Redakční debata čtyř novinářů nad aktuálním děním má jednu společnou nit: politický střed, který měl být oporou demokracie, se radikalizuje. Debata vede od fanatizace středových voličů přes spor o poplatky za veřejnoprávní média až k otázce, zda ODS pod novým vedením nemíří k osudu sociální demokracie a jestli má opozice vůbec cestu ze zákopů.
Fanatizace středu: dvě mocenská centra, dvě pojetí demokracie
Výchozím bodem je esej Macieje Ruczaje o fanatizaci středu. Na okrajích politického spektra fanatismus rozpoznáme snadno, ve středu je méně zjevný. Podceňuje se totiž, že i demokratické principy a určitou podobu demokracie lze hájit fundamentalisticky. A z takové obrany pak paradoxně nevzejde ochrana demokracie, ale její zpochybnění.
Společnost podle panelu dnes stojí na dvou mocenských centrech s odlišným pojetím demokracie. Vláda opírá legitimitu o volby: vyhrála s programem, sepsala programové prohlášení, a má tedy právo ho prosazovat. Druhé centrum volby nezpochybňuje, ale tvrdí, že vítězstvím s programem vše nekončí, protože tu je ještě občanská společnost hájící určité hodnoty. Za minulé vlády se obě centra v mnohém shodovala, teď se rozešla a vznikla komunikační občanská válka. Občanská společnost se navíc profesionalizovala a stala se i zájmovým centrem. Obě strany si nárokují, že reprezentují celý lid a tu správnou demokracii, a právě z toho fanatizace roste. Typickým příkladem je přesvědčení, že demokracie padá podle toho, jak se budou financovat veřejnoprávní média.
Fanatizace střední třídy a boj o Českou televizi
Druhý pohled posouvá otázku jinam: nejde jen o fanatizaci politického středu, ale i střední třídy. Ne celé, ale nikoli zanedbatelné části. Na Letnou teď podle očekávání přijde hodně lidí a půjde převážně o střední třídu, tedy o vrstvu, která má společnosti dodávat stabilitu.
Vzdělaní a dobře situovaní lidé se dokázali přesvědčit, že jde o všechno, přitom rozpočet České televize a Českého rozhlasu se má vrátit zhruba na úroveň z doby před rokem. Po novele z dílny Martina Baxy mohly obě instituce počítat s příjmy vyššími zhruba o 15 až 18 procent, takže i po škrtu na tom budou o něco lépe než dřív. Podle tohoto výkladu podléhá část střední třídy sebeklamu a politický střed se stává rukojmím její radikálnější části.
Ilustruje to zkušenost z ODS, kterou panelu dříve popsal jeden z vysokých politiků strany. V poslaneckém klubu se vedly spory, zda se má strana tolik bít za veřejnoprávní média, když ji podle pocitu mnoha členů historicky spíš poškozovala. Vedení vždy argumentovalo interními průzkumy: tehdy z nich plynulo, že zhruba dvě třetiny zbývajících voličů považují obranu veřejnoprávních médií za zásadní. Podle nových interních čísel stran bývalé koalice je to dnes asi 80 procent voličů ODS či bloku Spolu, pro něž je boj o ČT a ČRo definičním tématem doby. Strany jsou tak ještě víc ve vleku zfanatizované části střední třídy.
Uvaří opozice Babiše na poplatcích?
Proti tomu zaznívá námitka, že opoziční blok je pořád menší a nic nenasvědčuje tomu, že by rostl. Ani průzkum Kantaru podle ní neukazuje přesuny mezi tábory. Voliči opozičních stran se na tématu veřejnoprávních médií skutečně definují, většině společnosti ale změna nevadí a poplatky platit nechce.
Panel opravuje i dřívější tvrzení o slovenské cestě: koncesionářské poplatky na Slovensku nezrušila vláda Roberta Fica, ale kabinet premiéra Hegera, nástupce Matovičovy vlády. Fico pak použil trik, kdy veřejnoprávní televizi a rozhlas zrušil jako právní subjekt a okamžitě založil nový, což mu dovolilo dosadit nové vedení. Tentýž postup ale už kolem roku 2010 zvolila Iveta Radičová a tehdy to nikomu nevadilo.
Opoziční strany přitom poplatky za nosné téma považují a podle toho se budou chovat. Jeden z významných opozičních politiků se panelu svěřil s plánem Andreje Babiše na tématu televize takzvaně uvařit: doufá, že premiér necukne, ve druhém a třetím čtení ho opozice na tématu dorazí a vyhraje příští volby. Druhá strana stolu to označuje za nesmysl. Přijde 17. listopad, pak předvánoční čas a koalice mezitím může přijít s jinou variantou, mluví se o švédském modelu.
Nezávislost nestojí na poplatcích
Jedna z účastnic zdůrazňuje, že veřejnoprávní média podporuje a nechce je podkopávat. Odmítá ale tezi, že poplatky se rovnají obraně veřejnoprávních médií. Průzkumy podle ní ukazují vysokou důvěryhodnost ČT a ČRo, z toho však neplyne, že by lidé spojovali kvalitu s poplatky. Podobně se nedávno vyjádřil i Václav Moravec v Reflexu, kde vyšla část jeho nového knižního rozhovoru: kvalita a nezávislost podle něj nestojí na modelu financování, ale na silném mediálním domě, a tlaky přicházejí z rad.
