Vláda v pondělí 15. června schválila návrh nového zákona o financování médií veřejné služby. Koncesionářské poplatky placené České televizi a Českému rozhlasu se mají od 1. ledna 2027 zrušit a nahradit příspěvkem ze státního rozpočtu. Návrh počítá pro příští rok s fixní částkou 5,74 miliardy korun pro Českou televizi a 2,065 miliardy korun pro Český rozhlas, plus mechanismem automatické valorizace při kumulované roční inflaci nad 10 procentních bodů. Součástí návrhu je i rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu o hospodaření s majetkem obou institucí. Z části médií, opozice i Milionu chvilek pro demokracii ale zaznívá, že jde o konec demokracie a ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií. Existuje přitom jeden jediný argument, který tyto teze vyvrací.
Vláda splnila slib, koncesionářské poplatky končí
Tiskovou zprávou úřadu vlády bylo potvrzeno, že vláda v pondělí 15. června schválila návrh nového zákona o financování médií veřejné služby. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích má být zrušen a koncesionářské poplatky nahrazeny příspěvkem ze státního rozpočtu. Pro příští rok je pro Českou televizi navržena fixní částka 5,74 miliardy korun, pro Český rozhlas 2,065 miliardy. Zaveden má být i mechanismus automatické valorizace při kumulované roční inflaci nad 10 procentních bodů.
Návrh zákona zároveň rozšiřuje kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu — pod jeho kontrolu nově spadá i hospodaření s majetkem České televize a Českého rozhlasu. Vláda tím plní programové prohlášení a slib daný voličům. Vládní koalice ještě musí zákon dotáhnout v poslanecké sněmovně, ale schválení vládou znamená, že rušení poplatků od ledna 2027 je jen otázkou času.
Hlavní argument: i policie a soudy jsou financovány ze státního rozpočtu
Tvrzení, že financování ze státního rozpočtu znamená konec nezávislosti veřejnoprávních médií, je demagogická lež. Stačí jediný argument: státní zastupitelství, soudy, policie, zpravodajské služby, hasiči, Nejvyšší kontrolní úřad a celá řada dalších státních institucí jsou každoročně financovány přesně tak, jak bude od ledna 2027 financována Česká televize a Český rozhlas — přes státní rozpočet. Ohrožuje snad někdo nezávislost soudů nebo státního zastupitelství tím, že nejsou financovány přes zvláštní poplatek? Neohrožuje.
Druhý důležitý bod: i výši stávajících koncesionářských poplatků stanovuje zákon, který přijímá poslanecká sněmovna. Vládní většina v parlamentu může poplatky kdykoli zvýšit, snížit nebo měnit jakkoli — přesně to udělala i Fialova vláda, která navzdory slibu poplatky zvedla. Stejnou logikou by se pak dalo říct, že se předchozí kabinet snažil veřejnoprávní média „ovládnout" tím, že jim dal víc peněz. Pokud má argument o ohrožení nezávislosti přes rozpočet platit, musel by platit i pro soudy a policii — což zjevně neplatí. Žádný protiargument na to neexistuje.
Stávka v ČT a zneužití vysílacího prostoru
V České televizi a Českém rozhlasu byla oznámena stávka na pondělí 22. června. Nejde však o stávku samotnou, problematický je způsob, jakým byla ohlášena. Stávková výzva byla v živém vysílání České televize odprezentována řadou zaměstnanců ze stávkového výboru v čele s novinářem Janem Moláčkem — člověkem, který před lety napsal, že proti klimatické změně se vyplatí bojovat, i kdyby neexistovala. Dlouhé minuty mohli na obrazovce veřejnoprávní televize hovořit, co chtěli.
Tady ale vyvstává zásadní otázka: není to zneužití vysílacího prostoru veřejnoprávní televize? Ta televize nepatří jejím zaměstnancům. Stejně jako poštovní doručovatelka nemůže vzít služební auto České pošty a vydat se s ním na týdenní dovolenou do Chorvatska, neměli by zaměstnanci České televize používat vysílací prostor k vlastní stávkové agitaci. Touto situací by se měla zabývat Rada České televize, do níž byli znovu zvoleni radní s reformním přístupem — většinu sice nemají, ale stížnost je na místě. Kdyby se před budovou na Kavčích horách sešlo třicet občanů s vlastním sdělením, žádný prostor v živém vysílání by nedostali — naopak by na ně byla zavolána ochranka a policie.
