návrhu neprosazovalo jen nápadně, ale i skrytě — ponecháním některých parametrů z minulosti. Jedním z nich je neuznávání doby studia pro účely důchodu, které dopadá právě na mladé ročníky. Kdo se poctivě připravuje na povolání řádným studiem, zjistí, že se mu kromě základní školy do budoucího důchodu nezapočítalo nic.
Přelomovým datem je 1. leden 2010. Kdo studoval před ním, tomu se studium započítá do osmnácti let; kdo po něm, tomu jen roky do konce povinné školní docházky. Článek Lucie Mečířové z 18. září 2023 na serveru finance.cz to shrnuje tak, že střední ani vysoká škola se dnešním mladým do náhradní doby pojištění počítat nebude, zatímco starším ročníkům se studium po osmnáctém roce života počítá — nejvýše šest let a navíc z 80 procent — pokud studovali před 31. prosincem 2009. Česká správa sociálního zabezpečení k tomu dodává, že náhradní doba pojištění je období, kdy se neodvádí žádné pojistné, a přesto se za určitých podmínek započítává do potřebných let pro důchod.
Pokud se tedy mělo do zákona o důchodovém pojištění sahat, mělo to být hlavně kvůli narovnání téhle do očí bijící nespravedlnosti. Že se text zákona dá mezi čteními ještě zásadně proměnit, ukazuje přehled toho, jak se zákony v praxi projednávají a upravují — jenže právě tahle úprava se do priorit předkladatele nedostala.
Dvě podmínky, které SPD označilo za nepřekročitelné
Hnutí SPD jednalo s tehdejším ministrem práce a sociálních věcí Jurečkou několikrát a přinášelo pozměňovací návrhy, které měly seniorům a důchodcům pomoci pozitivní motivací. Už na první schůzce mu ale sdělilo, že dvě věci jsou nepřekročitelné.
První je zvyšování věku odchodu do důchodu — představa, že někdo bude v sedmašedesáti, devětašedesáti nebo v sedmdesáti letech ještě pracovat, je neudržitelná. Druhou je snižování reálného důchodu od roku 2026.
Reforma bez prorodinných opatření není reforma
Za skutečnou reformu by se novela dala označit teprve tehdy, kdyby obsahovala prorodinná opatření. Konkrétně větší slevy na dani z příjmu pro pracující rodiny se dvěma, třemi a čtyřmi dětmi a půjčky na bydlení s opravdu minimálním úrokem — u tří a čtyř dětí klidně bezúročné. Smysl je jednoduchý: aby se mladí lidé nebáli mít rodinu a děti.
Bez dětí totiž žádný průběžný důchodový systém na světě neobstojí, protože právě ony jsou budoucími plátci, z jejichž odvodů se penze vyplácejí.
Opt-out do nadnárodních fondů, nebo pilíř garantovaný státem
Ekonom a poradce prezidenta na tuto premisu v jedné debatě odpověděl, že jde o ekonomický nesmysl a že nejdůležitější je vyvést peníze z prvního, druhého či třetího pilíře takzvaným opt-outem do nadnárodních spořicích fondů. Jenže nikdo nemůže vědět, jestli ty fondy vůbec budou něco vydělávat — a vyvádět takto peníze je krádež.
Má-li mít spořicí pilíř důvěru občanů, musí být garantovaný státem, konkrétně ministerstvem práce a sociálních věcí. Nikam ven se peníze vyvádět nesmějí. Kampeliček, spořicích a investičních fondů tu v minulosti byl bezpočet a stojí za to se podívat, kolik z těch skutečně seriózních přežilo. Pro opt-out proto SPD ruku nezvedne; pro dobrovolný spořicí pilíř garantovaný státem ano.
Závěr
Shrnutí z prvního čtení bylo jednoznačné: dokud v návrhu zůstane zvyšování věku odchodu do důchodu a snižování reálného důchodu od roku 2026, hnutí SPD pro takovou reformu, nereformu ruku nezvedne. Zároveň deklarovalo ochotu spolupracovat dál a předkládat pozměňovací návrhy, aby se výsledek pro budoucí důchodce aspoň trochu vylepšil.
Reforma nakonec sněmovnou prošla, ale v pozměněné podobě: s posunem důchodového věku o měsíc ročně a se stropem 67 let, takže hranice sedmdesáti let z původního návrhu se do zákona nedostala. Zpomalený růst nově přiznávaných penzí od roku 2026 ale zůstal — a obě červené linie zůstaly rozbuškou i po volbách. Návrat stropu na 65 let se mezitím dostal do plánů nové vlády, zatímco pomalejší růst nově přiznávaných důchodů má platit dál.