Druhým problémem je, jak se veřejnoprávní média v tomto boji spojují s opozicí a jak mluví o současné vládě, například o únosu státu. Tím ztrácejí vlastní veřejnoprávnost a legitimitu si podkopávají sama. Kdo bojuje za demokracii fanaticky, může ji zrušit.
Jiný hlas k tomu dodává, že fanatizace nastává tam, kde docházejí argumenty a nastupuje iracionální přesvědčení nepodložené fakty: k žádnému zestátnění ani ohrožení demokracie podle něj nedochází. Odpověď zní, že demokracie je vždy křehký systém a ohrožena být může, jen ne poplatky.
Starostové dominují, ODS nad propastí
Průzkumy podle panelu pro nejbližší měsíce nejsou rozhodující, jednu změnu ale ukazují. Jeden z účastníků čte z dat Kantaru menší přesun mezi tábory, druhý ho vůbec nevidí. Analytik agentury Ipsos už před volbami upozorňoval, že přechody mezi koalicí a opozicí jsou minimální a boje se odehrávají uvnitř táborů. V tom opozičním jednoznačně začínají dominovat Starostové.
Varování vyslovené hned po zvolení Martina Kupky do čela ODS se podle panelu potvrzuje. Je to smutné sledovat, protože ODS má celkově pozitivní bilanci a založila novou českou státnost. Už po loňské volební noci zazněl vtip, že Kupka je Petr Fiala bez hanáckého přízvuku, tedy pokračování katastrofy jinými prostředky. Podle tohoto čtení je to ale ještě horší: Kupka je svým založením víc nalevo než Fiala, který své instinkty potlačoval, a vede stranu tam, kam historicky nepatří. Brzy prý bude ODS na jednociferných číslech, a jakmile tam strana jednou je, vývoj nabírá vlastní negativní dynamiku.
Problém přitom není jen v lídrovi. Z členské základny se podle panelu vytratil původní étos strany, která byla pilířem transformace. Členové se programově přibližují Starostům a kdyby stranu vedl někdo jiný, narazil by na tutéž překážku.
Cesta ze zákopů: Babiš jako možný partner
Podle jednoho z hlasů nastal čas, aby se aspoň jedna nebo dvě opoziční strany začaly k Andreji Babišovi chovat jako k potenciálnímu partnerovi. Změnila by se tím atmosféra i poměry na politické scéně. Babiš je dnes jiný politik než před deseti lety, opozice se ale zabetonovala ve svých pozicích a nemá cestu ven. K moci se dostane jen tehdy, když opět výrazně propadnou hlasy Motoristů a SPD. Petr Fiala se premiérem stal díky souhře náhod a propadu zhruba milionu hlasů, což je dost nepřirozený výsledek.
Opozice neguje všechno, co vláda Andreje Babiše dělá. Přitom by se mohla shodnout aspoň na kontrole NKÚ ve veřejnoprávních médiích, protože neexistuje argument, proč by veřejné peníze neměly být kontrolovány. Kdo staví program jen na negaci, padá do pasti. Ven vede přiznat, že některá vládní opatření by přivítali i vlastní voliči, a tím si otevřít taktické i strategické možnosti.
Na otázku, který z opozičních bloků je přirozenějším partnerem hnutí ANO, padá instinktivní odpověď: ODS. Ta ale s Babišem jako osobou jít nemůže a má příliš nainvestováno do toho, že je Babiš špatný. Strategickým partnerem by pro ni bylo ANO bez Babiše. S jiným lídrem by se mohla změnit i politika strany, dnes však obě strany sedí v zákopech a nic se nehýbe.
Kuba, nepopulární věci a politika hesel
Zaznívá námitka, že ODS minus antibabišismus je Martin Kuba, a ani on není velká raketa české politiky. Jeho nové hnutí je zatím neprofilované: víme, že úspěšně a ke spokojenosti voličů řídí jižní Čechy, víc ne. Potenciál tam možná je, rozhodovat ale budou osobnosti a lídři schopní prosazovat nepopulární věci. V průzkumech má Kuba podle Medianu a Kantaru kolem tří procent, NMS mu dává 4,7 procenta, nějaký pohyb tam tedy je.
Debata se tím vrací k prvnímu tématu. Politika se hlavně v opozici proměnila v boj hesel, ať jde o demokracii, veřejnoprávní média, nebo Ukrajinu, o které se mluví bez diskuse. Místo hájení zájmů občanů se občané hodnotí jako dobří a špatní, jako by demokracie byla vládou dobrých nad špatnými. Podle průzkumu NMS je voličské jádro ANO kompaktní i kvůli tématu poplatků a také proto, že nemá kam jinam jít. Kdo je proti poplatkům, je dnes v očích druhé strany špatný člověk a dezolát. Je přitom logické, že lidé, kterým se sociálně daří hůř, mají menší důvěru v média i ve stav společnosti. Označit je za špatné lidi znamená rezignovat na to, co má politika dělat: hájit jejich zájmy. Opoziční strany hájí celek a demokracii proti těm špatným, ale měly by hájit zájmy svých voličů, ne hesla.
Závěr
Panel kreslí obraz polarizované scény, kde se střed i část střední třídy radikalizují kolem symbolických témat, především poplatků za veřejnoprávní média. Opozice podle něj sází na to, že na nich Babiš padne, přitom zůstává menšinou a uvnitř ní sílí Starostové na úkor ODS. Cestu ven panel vidí v odklonu od politiky hesel a negace k hájení skutečných zájmů voličů, případně i v ochotě jednat s hnutím ANO.