Polský ani maďarský scénář nehrozí
Sedmnáct členských států Evropské unie financuje veřejnoprávní média úplně stejným způsobem ze státního rozpočtu, bez koncesionářských poplatků. České řešení tedy není žádnou anomálií, nýbrž standardem. Scénář jako v Polsku ani v Maďarsku v České republice nehrozí — o Maďarsku se ostatně už příliš nemluví, protože když lidé vidí, co dělá nový maďarský premiér, přestalo toto téma fungovat jako strašák.
V zemi se ve skutečnosti neděje nic — jen mediální šum kolem změny, pár demonstrantů a pár protestujících, kteří mají přístup do nejrůznějších médií, takže to vypadá jako masový protest. Není. Pokud i kvůli pouhé změně financování vzniká takový mediální poprask, je zřejmé, co by se dělo, kdyby vláda otevřeně chtěla zasahovat do práce České televize. Důvěra v Českou televizi a veřejnoprávní média obecně dlouhodobě klesá — průzkumy z minulých let to potvrzují — a v řadě pořadů byla patrná podpora bývalé Fialovy vlády skrze skladbu hostů.
Propouštění a přezaměstnanost na Kavčích horách
Hlavním důvodem protestů uvnitř veřejnoprávních médií není ani tak obava z konce demokracie, jako obava z propouštění. I sama vedení připouštějí, že po snížení rozpočtu budou muset propouštět — možná stovky lidí. Pokud k tomu dojde, je to v pořádku. Česká televize je v podstatě socialistický kolos s obrovskou přezaměstnaností a rozpočtem v řádu několika miliard ročně.
Ostatní média se musí přizpůsobovat realitě — mění se mediální trh, vstupuje do něj umělá inteligence, soukromá média šetří. Tvářit se na Kavčích horách a v Českém rozhlase na Vinohradské, že se pro veřejnoprávní instituce nic nemění a že budou mít „ruce po lokty v kaviáru", zatímco ve všech ostatních médiích a televizích „jedí kůrky od chleba", jednoduše nelze. Zrušení rozežranosti veřejnoprávních médií je pozitivní krok. A i kdyby snad veřejnoprávní média zanikla úplně, s českou demokracií se nic špatného nestane — řadu funkcí veřejné služby dnes plní soukromá média.
Čtvrt miliardy ročně na výběr poplatků
Málo se mluví o nákladech samotného výběru koncesionářských poplatků. Český rozhlas vynakládá na administraci 100 milionů korun ročně, Česká televize 150 milionů. Dohromady čtvrt miliardy korun z vybraných peněz se každý rok vyhodí oknem na úředníky a agentury, které se starají o výběr. Pokud tohle není házení peněz do kanálu, co tedy?
Tato čtvrtmiliarda po zrušení poplatků zmizí spolu s úplně zbytečnými pracovními místy. Premiér by ostatně mohl postavit vedení ČT a ČRo před volbu: buď zrušíme poplatky, jak slibujeme, a dáme vám o něco méně peněz do rozpočtu — což se reálně teď děje — nebo si poplatky podle vašeho přání ponecháme, ale zákonem snížíme jejich výši třeba na 5 korun měsíčně. Pro generálního ředitele České televize ani Českého rozhlasu by ani jedna varianta nebyla atraktivní, což ukazuje, o co jim ve skutečnosti jde.
Demonstrace, kterou skoro nikdo nepřišel
Při nedávném průjezdu kolem Českého rozhlasu na pražské Vinohradské bylo možné vidět protest „za záchranu veřejnoprávních médií" v plné parádě. Před budovou stáli čtyři, možná pět demonstrantů — a pes. Plus jeden transparent namalovaný štětkou na kusu prostěradla. Po vzoru filmu Čtyři v tanku a pes by se to dalo nazvat „čtyři demonstranti a pes".
Lidé, kteří uvěřili, že rušení poplatků znamená konec demokracie, jsou ve skutečnosti zmanipulováni dezinformačními médii — Seznam Zprávami, Deníkem N a podobnými. To jsou média, která šíří lži. Svobodu projevu mají a zakázat je nikdo nenavrhne — ale je na místě nazývat je pravými jmény: dezinformační média.
Závěr
Vláda plní svůj programový slib, koncesionářské poplatky od ledna 2027 končí a financování České televize a Českého rozhlasu přechází na příspěvek ze státního rozpočtu — stejně jako u soudů, policie, hasičů, NKÚ a všech dalších nezávislých státních institucí. Tvrzení, že tento způsob financování ohrožuje nezávislost veřejnoprávních médií, neobstojí proti jedinému argumentu: že úplně stejně jsou financovány instituce, jejichž nezávislost nikdo nezpochybňuje. Křik opozice, Milionu chvilek pro demokracii i samotných veřejnoprávních médií je proto třeba brát s rezervou — a v debatě tento argument používat. Žádný protiargument na něj neexistuje.
